Jak se rozhodovat v důležitých situacích

Dobrý den. Pokud jste cílevědomá a nezlomná, tak si jděte za svým a nenechte si zbytečně srážet sebevědomí. Pokud máte problémy se svojí psychikou, pak vyhledejte odborníka - psychologa.

"teď ho nezajímá nic jineho nez jen abych mela dobrou práci co me uživí" - ale v tom má otec pravdu. Je krásné mít sny, ale sny ti účty nezaplatí. Já jsem rodič, a oba tvé rodiče naprosto chápu.

V posledním odstavci píšeš, že jsi cílevědomá a nezlomná, ale to je v rozporu s tím, co píšeš před tím.

Chceš radu? Já ti ji dám. Je úplně jedno, jestli se rozhodneš srdcem nebo rozumem. Ale už se kurva rozhodni, a za svým rozhodnutím si stůj, ať to stoji, co to stojí. Tvé rozhodnutí se v budoucnosti ukáže buď jako dobré, nebo jako špatné. Ale nerozhodnout se nijak, to je vždycky špatné.

Já jsem změnil vysokou školu na poslední chvíli, těsně před vyplněním přihlášky, a ukázalo se, že to bylo dobré. Nebo přesněji řečeno, že to bylo jedno. Stejně se většinu profesního života živím něčím mimo obor každé z nich.

Jestli s rodiči nenajdete rozumnou dohodu či kompromis (což není sprosté slovo), pak máte dvě možnosti - buď sklopit uši a studovat to, co si přejí oni, nebo jít za svým snem a počítat s tím, že se asi budete muset o sebe a svoje potřeby postarat víc sama.

Nevím, nakolik je váš sen reálný - ale věřte, že pokud o jeho splnění budete hodně stát, můžete si ho splnit i poté, co z vás "něco bude".

Moji rodiče měli sny, že půjdu na vysokou, já jsem ani nešel k přijímačkám. Za život jsem prošel mnoha profesemi, od technika u sálových počítačů přes opraváře mobilů, chvíli jsem i pingloval v nonstopu. Teď se živím rukama, dělám "Ferdu Mravence, práce všeho druhu" ve stavařině, a jsem spokojený. Jdi si za tím, co tě přitahuje, a když zjistíš že to není ono, vždycky můžeš zkusit něco jiného...
... a neber moc ohledy na kritiku ostatních, je to jen tvůj život...

Končíte tím, že jste cílevědomá a nezlomná. Dost podivné, protože to co píšete nad tím, tomu ale ani trochu neodpovídá. A tohle co vidím já a možná i jiní si všimli, to určitě vidí zrovna Váš otec a má právem obavy o Vaši budoucnost. Cílevědomí lidé rozhodně nejsou nerozhodní a vědí velmi dobře jak se rozhodnout v důležitých situacích. Srdce Vám ale nepomůže v žádném rozhodování, všechno je to v mozku a ten je v hlavě. Srdce má úplně jinou funkci v těle. Vím jak jste to myslela, ale mám pocit, že ten příměr není ve Vašem případě na místě. Vy sama sebe líčíte jako člověka, který vůbec neví co má se s vým životem dělat, který nad sebou jenom pláče a lituje se, který vůbec žádné cíle, ani sebevědomí nemá a hlavně je to člověk předčasně zlomený. Vaše rodina jsou přece ti nejbližší lidé, kteří Vás mají určitě rádi. Vždyť jste jejich potomek. A Vy nám píšete, jak jste od nich nepochopená a jak sama píšete, žádným těm Vašim snům nevěří a jsou skeptičtí. Podle mne ale oni znají nejlépe Vaše intelektuální možnosti, nebo by měli vědět o nějakém mimořádném nadání, které by Vám určitě pomohli rozvíjet, abyste teda dosáhla svých "snů". Píši to proto, že jakmile někdo začne plakat a mluvit o svých nesplněných snech, tak to jsou vždy sny o tom, jak se stát slavným zpěvákem, herečkou, manekýnkou a tak dál. Určitě nesníte o obyčejných zaměstnáních, jako je třeba švadlena, prodavačka, nebo úřednice a tak podobně. A nenapsala jste ani směr té VŠ, do které jste nakonec ani nešla. Takže asi to nebude medicína, nebo AMU, AVU, ČZU, ČVUT, JAMU, a další a daší směry, kde byste mohla rozvíjet svůj talent a předpoklady. A pokud je člověk cílevědomý, tak si jde za svým a nepotřebuje k tomu nikoho, kdo by ho někam dostrkal přes jeho vůli. Tak jaká je Vaše vůle? Píšete, že jste nezlomná. V čem jste nezlomná? Ale to nemusíte psát sem, tuhle otázku si položte sama. Přestaňte nad sebou plakat, nelitujte se, že jste nepochopená, nechtějte v lidech vzbuzovat lítost, ale obdiv. Tomu se říká cílevědomý a nezlomný člověk. To prozatím Vy nejste. Je mi líto, moje slova jsou možná tvrdá, ale já Vás neznám, jsem pro Vás cizí člověk a na mne tak svým písemným projevem působíte. A je zajímavé, že tak působíte i na své rodiče kteří Vás znají a určitě Vás milují. Sama to píšete. Takže ty Vaše sny jsou podle všeho opravdu nesplnitelné a Vaši rodiče to vědí a mají o Vás oprávněný strach.

Nevím, čeho se bojíte. Běžte na tu školu, na ten směr, co chcete dělat, co jste si vysnila, kam Vás to táhne.

Není nad to, splnit si svůj sen. Jste již velká, dospělá, rozhodujete se za svůj život. Abudete se muset rozhodovat i po zbytek toho života.

Pokud zdárně VŠ ukončíte, tak máte různé možnosti. Seženete práci, jakou jste chtěla dělat, nebo se Vám během studia rozsvítí a vrhnete se na jiné vzdělávání a půjdete jiným směrem, které Vás osloví. Nebuďte tak úzkostlivá, přijde muž, který si Vás někam odvede a kde nenajdete práci ve svém oboru a zase se budete muset podívat po něčem, co Vás bude přitahovat a v čem se opět zaškolíte a budete spokojená. Ono je to o tom, vydělat si nějaké peníze, mít na bydlení a obživu.

Přijdou děti a zase to bude úplně o něčem jiném.

Neposlouchejte rodiče, ale sebe, svoji intuici. Tisíce lidí se vyučilo, udělalo maturitu, má diplomy z vysoké školy a dělají úplně něco jiného.

Hroutíte se zbytečně z něčeho, co kolikrát řlověk nemůže ovlivnit a život ho popostrčí úplně někam jinam.

Jsem již v důchodu a když si vzpomenu na 15 let, kdy jsem se rozhodovala a musela poslechnout rodiče, tak dodnes toho lituji, že jsem se nevzepřela a nešla tam, kam mě to táhlo. Věděla jsem, že to co chtějí rodiče, nikdy dělat nebudu a tak se také stalo.

Je možnost vystudovat nejdřív na VŠ (popř. na VOŠ) nějaký "praktický" obor a později studovat na jiné VŠ obor, který je Vaší "srdeční" záležitostí. Pokud to bude možné, tak formou distančního studia při zaměstnání. Chtít oboje co nejdřív, to je nereálné. Pokud budete víc trpělivá a "naučíte" se čekat, tak časem dosáhnete svých cílů.

Myslím si, že děláte chybu v tom, že jste si "vytvořila" dilema, že buď jedno nebo druhé. Ale přitom je možné oboje, ale samozřejmě s výrazným časovým "posunem". Nejprve si několik let šetřit peníze na pozdější studium to ho druhého oboru.

Dám příklad. Jeden můj spolužák ze střední školy vystudoval na jedné VŠ nejprve jednodušší obor - dvouletou specializaci (ve 4. a 5. ročníku) (aby měl jistý titul) a pak další dvouletou specializaci (těžší obor, který ho bavil).

"Kombinace" - "praktický" obor na VOŠ a "srdeční" obor na VŠ by pro Vás mohl být vyhovující kompromis. Studium na VŠ je lehčí, ale je to postačující vzdělání pro to, aby někdo sehnal lépe placenou práci.