Tohle forum jsem našla náhodou, ráda bych se svěřila a doufám, že někdo poradíte 
Žiju už několik let mimo domov, odešla jsem v 23 letech z domu, do ciziny, pak jsem se vrátila zpátky do Čech. Našla jsem si přítele, žijeme spolu. Rodiče o příteli neví, nechci aby cokoliv věděli o mém soukromí. Snažím se, aby můj kontakt s nima byl minimální. Nemám je ráda, neodpustím jim, jak moc mi ublížili. Nic matce neříkám, neví o mě nic. S přítelem čekáme miminko, jsme strašně šťastní. Nevím ale, jestli to oznámit rodičům. Vím totiž, jaká by byla reakce. Nebyli by rádi,naopak, řekli by, že jsem kráva, že jsem si udělala děcko a poslouchala by jsem řeči typu "Proboha ty ses zbláznila, Děcko v dnešní době, Víš kolik peněz to stojí, Máš zničený život" a tak dál a tak dál. Opravdu nepotřebuji tohle poslochat, ráda bych posluchala něco jako "Gratuluji, To je úžasná zpráva, Ať je zdravé".. jenomže toho se od mojí mámy nedočkám. Dočkám se jenom nadávek jak jsem hloupá a nezodpovědná.
Máma byla vždy hnusná, zlá, krutá, vždy mi připadala bezcitní. A taky má moc ráda peníze. Ještě když jsem žila doma, po maturite jsem začala pracovat tak pořád do mě rejpala, proč nejdu do práce i přes víkend, peníze bych měla, místo toho sedím doma. No jo, já chci život i žít a ne jenom být v práci, řekla jsem jí. No ona začala řvát jak jsem líná veš a že takhle nikdy nic mít nebudu. Pak mi sestřenka nabídla práci hostestky v sobotu, odmítla jsem, protože jsem měla celý týden noční a byla jsem unavená. To mě taky setřela, že jsem pí..a. Taky v domácnosti jsem uklízela, vařila, prát mi nedovolila, protože jednou jsem něco vyprala špatně, tak ať se držím dál od pračky. Vždy našla něco, aby m mohla nadávat, třeba jsem neumyla lustr na chodbě a začala řvát, že neudělám nikdy nic navíc. Nikdy nic pořádně. Musela jsem se starat o mladší bratry, vařit jim a až pak se učit. Muselo být uklizeno když přišla z práce jinak byl randál. Nemyslete si, že se stěžuji protože jsem musela uklízet, to ne, ale de o princip. Uklidila jsem a ona vždy našla něco, aby na mě mohla řvát co jsem udělala zase špatně. Jednou jsem měla horečku, bylo mi špatně a já měla jít na druhý den s bratrem k lékaři, tak za mnou přišla do pokoje a řekla, že s ním půjdu i když jsem nemocná. Když mi bylo 20, možná 21 prišla jsem domů pozdě a nezvedala jsem telefon, tak hned jak jsem přišla otec mě mlátil po hlavě a matka mě držela. Nebo mě pořád kontrolovala, otvírala mi poštu, hrabala se mi v tašce, kabelce, dělala si srandu z toho jaké knížky čtu, co poslouchám, skrátka nikdy nic dobrého na mě neviděla. Musela jsem jí ukazovat pracovní smlouvy, výpisy z účtu.. Někdy jsem po práci zašla s kámoši na kafe, a když jsem přišla domů byla jsem cítit od cigaret, tak okamžitě začala řávt, že jsem určitě nebyla v práci, že cítí ze mě cigára a určitě jsem seděla někde v hospodě. Pak volala do práce, jestli tam chodím. Jednou byla na zastávce jestli jdu na atuobus do práce. Pravda, občas jsem nešla do práce, nešla jsem ale přes víkendy a byla jsem s přítelem. Přišla i s tátou k němu domů mě tam hledat, já utekla, oni mě honili po městě. Jenom tolik pro pochopení, proč jí nic neříkám, proč neví o mém soukromí.
Moje otázka, jak to řešit s miminkem? Říct to, nebo ne? A taky se budeme brát, ale já rodiče na svatbě nechci.
9x
Když víte, jaká bude reakce od mámy, tak jí to neříkejte. Žijte si svůj život. Někteří lidé jsou zlí. Zřejmě byla její máma taky taková.
doplněno 18.01.20 18:12:
Jen doplním, že nejen po matce může být taková, ale i "po manželovi". Když si na ní vybíjí vztek, ona si ho pak chce vybíjet na někom jiném a dovolí si to k nejbližším, např. k dětem.
doplněno 20.01.20 05:07: A z frustrace jsou lidé agresivní. Když jsou nespokojení.
5x
Zdravím. Vy máte v sobě hluboko zaryté, že s rodiči je povinnost až nadosmrti komunikovat a poslouchat je. Jenomže to není pravda. Jsme savci, a (nejen) ti když dospějí, odejdou od rodičů, najdou si partnera, zplodí novou generaci a žijí svůj život bez rodičů. Jen v případě, že to přináší nějaká pozitiva všem, si příbuzní, i ve zvířecí říši, pomáhají a žijí společně nebo poblíž. Vám přítomnost vašich rodičů pomáhá a přináší pozitiva? Jaká? Pak je proti přírodě, takovýto vztah udržovat. Vaši rodiče vás přivedli na svět, nechali vás vyrůst (jak jim káže příroda a zákony), a tím skončila jejich úloha ve vašem životě. To ostatní není věc nikoho, jen vaše - dospělé ženy a vašeho partnera. Jestli můžu, poradila bych vám, abyste se úplně odstřihla od svých rodičů a začala se těšit a připravovat na miminko. A hlavně, čeká vás krásné a šťastné období mateřství, tak si ho nenechte nikým kazit. Čím míň toho o vás rodiče budou vědět, tím líp se vám a vaší nové rodině bude žít. Přeju moc a moc štěstí. Ida
doplněno 17.01.20 11:42:
Ještě doplním. S narozením miminka vám i jemu hrozí nebezpečí. Jakmile se vaši "zlí"rodiče dozvědí o vašem dítěti, budou vás moci krásně vydírat a připravit vám nové trápení. Pozor na to. Neprozraďte se. Počtěte si tady: google.com/... Ida
3x
Ke všem rozumným radám, abyste se od rodičů zcela odpoutala a žila vlastní spokojený život ve vlastní rodině, přidám ještě otázky. Co ti dva mladší bratři? Jak jste vycházela s nimi? I k nim se rodiče nepěkně chovali? Jsem jedináček a vím, jak mi v průběhu let sourozenci chyběli. Nejen v dětství. I v dospělosti. Možná byste měla nějaký kontakt udržovat alespoň s nimi. Samozřejmě za předpokladu, že by se z bratrů nestala jakási prodloužená kárající a vyčítající "ruka" rodičů.
3x
Vaši rodiče splňují předpoklady pro stanovení duševní poruchy narcismus. Takoví mají někdy mezi svými dětmi některé, které nenávidí. Měla jsem to doma stejné. Je štěstí, že s nimi nemusíte žít. Na Vašem místě bych s nimi nechtěla mít nic společného. Oni umí Váš život jen ničit. Nezapomínejte, je to porucha a nikdy se neuzdraví. Na youtube a facebooku je mnoho videí o takových lidech. Tito psychicky narušení lidé jsou nebezpeční. Jediné východisko je být od nich co nejdál.
2x
Moje mamka ke mně taky nebyla nejhodnější, ale tak moc zlá, jako Vaše, tedy ne.. Taťka byl hodný, ale velmi brzy zemřel. Jestli je to pravda, jak píšete, lituji Vás.
Nic bych jí neříkala. Žijete jinde a je to Váš život. Proč ji do něj pouštět, když víte, že by Vám ho i nadále ničila? Miminko i svatbu si pěkně užijte. Když se o Vás dříve nezajímali, nemusíte nic říkat ani teď. Navíc jste dospělá.
Hlavně, aby se Vám vyvedlo manželství, rozuměli jste si a manžel byl hodný. Protože nic by matku asi nepotěšilo tolik, jako Váš neúspěch. Tak hodně štěstí v životě a pěkné zdravé děťátko. 
Jaga.
2x
Teď se matce nesvěřuj. Jen bys měla nervy z její reakce a to by Ti v těhotenství mohlo ublížit. Nech to, až bude mít dítě nejdřív půl roku. Podle reakce v telefonu jí pozvi. A nebo taky ne. Bylo mi 23 let, když jsem měla první děcko. S rodiči jsem problémy neměla, měli mne rádi, ale byli jsme stovky kilometrů daleko od sebe. Zvládla jsem to v pohodě. Člověk si rád hrábne do rezerv, když jde o vlastní miminko. I s maličkým děckem se dá dělat plno aktivit a v tom věku má člověk plno energie. Horší to mají holky, co to pořád odkládají a pak už to nejde. Nebo jim je kolem čtyřicítky a na nějaké akce s dětmi už nemají chuť i sílu.
1x
Tak když je to tak jak píšete, tak byste se o miminku ani zmiňovat nemusela. Máma by vás stejně jenom vystresovala a vy potřebujete pro těhotenství klid. Navíc rodiče na svatbu zvát také nechcete. Soustřeďte se na to, že si žijete svůj život po svém a oni také. A když budou remcat, tak ať remcají. Máte už na to věk založit si svou rodinu a jim na obtíž přece nejste.
1x
Já se svojí povahou bych se asi také od rodiny odstřihla.
A vůbec bych si to vyřešila celé v sobě. Navštívila bych nějakého psychologa a poradila se.
Jak budete fungovat na svatbě? Budou tam rodiče ze strany manžela, jeho příbuzenstvo. Bude to divné, když z Vaší strany tam nebude nikdo. Povětšinou se rodiny před svatbou alespoň jednou setkají. Nemáte sourozence, prarodiče, strýce, tety? S těmi se také nestýkáte?
Máte tohle vyřešené?
Také by bylo k zamyšlení, že budete mít děcko a to nepozná své prarodiče z Vaší strany.
Asi bych za nějaký čas po porodu, až jak budete v klidu /nebudete kojit/ tak bych jim to řekla po telefonu. Podle toho, jaká bude jejich /její/ reakce, tak bych svolila na krátkou návštěvu, ovšem už manželem, který by Vám měl poskytnout podporu a ochranu, zastat se Vás, kdyby atmosféra zhoustla, nebo se opět dala delší pauzu.
Já bych na svou svatbu nezvala někoho, kdo mi nepřeje nebo škodí. Taky bych neměla koho pozvat z rodiny. A že by to bylo divné, na to bych se ..., víte co? Přece nebude hrát kvůli svatbě nějaké divadlo, aby na ní někoho z blízkých, se kterými se nestýká, přitáhla a nevypadalo to "divně" před ostatními jeho příbuznými. Jsou i malé svatby jen se svědky a pár lidmi. Nemusí mít velkou.
1x
Jako bych cetl svuj vlastni zivot. Akorat to zlo slo s otcovi strany. Plne vas chapu. Prozil jsem presne to co vy. I s tim kdyz me otec honil po vesnici, aby me mohl zmlatit. Zazil jsem opravdove peklo. A nakonec to skoncilo tak ze jsem v 18 utekl s baraku a zustal na ulici. Nastesti jen na 3 dny pak jsem si sehnal ubytovani od meho zamestnavatele. Diky otcovi jsem mel posttraumatický syndrom. Dosvavili se u me psychycke ataky. A diky tomu mi byl priznan i invalidni duchod 1. stupne. Lekar sam priznal ze je to tim co vsechno mi otec delal. A jak se mi narodilo dite, tak jsem mel strach jim ho ukazat. A udelal jsem to az male bylo 10 rikal jsem si, ze se otec treba zmenil. A tak jsem na jeho oslavu narozenin privezl malou sebou. A skoncilo to tak ze byl hnusnej i na malou. Ja to nedal zvysil jsem na nej hlas a rekl mu. "Takhle se k ni chovat nebudes. Tak jak jsi se choval ke me" A odjel jsem pryc totalne vytocenej. Uz se snim nestykam nema to cenu. Ten clovek to ma proste v DNA. V sobe jsem si nastavil, ze nikdy nedovolim aby me dite trpelo jak jsem trpel ja. A odmenou za to je to ze mala mi porad rika ze jsem ten nejhodnejsi na svete. To je to nejraksnejsi co vubec na svete je. A udelam pro ni cokoli aby byla jen a jen stastna. U me vladne klid a pohoda. Radost ze zivota, ale on ma svuj spatny a zli svet. Radeji budu zit stastne a v klidu. Uz je pro me jen zlou vzpominkou.
0x
Neříkat rodičům nic o svém soukromí, jste se rozhodla sama již dávno. Na svatbě je nechce, tak proč byste je měla informovat o tom, že jste těhotná? Pokud chcete ze svého života rodiče vyloučit, je to Vaše rozhodnutí. Jen Vy víte jaké vztahy mezi vámi skutečně panují a zda by se nedaly zlepšit. Už proto, abyste své děcko neodřízla od prarodičů, kteří by ho třeba měli rádi. Někdo to tak má, že je lepším prarodičem, než jakým býval rodičem. Ale zařiďte se dle svého uvážení a tak, jak to cítíte. Důležité je, abyste byla šťastná rodina a vaše dítko mělo krásný domov a zázemí.
0x
Moje mám je taky zlá. Dneska na mě na ulici vykřikovala, že jsem jí okřikovala v autobuse. Ale to ona dělala. Vždycky provokuje a když se začnu bránit, tak to otočí proti mně, že to já začala a dělám to. Obviňuje mě a očerňuje před lidmi na ulici, že jí okřikuju a dělám jí kdovíco a že si k ní dovoluju. Už jí nechci vidět. Co si to ke mně dovoluje?
doplněno 18.01.20 15:26:
Zapomněla jsem a v první větě: máma.
0x
Jediný co mohu poradit je úplně se od rodičů odstřihnout. Ať si každej myslí co chce a říká si, že matka je jen jedna. Ano je, ale odsud posud.
Já s tou svou taky neměla lehký život. 20 let se nestýkáme a za tu dobu jsem ji viděla cca 3x a ani jsme se nepozdravily. Nechybí mi to. Jsem ráda, že mi nekomplikuje život. S mým otcem jsou rozvedení a s ním se stýkám. Můj nevztah k ní plně chápe.
Pokud chcete mít klidný život a zvlášť teď, když čekáte miminko, tak bych ji vůbec nic neříkala.
0x
Natalie se už nikdy neozvala. Takže ono to asi nebude tak "horké". A také to trochu vypovídá o charakteru člověka. Když zde někdo položí totázku tak závažného znění, nechápu, proč už vůbec nereaguje na odpovědi. Jakoby se ho to vůbec netýkalo. Sice se ptá, jak to řešit s miminem, ale odpověď ji vlastně ani nezajímá. Už jsem při čtení podobných otázek obezřetná, napsat se dá všechno možné, kde je pravda, to nikdo s určitostí neví.
A co neznámých lidí se do ní vžívá a láme si nezištně hlavu, aby jí co nejlépe poradili. Přinejmenším divné
Já si myslím, že to jsou prostě trolové. Vymyslí si nějaký příběh z nudy, někdy je dost pravděpodobný a někdy je to doslova "za vlasy přitažené". Někdy se debaty účastní a někdy ne. Také jsem si kdysi myslela, že se pak u toho "válí" doma smíchy, jak se tady několik lidí snaží poradit. To by ani nevadilo, ale všimla jsem si, že jsou tyto otázky nebezpečné tím, že dokážou rozhádat lidi zde, na poradně. Někdo to prokoukne rychle a napíše to a ti, co nějakým báchorkám uvěří, se pak pustí do toho rádce, který má podezření. Původce otázky už se vůbec neúčastní, protože to má "na háku", ale lidi se tady pak mezi sebou dohadují o něčem, co vlastně není ničí problém, ale co dokáže spolehlivě udělat "zlou krev" mezi rádci.
0x
Neříkat nic,skončit kontakt a víc se k tomu nevracet. Má co chtěla. A pokud už i víš co bude následovat za reakci,už bych vůbec neváhal. Mě rodiče vždy podporovali a stáli při mě,ale být takoví taky se s něma vůbec nebavím.
Co myslíš,svatbu by ti jen pokazili a na dítě by jen říkali co děláš špatně
0x
zaujalo mě, že se někdo nebaví s rodiči 20let, já budu slavit 5 letý výročí. A taky jsem docela vážně přemýšlela co bych v této situaci dělala, u mě rodina ani neví kde bydlim. Mají špatnou adresu, protože bydlím v klidné čtvrti, kde lidem vadí i vysavač, tak ještě aby poslouchali uřvanou matku nebo jejího užasňáka, nebo babičku. Ale zase třeba moje prababička bydlela u svého syna, tak to si zase myslím že bylo hezký, že spolu pěkně vycházeli. Taky by se mi líbilo být uspěšná a bydlet s mamkou, vzít ji na dovolenou, ale nejde to 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.