Problém se spánkem

U mladé generace vznikl problém kvůli internetu. My starší, jsme tohle neznali, přečíst si, konat a pak teprve myslet, měli jsme to opačně, mysleli jsme a pak teprve konali. Tím chci říci, že dnešní generaci pokládám za příliš opečovávanou a soustředěnou příliš na sebe.

Měla jsem já i moji sourozenci takové dětství, že dnešní týnejžri by se řezali ve dne v noci...Tolik stresu hladu, bídy, práce a nemocí v rodiněsi myslím, opravdu nezažiješ. Z čeho tedy je dnešní generace zoufalá? Především z toho, že se o ně příliš pečuje a neučíme je, že i oni mají o něco, o někoho pečovat a to o vztahy v rodině a svoji budoucnost. V životě nejsou jen práva, ale i povinnosti...

Řeknu Ti takový příklad, mým dětem otec zemřel jako malým. Děti viděly jak těžký máme život a neviděly jen sebe, ale celou naši malou rodinu. Když moje dcerka dokončila gymnázium, jeden večer se mě zeptala, že by ráda vystudovala VŠ, ale jestli si to můžeme dovolit a že by se snažila si na oblečení, skripta a podobně si vydělat.

Všechno, co píšu, je naprosto pravdivé, věř mi...A tak ráno ve 4 hodiny vstávala za každého počasí a to i v sobotu, nebot noviny se roznášely i v tento den a lítala s roznášením novin, pak se na metru na Národní na WC převlékla a šla na přednášky na univerzitu. O víkendech si našla práci na pc v jedné firmě, byla tam celé dny a tak šla od ročníku k ročníku...S touhou docílit vyššího vzdělání.

Dnes je dospělá a pracuje na pozici, kde má plat, o kterém lidi sní. Předpokládá to samozřejmě i hodně práce a neustálé vzdělávání včetně znalosti jazyků, zahraniční firmy platí dobře za práci a ona pracovat umí. Koupila si vlastní byt, mně, tedy svoji matku finančně podporuje, jsem invalidní, víš. Peněz moc tedy nemám. Každý den se zajímá, jak žiju a zda něco nepotřebuji. Podobně se chovalo a chová i moje druhé dítě.

A proč Ti to píšu...neměla jsem možnosti jim nějak pomáhat, spíše jsem to byla já, kdo tehdy v jejich letech dospívání potřeboval pomoc. A proto moje děti nemyslely i přes značné stresové situace na sebe, ale na svoji rodinu, na mě.

Takže mnoho péče dnes o mladé není dobře. Mladí lidé nemají reálné starosti a uplně běžné věci pokládají za stresové, to je skládá a hroutí se, neví si rady se životem. Mohu Ti říci jedno - život mě naučil, pokud máš zdraví, máš všechno. A je velké sobectví se nesmyslně řezat, ačkoliv se mi nic závažného neděje, jen nevím, co bych už dělala, aby mě všichni litovali..Tak na to pohlížím z hlediska životních zkušeností já.

Zamyslela ses někdy nad tím, co starostí a práce má Tvoje matka a snažila ses jí pomoci, měla jsi o ni starost, nebo jen o sebe? Jsi zdravá, máš nohy, ruce...jiní jsou na tom mnohem hůř a přesto nepřidělávají rodičům stres a starosti, že se nesmyslně řežou, protože už neví, jak by na sebe upozornili, jak by byli IN.

Opravdové starosti lidé takhle neřeší, řeší je tak, že se k nim postaví čelem a ne vydíráním rodiny. Zkus o tom přemýšlet, co Ti píšu, že myslet na druhé znamená mít radost ze života...A pokud se Ti nic závažného neděje, není důvod k nespavosti - vypni večer internet i televizi, vezmi si papírovou knížku, chvíli čti a do týdne budeš spát jak miminko...Pokud to vypínáš až v hluboké noci, to bych nespala i já...a že se spánkem rozhodně problémy nemám.

Nebyl ten život tak těžký, protože člověk jinou volbu neměl. Chtěla jsem Ti svým pravdivým vyprávěním říci, že bys měla snít, co všechno dokážeš, protože máš život před sebou a mnoho možností...

Dmes bohužel mnoho mladých lidí je v podstatě nedospělých, mně kdysi bylo dcery neskutečně líto, co všechno musela udělat, aby mohla vystudovat a začít pracovat v práci, kde postupovala, což jí umožnilo mít větší plat a koupit si byt například. Plnila si sny jen proto, že brzy dospěla, a jako dospělá se chovala.

Víš co mám na mysli, každý večer zavři oči a přemýšlej, jak bys chtěla změnit svůj život a co pro to hlavně musíš udělat..Věř mi, že pokud budeš taková, cílevědomá, tak nakonec budeš i štastná. A usínání by Ti nemělo dělat problém už ani ted, ani později. Snít je krásné, kdo to umí, lehčeji se mu žije.

Jinak, protože nepíšeš, zda jsi o svém problému říkala mamince, či doktorovi, tak zvaž návštěvu lékaře, protože by se neměla přehlédnout deprese, když máš pocity nejistoty a uzkosti, což ve Tvém věku není moc normální...

Není zač.

Jak víte, že nemáte problémy se štítnou žlázou?

Test, při kterém se toto zjišťuje, se nedělá při běžné prohlídce u obvoďáka, ale u endokrinologa při podezření, že ŠŽ nepracuje jak má.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Měl jsem neléčenou nadměrnou funkci ŠŽ 14 let...

Snad by jim to nevadilo, ne? Není to, že by ses bála, prostě máš dočasný problém. Spi s nimi třeba pár dní a budeš spát celou noc, tělo si zvykne na nerušený dlouhý spánek a pak to zkus ve svém pokoji a nemysli na to, že jsi sama. Třeba Ti zvyk spát celou noc vydrží.