Mne i pritelovi je 20 let a spolu jsme skoro dva roky. Oba máme po maturitě a přítel je uz pár měsíců vojákem. Ja studentka,ale školu budu ukoncovat. Velmi ráda bych šla svou cestou a pokud vse klapne jak si přeji,zanedlouho budu také zamestnana. S přítelem od sebe bydlime téměř 150km a věčná cesta je vyčerpávající a leze do peněz. Proto zvazujeme společné bydlení na půli cesty(abychom to měli k oboum našim rodinám podobně daleko a aby přítel nemusel jezdit do prace 150km daleko když je u nas doma)
Jednalo by se samozřejmě o pronajem menšího bytu(1+1 nebo něco podobneho-cca 13tis měsíčně)
Oba si myslím ze jsme relativně finančně gramotni a vime,ze bydlet sami je náročné a budeme muset být hodně zodpovědní-výhodou je ze nejsme nijak nároční. Je to zatím otázka x měsíců,ale zkrátka pokud by vse vyšlo,rádi bychom se sestehovali. Nas plat dohromady by činil pravděpodobně něco pres 50 tisíc měsíčně. Momentální situace je dlouhodobě neudržitelná ale ve mne furt hloda malý cervicek zda neni lepší peníze šetřit do budoucna a bud trpět dojizdenim nebo se zkrátka videt jen o víkendech. Co by jste udělali vy? Rozhodli by jste se pro pohodlnost a nebo by jste hleděli na budoucí možnost využití peněz?
Ps. Pokud bychom bydleli na půl cesty,oba bychom dojížděli do zaměstnání cca 30min
0x
Dříve dostávali vojáci z povolání přidělen byt. Je to možné i dnes? Informoval se přítel?
Každopádně bude mít nárok na příspěvek na bydlení a náhrad v případě dojíždění.
doplněno 12.04.20 21:32:
id - vojáci z povolání vždycky měli a mají i dnes trošku jiné výhody /možná, že dříve na tom byli lépe/, ale samozřejmě, vždycky je něco za něco.
Nepsala jsem, že slečna, ale přítel.
0x
. V tomto případě bych na peníze nehleděla ve smyslu šetření. Mohli byste také každý šetřit ještě 5 let, pak si vzít spolu hypotéku na byt a začít bydlet spolu...a třeba zjistit, že to v jedné domácnosti prostě neklapne! Samozřejmě, že to nemusí být Váš případ a budu držet palce, nicméně oba už se budete více spoléhat na sebe/jeden na druhého a ne na rodiče. Hodně štěstí!
0x
Bydlet spolu není špatný nápad a nerozmlouvám Vám ho. Jen mě zaujala taková jedna maličká poznámka: ale školu budu ukončovat. Z toho usuzuji, že studujete VŠ. Pokud nemáte studium hotové a chcete toho nechat, nedělejte to. Jestli je to kvůli tomu sestěhování a změně bydliště. Abyste toho jednou nelitovala. Pokud nemáte celé studie ukončené, spolubydlení bych odložila a dostudovala. Je to pro vaše dobro.
A protože jste dva rozumní mladí lidé, tak i ten mládenec to určitě pochopí. Až školu doděláte, budete mít lepší plat, nebudete muset strkat peníze do pronájmu, ale postarat se skutečně o něco svého. Což bude nejlepší řešení. Jaga.
víte, já studuji pouze jeden rok kvůli certifikátu z cizího jazyka. Minulý rok jsem se dostala na univerzitu,ale nenastoupila jsem(čehož lituji protože jsem předtím musela absolvovat různé testy,vyšetření,zkoušky...). Tento rok mám podané přihlášky,ale vzhledem k situaci nikdo neví, jak se bude postupovat.
Oba bychom pracovali u IZS a to má pro nás větší význam než studium vysoké školy jen kvůli získání titulu.
Pokud bych se rozhodla pro studium, společné bydlení by šlo bokem,ale pokud bych i já začala pracovat, asi bychom o tom vážně začali uvažovat.
0x
Proč se například budete stěhovat na půl cesty?
Co je to za nesmysl? Přítel bydlí doma a pracuje v místě, vy si práci hledat teprve budete, tak se poohlédněte také tam.
Pokud budete s přítelem, za rodiči nebudete přece jezdit denně. Takže byste zbytečně bydleli na půl cesty.
K finanční gramotnosti, spolubydlení bude zřejmě dražší než občasné dojíždění, to jen pro pořádek. Spolubydlení vám umožní komfort, ale prosím, nepoužívejte v jedné větě finanční gramotnost a nájem 13 tisíc kvůli úspoře za občasné dojíždění.
K časové náročnosti dojíždění do práce a z ní plynoucí únavy, podotýkám, že plno lidí dojíždí i výrazně déle než půl hodiny, takže časová náročnost není opět argument, tím je nutnost držet 2 dopravní prostředky a platit 2 x náklady na dopravu na vzdálenost cca 300 km celkem denně, což souvisí s finanční gramotností a s volbou místa pro bydlení.
Ještě rada nevyžádaná. Školu bych zkusil, i za cenu čekat se spolubydlením. Už nikdy nebude lepší příležitost. Existuje také kombinované studium. Jste zatím schopná se učit, později přijdou jiné starosti, děti, pak vše bude těžší. Ty 3 roky minimálně bych na školu ještě nekašlal. Přítel může být za rok s jinou, rozvádí se stále polovina sezdaných párů, ale vy budete ze vzdělání těžit celý váš profesní život.
Ale to je právě ono. Přítel nechce bydlet se svými rodiči a já nechci bydlet se svými. Proto hledáme kompromis.Případné vysoké školy i vysněná práce je v Praze takže prostě chceme něco co by vyhovovalo oboum. Nestačí nám se vidět jen o víkendech a proto jsem buď já u nich a nebo naopak(pár dní za týden). To ale znamená vstávání ve 4h ráno a ujetých 300km za den.
Abychom to nemuseli stále řešit takto,hledáme něco v polovině cesty. Abychom to měli podobnou vzdálenost.
Víte, já nejsem tak úplně typ slečen které chtějí hodně peněz,teplé místečko v kanceláři a komfort. Já chci dělat úplně jinou práci a proto si vybírám tuto cestu. Od teď mám třeba 10let než bude na čase založit rodinu atd. Po škole by to byly třeba 3 roky. A za tak krátký čas bych rozhodně nedokázala to co je mým cílem.
K vysněné práci, píšete jako malá holka. Prostě vzdělání je investice napořád, nikdy ji nic nenahradí. Studijní magisterské programy trvají 5 let, bakalářské pouze 3 roky. Uvědomujete si, že před 50 lety, což je doba, po kterou možná budete pracovat, neměla maturitu ani čtvrtina lidí, a dnes je to minimální standard pro spoustu pozic a začíná být tlak na další vzdělávání? Jenže vy nemyslíte racionálně, promiňte, ale myslím, že vás velmi ovlivňují spíše emoce.
Ve dvaceti letech jste sice právně a společensky zletilá, ale podle mého potřebujete opravdu dospět, a to není urážka, to je fakt na základě pozorování vlastních dětí. Ne, že by byli hloupí a dětinští, ale na zapojení do životní rutiny mají dost času. Mohou studovat, sportovat, cestovat, poznat svět a utvořit si vlastní názor. Doba, kdy režim chrlil dvacetileté nezkušené matky, které strávily celý život v monotónním režimu práce, domácnost, spánek, je doufám dávno pryč.
Však mně jde jen o to,abychom s přítelem nemuseli pořád takto dojíždět a zkrátka trošku uvolnili napjetí,které tím vzniká. Já přeci nebudu hledat bydlení v Praze když by se tím situace nezměnila a přítel by dojížděl stále přes 100km do práce(nezmínila jsem, že má rodina bydlí kousek od Prahy, jeho v Jižních Čechách)
Kdybychom tedy bydleli někde mezi Prahou a ČB kde on žije, měli bychom oba lepší strategický bod pro každodenní dojíždění.
a teď k tomu studiu- já nechci pracovat v kanceláři, na úřadě, ve školství, na managerské pozici, ani jako lékařka. Ne každé zaměstnání potřebuje vzdělání- viz.vojáci(ti nejlepší nemají školy protože od 20ti let jsou připravováni být nejlěpšími, a to nějakou dobu trvá). Pokud voják nemá v plánu být na štábu jako poručík, nemá důvod studovat(jeho hodnost stejně bude růst a on bude dělat to pro co byl vytrénován a nebude řešit papírování v kanclu). A tento styl funguje nejen u vojáků...pokud daná osoba nechce velet, nemusí mít školu, můj názor, neberu vám ten Váš
Vysoké školy jsou možná i v Budějovicích, v každém případě se dá studovat dálkově i v té Praze.
Já jsem své řekl, rozhodnutí je na vás. Vy budete s tím rozhodnutím muset žít. Mně se totiž vaše volba netýká, jen jsem chtěl, abyste to neviděla jen z jedné strany. Já vás později živit nebudu.
0x
Spočtěte si, kolik vás stojí doprava a kolik vydáte za bydlení. Podle výsledku uvidíte. Podle vámi uvedených informa by společné bydlení bylo nesrovnatelně lepší. Jsou lidé, kteří nedají dohromady ani 20000 a platí podobný nájem. Otázka šetření je chválihodná, jen by se mohlo stát, že po 10 letech šetření zjistíte neuspokojivý výsledek ale čas a mládí vám nikdo nevrátí. Nikdo netuší jak to bude s využitím peněz. Pokud by omezení společnosti takto pokračovalo dál, může snadno přijít bankrot a vše bude naprosto jinak. Spořit ano ale s rozumem.
0x
Nevím jak je to teď být vojákem. Co když bude ale jako voják někam přemístněn. Zřídíte si někde bydlení a on bude muset odjet zase na jiné místo. Tak jestli jste i na toto připravená. K čemu nějaké bydlení na půli cesty. Rodiče máte ještě mladé, nemusíte se tedy o ně starat. Tak jestliže máte přítele vojáka, měla by jste spíše hledat práci a bydlení v jeho oblasti a potom se zase společně stěhovat do novéhého, tam kde on bude muset působit, pokud tedy chcete být spolu.
nyní je to tak, že se s útvarem podepíše smouva min na 4 roky dopředu. Takže tuto dobu je jistota,že bude na stálém místě. Smlouva se poté prodlužuje pokud nejsou s vojákem problémy a nebo pokud sám nechce odejít.
Nemám příliš mladé rodiče a ráda bych jim byla na blízku. To ale není primární,spíše jde o ty naše práce.
I já mám své sny a ačkoli přítele miluji a podporuji, když budu mít práci třeba na konci republiky, nebudu se za ním stěhovat jen proto že jsem žena a měla bych.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.