Nenávidí mě

U nás doma to bylo stejné. Oba rodiče mě nenáviděli. Sestra byla hvězda, nedělala nic a já jsem dělala těžkou práci. Také si o nich kamarádky myslely, že nejsem jejich. Problém byl, že moji rodiče nebyli normální, oba měli duševní poruchu. Když bych to někomu vyprávěla, tak by mě zjezdil, že ošklivě mluvím o rodičích. Do toho ještě ubohá situace s penězi. Otec pil, kouřil a matka nechtěla chodit do práce. Vím, jak Vám je.

A to se s otcem snažíte mluvit tímto způsobem, jak se vyjadřujete zde písemně? Čiší z toho totiž neúcta a pohrdání. Kolik je Vám let? Jak se k Vám chová máma? Až se jednou osamostatníte a budete mít své děti, snad se k nim budete tedy chovat lépe, než otec k Vám. Ale možná je to jen dospíváním a vše se ještě mezi vámi urovná.

A co na to máma?

Jak ta se na to dívá?

Mluvil jste s někým? S mámou, s tetou, s babičkou, dědou, kde je zakopaný pes?

Nevím, kolik je Vám let, ale pokud by to šlo, co nejdříve se osamostatnit a vypadnout. Tohle není rodina.

Budete mít velký plus. Budete se umět postavit k práci.

Napadá mě hnusné podezření. Jste vůbec vlastní syn, když se k sestře chová jinak?

Prosím, s tímto podezřením nakládejte velice opatrně. I takové věci se stávají, ale Vy za to nemůžete.

Jo, a ty návštěvy? Mě bylo 18 let a ptala jsem se rodičů, jestli by k nám mohla přijít na návštěvu moje kamarádka. Dům byl rodičů, a vlastně moc návštěv k nám nechodilo, tak to bylo automatické se zeptat.

On sám má nejspíš nějakej problém a ventiluje si ho na tobě. Musíš se obrnit a uvědomit si, že to není tvoje chyba. Ty si zasloužíš objetí, zasloužíš si pochválit, když něco uděláš dobře, zasloužíš si být v klidu a mít čas sám pro sebe. Zasloužíš si mít lidi, kteří ti budou ukazovat, že tě mají rádi. Každej si to zaslouží a to hlavně od svých rodičů. On je tvůj rodič, měl by být tvoje podpora. Jestli není, je špatnej rodič. Je to jednoduchý. Ne každej se holt dokáže zhostit svojí zodpovědnosti tak, jak má.

Jsou otcové, kteří jsou právě vysazení pouze na syny. Je to podstatně častější jev, než když se jedná o dcery. Jakoby jim doma rostla konkurence. Bývá v tom žárlivost, jakýsi atavistický postoj staršího samce vůči těm mladším. A pokud ten starší samec má sklony k agresivitě a má sám se sebou problémy, tak se dají čekat konflikty.

Pokud se otec s Tebou odmítá bavit, tak mu to napiš. A dodej, že už dál nemůžeš a pokud to bude pokračovat, budeš muset navštívit psychologickou poradnu a že máš obavy, že jeho /otce/ si následně předvolají.

Než mu to pošleš, zvaž každé slovo. Nespěchej s posláním. Každý další den Tě napadne, že bys to měl napsat jinak. Žádné urážky, vulgarismy, ale žádost o vysvětlení, proč s Tebou takto jedná? A co máš dělat, aby bylo doma snesitelně. Raději méně textu, ale jasný.

@ada - Když neudělám po jeho, nemůžu jít ven, nemůžu se dívat na televizi, nemůžu nic.
Co kdybyste se - aspoň na na čas - zkusil chovat tak, aby bylo "po jeho"? Možná budete překvapen.

Hezký večer

Ano, hledat chyby v sobě, snažit se být hodný a přizpůsobit se... Toť "obecné rady" které získáte nejen zde, ale i jinde...

A teď malinko "z reality", ano, můžete mít pravdu a dle toho co jste napsal se i přikláním k tomu, že ji i máte... Totiž to že je někdo rodič neznamená, že je charakterní a vyzrálou osobností jak by tomu mělo být, nezřídka je tomu i naopak, čímž se pak dítě nebo dospívající dostává do nezáviděníhodné situace...Co s tím? Berte to jako vaši první životní "lekci," jak s takovým člověkem vůbec vyjít, samozřejmě pokud možno "po dobrém", i když víte že se chová špatně, nemá pravdu apod., neboť na takové lidi v životě dříve nebo později stejně narazíte, je to nevyhnutelné, potkáte se s nimi v roli učitelů a profesorů, setkáte se s nimi v rolích svých budoucích kolegů v práci, v rolích svých nadřízených, příbuzných a tak dále. Je na čase vzít si příklad z toho, aby jste jednou nebyl jako oni, snažit se být dobrým člověkem aby jste nedopadl jako oni, snažte se činit druhým vždy to co by jste chtěl aby oni činili vám. Je třeba si začít vnitřně věřit aby jste získal oporu především v sobě, ve svém nitru a mohl se tak naučit "nelpět" na výlevech "takovýchto lidí"- mimochodem, je to velmi těžké, tj. plňte si své povinnosti jak nejlépe umíte a zároveň se sám učte zhodnotit, v případě neúspěchu se snažte na sobě pracovat, v opačném případě se musíte umět i sám "pochválit"...vy musíte vědět že něco umíte něco děláte dobře snažíte se apod., naslouchejte druhým aby jste si z toho vzal poučení avšak poslední slovo nad svým životem nad tím jaký budete a co budete dělat máte v konečném důsledku jen a jen vy, je to zároveň i velká odpovědnost, odpovědnost k sobě samému...Tyto životní zkušenosti jsou nepříjemné žel ale také nezbytné, neboť jen díky nim zrajeme a rosteme, což samozřejmě i "bolí"...

Je to smutné čtení, jenže: kdo u vás pere, vaří, uklízí, nakupuje? Matka nebyla určitě slušná žena, protože žádná pořádná by neopustila jen tak své děti. A nenechala je tátovi, o kterém ví, jaký je. Co vám se sestrou připravila za život? Pokud byla nucena okolnostmi od otce odejít, měla si vzít i vás dva.

Jenže ten "fotr" se stará o rodinu, o to, abyste vy, jeho děti, byly v čistotě, teple, najedeni. Kromě toho chodí do práce. A to je pro jednoho mužského starostí ažaž. Tak si ty problémy vybíjí na Tobě. Žádnou jinou ženu asi nemá. Taky to nemá lehké. Dělá vlastně tátu i mámu dohromady.

Možná Tě tím připravuje, abys byl odolný, kdybys jednou náhodou taky potkal nějakou takovou, jako byla máma. Aby sis se vším poradil. Je to drsné, ale on je asi přesvědčen, že to dělá dobře.

Koukej prozatím dobře zvládnout školu, potom si buideš moci najít místo s ubytováním někde daleko od domova, kde Tě už trápit nebude. Prostě to zhruba ty 2 roky vydržet.

Co je ale zajímavé, že jsi toho napsal hodně o otci a vůbec nic o sobě. Nevíme, jaký jsi, zda nejsi líný, neděláš otci naschvály, neodmlouváš mu. Ono se špatně soudí, když člověk zná názory jenom jedné strany. Jaga.

No tak pravda, já taky ráno jdu do práce, pak příjdu dom a taky se už ven nedostanu, protože taky musím mít hotové domácí úkoly, taky musím doma furt něco dělat, pak spánek a pak idu znovu do práce. Furt dokola. Jen tu televizi večer mi nikdo nezakazuje.

Já si myslím, že kdyby zde položil dotaz tvůj otec, tak bychom si přečetli otázku co má dělat s ukřivděným, drzým a nezvladatelným frackem, který si dělá co se mu zachce. Přečti si ještě jednou s jakým pohrdáním o něm píšeš a buď si jistý, že je na tobě vidět. Doma si s tebou nevěděli rady, po dobrém to s tebou nešlo, tak otec přitvrdil.

Já nemoralizuji, jen ti popisuji jak asi vypadá pohled tvého otce na tebe. A jestli tě to uklidní, já jsem takovouhle psychologickou bitvu svedl se svou matkou. Vyhrál jsem ji, ale až později, až mi bylo devatenáct a měl jsem po maturitě.

Jak jsem ti napsal. Já jsem takovouhle bitvu svedl se svou matkou. Přišel jsem na svět ve chvíli, kdy rozjížděla kariéru vědecké pracovnice. Měla po kariéře a skončila jako učitelka. Tak nějak se ode mě doma očekávalo, že její ambice naplním já. Ve třech letech jsem musel umět počítat česky i německy a podobně. Aby toho nebylo málo, mám dobrý sluch, slyším i přes zavřené dveře a ještě k tomu si to všechno pamatuji. Tak jsem pravidelně poslouchal, že jsem úplně nemožný, že nejsem normální a že ze mě nic nebude. Výsledek je ten, že mezi mnou a mojí matkou stojí zeď. Má ode mne tři vnučky a vnuka, na návštěvu nepřijela nikdy a mě je to jedno.

Ještě něco připíšu k tvému dotazu. Slyšel jsi někdy slovo frustrace? To je velmi nefajnový stav duše, kdy něčeho chceš dosáhnout a ono to nejde a nejde a nejde. Výsledkem bývá zlost na celý svět. Někdo ji v sobě dusí, někdo ji řeší nadáváním na fotbale, někdo ji zalévá alkoholem, někdo něco rozbíjí, někdo se hádá, no a někdo bývá agresivní. A pokud je k tomu i zbabělý, je agresivní pouze na slabší a na členy vlastní rodiny. Domácí tyrani nejsou žádná vyjímka a bývají to lidi, do kterých bys to prostě neřekl. Takže kamaráde, asi to budeš muset vydržet. Je docela dobře možné, že tvůj otec těžce zápolí sám se sebou a se svými neúspěchy a z tebe si udělal hromosvod vlastní neschopnosti.

Mám dotaz já na tebe. Proč s vámi tvoje máma nebydlí? Úplně zmizla a vás nechala u otce? To vypadá, že nejsi první. Tvoje máma možná zažila totéž co ty a utekla, protože volila menší zlo. Menším zlem je pro ni nikdy nevidět vlastní děcka, než ještě jednou vidět jejich otce. Zkus svoji mámu najít.

Zkuste si s tátou promluvit jako chlap s chlapem. Dejte si spolu pivo (v tvém případě nealko). Zeptej se ho: Tati, mohl bych ti nějak pomoct? Snad z toho něco vyplyne.

To vypadá, že otec má opravdu nějaký problém a vylévá si zlost na Tobě.

Otec prostě něco nezvládá.

Já vždycky říkám. Každý jsme natolik inteligentní, abychom nevěděli, jak se chováme k ostatním, co jim říkáme, jakým tónem atd.

Tudíž si otec musí uvědomovat, jaké má na Tebe požadavky, ví, že je na Tebe přísný, nic neodpustí, dává tresty za nesplnění, nebo za nekvalitu.

jako děti jsme četli knihu /byly povinná/ Robinsonka. Také holčina přišla o maminku a musela ji nahradit, ale přece jenom, byla tenkrát jiná doba a myslím, že se v knize /i ve filmu/ našla hodná sousedka, která pomohla.

Co otec dělá, je nadřízený, nebo podřízený. Někdy se problémy z práce přenášejí do domácnosti, někdy traumata z minulosti se táhnou rodinou, dokud jsou děcka závislé. My to nerozklíčujeme.

Byla tady rada obrátit se na linku bezpečí, já bych to také doporučila, protože si tam popovídáš, svěříš, uleví se Ti a možná dostaneš radu, jak to vydržet, nebo jak se chovat. Hovory jsou zdarma, může se i psát e-mail a chatovat.

V dotazu je oslovení ,,fotr,,. je to hanlivé a i když si potřebuješ ulevit, není to správné. Používej to neutrální ,,otec,, ať nejsi jako on. Možná se někdy v dospělosti dozvíš, proč byl otec k Tobě takový.

Přeji, ať jsi v životě lepší a v budoucnu na tahle těžká léta zapomeneš.

Brigády se v 16 letech hledají těžko, tak nelámej hůl, pokud něco neseženeš. Záleží, odkud jsi, jestli z většího města.