Bojim se koronaviru o rodinu

Každému na úzkozt pomáhá něco jiného. Obecně věnování se koníčkům či nějaké manuální činnosti.

Hlavně přestaňte bedlivě sledovat veškeré informace ohledně aktuálního dění.

Proberte Vaši starost srodinou. Měla by Vás podpořit, aby jste úzkosti nepropadl více.

Pevné nervy, hodně zdaru a netrapte se tím. Spánek je třeba!

Co naděláte? Jsme všichni na jedné lodi. A když se všichni začneme panicky bát, je to v čudu.

Tím nechci problém zlehčovat. Věc je vážná, ale musíte to brát jako kdysi ve válce. Každého netrefili. Tedy věřit, že to všechno nakonec dobře dopadne.

Musíme to prostě brát, jak to je, nezlehčovat, ale ani se přehnaně nebát. Dodržujte, co máte, nikam zbytečně nelezte, jen do práce a věřte, že všechno dobře dopadne.

Je divné, že právě chlap je rozklepaná hromádka nervů. U nás když se dělo něco vážného, čerpávali jsme sílu z táty. Byl to chlap, podle našeho vědomí se ničeho nebál, se vším si věděl rady. Buďte své rodině oporou, abyste je psychicky podržel a neklepal se někde v koutě. Jaga.

Jinak za mě - bojí se každý, ale správný chlap to nikdy nepřizná. Já mohu, jsem babča.

I chlap může cítit strach, může se bát o svou rodinu, může mít černé myšlenky. Chlapi to většinou nepřiznají, ale není na tom přece nic špatného, když to chlap v mimořádné situaci přizná. Od toho existuje komunikace mezi lidmi, aby se navzájem podpořili. Doufejme, že se třeba nečekaně objeví zpráva, že už existuje lék, nebo, že zrovna nám se nákaza vyhne.

Nenechte se ovlivňovat panikáři a uvažujte racionálně.

Rád bych jen upozornil, že úzkost není jen jedna. Jsou různé stupně, a ne každá je zvladatelná vůlí. Problém ovšem je, že v současné době vyhledat eventuelně odborníka bude asi problém.

Otázkou je jestli "jedenchlap" potřebuje dobře míněnou radu a šťouchnutí do zad, nebo se motá v "začarovaném" kruhu a sám si nepomůže.

Bojíme se pravděpodobně téměř všichni, ale když se budeme všichni hroutit a třást se strachy, tak to bude situaci jen zhoršovat. Čím víc strachu, tím déle se mezi námi bude virus držet. Ale u někoho je úzkost a deprese onemocnění a bez odborné léčby se to těžko zvládá, ale takové psychické onemocnění se mělo léčit dříve a ne v období pandemie. Pochopitelně, kdo by neměl o své blízké obavy, to je normální. My staří jsme doma, vnoučata jsou doma, ale dospělé děti musí vylézat do práce a to již je důvod k obavám. Na tu úzkost Vám mohu poradit třeba Kozlíkové /Baldriánské/ kapky. Pro antidepresiva byste musel na psychiatrii, možná nějaké slabé napíše obvodní a může zaslat recept na mobil, ale je to všechno návykové, pozor na to.