Chtěl bych se s váma podělit o svůj příběh který je tak trochu netradiční.
Už od mala se mi hrozně líbily cigarety, jejich vůně a celkově ta cigaretová "kultura".
Bylo asi otázka času kdy to sám jednou zkusím a to se taky stalo. Bylo mi nějakých 13 kdy jsem z kámoškou v létě vyrazil do jednoho opuštěného hotelu a tam jsem si dal Marlborku. Tenkrát ještě voňavá dobrá cigareta bez sraček a bez hnusných obrázků který tam unie později nakázala přidávat ale to do všech. Dnes mi chutná nejvíc asi Viceroy, Camel a Startky bez filtru(dnes Start by Chesterfield). Ještě mi ale fakt chyběj Red&White.Byl jsem asi taky celkem vzácnej případ jelikož se mi po tom nijak napoprvé blbě nedělalo. Už tehdy jsem se cítil při kouření tak nějak dalo by se říct okouzleně a mít u sebe krabičku bylo takový dobrodružství. Nikdy nezapomenu na to jak ty cigarety dříve voněli a chutnali, dnes je tam ten zhášeč a ten to kazí.
No kouřil jsem od té doby asi tak jednu až dvě cigarety do měsíce a to i sám bez kámošů. Většinou ale s nima. Pak jsem se dostal do fáze kdy jsem kouřil denně 1 cigaretu a pak rok nic až na pár vyjímek ale po tom roce jsem se seznámil s holkou kuřačkou kdy jsem se dostal na 10 denně a tak jsem kouřil rok a půl.
Pak jsem si řekl dost,stáhlo mě to z peněz a bál jsem se doslova o zdraví jelikož jsem trochu víc zjistil co to dělá s tělem a ne jen zjistil ale i cítil. Doslova jsem za tu dobu ucítil znatelný úbytek na zdraví. Permanentní kašel apod. Do tý doby jsem to měl jako nevinou legrácku.
Štvala mě i ta závislost, prostě furt myslet jestli budou peníze a když nebyly tak jsem měl depky že to nedám atd... Hrůza tohle zažívat.
Časem mi unikl i smysl celého toho kouření a říkal jsem si že nejsem debil aby se můj život neobešel bez něčeho co si strčím do huby a následně to lehne popelem... "Proč?" Říkal jsem si. A tak jsem nekouřil pomalu 2 měsíce ale pak jsem si jako největší vůl zapálil. Ne že bych měl absťák ale prostě mi chyběla tak chvilka a hrály v tom roli ty faktory co jsem zmínil na začátku. Furt mi to voní a furt se mi to líbí. Teď zase nějakou dobu někouřím.
Přemýšlím jestli se toho půjde vůbec zbavit když to mám zažitý jako něco co je fakt super,voní to a chutná to... Jak se toho zbavit? Předem říkám že na nikotinu už nejsem závislý ale jsem asi závislý na cigaretě jako takové. A taky podotýkám že se toho skutečně vzdát chci. Omezil bych to tak na 1 cigaretu za týden ale bojím se že tomu zase propadnu do plný závislosti.
2x
Přestal jsem kouřit ze dne na den 31.12.2002 a od té dody jsem neměl cigaretu v puse.
Přeber si to jak chceš.
doplněno 25.01.20 18:48:
@vasnivykurak: Blbost. Kouřil jsem 18 let cca 20-30 cigaret denně.
2x
Já měl dobrou "školu", když jsem tuto závislost celé dětství viděl u rodičů, včetně problému, jestli před výplatou z posledních peněz koupí cigarety, nebo jídlo, nebo si na cigára půjčí od sousedky. Začátkem měsíce se kouřily CSka, později tvrdé Sparty, ke konci měsíce Marsky, nebo Startky. Pak přišla druhá fáze, kdy se otec prokouřil až do hrobu a máma i kdybych ji sebevíc prosil či vyhrožoval, nedokázala nehulit i na moje děti, svoje vnoučata, když je měla třeba na víkend. 
Hnusná závislost. Asi i díky tomu jsem na cigaretový kouř vyloženě alergický a dusím se, když si zapálí někdo poblíž na autobusové zastávce či venkovní restauraci. (Mám celoživotně problém s průduškami, nechci spekulovat zda proto, že jsem v tom smradu 20 roků musel žít.) Přijde mi to stejně bezohledné, jako bych si já na zastávce zapálil pro radost starou pneumatiku. Ale to závislí pochopitelně chápat nechtějí, jim to voní. Ani posedět s mámou, která bez cigarety 15 minut nevydrží není pro mě snadné.
Ano, je to pohled "zvenku", myslel jsem, že by vám mohl být užitečný. Nemyslím, že bych si nedovedl představit boj se závislostí, zrádnost cigaret je právě v tom, že na rozdíl od tvrdších drog se zkouřený kuřák neválí ve zvratcích, nevykrádá auta, společnost jej nevytěsňuje, protože kouří "kde kdo". Když si pustíte film z roku 1970..1980, tak neexistuje, aby hlavní hrdinové neměli cigaretu v ruce. Takže vy jste na tom "dobře", protože si tu závislost a škodlivost uvědomujete, většina aktivních kuřáků odmítá svoji závislost a srovnání s drogou vůbec příznat A pokud si ji přiznat dokáže, nechce o ní mluvit, chce aby se to považovalo za něco daného, ne moc škodlivého, co nelze změnit. Tohle je přesně to, co dělá závislost s mozkem, tělo při riziku absence drogy, začne produkovat chemii vytvářjící silné negativní pocity, mozek přestává pracovat racionálně a dělá vše pro to, aby o svoji drogu nepřišel.
Takže nevyčítám, nekritizuji, jen konstatuji. Vždyť o tom jsem ostatně psal, jak silné to musí být, když to nedokáže matka omezit kvůli zdraví svého dítěte, tedy zvítězí to běžně i nad jedním z nejsilnějších pudů, chránit své dítě.
Dovedu si představit (není mi 20, také jsem si prožil svoje), jak strašně těžký boj to je a jaké pokušení je si zapálit si "jen jednu". Mozek říká: "O nic nejde, dáš si jen jednu, to přece není nic proti ničemu.". Jenže v okamžiku kdy si tu jednu zapálíte, závislost vyhrála. Říká vám "Vidíš, nezvládls to, nemáš na to, ani to nezkoušel, jsi slaboch, tak se tomu nebraň." a úspěšně sráží vaši vůli zkusit přestat.Protože to nesmí být "zkusit přestat", prostě se musí definitivně přestat. (Jsou sice údajně případy, kdy si někdo po odvyknutí dá bez problému jen "sem tam", ale to musí být zvláštní případy a nebo to není pravda, ale jen jejich verze.)
1x
Jednoho dne se mi začala dělat v puse jakási vyrážka.Zjistili že je to rakovina.
A hned bylo po kouření.Žít Tě přinutí přestat okamžitě.
To je zákon sebezáchovy.Vyzkoušel bych přestat když se budu cítit blbě,například nachlazení apod.
Po dvou letech jsem vyzkoušel cigaretu - a nic.Vůbec mi nic neříkala a chuť - ani náhodou.
1x
Na skupině, kam jsem týden, na 45 minut docházela, aby mě odnaučili, po 38ti letech, kouřit, lektor pravil, že tělo se závislosti na nikotinu zbaví za týden, 10 dní, ale v hlavě zůstává, on to nazval obřad, mnohem mnohem déle. Tenkrát, 26.5.2002 jsem vykouřila svou poslední cigaretu a od té doby nekouřím. 
Vlastně jednou, seděla jsem s kamarádkou a s pejsky venku, na pivu a zapálila jsem si. Vzpomněla jsem si, že ten člověk říkal, že po čase nám přijde cigareta štiplavá a smradlavá, ale jakmile ten pocit překonáme, jsme v tom znuvu. A tak jsem ji tipla a už nikdy a musím říci, že se mi po cigaretě nestýská a nechybí mi, ani ve vypjatých situacích.
0x
Na dovolené cca před 45 lety mi tamní mladík nabídl nějaké jejich silné cigáro, rozkašlala jsem se, měla jsem nějakou reakci - zarudlý krk a od té doby nekouřím. Řekla jsem so konec, peníze se dají utratit smysluplněji. Žádnproblém jsem neměla ani jsem netloustla, jak se mnozí vymlouvají a ,postupně se ze mne stal zapřísáhlý odpůrce a smrdí mi to.
Promiňtě mi teď ten výraz ale fakt na to se*u. Teď jsem se dozvěděl o dlaším člověku s rakovinou plic. Předtím se stalo ještě to že prastrýcovi vzali plíci, naštěstí už nekouří a je živej a zdravej.
No myslím si že když si to víc v hlavě teď přebírám že mi to za tyhle problémy a nedejbože za předčasnou smrt nestojí, kašlu na všechno o čem jsem psal, prostě konec. Byla by blbost si to teď pokazit když jsem z nejhoršího venku.
Během toho největšího odvykání a nejhorších chvil jsem tu pár dotazů napsal a všem co mě motivovali chci poděkovat. 
No právě proto si říkám jestli si mám to zdraví do toho všeho ještě huntovat cigárama. Pamatuju si na svou brigádu kde jsem dýchal betonový prach,výpary z barev nebo ředidel a prozměnu o přestávkach kouřil, dal bych si na hubu. Jinak naštěstí bydlím skoro u lesa.
Po pár dnech se hlásím znova.
Co se dnes a už i včera se mnou děje? Říkám si jeslti si nemám to trápení trochu ušetřit protože to zas a opět ne mě doléhá. Venku teplo sluníčko, přesně moje kuřácké počasí kdy lze pít kávu pod pergolou v mikině. Na to jsem vždy čekal celou zimu a těšil se až si v teple zakoouřím. Tohle snad nedokážu z hlavy nikdy vymazat. Takže co se mi teď honí hlavou? Že si půjdu pro krabičku svých oblýbených cigaret a ukončím tohle nikam nevedoucí trápení a odpírání si milované činnosti.
Na jednu stranu mi to je líto a nejdnu stranu si říkám že se nebudu přece nějak psychicky huntovat abych ještě nedejbože neudělal školu teď před zkouškama 
.
Včera jsem potkal svojí učitelku ze ZŠ, kouřila a venčila psa. S touhle učitelkou jsem si už snad v 15 dal cigaretu... Šílený co? Fakt si říkám jestli to někam vede když to mám fakt spojený se vším. Když jsem třeba o prázdninách jezdil na výlety tak první na co jsem se těšil tak že si zase zakouřím na nějakém hezkém místě.
Připadám si jako blbec a vůl to se takhle vůbec napsat. A vyléčeným kuřákům vzkazuju, jste frajeři!
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.