Nevím zda to bude přímo dotaz.Spíš bych si chtěl postěžovat.Prostě nevím co s tím.Co tak čtu tak spousta lidí řeší jak zhubnout,jak se zbavit tuku apod. a já mám naprosto opačný problém.Od mala až do 29-ti let jsem byl hodně vysoký a hubený.Měl jsem 197 cm a vážil okolo 70Kg.Nevím co mě to popadlo ale tenkrát jsem se rozhodl něco se sebou udělat a tak jsem začal po večerech doma cvičit,hooodně a zdravě jíst.Po pěti letech jsem se dostal na 102 Kg-postavu něco jako mají boxeři.Vše by bylo v pořádku až na to jídlo.Vždy jsem považoval a stále považuji jedení jako nutné zlo,musím se do něho nutit a kolikrát je mi i zle z pomyšlení co mám za den sníst abych zase nezhubl.Nemohu pochopit třeba lidi co se dokáží těšit na oběd.Ze začátku jsem si myslel že je normální že je mi zle když celý život málo jím a najednou začnu,ale změna po tolika letech žádná.Co jsem tak zkusil tak jakmile přestanu tolik jíst tak váha prudce letí dolů ikdyž necvičím.Mám neustále pocit narvaného žaludku až na zvracení a je jedno zda jím hodně věcí najednou nebo po trochách celý den.Příteklyně nechápe jak mohu bez přestání neustále jíst a v legraci mě považuje za kyselinu.Byl jsem i u lékaře.Ten mě poslal na gastroskopii se závěrem že vše je v pořádku a že jakmile chci takovouto postavu tak se musím hold smířit s tím kolik toho musím sníst a zda na to tedy nemá třeba vliv zaměstnání ale to mám sedavé.Já bych chtěl prostě vypadat tak jak teď ale abych se cítil dobře.
0x
Trošku ze svého vzhledu slev. Když zhubneš třeba 5 kg tak se toho tolik nestane. Jez výživnější jídla, ať toho nemusíš jíst tolik. Přece nechceš aby Ti bylo pořád špatně, to Ti ten perfektní vzhled za to nestojí, ne? To není vůbec žádná potravina / jídlo, kterou by si měl oblíbenou? Dej si třeba měsíc od toho jídla pohov - jez si jak chceš, cvič (to Tě doufám baví) a uvidíš, co se stane.
Právě že nic oblíbeného nemám,ale to jsem měl celý život.Jak jsem již psal tak jídlo pro mě bylo vždy "nucené zlo".Ono ani nejde o ten perfektní vzhled (nikde se nevystavuju),ale říkám si že když už jsem do toho dal tolik přemáhání tak se mi nechce o to přijít.Pokud si od jídla dám pohov a budu cvičit tak během chvíle je vše dole.
Když Ti vyhládne - pořád nemáš na nic chuť? Jestli ne, tak budeš muset řešit nechutenství. Když si zacvičíš, vážně nemáš chuť ani na banán? Nabíral jsi 5 let, nemůžeš to mít dole hned.
0x
Jako 197/70 je už trochu pod váhu, ale nerozumím tomu se vypást přes 100kg..jako jasně, vzhled a komenty lidí, to bohužel jo. Ale co třeba mít 85-90 kg, to už by bylo normál a nemusel bys pořád tolik jíst a kdyby jsi jedl pestře, výživně-NE přímo zdravě (fuj, tohle se mi příčí), tak by jsi neměl myslím zhubnou zpět na cca 70 kg.. a přitom by ti i chutnalo a z toho života by jsi něco i měl.
Já mám cca 184/76, jsem v ideální váze a jídla si dopřávám podle naplněnosti žaludku a taky abych nějakou chvíli cítil i hlad a cítím se skvěle. Ale jasně, podle našeho národa jsem taky hubený..tady je zažité totiž to, že pokavaď nejsi vypasené prasátko, tak nejsi pořádný chlap-ženská! 
Naštěstí tahle doba těchto mudrců je už pomalu pryč..a nestojí za to se kvůli tomu takhle trápit. Tyhle lidi totiž akorát sere to, že ty si dopřáváš čehokoliv a přitom jsi stále štíhlý a oni ztloustnou už jen z toho, že o řízku mluví.
0x
Skoro to vidím na psychický problém. Jako anorexie. Jste na opačné stupnici těch, co jídlo považují až za drogu. Jsme totiž vybaveni chutí a tato chuť nás vyloženě ponouká k tomu, abychom jedli. Nejen pocit hladu. Jídlo je nutnost pro přežití, chuť jako taková je bonus. Když jsem díky silnému nachlazení přišla úplně očich i chuť, jedla jsem jen ze setrvačnosti, zvyku. Nebyl důvod, proč jíst. I ten hlad se tak nějak vytratil, stačilo se napít. A vy to máte tak nějak podobně. Sice jste nepřišel o smysly, ale váš mozek neuvolňuje ty správné látky, nedává ty správné signály. Zjednodušeně řečeno, pokud byste byl nižší forma života, už byste asi nežil. Pokud tedy chápu správně váš výraz - jedení je nutné zlo.
To, že jste na opačném konci stupnice je fakt, protože většina lidí musí stejné úsilí vyvinout na to, aby nepřibrali. Je to logické, většina lidí má totiž klasický metabolismus: příjem se musí rovnat výdeji, pokud se nerovná, dochází k hubnutí či naopak (a to je častější) k přibírání. Váš metabolismus je evidentně nastaven jinak (jak jsou na tom vaši příbuzní?) a ještě ke všemu ten psychický odpor. Buď tedy polevíte ze vzhledu a sklouznete k jídlu jen za účelem přežití, nebo nepolevíte a budete jako většina ostatních: celý život se budete snažit držet ideální váhu. M.
0x
Rozumím vám,to je ale otázka spíš pro psychologa. Já to mám tak, že jakmile začnu držet nějakou dietu, dostanu se do stresu a mám strach,že jsem nebo budu nemocná. Všichni v rodině před projeveným onemocněním hodně zhubli. Přesvědčuji se,že tloušťka mě může zabít stejně jako když zhubnu, ale moc to nepomáhá. Myslím,že by opravdu nebylo špatné navštívit psychologa, popř. psychiatra,možná máte zcvrklý žaludek, ale ono jsou lidé,kteří ať snědí co se do nich vejde, tak nepřiberou a jiní to mají naopak. A váhu 102 kg při vaší výšce bych neřešila,záleží na tom,jak se cítíte.
0x
Být muž, tak se kvůli 20 kilům přeci neuštvu. Věřím, že Vám i manželka ta kila odpustí, hlavně když budete šťastnější a v klidu. Určitá postava k nám patří a štíhlí bývají zdravější.
Je ale důležité si užívat jídlo. Nechutenství může souviset s menší radostí ze života. Jíst, znamená žít. Možná, že bych odpor k jídlu řešila i s hypnotizérem, proč a kdy to vzniklo.
Napětí, jakékoli u mě vede k hubnutí a nutit se násilím do jídla by pro mne asi nervy byly. Hubnutí u mne nemusí být o kilech, ale vypadám hubenější, propadlejší tváře. Vynervovanost nebo uštvanost je vidět ve tváři, v chůzi, rezignovanost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.