Musí být jen po jeho

Milá marieto,

po přečtení Vašich řádek mi naskočilo slovo :EGOISTA

Ano egoista,člověk zahleděný do sebe,myslící především na sebe na svá přání.

Trochu si ve svém vyprávění protiřečíte ,víte o tom?Jako byste přesvědčovala samu sebe...Příklad? :..."Kdyz chci,aby sel nekam se mnou,tak prece jen nekdy jde,ale malokdy. A kdyz chci,aby pro me neco udelal,tak to za zadnou cenu..."

..."poprosim ho,aby si se mnou psal alespon o půl hodinky dyl,tak mi napise,at ho ani nezkousim premlouvat,jinak se "nasere"..."

..."Jinak je na me pritel moc hodny a udelal by pro me snad vsechno,ale nekdy se ho i opravdu bojim..."

Víte,oni muži sice jsou větší egoisté než my ženy (to je dáno přírodou,muži musí, aby mohli zabíjet-rozuměj lovit zvěř.Žena naopak při své roli ,matky a ochránkyně rodinného krbu často potlačí svoje přání či únavu pro blaho potomků,partnera...,ale i to je dáno u každého jinak,každý jsme jiný a vývoj lidí od pravěku přece jen trochu pokročil,že), ALE chci hlavně říct,že pokud se partner takhle chová v době,kdy jste ještě ve fázi zamilovanosti,tak si ani nezkouším představit ,jak by to vypadalo po 10 či 20 letech manželství.

No já mám prostě z Vašeho vyprávění pocit,že on dobře ví,že má v tomhle vztahu navrch a že se bojíte ,že vás opustí a velmi nestydatě toho využívá a Vy mu to dovolíte!To je ale chyba!Každý si na Vás totiž dovolí jen to,co Vy mu sama dovolíte.

Dobře,chcete s ním být.Zkuste narušit,posléze změnit jeho přístup k Vám .Nechce se vám s ním jít,vyloženě nechce,jste unavená,není Vám dobře..TEDY NECHOĎTE!Že půjde sám?Tak ať jde.

Že bude naštvaný,když neuděláte to,co očekává.co chce?AŤ JE.Nejste jeho služka či poslušný "kejvací panáček"!Jste svéprávná bytost a máte právo se svobodně rozhodnout.V partnerství je to vždy o kompromisu,jednou ustoupím já,podruhé ty.Nebude to nikdy fungovat a nebudou v něm nikdy oba spokojeni,když se ta rovnováha poruší a jeden bude mít navrch a to je Váš případ.

Pokud tohle Váš partner nepochopí a nebude přístupný ke změně chování,jděte od něho pryč.Život s takovým člověkem by pro vás šťastný nebyl,to mi věřte.Lenka

Marieto,tak s jedním takovým se právě rozvádím.sobec sobec a tisíckrát sobec! Vše se bude dělat podle něho a když ne tak je hádka!chodili se a dělalo to co se hodili jemu a jakmile šlo o mně a o děti tak už se mu nechtělo.Pak to bude ještě horší.Chtěl být ve vztahu velitel,pak když už jsem si to nenechala líbit tak přišli urážky,hádky a přitom vím že mně měl rád.Pořád jsem ustupovala a už nebudu.Není to ten člověk se kterým bych chtěla zestárnout tak jsme šli od sebe,místo smutku jsem vlastně zjistila ulevu.nejhorší je že člověka prostě nezměníš.Jemu dělalo dobře když jsem mu naslouchala když vyprávěl něco co ho zajímá nebo jeho starosti ale jakmile jsem se začala bavit o něčem já tak řekl nezatěžuj mně s tím,mně to nezajímá!Takže poradit ani nevím co.Prostě on ve vztahu bude lídr a ty ta co se podřizuje.

Tohle je psychicke tyrani a casem to muze prerust v tyrani fyzicke. On te absolutne ovlada, musis se ve vsem podrizovat a on v nicem. Tim ti pomalu ale jiste ubira sebevedomi a omotava si te kolem prstu, takze jednou nebudes mit ani silu odejit. Sama jsi napsala, ze se ho obcas bojis. A ceho se bojis, co by se jako melo stat? Zkus se nekdy nepodridit jeho prani a uvidis, co se stane. Vas vztah nema perspektivu, nejspis jsi pouze zamilovana a koukas na vtah skrz ruzove bryle a nevidis realitu. Vzdyt to sama pises. delas veci co nechces, aby se nenastval, obcas se ho bojis, za zadnou cenu pro tebe nechce nic udelat, nezajima ho tvuj nazor. A s timhle clovekem si chces planovat zivot? Devce prober se a utikej, dokud je cas. Chodit s nekym je neco jineho, nez s nim zit. Hlavne proboha, nez se za takoveho (nebo i jineho) cloveka vdas nebo si s nim nasekas deti, tak s nim zij alespon rok ve spolecne domacnosti, abychom tu priste necetli pomoc muj manzel me bije, ale nemuzu odejit kvuli diteti.

Ahoj marieto! Tomu, co popisuješ říkáš šťastný vztah? Trochu mi to připomíná mé zbabrané manželství. Vydrželo sice 15 let, ale za podmínky, že jsem si také málokdy prosadila svůj názor. A to jenom proto, aby se nepohádal s dalšími, jsem držela pusu a krok. A hádal se s každým, kdo s ním nesouhlasil. Sice jsem se málem naučila v tom manželství žít, ale jednou jsem řekla dost. Možná, kdyby to byl člověk chytrý, na kterém bych mohla hodně věcí obdivovat, tak by naše manželství neskončilo. Ale byl to jen sebestředný sobec, náfuka a lenoch, který veškerou starost o zabezpečení rodiny hodil na mne. Neudělej stejnou chybu. Nepodřizuj se mu, jistě máš na víc. Jsem přesvědčena, že kdyby jsi byla skutečně šťastná, tak nebudeš žádat o radu. Ty jenom chceš být šťastná a v koutku duše víš, že to tak opravdu není. Nenamlouvej si to a znovu si párkrát přečti, co jsi nám napsala. Možná, že si nakonec dáš sama odpověď. Ve vašem vztahu to není o toleranci, vzájemném respektu. Je to vztah podřízenosti a nadřazenosti, sobeckosti a ponížení se. A bohužel se to asi těžko časem změní. Radím ti upřímně, pokud nemáš sílu fungování a pravidla vašeho vztahu změnit, tak vezmi odvahu a ukonči to. Já jsem svoje rozhodnutí také jednou vzala zpět a doufala jsem, že se něco změní - bohužel - jenom jsem si začala nebezpečně zvykat. Tak hodně síly a dobré rozhodnutí!

To co děla je pomsta za vaši vlezlost! co to ma znamenat že : Kdyz chce,abych s nim nekam sla a mne se necche,tak i presto jdu! nebo: Pokazde s nim jdu,jelikoz chci byt s nim. nebo : Nee toho,ze by mi neco udelal,ale ze by se se mnou chtel trba rozejit,nekolikrat uz k tomu malem doslo. : Prostě ho nechte chvili na pokoji a pořad se mu nevnucujte . Snad by jste mohla taky jit za kamoškama a on konečně někdy sam za svym zajmem . Sama ženska musí vycítit že se tam kde jde chlap třaba nehodí , ale jak vidím sama se rada předvádíte jaka jste mila a jak ostatní ženske sedi doma a vy jdete hrdě s přítelem! Pozor on vam nabidne zdali chcete jit, ale čeká že konečně řeknete Ne milačku nejdu zajdu si raději na kavu ke kamošce. Prostě jen tak dal a uvidíte že bez vas muže žít v pohodě. Sama píšete : Kdybych s nim nesla,tak by sel klidne sam a bylo by mu jedno,ze mi je doma bez nej smutno. Prostě začínající stihačka jste a věřte že se vam to vymstí. Sam jsem 26let ženatý a mam 3 děti . Vždy zaleží na domluvě jdeš ano ne . myslím si že jste i velice žárliva a to bude chyba! Akdyž mu z usměvem na něco řeknete ja ti nevim jestli se mi to libi nebo nelibí a coty na to libí? tak ho možna trkne že asi nelíbi ale jak říkam zas je tu mužska ješítnost a jestli tu nezvládnete tak se ani nevdávejte do tří let budete tak či tak sama! Laska je romanticka a krasna Ale... přátelství a kamaradství je hezčí .. a jde ruku v ruce s tolerantstvím . LASKA ta patří večer do POSTELE.

Ahoj Marieto

Z tvého dotazu na mě dýchají dva problémy - 1) přítel je sobeček, 2) ty se snažíš ve všem přizpůsobit, "aby byl klid", a to je špatně. Tak popořadě. Jestliže vím, že partnera něco trápí, a přesto budu říkat, že je mi fuk, co si o mně a tom, co děloám, myslí ostatní, jsem nevycválaný a nevyspělý sobec. Víš, dělat věci, které považuji za správné, i když se většině lidí nelíbí, nebo si vzít růžový klobouk a obří žluté brýle k tomu, přestože se na mě budou lidi dívat "divně", to beru, to je věc každého a je fajn, že člověku je jedno, jak se na něj druzí dívají - ono jim totiž ve skutečnosti do něj fakt nic není. Jenže to není případ VZTAHU. Ve vztahu tím, že dělám něco, co se druhému nelíbí, můžu ubližovat. A tady je kámen úrazu.

Tvůj přítel je ohromný sobec, protože než by se vzdal něčeho ve prospěch tebe, radši ti vyhrožuje, ať o nic nežádáš, "protože by se naštval". No a? Co jako? Takže stejně platný bude argument "Buď tak laskav a nechoď spát, protože se naštvu já." A to je co jako? Takto se k sobě dospělí lidé chovat skutečně nemůžou, to je tlačení do kouta. Z jeho strany hodně sprosté tlačení do kouta, protože ví, jak na něm lpíš - chyba číslo dvě. Hodně mu dáváš najevo, že (téměř) vždy ustoupíš - a jak vidíš, vytvářela jsi iluzi, která teď nejvíc vadí tobě. Není možné dělat pořád věci, které se ti nelíbí, jenom proto, že on je tak chce. Prošla jsem si v tomto vztahu něčím podobným - přítel je hodný kluk, ale tohle nechápal. Víš proč? Měl dojem, že když něco já nechci, dělám mu to naschvál - jako bych neměla vlastní názor, vlastní touhy nebo co. Jenže já na rozdíl od tebe jsem jasně odmítla se podřizovat jeho sobečkovským nárokům. Fuj, to bylo hádek! Jenže jak jsem se měla možnost přesvědčit, je to chlapská záležitost - všechno se točí kolem nich, všechno se odvíjí jen od jejich ega. Jako by snad neexistovalo to, že ty můžeš chtít něco jinak, viď? Mno, jak říkám, tvoje chyba spočívá v tom, žes od začátku rázně netrvala na tom, co chceš ty, a žes mu příliš vycházela vstříc. Ono totiž dobrá vůle není vždy to nejlepší, co ve vztahu můžeš udělat. Je totiž možné, žes vytvořila umělý svět; ten tobě nevyhovuje, ale jemu ano. Když se teď budeš snažit změnit vztah tak, aby vyhovoval tobě, pravděpodobně narazíš u něj. Začarovaný kruh.

Škoda té doby, cos ustupovala, protože jestli nenajdete kompromis, mohlo se to projevit už dávno a ty bys "ušetřila" čas, nervy, síly. Ale doporučuju jednu věc - dál už neustupuj. Žádné zlehka, žádné mírně. Ne, odteď jasně říkáš ne tam, kde cítíš ne. Tečka. Ale pozor - nedělat naschvály. Vysvětlit, jestli nechápe, a trvat na svém. Nepodvolovat se. Přítel musí pochopit, že nejsi jeho majetek, nejsi robot, který bude skákat, jak on píská. Pokud nepochopí, nezaslouží si tě a je čas posunout se dál.

Vím, že jsem tě asi moc nepotěšila, ale nemá smysl si dál nalhávat, jak se strašně milujete a jak vám to klape. Neklape - a milovat znamená dokázat ustoupit, naslouchat, a ne odbývat vyděračskými bláboly... Držím ti moc pěsti, ať se to zlepší, ale neudržuj za každou cenu něco, co by tě mělo drásat donekonečna. A uvidíš, možná že až pochopí, že nejsi tak "podvolná" jako dřív, začne se spíš bát on, že ztratí tebe. Má tě moc samozřejmou - a to nikdy není dobře. Normální je slušně požádat, slušně se omluvit a vysvětlit si, proč něco nemůžu/nechci. To, co předvádí tvůj přítel, je sobectví "in persona". Nedej se, nejsi hračka, kterou odhodí kdykoliv, kdy se mu nehodí si s ní hrát!

muj nazor? ... je to absolutne nefunkcni vztah ktery drive nebo pozdeji zkonci. jste zamilovana a to je vsechno nic vic nic min. to zdali je on zamilovany nevim ale kdyby byl tak by se taky choval jinak. POZOR nemam na mysli lasku K TE MATE OPRAVDU DALEKO!

zamilovanost a lasku PROSIM NEPLEST! JSOU TO DVA ROZDILNE POJMY!

ostatni uz vam rekli co delat takze ... ma ucta

dobrou

marieta, sundejte si růžové brýle.Mě tady vždycky dostane popis vztahu jako je ten váš :

2x rozesli a jednou mel jinou pritelkyni a ja jine pritele. Jsme spolu moc stastni a moc nam to klape. (!)

Kdyz chce neco on,tak ja se mu musim podridit,aby se nahodou nenastval

Ne,ayb ho zajimal i muj nazor na tu vec

Vzdy se mu musim podrizovat a citim se jak v kleci,kdyz jsem s nim v nejakej kontaktu.

nekdy se ho i opravdu bojim .. atd

prosím vás, takhle nevypadá plnohodnotný vyrovnaný vztah, který je založen na vzájemné lásce, úctě, toleranci mezi mužem a ženou.Ujasněte si v jaké jste pozici, že tenhle váš "báječný" vztah držíte jen vy, protože jemu je to úplně fuk. On je připraven opustit vás kdykoliv a procokoliv, když nebude po jeho.On je dominantní (tzn.chce být středm pozornosti, organizovat chod věcí, mít převahu) , je to sobec, který vydrží být s kteroukoliv, pokud bude tak submisivní (tzn. poddajný, povolný, ústupný,poslušný, pokorný, podřizující se cizí vůli) jako vy. Dominantnost není totéž co zdravé sebevědomí, to si nepleťe.

Prostě potřebuje hadr se kterým může zametat a zvyšovat si svoje ego.Pravděpodobně lze prodloužit dobu trvání vztahu tím, že jeden partner druhému v daný okamžik imponuje nebo ukáže svoji jasnou převahu, čehož vy ale schopná nejste (bojíte se ) a stejně by to nevedlo k ničemu dobrému, jen k vzájemným potyčkám. Nicméně nelze na takovém základu postavit fungující vztah. Konce bývají i takové, že takovýhle vztah po čase ve vás ubije vše, na co máte ještě sílu a nedokážete pak řešit ani svoje základní osobní věci.A to vůbec nemluvím o tom, že tyhle vztahy vyúsťují velmi často v domácí násilí.

Seberte zbytek své vnitřní síly a pryč od něj , dokud máte ještě trochu zdravý úsudek - a to máte, protože vás takovýhle vztah trápí, jinak byste nežádala o radu. Lepších chlapů je dost, o to se nebojte. Přeji hodně štěstí karina

Ahoj Maririeto, nezasloužíte si takového sobce. Nejlépe pro vás by bylo, kdyby jste jej opustila. Musí si uvědomit, že máte stejná práva jako on.

Doplňte prosím Váš věk.

Kdyby pro vás udělal snad všechno, tak nepíšete tento článek. Jste na něm závislá a on vás jen využívá. Naprosto nebere v potaz vaše přání a potřeby. A časem ho možná přestanete zajímat jako člověk... To chcete v tomto stavu ignorování býti i nadále?

Nevím, nevím, ale submisivita z Vaší strany nehovoří ve Váš prospěch časem se požadavky partnera budou stupňovat. Jste připravena neustále ustupovat? Máte pocit, že Vám to bude působit radost? Budete i tak žít svůj vlastní žívot? Nebo jste ochotna žít život partnera? Celé to na mne působí, že sebou necháváte příliš vláčet a dominance přítele mne v tom pouze utvrzuje.

Pryč s jájínkem

To téměř hraničí s psychickým týráním. Nevěřte tomu, že se to časem změní. Bude to jen horší ale pokud jste ochotná to snášet tak proč ne.

... Jinak je na me pritel moc hodny a udelal by pro me snad vsechno,ale nekdy se ho i opravdu bojim. ...

Nějak po přečtení Vašeho příspěvku nechápu, co všechno by pro Vás udělal. Buď to není tak jak píšete nebo je tam nějaká forma Vaší závislosti na něm.

Marieto, myslím, že názorů na Váš vztah tu bylo již hodně na to, abys po jejich přečtení zas přidala svůj názor,,,,Jak to vidíš teď?

Pryč od něj, jakoby vám koudel za patama hořela. Tohle nemá budoucnost.

Když ještě uvážím, že to, co píšete, píšete ze svého zamilovaného pohledu...

Přečtěte si detektivku od Cimického "smrt básníka". To je, ve srovnání s vaším příběhem, nadsazené a rozhodně bych vám něco takového nepřál, jen anotace z kosmas.cz/...:

Smrt básníka - anotace
Mezilidské vztahy často podléhají vlastní dynamice, jež je jakoby nezávislá, či dokonce v protikladu, s přáními a vůlí těch, jež by jimi měli vládnout. Zde je jeden z častých příběhů, v němž navzdory tomu, že všem je zřejmé, kam záležitosti směřují, manipulace a násilí s tragickým výsledkem nabývají vrchu nad zdravým rozumem. Čerstvý absolvent právnické fakulty Filip Tůma se mimoděk stává spojovacím prvkem osudů, jež se odvíjejí kolem něj. Snaží se pomoci a jeho citlivý přístup se často ukáže být i účinným. Nicméně události nabývají spádu a on se stává jejich pouhým svědkem bez možnosti je jakkoli ovlivnit. A tak příběh, jenž všedně započal jednoho pozdního večera před hospůdkou na Suchém vrchu, dramaticky spěje ke svému nevyhnutelnému vyvrcholení.

nekdy se ho i opravdu bojim. Nee toho,ze by mi neco udelal,

Prosím pěkně, proč vůbec považujete za nutné zdůrazňovat to "ne, že by mi něco udělal"; nebude to právě to, čeho se bojíte a nechcete to přiznat? Podle mne to o něčem svědčí.