Rozvod? Manžel nepomáhá

Dnešní mladí nedokáží snad řešit problémy v rodině jinak, než slovem ROZVOD. Co si myslíte, že tím získáte? Rozbijete rodinu, dítě připravíte o otce. Budete dělat pak úplně všechno sama, i když Vám nepomáhá, nebudete si pak moci s nikým doma ani popovídat. Jen kmitat okolo dítěte.A co peníze? Pán je asi pracovitý, jistě slušně vydělá. Myslíte, že po rozvodu se budete mít stejně dobře? To je velký omyl.

Jaký byl váš vztah před svatbou? Taky s Vámi manžel nikam nechodil, ničeho se neúčastnil, nepomohl? Pokud ano, měla jste vybírat jiného. Tehdy to ještě bylo možné. Proč jste si ho tedy brala, pokud Vám nevyhovoval?

Víte, dneska je jiný život, než dřív. Třeba ty pleny. Přes den jsem prala okolo 70 plen /novorozenec + dítě 2 roky./ Vyvářela jsem v kotli, pod kterým jsem od rána topila, máchala v neckách, prala ve staré vířivce. A zvládala to. Nedávno mi řekla známá: snacha má všechno - komfortně zařízený byt, pračku, sušičku, myčku...a nechce druhé dítě. Prý je to hrozná práce. Kdyby ta dáma měla dělat to, co my před 40 lety, asi vymřeme po meči i po přeslici.

S manželem si sedněte a popovídejte si. A když je doma, dávejte mu nějakou jednoduchou práci - složit prádélko, připravit vodu na koupání, dojít na nákup, uspat dítě...Kdybych napsala pověsit či složit plenky, utřít nádobí, to už se dneska nedělá. Máte to o hodně lehčí, než dřív. Uvidíte, že se zapojí, třeba pomalu, ale zvykne si. Důležitá je i pochvala po vykonané práci. Ta příjemně pošimrá mužské sebevědomí.

V některých rodinách jsou problémy, to byste koukala. U nás třeba to byl alkoholismus. A hned jsem neházela flintu do žita, ale snažila se pomoci, jak z toho ven. Dneska je to už 13 let za námi. A jsme spolu zase spokojení, jsme rádi, že se máme. Kdoví, jak dlouho ještě. Život utíká strašně rychle a nemá cenu si ho kazit nějakým bububu. Rozvedete se, seznámíte s jiným a nakonec zjistíte, že ten první, kterého jste zapudila, byl mnohem lepší, než náhradník.

Vemte rozum do hrsti, jsou občas kroky, které nelze vrátit. Jaga.

Po podrobnějším přečtení vidím, že se oháníte jen úklidem a vařením. Připadá mi, že od rána do večera pořád jenom jíte.

Úklid: nejsem žádná šmudla, ale abych denně luxovala a utírala prach, to ne. Pořádek musí být, ano, ale nejsem otrok. Uklízejte tedy tak, aby bylo uklizeno, ale nelítejte po bytě s hadrem, jen proto, abyste měla pocit, že je to na 100%.

Vaření: snídaně: chleba či pečivo s něčím. Uvařit čaj. Jak dlouho Vám taková příprava trvá? Nejvýš 5 - 10 minut. Oběd vařím tak, že jej mám většinou na 2 dny. Včera u nás bylo čevabčiči, brambor, domácí tatarka. Manžel byl spokojen, chválil. A bude to i dneska. Vařte jídla jednoduchá, špenát, brambor, plátek masa, přír. řízek, hrachovou kaši či čočku s uzeným, buřtguláš, dušená játra s rýží...prostě, co nedá moc práce. Večeře máme studené. Většinou různé pomazánky, /z tvarohu, sýra, vajíček, uz. makrely, rybiček.../ paštiky, sýry, topinky, saláty, občas, ale spíš zřídka kvalitnější uzeninu.

Nemusíte každý den dělat pracnou svíčkovou či kachnu s domácími knedlíky.

S kočárkem se po obědě vypravte ven, určitě časem potkáte nějaké jiné maminky na procházce a budete pak jezdit spolu. Jen si ten život trochu usnadnit a vylepšit.

promiňte, ale vy vůbec nevíte co deprese vlastně je. Deprese je chybějící životní síla a s vašimi náladami nemá společné vůbec nic. Proto vám radím : na antidepresiva zapomeňte a žádné pilule neberte ani do ruky.

Druhá věc. Mrkněte se na sebe manželovýma očima. On se přece nezměnil. Je stále stejný a jen co přijde domů, už slyší všechny nářky lamenty, které máte připravené do zásoby. Naučil se je ignorovat a to není zase tak špatné řešení.

No a vy do tohoto stavu začnete tahat rozvod. Proč vlastně? Rozvaže, čeho vlastně chcete rozvodem dosáhnout. Myslíte že bez manžela se vám povede líp? No to zrovna. Nebo mu to chcete pořádně nandat? Skvělý nápad. Nebo s ním chcete manipulovat pomocí vyhrůžek rozvodem? Ještě skvělejší nápad.

Odtud moje hlavní rada. Berte vašeho mažela takového, jaký je a přestaňte doma dělat dusno. Vašimi lamenty, stížnostmi, hádkami a řečmi o rozvodu ničeho pozitivního nedosáhnete.

A douška nakonec. Při čtení takovýchto dotazů stále znova a znova zjišťuji, jaký vybroušený diamant mám doma. Hned odpoledne půjdu koupit kytici, protože moje žena vydržela takový pres, o jaké vy nemáte ani páru. Měli jsme dvě malé dětičky, třetí na cestě, do toho přišla potopa, spláchla mého zaměstnavatele a zbořila nám domek. Zůstali jsme úplně bez peněz, bez majetku, na ubytovně pro sociálně slabší (čti tmavší) jedince. Já jsem tehdy chodil domů jen na pár hodin denně, jinak jsem byl věčně pryč. Nikdy jsem ze strany své ženy neslyšel jediný náznak hádky, jediný lament, jedinou výčitku. Když se dívám s odstupem času, ten náraz na samé dno byla vynikající životní lekce pro nás oba.

No a když čtu váš dotaz a vaše reakce, pak si myslím že vy byste takovou lekci potřebovala taky.

A co tedy děláte celý den doma?

Máte jednorázové pleny, máte automatickou pračku, snad máte i sušičku na prádlo, myčku nádobí. Krámy jsou plné, nic shánět nemusíte, natož stát fronty.

Pokud nezvládáte nákupy, můžete si je nechat přivézt službou, pokud jste v dosahu ,,Rohlíku,, ,,Košíku,, ,,iTesca,,.

Mimi přece jenom má pravidelný režim a pořád ještě dost spinká. V tom období spánku musíte udělat všechno, co potřebujete. Musíte trošku rychleji a nedělat všechno pomalu. Vaření si musíte dobře promyslet. Vařit jednoduchá jídla, nic složitého, žádné omáčky, spíše rychlou pánvičku, ryby, plátky drůbeže. Také dneska koupíte plno knedlíků, takže stačí něco strčit do trouby a k tomu zeleninový salát.

Otázka je, jestli máte počítač a nesedíte dlouho u něj a též s telefonem v ruce nepromarníte mnoho hodin.

Nepoužívejte je, pouze jako pomocné věci /objednání zboží, objednání k lékaři, komunikace s manželem, co má koupit apod./.

Zapojte své a manželovy rodiče, pokud je máte v dosahu.

Mohou vyrazit na procházku s kočárkem, mohou Vám nakoupit, mohou Vám vyžehlit, mohou Vám uvařit polévku anebo guláš, cokoliv co by Vám pomohlo. Požádejte je o pomoc.

Když přijde manžel z práce domů, je potřeba mu dát čas na oddych a relax, na kávu atd. Třeba 40 minut po něm nic nechtějte. Poté mu můžete dát malé mimi na pochování a Vy si můžete uklidit koupelnu, nebo WC.

Co děláte o víkendu, že nikam nechodíte? Co dělá manžel o víkendu? Neponocuje do noci u PC? Chce to pravidelný režim a v deset na kutě.

Možná jste zbytečně úzkostlivá a musíte každý den vytírat a luxovat, utírat prach. Pokud to nestíháte, tak to nedělejte, život není o úklidu, určitě žádnou velkou špínu mít nebudete, když ten úklid uděláte jen dvakrát do týdne.

Jestli nemáte sílu, objednejte si hospodyni, děvče, které Vám pomůže v domácnosti i kdyby to byly dvě hodiny denně, umyje Vám třeba okna anebo sociálku.

Nepečte, sladkosti si dnes můžete koupit v pekárně, nějaké záviny a koláče se dají sehnat zcela běžně.

Když je malé děcko, tak do kina, divadla, na tancování se opravdu nedá.

Věřte, že máme také takovou zkušenost, já jsem nebyla snad jeden rok nikde od malého dítěte. Dá se to vydržet. Četla jsem po večerech časopisy, nebo knihu.

Tak si zorganizujte svůj čas a využijte všechny výdobytky dnešní doby.

Já jsem musela v prádelně zatopit, ohřát vodu, prádlo v Romapračce vyprat a potom ve třech vodách vymáchat, vylézt ze sklepa a všechno pověsit venku na šňůry, potom vylít vodu ze všech nádob, vybrat popel a prádelnu vytřít. A to každý druhý den. V zimním období obsluhovat kotel, aby bylo teplo, že byly slepice, pes ani nemluvě. Naše generace se od rána do večera nezastavila a večer hodina u televize byl celý odpočinek.

Tak se držte a mateřství si užívejte.

Manžel ať má pravidelné práce. Domluvte se, že bude třeba dělat o víkendu večeře.

Napadlo mě, jestli jak berete léky proti depresím, jestli nejste zpomalená, nerozhodná a ospalá?

Potom asi nestíháte, jak jste ovlivněná léky.

Je zbytečné se hádat, vyhrožovat rozvodem. Rozvodem ztratíte příjem manžela, ochranu, mnohdy bydlení, dítě otce, zázemí, náruč, do které se večer schoulíte. Nemyslete, že bez manžela Vám bude lépe. Naopak, budete litovat, že jste ten návrh podala. Takže nepřemýšlejte takhle. Když něco nebude hotovo, tak nebude. Jak je rodina, tak bude člověk stále něco nestíhat.

Za nějaký čas byste stejně hledala někoho mít vedle sebe, ale věřte, že pokrevní otec je otec pro dítě nejlepší. Až na vzácné výjimky /narkoman, alkoholik, hráč, žárlivec, surovec apod./..

Váš manžel si prostě pořídil nesamostatné dítě se kterým má dítě.

@tery666 - při tom rád mluví jak nás s malou ma rád
A velmi pravděpodobně říká pravdu - u většiny mužů "chodi do práce" = "zajišťuji rodinu (předpokládám, že výplatu neutrácí jen za svoji zábavu).

furt musím prosit o něco protože nikdy nic neudělá od sebe
Zase - většina pánů slyší pouze na jasně vyslovené "prosím, udělej...". Pozor, ne na příkaz s vykřičníkem, nejste jeho máma ani jeho šéf. Když nechodíte na pocházky spolu, sbalte mu mimino a vyšlete je na hodinku-dvě ven samotné. Píšete, že přebalit a nakrmit umí, takže přežijí to oba a vy si oddechnete.

moje rána jsou většinou ze po něm musim uklidit věci
Nemusíte. Fakt ne. Před tím, než se dítě narodilo, si uklízel? Asi ne, že? Tak je holt zvyklý.

Ale za sebe můžu říci, že s jedním, dosud nechodícím a neškodícím zdravým dítětem, je mateřská víceméně pohoda. Představte si, že máte tři, chlapa mimo domov od pondělka do pátku - a hned vám bude líp

Já jsem asi ze staré školy. Porodila jsem, manžel byl jako lékař natolik pracovně vytížen, že jsem s jeho pomocí nepočítala. Naopak jsem přišla do rodiny, kde se čekalo, že když budu s děckem doma, tak budu vařit i manželovým rodičům a dospělému bratrovi, kteří měli náročné profese. Denně pro 6 osob. Čas jsem měla rozdělený na minuty. Ještě než všichni odešli do práce, už jsem měla vyprané a pověšené plíny. Pak děcko do kočáru a nakoupit, aby bylo z čeho vařit. Nebyly myčky, přebalovací pulty, chůvičky... Večer jsem plíny žehlila, s velkým prádlem musela na mandl v přízemí činžáku. Všude děcko s sebou. Manžel ho v životě nekoupal. Společné akce byly pracovní víkendy na zahrádce. Po roce jsme měli svůj byt a já ještě rodila dvakrát. Pomoc muže spočívala jen v tom, že vzal někdy to nejstarší dítě ven, a pak se trochu angažoval při úklidu. Tak to tenkrát chodilo a já to brala, jako svůj úděl, protože tak jsem to znala od své máti a babiček.

Manžel správně očekává, že pokud pracuje = vy se staráte o dítě. Karty jsou jasně rozdané ale vy svůj part nezvládáte a tak louskáte antidepresiva. Manžela se snažíte obvinit z vlastních nedostatečností. Vzpamatujte se a hluboce se nad sebou zamyslete.

Tady je většina rad nekvalifikovaná až zlomyslná. Nechápu, kde se to v těch ženách bere ta zloba. Poporodní deprese je vážná nemoc a dle lékařů život ohrožující. Já paní lituju, viděla jsem ženy s touto diagnozou. Také rada neužívat prášky by měla být žalovatelná. Paní se musí léčit dle lékaře a ne aby poslouchala zlé rady. Paní pomoc doma rozhodně potřebuje nutně. Má na své straně komplikace. Hormonální změna, nemoc, malé dítě. Zkusila bych požádat lékaře, aby s Vaším manželem promluvil a vysvětlil mu Váš stav. Také by bylo dobré zapojit obě rodiny k promluvení s manželem. Jsou nějaké organizace, které by toto řešily?

Zdravím. Zeptejte se ho přímo, zda se více zapojí do rodinného života, nebo zda chce tedy rozvod. Ono to není ani pro děcko dobré, když je doma dusno. Ovšem pokud se rozvedete, pak stejně budete na vše sama. Vydrží to Vaše psychika? Zvládla byste to sama s dítětem?

Tak zkuste občas nechat děcko tatínkovi a Vy si udělejte čas jen sama pro sebe. Jděte se projít, zacvičit si atd..zkrátka si dopřejte relax. Aby se tatínek postarat o děcko zkrátka musel. Tak, jako se staráte celé dny i Vy. I máma potřebuje občas vypnout a odreagovat se. Pokud Vás i děcko má opravdu rád, jak Vám říká, tak by to pochopit měl. A měl by Vám dopřát chvíli oddechu i pro sebe. Nebo ať je on s děckem doma a Vy jděte pracovat. I toto řešení některým párům vyhovuje. Zkuste společně najít nějaký kompromis.

jsem už babča ale...za nás byla materská půl roku a pak dítě po rodině či jesle a matky šup do práce. Pračky automatky ještě nebyly...pro vodu se na vesnicích chodilo ke studni-na vše. Máchalo se na potoku,měli jsme políčka a na dvorku nějakou zvěřinu. A také víc jak 1 dítě. Plíny se praly a vyvářely na kamínkách. A vše se stihlo. Chodily jsme spávat později,po večerech žehlily,pletly či šily nějakou parádu. Jídlo bylo uvařené a neznaly jsem deprese. Máš málo práce a moc času na přemýšlení.Kdyby jsi měla starosti tak nemáš čas myslet nad tím že manžel nechce jít na procházku. Tak se domluv s jinou mamčou a běžte spolu a dětmi. Bude jaro,krásné procházky do přírody ap. Kdo chce tak nebrečí a poradí si. Nestíháš a jsi doma s dítětem co ještě nechodí...co budeš říkat až toto bude capkat a v závěsu budeš mít druhé a muž makat do večera by vvás všechny uživil. Je to život který si musí projít každý...vítej ve světe matek a manželek...usměj se a žij.Jinak se z toho zblázníš,antidepresiva vyhoď a mysli pozitivně. Život je velmi krásný a krátký aby jsi ho pronaříkala. Nauč se žít a raduj se že máš muže co pracuje a krásné zdravé dítě-co víc si přát.Nechápu dnešní mladé matky slyším to často že si stěžují na moc prác e. Víte houby co je práce!Každý malý problém chcete řešit rozvodem...myslíš že si rozvodem pomůžeš? Aby jsi o holku nepřišla když jís antidepr. a stěžuješ si...probuď se a mysli logicky

Moje kamarádka i sestra tohle udělaly. Nebyly tedy vdané, ale otce svých dětí, co jen chodil do práce a po práci doma seděl a čuměl nebo spal, s ničím nepomohl a jen lamentoval, že je sedřený, vystěhovaly (byt/dům je těch žen). A obě si polepšily. Sestra se vdala za chlapa, co byl zvyklý se o sebe postarat sám, takže zvládne všechno. A kamarádka sice je sama, ale o barák se zvládne postarat líp jak její chlap (ona obkládá, vyměňuje zásuvky, betonuje si schody a jiné drobné opravy), nemusí koukat na otrávený ksicht a starat se o nemehlo, k tomu má spoustu volného času, když jsou děti u táty, který bydlí nedaleko a děti si často bere a stará se o ně. Když žili společně, nestaral se vůbec, vše nechával na partnerce. Když je s dětmi sám, stará se na 100%.

Vaše potíže a frustrace pramení z toho, že jste se domnívala, že si berete dospělého člověka, místo toho se ukázalo, že jste si uvázala na krk další mimino. Nejhorší na tom celém je, že Váš manžel se nenaučí, co je manželství a partnerství. Patrně dříve bydlel v mamahotelu a ted jen přeskočil k další služce.

Především si musíte uvědomit, že oba dva jste rodiči, takže pokud se nevěnuje ani dítěti, tak je to opravdu pro Vás jen břemeno a pro dítě NIKDO. Otec není otcem jen po vydařené souloži, kdy dojde k oplodnění, ale celý život. Osobně vždy říkám holkám tady na sídlišti - byly jste holky u něj doma a podívaly jste se pořádně na jeho rodiče? Protože takhle přesně to budete mít i v manželství, to si uvědomte.

Tady Vám lidé píší, co oni před 50 lety, ale to je nesmysl, Vy jste se neprovdala v roce cvajn, ale ve 21 století a doufám, že v kulturní zemi. Pokud nechcete sem psát článek za pár let, jak chodíte do práce a on se jen válí na gauči a s ničím Vám v domácnsti nepomůže, tak musíte začít dnes, včera bylo pozdě. Proč skákat kolem dospělého a zdravého chlapa? On nemá snad ruce? Vy jste uvařila, on at umyje nádobí, trocha pohybu mu neuškodí. Řeknu Vám něco z mé zlušenosti v rodině a věřte mi, že takhle byste si měla počínat i Vy, jde o Vaši budoucnost a jestli použijete recept mojí snachy, budete mít štastné manželství ale i možná o rozvodu nebudete uvažovat Vy, ale on.

Bude hledat další mamohotel, jako u maminky. O nic byste nepřišla.

Takže moje snacha, která už byla vdaná, v manželství naučila mého syna veškeré domácí práce. On je neuměl proto, že že v rodině manžela viděl, jak všechno musí dělat žena, protože domácnost je ženina práce a povinnost a on to rád přijal. S ní se seznámil jako velice mladý, 17letý, takže to, že jsou spolu dodnes bylo dílem mé snachy. A jsou spolu pěkně dlouho. Umí díky jí všechno - dokonce i přebalovat děti, umí vařit lépe než některé žena, šije na šicím stroji jak švadlenka, ale je pravda, že to ho naučila švagrová a automaticky, když se dojí jídlo, tak sebere talíře a jde umýt nádobí. Luxuje jen on, protože ona to tak kvalitně neumí, jak mu říká, nakupuje také on, přece by nechtěl, aby tahala nákupy ona, jako slabá žena, takže se autem jede i za roh pro několik kg brambor...Žijí v Praze.

Žehlí lépe než já, zaměstnání má doslova chlapské, je to kus chlapa, nikdo by nevěřil, jak je šikovný při domácích pracech, také to zkoušel, upustil talíř jako nemehlo, řekla mu, koupíš za svoje nové a bylo to, ale když přijde z práce domů, tak ho ani nenapadne se válet u televize, ale kouká, co je potřeba udělat, kdyby si sám nevšiml, tak na stole je lístek s pokyny. To všechno jí trvalo asi rok a je to dokonalý manžel. Měla heslo, když to dělám já, můžeš to dělat také. Pohybu má tolik, že rozhodně neztloustne a když všechno udělají společně, tak si sedne ona k televizi a on k počítači. A jsou spolu štastní. to by nikdo nevěřil. I já mysdlela, že to takhle nemůže fungovat a mýlila jsem se. Můj syn může zstat i sám a nemusí utíkat za maminkou pro pomoc. Ví si rady se vším. Vy si musíte uvědomit, že když budete třeba nemocná, musí on Vás plně zastoupit, proto je životní partner.

Takže je to opravdu jen a jen na Vás. Bud si uvědomíte svoji cenu a že jste opravdu nemínila fungovat doživotně jako služka líného chlapa a mateřskou nemáte proto, abyste ho obskakovala, ale je to něco jako nemocenská, platila jste si pojištění a pak jste po porodu s děckem zůstala doma, nikoliv ale proto, abyste oddaně čekala, až se pán vrátí - jednou se Vám při Vašem trpném postoji nemusí vrátit vůbec, doma ho to začne nudit, nemá tam co na práci a dítě nepovažuje za svoje, jako rodič má povinnost se mu věnovat, takže je špatný táta.

Jako manžel má povinnost pracovat v domácnosti také, on tam přece snad bydlí, nebo dochází jen na večeře a pro čisté prádlo? Já bych řekla, že jde o domácí týrání Vaší osoby a na otázku, co je k jídlu bych mu řekla - uvařils sis? Ne? Tak není nic. Ale hlavně musíte přístup k manželovi změnit Vy a to hodně rychle. Chcete se snad jednou strhnout jak budík, až budete chodit do práce a on bude čekat i pak dokonalý servis a večer odpočatou matraci? A protože budete nespokojená, unavená a otrávená, kopnete ho do pozadí a stejně se rozvedete...

Tak tomu musíte předejít dříve - už dnes. A napište nám sem, jak dlouho Vám trvalo, než uměl umýt nádobí...Takhle se manžel nudí a může si najít i milenku, aby měl nějakou zábavu, tak tomu předejděte a zapojte ho. Aspon bude vědět co domácnost obnáší. Že syn díky snaše není nemehlo, co umí jen čaj a míchaná vajíčka, si pochvaluju dodnes. Přijde, rozhlédne se a řekne - co bys potřebovala?

Probudte se tedy včas !

co konkrétně po něm chcete, aby dělal, když přijde z práce? pomáhal s pracemi v domácnosti, nebo s vámi chodil na procházky, hrál si apod.? to první bych řekla, že je spíš vaše práce, když už jste na mateřské, taky samozřejmě záleží jak namáhavá je jeho práce... pokud vám jde o to, aby se zapojoval do rodinného života, tj. procházky, hraní si s dětmi apod., v tom bych vám rozuměla, to by měl...

Je krátce: jaké si to mateřství s dítětem uděláte, takové to budete mít. Někdo si to opravdu užije a má nač vzpomínat a jiný/á si to to protrpí. Jsou to dva pohledy na věc...

Jestli manžel nepomáhá to jste musela poznat už před dítětem ne? Už v tu dobu nic nedělal? Pak netuším proč jste čekala změnu pak?

Ahoj nešťastná mamino, rozdala jsem body všem co chybu vidí u vás. Je to asi proto, že jsem staršího data a mám tak nějak zažité, že muž vydělává a žena pečuje o dítě a rodinu. V r. 1982 kdy se mi narodila dcera, pracoval manžel na směny, denní, noční, volno, volno, noční , volno, než se z práce vrátil stihla jsem nejen mimčo ale taky někdy složit dovezené brikety a popravit zvířata, uvařit oběd, vyprat a vyvařit pleny (nikoli v automatce, na tu jsme neměli). Naučila jsem se chodit brzo spát, poporodní deprese no, vím, že existují, mám kamarádku kterou její maminka chtěla upéct v troubě, naštěstí někdo přišel, její matka trávila dlouhý čas v ústavu. Tak jste na tom, nebo jen máte trauma z toho, že nespíte, kojíte, vaříte, děcko řve, manžel pracuje a lenoch jeden doma se jen fláká. Ano, to je úděl normálních manželek a nezapomeňte, že za mě byla mateřská 6 měsíců a pak šup do práce, dělala jsem v té době v JZD a když neměl kdo s prababiček pohlídat, bylo děcko v kočáře semnou a než já odmakala, hlídala ji vrátná. Uvědomte si, že dnes neperete pleny, máte všelijaké vychytávky, ani vařit nemusíte když je plno hotovek, existuje myčka, automatka a td. Bohužel internet a to je žrout času jelikož matky na mateřské sedí na soc. sítích a naříkají nebo se chlubí jak jejich ratolest je úžasná. Nepomohla jsem vám i já vidím chybu u vás a ve vašem přístupu k manželství a rodičovství. Nezoufejte, zvyknete si a naučíte se stíhat a nepolykat antidepresiva.

Žasnu nad tím, kolik nenávistných komentářů jste napsali. Nebudu se divit, když se sem paní tazatelka nevrátí. Je mi z vás všech "dokonalých" smutno.

Moje rada je, narovinu a bez obalu si spolu promluvit. Prostě: vadí mi, že mi nepomáháš, nezvládám to. Záleží na tom, nakolik se máte rádi, co máte společné, jaký má vztah k dítěti, atd. Může např. okoupat nebo uspat dítě, o víkendu povozit dítě v kočáru - sám nebo vy oba.

Zjednodušte si všechny domácí práce, hlavně vaření. Vařte na 2 dny a jenom obědy. Já večeři nevařím téměř nikdy, ani moje matka nevařila, max. párky nebo vejce.

Přečtěte si rady od @dolga, @marfusa, @lipanek.

Můj názor je v dnešní době nepopulární, ale co naděláte. Jste mizerná manželka a zřejmě i matka, co myslí jen na sebe. Po pár měsících s děťátkem už jste na dně, ani nechci vědět, jak budete zvládat dítě za deset let. Spíš bych poradila vašemu manželovi, aby vás nechal, vzal si dítě a zmizel.

Nebojte se, je potřeba nastavit si nějaký časový rozvrh, chodit ven a mezi maminky s malými dětmi, nezůstávat doma jen s dítětem. Muž, jak píšete, má vás rád, neubližuje vám, jen je to chlap. Muži to většinou mají nastavené jinak než ženy, oni nevidí, co je potřeba udělat, mají svůj svět. Řekněte si, jak se máte ve skutečnosti dobře. Vím, že to vidíte jinak, ale mě dcera řekla - má 2 malé děti-, že nechápe, jak jsem to mohla všechno stíhat. Ženy jsou silné, neničte si rodinu. Muži často najdou opravdovou cestu k dětem, když se s nimi dá něco podnikat, a to bude brzo. Pokud by byl muž hrubý, zlý, alkoholik apod., řekla bych, ať utečete co nejdřív, ale to určitě není váš případ. Na rozvod nespěchejte.

Mně vždy zaujme, když ženy ze starší generace vypráví, jak to měly na mateřské těžké (což jim samozřejmě nijak neupírám, všechna čest), ale přesto ve finále měly ty děti dvě a mnohdy i tři. Když to bylo těžké, proč nestačilo jen jedno dítě? Proč musely být dvě nebo rovnou tři?

Jinak taky nutno podotknout, že dřív ženy rodily ve 20 letech - v tomto věku má člověk na všechno ještě dost sil, energie a nervů. Dnes už se průměrný věk prvorodiček přehoupnul přes třicítku a ten rozdíl je opravdu znát. A pak už to jde ruku v ruce - když je unavená a neklidná máma, tak je neklidné i to dítě a je to začarovaný kruh, ze kterého se jen tak snadno nedá dostat ven.