Dobrý den,
po delším rozmýšlení a přemýšlení mě napadlo, že se zkusím se svým problémem svěřit zde. Možná potřebuji náhled od nestranného člověka. Teď k věci. 
Se snoubencem jsme spolu 4. rokem, já od září pracuji na plný úvazekm, před tím jsem studovala. On pracuje přes dva roky a také před tím studoval. Celou vysokou jsem bydlela na kolejích, on sám na baráku, který mají jeho rodiče jako víkendovou chalupu (4+1). K domu přiléhá větší zahrada, mají kočku a andulky ve voliéře. Loni před nástupem do práce mi nabídli možnost u nich bydlet, že když to nebude fungovat, najdu si něco jiného. Háček je v tom, že v domě bydlí snoubencův táta, který před časem ztratil práci. Budoucí tchýně bydlí v jiném městě. To prosím nekomentujte. Proto jsme se začali poohlížet po něčem svém (zatím do pronájmu ve městě pár kilometrů od jejich domu), abychom mohli začít bydlet opravdu sami jako samostatná jednotka. Jenže... Jeho táta si od dubna našel práci (s dojížděním z toho druhého města), což mu přeji. Ale když jim přítel před nedávnem oznámil,že bychom chtěli pryč, dost je to vzalo. Prý proč? Když tady stejně přes týden nebudou a ušetřili bychom na nájmu. Že nám uvolní 2 místnosti a můžem si je zařídit jak chceme atd. Nechceme si totiž prozatím brát hypotéku na bydlení a stejně bychom potřebovali našetřit na základ. A teď vám napíšu, proč tam nechci ani za takových podmínek bydlet. Možná jsem jen divná, zhýčkaná, ale já bych po těch letech bydlení na kolejích a teď tady, chtěla už mít vlastní kuchyň, trochu více soukromí a necítit se pořád jako malá. Kromě toho budoucí tchýně nemá zrovna smysl pro budování a tak jejich kuchyně je poměrně zastaralá a necítím se v ní jako svoje paní (což ani pochopitelně nejsem). Pokud bychom šli do nájmu, znamenalo by to, že v týdnu bychom museli jezdit krmit kočku, andulky by se snad dali převézt (k námi najitému bydlení přilehá zahrada), v létě zalévat a v zimě zatápět... Další investice by byla koupě nábytku, bydlení je totiž nezařízené, ale v tom nemáme problém se uskromnit. A kromě toho, není jisté, že snoubencův táta práci, s dojížděním okolo 70 km denně, bude zvládat. Zbývají mu "jen" 3 roky do důchodu, tak už to odpočítává a byl by radši doma. Tak poraďte, šli byste do nájmu nebo bydlet k rodičům přítele, kteří by dojížděli na víkend? Děkuji.
9x
Dobrý den. Osamostatnila bych se se vším všudy. Tudíž bych si zařídila bydlení s partnerem své. Bydlet u jeho rodičů bych nechtěla, protože by tam nikdy nebylo nic mé a proč se starat o cizí majetek?
3x
Asi záleží, kolik peněz bydlením v domě u rodičů ušetříte a jak bezproblémové vztahy máte. Pokud je to podstatná částka, tak bych se uskromnila a bydlení u rodičů alespoň na zkoušku dala. Uvidíte, jak to s prací tatínka přítele dopadne a jestli Vám rodiče nebudou mluvit do toho, co v domě a na zahrádce v době jejich ne/přítomnosti děláte nebo neděláte a tak, jestli takové bydlení bude únosné nebo vůbec.
Stejně by to bylo jen dočasné než si našetříte na bydlení vlastní a v nájmu se šetří docela špatně. Ono ani v nájmu v cizím bytě, pořád ještě nebudete úplně svými pány - větší úpravy byste stejně museli konzulotvat s majitelem a nehledě na to, že sice budete mít třeba smlouvu na dobu neurčitou, ale nikdy nemůžete vědět, kdy majitel bude byt potřebovat a budete se muset zase stěhovat.
Většina chlapů, tuhle ženskou touhu po osamostatnění nemůže pochopit, protože si myslím, že jí máme zakódovanou v genech hlavně my ženy - říká se tomu hnízdění Ale zkuste být trochu racionální a spočítat si, jestli tím, že ještě chvíli počkáte, nemůžete získat ještě o trošku víc.
3x
veve, co člověk, to jiný názor.
Vlastním dvougenerační dům, kde v přední části bydlí syn s rodinou. Na víkendy jezdíme do zadní části. Kazdý máme svoji kuchyň, záchod, koupelnu,atd. Když chceme, jsme sami, když chceme vnuky, tak přijdou. Takto to je již asi 8 let, zatím bez problémů. Uvidíme za dva roky, až se tam nastěhuji natrvalo. Společný dvůr i zahrádka, grilování od dětí.
2x
Jako nestranný ti to teda řeknu. Ano jsi zhýčkaná a divná. Ostatně jako většina této generace. Místo toho, abys byla ráda, že ti někdo nabízí něco téměř zadarmo, bez práce, přičinění a hlavně střechu nad hlavou, tak si chceš stejně jako každá druhá něco dokazovat a "mervomoci" bydlet s přítelem někde mimo rodičů. Byť tě ničím neobětžují a nechávají ti volný průchod životem. Pracuješ od září, což není ani necelej rok, přítel 2 roky, takže praxe žádná. Tady ten model v drtivé většině nefunguje a končí katastrofou. Buď ráda, za to co ti někdo nabízí a nevymýšlej kraviny. Takových tvých případů. "chci bydlet s přítelem konečně sama" jsem zažil a četl nespočet. Hlavním kamenem dnešní doby je nedočkavost a netrpělivost!
2x
To záleží na tobě jestli chceš víc peněz a větší rodinu nebo soukromí a žít sami.. Oboje má svoje výhody i nevýhody. Rodina si vzájemně pomůže, nemusíš jezdit daleko když potřebuješ hlídání atd., děti pomůžou rodičům, pak to podědíš a nastoupí zase tvoje děti které ti pomůžou a ty jim... Na druhou stranu ti kecaj do života a musí se žít v kompromisech.
2x
A myslíš že v nájemním bytě jsi vlastní paní? Bez vědomí majitele si pomale nesmíš ani vyměnit krytku na vypínači. Navíc už to nemáš jak za bolševika,kdy jsi si mohla říct že se osamostatíš a dostala jsi byt za 5,50 kčs
Ceny nájmů jsou strašné,pořád rostou a nikdo neví kde se to zastaví...a jestli se to vůbec zastaví. Za celkem šílenou cenu tak dostaneš vytřískaný byt po cigánech,s jádrem z umakartu a o nějaké moderně si můžeš jen nechat zdát. K tomu grátis slyšíš každé uprdnutí souseda,nesmíš ani normálně chodit aby to někoho nerušilo...ani za milion bych tam nešel...Pokud by jsi chtěla zrekonstruovaný slušný byt,musela by jsi beze srandy asi spát s ředitelem v práci
Pokud máš bydlení v baráku,uskromnil bych se,šetřil bych si a pak bych si třeba koupil něco vlastního. Dnes jít do nájmu je cesta do pekla a past
1x
Vyčetla jsem, že nejvíce by vám tam vadila ta zastaralá kuchyň. Já myslím, že kdybyste chtěli koupit novou, tak po vysvětlení by tchyně ani nebyla moc proti, spíše naopak, možná by i fin. přispěla. Byl by to taky výdaj, ale kdyby jste bydleli jinde, byl by ještě o hodně větší. Možná by bylo dobré, vzít toto bydlení něco tak jako na zkoušku, na nějaký čas,který prověří váš vztah ve společném bydlení. I když jste spolu už 4 roky, společně jste vlastně i tak trávili jenom pár chvil. Nemuselo by to být trvalé bydlení, mezitím by jste si dost našetřili a pak mohli uvažovat o svém samostatném bydlení. Jinak jste nenapsala, jaký má na to názor váš snoubenec. Navíc píšete, že rodiče by dojížděli jen na víkend. Myslím, že by jste to zkusit mohli, odejít můžete vždycky.
1x
mě se nazdává, že jste lehce naivní hlavně ve směru životních nákladů. Takže budete platit nájem, energie, živobytí, auto, zařízení bytu (na splátky) a k tomu si chcete ušetřit na vlastní bydlení. Můžete očekávat, že toto vše, i v případě vašeho velkého uskromňování, vás bude stát minimálně 30.000,- měsíčně. A co mimino? Přijde nebo ne? Jestli přijde, tak vás za těchto podmínek ekonomicky zruinuje. S vlastním bydlením se budete moci rozloučit.
Mě ve vašem dotazu chybí jedna základní věc : Co tomu všemu říká váš přítel? Jak se k bydlení v pronájmu staví on? A navíc čtu mezi vašimi řádky, že vy už jste rozhodnutá jít do podnájmu a očekáváte, že vám to rozhodnutí potvrdíme.
Radím : jestli jsou váš tchán a tchyně aspoň trochu snesitelní, zůstaňte u nich.
1x
1x
Píšete, že si později chcete vzít hypotéku, takže bydlení u rodičů/v nájmu stejně bude jenom dočasné provizorium. Ani v nájmu, ani u rodičů přítele nebudete paní své vlastní kuchyně, takže to vyjde úplně prašť jak uhoď. Nemyslete si, že si v nájmu můžete všechno bez souhlasu pronajímatele vybudovat a zařídit podle sebe.
Já bych to zkusila nejdřív u těch rodičů - sami přece říkali, že když to nebude fungovat, najdete si něco jiného. Platit za nájem a ještě kupovat do pronajatého bytu nějaké vybavení, které si třeba ani nakonec neodnesete, do toho šetřit na hypotéku a ještě muset stejně tak jako tak chodit zalévat, topit a starat se o zvířectvo k rodičům na barák (?) - to by se mi fakt nechtělo.
Jestli opravdu chcete hypotéku a máte doposud holý zadek vzhledem k tomu, jak krátce zatím oba pracujete, tak si budete muset docela solidně hrábnout, abyste v nájmu za nějakou dohlednou dobu našetřili rozumnou částku jako zákad pro vlastní bydlení - tedy pravda, nevím, jak na tom jste s přítelem platově jste, třeba máte oba vysoce nadprůměrné mzdy a klidně můžete platit nájem a ještě měsíčně hromadu peněz ušetříte na hypo. Nicméně v okolí často vídám, že slečny moc nemají pochopení pro to, když ony nebo ještě hůř jejich partner ve vztahu na něco šetří a razí heslo, že peníze se mají utrácet - každá chce nějakou tu dovču, výlet, divadlo, pozvání na večeři, kabelku etc., tak jestli jste na to připravená, že v nájmu by to pro vás znamenalo nutnost žít výrazně skromněji, jestli plánujete hypotéku. Musíte si vybrat, jestli je pro vás přednější soukromí v pronajatém bytě, nebo šetřit na hypotéku a co nejdřív si zařizovat vlastní bydlení.
0x
Asi bych chtěla také svoji domácnost.
Chalupa je rodičů, tak by se měli oni starat o zahradu /zalévání/ a v zimě topení.
Pokud tam bydlí otec, tak by to měl zvládat, zalít, a je po zimě, tak příští zimu si zatopit, dále nakrmit kočku a ptactvo.
Nebo ta zvířata jsou Vašeho snoubence?
Ohleně peněz za podnájem se ta nabídka jeví příznivě. Zkuste si sednout a napsat svoje požadavky na papír /nová kuchyň, vejde se někam nová pračka, každý, aby měl prostě svoji, půlka zahrady k Vašemu užívání - tedy si tam nasadíte rostlinky, které budete chtít Vy apod./
Jak byste se snesla s paní matkou? Na jednu stranu je hezké, když jsou dobré vztahy, když dvě, tři generace žijí spolu.
Je pan taínek pořádný? Ano, člověk se musí trošku přispůsobit, jak jedna stran strana, tak druhá ,ale myslím si, že to mnohdy není na škodu.
Ale mládí chce být samo, také jsme byli takoví.
Dnes po šedesátce bych docela brala, kdybych měla tu možnost a žila ve větší rodině.
Vzpomeňte na seriál - Taková normální rodinka, to bylo pěkné ne? Nechat každému svůj prostor, a tolerovat.
jestli to v soubě necítíte, tak do do nejděte, ale záleží, jak jste vychovaná, jakou máte povahu.
doplněno 04.03.20 15:01:
Asi bych chtěla také svoji domácnost - doplním - ve Vašem věku.
doplněno 04.03.20 15:55:
... ale když vidím ty ceny nových bytů, nebo starých domků, kdy se člověk upíše na 30 let do hypotéky, potom přijdou děti, koupě e-automobilu, nějaká dovolená, no doba je nejistá.
Já mám ráda peníze, protože jsem jich nikdy moc neměla a upsat se do skoro důchodu, splácet 10 - 15 000 za předražené bydlení, bych nechtěla.
Je mi líto mladé generace, jaké mají vyhlídky do budoucnosti, pokud nevyhrají ve sportce.
Pokud bude Váš společný příjem okolo 80 000 a více, tak ano, poplatíte to.
Děkuji Vám za odpověď. Chalupa je jejich, ale tam kde se teď stěhuje i snoubencův táta (a nyní žije maminka přítele) je to na dojíždění 1 h od chalupy, proto bychom tuto starost museli vzít s nejvyšší pravdědopodbností na sebe. Máte pravdu, od hypotéky mě zrazuje část rodiny a i my si uvědomujeme riziko. Je smutné, že ceny bytů a domů se dnes vyšplhali na takové ceny, že našetřit na ně je složité. Štěstí ve sportce raději nepokouším.
0x
Přečetla jsem to všechno ještě jednou. Vy tam tedy vlastně už od září stejně bydlíte s přítelem,
Takže si musíte rozmyslet, když budete mít 2 pokoje a novou kuchyň podle svého, jestli by nešlo udělat i svoje malé WC a sprchový kout. Přece jenom byste chtěli být oddělení a ne se střídat i o sociálku. Nešlo by to nějak dovybudovat?
Co na to přítel?
0x
Já bych se s přítelem odstěhovala do podnájmu a šetřila na vlastní a důvody jsou zde: 1. tam, ke komu se přistěhujete nikdy nebudete nejen paní domu, ale ani rovnoprávný partner. 2. Tam, kde navíc bydlí, byť občas i rodiče už budete totálně páté kolo u vozu. 3. naučíte se sama dobře hospodařit a až budete mít dítě, budete dobrá manželka a matka. 4. po čtyřech letech vztahu bych už měla čas na sňatek...řeči, že o nic nejde a na papíru nezáleží jsou jen kecy. 5. Zařídíte si to, jak budete moci a jak budete chtít, aniž by vám to někdo okecával.
No a pak ještě pár dalších důvodů včetně intimních chvilek, kde za zdí je tchyně a tudíž sex stojí za starou belu...
Jak jsem psal výše,šetřila na vlastní v podnájmu je dnes trošku scifi Navíc když v bytě neslyší sex tchýně,uslyší jej spolehlivě soused za zdí
Obzvlášť když tchýně tam bude jen o víkendech, zato soused za zdí furt Navíc dva pokoje pro ně.. když to shrnu, tak osobně bych tam zůstal.. V nájmu taky nebude pánem domu a prachy jdou jinam. Takhle investuje do otcova tj. do rodinného, tak zůstává možnost že časem do svého.
0x
no a nyní si můžeme udělat statistiku a uvidíme přesně to, co jsem psal...pokud odpovědi rozdělíme na muže a ženy..zjistíme, že ženské se chtějí osamostatnit, protože ěnco...a chlap radí zůstaň...
0x
Psal se rok 1975, měli jsme svatbu. Odstěhovala jsem se k manželovi, do vesnice asi 20 km od té mé původní. Přistavěli jsme si "nahoru." Dole bydleli jeho rodiče a babička, tchánova matka. Manžel neměl sourozence, bráška mu maličký umřel, další děti už nepřišly a tak na něm rodiče velice lpěli a chtěli ho mít doma.
Manželovi rodiče opravdu nebyli zlí, ale někdy je člověk raději sám a v klidu. My měli časem 2 děti, které skotačily, jak to bývá a to se starým nelíbilo. /že moc křičí, že nahoře dupou, to jsou, rány.../
Problém byl, že jsme neměli vlastní vchod, bydleli jsme jen v patře bez jakýchkoliv dveří. Tchyně ráda chodila k nám, když jsme nebyli doma a tam šmejdila. Kdyby byla aspoň zticha, ale ona mi pak vyčítala: No v té velké skříni to nemáš moc srovnané. A nádobí jsi taky ráno neopláchla...atd. Nejvíc mi vadilo, že k nám tchyně přicházela podle své chuti, kdykoliv, často i nevhod. Měli jsme třeba návštěvu, mladé manžele, seděli jsme v obýváku. Najednou se otevřely dveře, tchyně vplula dovnitř, pozdravila, sedla si na gauč a poslouchala, o čem se mluví. Tchán tohle nedělal.
Když jsem jí kvůli tomu slušně domlouvala, že se to opravdu nehodí, odsekla mi: NO A CO, VŠAK JSEM TADY DOMA, NE? Nebrala domov jako svůj byt v přízemí, ale jako celý dům, tedy i s tím naším.
Dneska už není ani tchyně, ani tchán. Nechci je proto nějak pomlouvat, vydržela jsem s nimi žít několik desetiletí. A zlí nebyli. Jen tchyni scházelo trochu taktu. Přesto, když si vzpomenu, neudělala bych to znovu. Raději opravdu, ať jsou mladí sami. Dneska má svůj dům syn i dcera s rodinami, navštěvujeme se, ano, ale přesto má každý své soukromí a nikdo nikomu do ničeho nemluví. A tak to má být. Jaga.
a všímá si někdo toho aspektu, že tento nebo jemu podobný problém má VŽDYCKY ženská? čím to asi bude...pokud mě pamět nemate, nikdy jsem o takovém problému neslyšel mluvit chlapa...
Děkuji za takový dlouhý příspěvek. Musím říct, že jsem si ho se zájmem přečetla. Nejste první, od koho podobnou zkušenost slyším. Já téměř celé dětství prožila s mámou a sestrou. Moje babička (od mamčiné strany) také čas od času měla tendenci mámu poučovat co a jak a už tenkrát, ač jsme byly děti, jsem cítila, že to mé mámě není příjemné, vlastně ani nám dětem. S tím, že si stěžuji jen ženy, nevím, jestli se to tak dá zobecňovat. Zatím nemám dost zkušeností na tento soud.
)
0x
strašně se mi líbí jak je moderní říkat racionálně uvažujícímu a finančně gramotnému člověku mamahoteliér...to mě vždycky zvedá ze židle.. dneska je vyloženě na to ta doba "bydlet ve svém"...každej až do důchodu zadluženej až po uši...všechno co vlastní na dluh, žije se od výplaty k výplatě, ale furt všeci budou prosazovat "vlastní bydlení"
To chce klid krtku...to rozumem asi nevysvětlíš. Pak jsou takoví lidé rádi až není na nájem že můžou zpět-pokud je kam.
Ono strašně lidí žije ještě za bolševika a asi zcela odrtržení od reality. Dnes je tohle ekonomická sebevražda a místo dočasného řešení,je to sosání peněz už napořád
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.