Zdravím,
mám menší problém, se kterým bych se ráda svěřila. Je mi 15 a čím dál tím více si všímám, že mé vyjadřovací chopnosti jsou na bodu mrazu. Ať už cokoli vypávím, vysvětluji nebo jen s někým hovořím, vždy se zakoktám nebo mi chvilku trvá, než si vzpomenu na správná slova. Tento rok se chci hlásit na gymnázium a bohužel jsem si až teď uvědomila, že bych s mojí komunikací měla něco dělat.
Už od mala jsem milovník knížek, takže mám dost knih načtených. Dřív jsem nesnášela komunikaci před třídou nebo skupinou lidí. Teď, když jsem starší, mě to naopak baví. Ať už cokoli vyvětluji, prezentuji prezentace a nebo jen vyprávím děj filmu, na kterém jsem zrovna byla v kině. Jediný problém je moje vyjadřování, z čehož vždy dostanu strach, abych náhodou neplácla nějakou blbost a něco nezkazila. Řekla bych, že se kvůli tomu i společnosti straním.
Když naopak píšu sloh nebo tento dotaz, slova přicházejí sama. I když mluvím sama se sebou, tak mluvím rychle a nezasekávám se. Takže jsem usoudila, že je to jenom s kontatem s lidmi, možná nervozita, kterou na první pocit necítím, dokud nezačnu mluvit. Taky se hrabu hrozně hluboko do detailů, takže jednou mluvím o tomhle, pak najednou o něčem jiným a pak se zase vracím k tomu, co jsem říkala na začítku. Začínám mít strach z toho, že se to bude jenom zhoršovat.
Kdyby se zde našel někdo, kdo měl nebo znal někoho, kdo si procházel podobným, nebo někdo, kdo by mi jenom poradil, co dělat proto, aby se to zlepšovalo, bylo by to skvělé. Chápu, že mi většina lidí napíše, abych mluvila a mluvila, ale to já dělám. Co se týče dědičnosti, tak mamka má vyjadřovací schopnosti neskutečně skvělé, zatímco taťka je na tom už hůř, možná to mám po něm, ale to si nejsem jistá. Každopádně doufám, že se s tím dá něco dělat, protože bych se v životě chtěla posunout dál a někam to dotáhnout, kde bude mluvení na předním místě. Takže budu ráda za jakoukoliv radu.
Děkuji.
2x
Koukám, že ses docela dobře odhadla. Myslím to, že problém pramení především z Tvé obavy, že to nějak pokazíš. Jestli Ty nejsi tak trochu perfekcionista? Nebo roztržitá? Možná bys potřebovala zvýšit sebevědomí, když se tak sleduješ. Takový postoj vůči sobě ale patří k Tvému věku. Nebo máš obavy, že nesplníš očekávání rodičů? Vyznělo to trochu, jako že v mamince máš nedostižný vzor. Překvapilo mne, že to až tak vnímáš. Ono je dobře, že si to sama uvědomuješ. Pak jsi na cestě s tím něco udělat. Horšit by se to právě proto nemělo. Uzraješ a nebudeš přeceňovat publikum i to, že Tě sledují. Pokud jde o referáty, tam si uděláš osnovu. To nemáš ani kamarádku na pokec, se kterou by ses normálně bavila a ony komunikační "zmatky" bys nedělala?
Jestli by Tě ten problém měl hodně svazovat, možná by pomohl psycholog nebo Pedagogicko-psychologická poradna v místě bydliště. Za zeptání nic nedáš. A i to je trénink v komunikaci.
2x
Je mi o 50 let víc a něco podobného prožívám celý život. Dá se s tím žít 
.
Jsem ráda mezi lidmi a umím navázat kontakt, ale v úředním a odborném styku vždy preferuji, když se mohu vyjádřit písemně. Zrovna dnes jsem našla zajímavý článek, který mi potvrdil, že zřejmě nám jako dominantní smysl zrak. Dobře si pamatuji přečtené, mnohem hůře slyšené. Věci a souvislosti vnímám v obrazech. A když mám o něčem souvisle vyprávět, naskakují ty obrazy rychleji, než stačím mluvit. Z toho pak pramení všelijaké odbočky a plácání se v detailech. Nakonec někdy zapomenu, k čemu hovor směřoval. Přátelé to tolerují, při hovoru s cizími si musím dávat pozor.
Pokud mohu radit podle sebe, tak časté mluvení opravdu pomáhá, ale k nějaké vysoké řečnické dokonalosti nevede. Trochu se obáváš gymnázia. Myslím, že je to zbytečné. Gymnázium i vysoká škola se dají zvládnout, i když student není dokonalý řečník. Ale při volbě budoucího změstnání se zamýšlej. Dráhu pedagogickou nebo politickou nedoporučuji.
0x
Tvé sebevědomí, vědomí si sebe, není nijak vysoké, že? Ale s tím ti nikdo neporadí, to musíš sama.
Ale s tím slovním projevem bych měla radu. Mluv, mluv, mluv. Když jsi sama, polohlasitě, šeptem. Všimni si, jak nějakou látku znáš, ale neumíš o ní vyprávět, odpovídat. Uč se nahlas. Tím začni. Pak, jen tak pro sebe, vyber si téma a vyprávěj. Když ti to nejde pro sebe, vyprávěj to psovi, kočce, panence, kytce. A poslouchej se, snaž se plynulý projev.
0x
Dalsi vec je tedy urcite sebevedomi. Ale da se to naucit. Nerada mluvim treba pred 50 lidmi, ale skoleni zamestnancu, kdy "melu" treba 2h me dneska fakt bavi a to jsem si nikdy nedovedla predstavit, ze bych tohle delala
0x
Možná by se Vám hodily některé z těchto cviků:
Mluvte nahlas sama sobě a nahrejte se.
Většinou je problém v rychlém mluvení, zpomalte řeč. Zpočátku to bude znít divně, ale postupně najdete správnou míru.
Artikulujte srozumitelně a více se nadechujte.
Někdy je problém, že se nedává akcent na první slabiku - typické aHOJ, kdy první samohlásku nejde téměř slyšet.
Nacvičujte pravidelně a na nahrávce to můžete zkontrolovat.
Naučit se mluvit je něco podobného jako se naučit běhat. V podstatě to umí každý hned, ale nácvikem se hodně zlepšíte.
Před nedávnem jsem slyšel v televizi komentátora z terénu, který mluvil o vichřici. Za každým - opravdu každým slovem bylo eeehm. Přitom stačí jen trochu zpomalit tempo a pak je to OK.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.