Výlet do Černobylu/zkušenosti

Někoho to prostě baví, dívat se na cizí neštěstí. Co tam asi tak chcete obhlížet. Byla to prostě katastrofa pro celou Evropu a komunisté se jí snažili ututlat. Obyčejní místní, co v té oblasti žili, z toho mají trauma největší.

Lid meleš nesmysly. Jezevec má pravdu a že to nechápeš je věc jiná. Tady nejde o cizí neštěstí.

Hop má velikou pravdu a líp bych to napsat neuměla.

Ano, i já patřila k lidem, kteří tehdy venku povinně manifestovali v prvomájovém průvodu. Jako učitelce mi nic jiného nezbývalo.

Faktem ale je,. že jsme vůbec nic nevěděli, teprve později začala pomalu vylézat pravda najevo. A to zatajování byl ten nejhorší zločin.

I já jsem měla doma knihu o Černobylu. Byla to hrůza číst to, přemýšlet o tom. Pořád jsem měla pak před očima ty strašné fotky, výpovědi... Ale bylo to jako droga. Dočetla jsem celé. A kniha šla následně z domu. Bylo to strašné čtení, bohužel pravdivé.

Místo tragedie bych naživo vidět nechtěla ani za nic. Není o co stát a ta vysoká radiace tam bude navíc hrozit ještě stovky let, ne-li víc. Jaga.

To jsou na světě jiná místa, která stojí za vidění.

"ale my, co jsme tu katastrofu trošku zažili a v té době jsme komoušema byli vyháněni ven na oslavy Svátku práce...
... místo toho, aby nám bylo doporučeno se schovat do sklepa, nebo aspoň nevylejzat zbytečně z baráku..."

no..., takže poněkud jiný přístup k téže situaci - aneb zcela autentický popis jednoho podvečera pár dní po Černobylu kdesi v ČSSR...:
buzerplac(ek) před budovou menšího vojenského útvaru (spoj. prapor), několik dní po Černobylu (kdy už je u nás celkem jasné, co se stalo), už po službě, v době volna...,
nastává krátká jarní přeháňka - s nadšeným řevem vyhrne se většina přítomných záklaďáků z budovy, z rotního skladu přineseným dozimetrem se jmou s natěšeným očekáváním měřit radioaktivitu z napršených kaluží... - nadšení dostupuje vrcholu, když je opravdu zaznamenána maličká radioaktivita (jestli si dobře pamatuju, snad 5 milirentgenů)...;
o něco později prý byla v pytlíkovém mlíku dozorčímu dévéťákovi (dévéťák viz google) dozimetrem naměřena ještě o něco menší radioaktivita - další zdroj radostného pobavení...;
černobylská událost je nějakou dobu propírána, několikačlenná (tedy celkem vlivná) inženýrsko-špagiovská skupina (špagi, špagát opět viz google; špagiové = drobná slovní obměna, hrátka s daným označením vzešlá z této skupiny) se na třeštění kolem Černobylu dívá dost posupně a nechává se slyšet, že sledováním televize dotyční nachytají více radioaktivity než pobytem na čerstvém "černobylském" vzduchu (a fakt je to z jejich osobního přesvědčení, nikoliv na základě nějaké manipulace shora; pokus o nějaké ovlivňování nálady od velení je po celou dobu naprosto nulový, aspoň já jsem nic takového nezaznamenal);

neboli Černobyl u nás tehdy lidi prožívali různě...

==
jinak k dotazu celkem nic nemám, jen názor, že mě by oficiální cesta (jistěže naprosto bezpečná) za ty peníze a energii (a čas) nestála, a že jako zajímavější bych viděl proniknutí do zakázané zóny načerno pokud možno s nějakou kontaktáží ještě dožívajících místních babek (dědkové už asi nějak vymřeli), ale to by chtělo aspoň dvojici, nějaký čundrácký nastavení, pokud možno alespoň jakousi znalost ruštiny (mám pocit, že domorodci (teda spíš domorodkyně) v "zóně" mluví spíš rusky než ukrajinsky) a vůbec tamních reálií, a docela velkou dávku drzosti a odvahy (a povědomost, jak teď situace s možnými průniky a případnými postihy aktuálně vypadá, přece jen - doba přituhuje, Ukrajina je např. pár let fakticky ve válce, bejt odlapenej by už třeba nebyla taková prdel jako dřív...)
připomínky, že taková vizitace na místě, kde pár lidí zařvalo hned, a spoustě dalším to pořádně zahejbalo s životem, je nevhodná, jsou jistě oprávněný, ovšem to by lidi se stejnou logikou neměli navštěvovat místa bojišť a vůbec se válečnou a podobnou tematikou zabejvat z důvodů jinejch než ryze pietních a poučně-varovných, ovšem takhle to přece nefunguje...

Děkuji za odkaz.

Věřte, že ty tělesné anomálie po výbuchu jsou pravdivé. Viděla jsem na fotografiích jak plody lidské, tak zvířecí /hlavně vepř/. A ty anomálie tam byly. Prase s dvěma obličeji, či děti s více končetinami . Bylo to neskutečně tragické, tu knihu jsem darovala, nemohla jsem tu hrůzu ani vidět. Jaga.

Nevím, kde bydlíte, 6. února je v Heřmanově Městci cestopisná přednáška Tomáše Kubeše: Černobyl - spící peklo. Mohlo by to být zajímavé. Ale já nechci.

Vzpomínám jak v našem městě kdysi křachnula chemička, obrovská rána. Byli tam i mrtví,popálení, někdo měl i připálený oděv na těle a celý doutnal. Jezdili sem cizí lidé a okukovali to tady. Dokonce někdo fotil paní,která seděla u silnice a plakala, protože tam někde měla manžela. A i tu si někdo vyfotil. Nám tito lidé byli nesmírně protivní, protože my jsme museli další dny jezdit okolo toho i když obloukem do práce, ale na to místo bylo stejně vidět a my byli z toho špatní, jako když jsme to ani nechtěli spatřit a teď jsme viděli ty lidi ...Pro ně to bylo něco jako atrakce či co, nevím. Tak myslím, že něco podobného musí cítit i ti obyč.lidé v Černobylu, když tam vidí ty turisty. Ale možná se mýlím, jak píšete.

Asi tak. Mě zajímají třeba WTCs a rozhodně ne cizí utrpení a naopak mě zajímá kdo jim to utrpení připravil. Lži kolem 11/9 už zná celý svět.

No nevím, zrovna to co zmiňujete (11.září 2001) je hodně diskutabilní. Také jsem shlédla hodně všelijakých dokumentů jak našich , tak hlavně zahraničních a všechno to jsou teorie a konspirace mnoha různých lidí. Nic konkrétně podloženého, jen takové ty jejich doměnky a rádoby důkazy. A stalo se to, co se stalo. A to jsme všichni viděli v přímém přenosu.

To není možná, ale dnes se to ví s naprostou určitostí. Nárust rakoviny štítné žlázy a leukemie jsou nejčastější následky toho výbuchu. Lidé umírají kvůli tomu dodnes a bude to pokračovat. Já si pamatuji, že se ve Francii po několik sezon vůbec neprodávaly houby sbírané v lesích. Jenomže tady a všude na východě nebyla učiněna žádná opatření, protože tím by přiznali, že je situace strašně vážná. Tak raději nechali lidi dál žít jakoby se nic nestalo a ještě to zlehčovali. Já se pak později dozvěděla, že tady naopak lidé jásali co najednou roste v lesích hub a vesele je sbírali a jedli a vůbec netušili, že do sebe dostávají jedy. Já si vzpomínám, že ze dne na den zmizel ze všech obchodů salát, který se pěstoval volně na polích. Ten byl nejvíc "nakažený" tím spadem. nejsem odborník a je to dávno a všechno si už přesně nepamatuji, ale na západě se vědělo, které oblasti jsou nejvíc postižené a netajilo se to, naopak byly neustále nové a nové informace a varování obyvatel. Tady se houfně strčili hlavy do písku a "děj se vůle Boží"...