Nejste přihlášen/a.
Prostě nezvládnu být sama. Stále si musím DOKAZOVAT, že nejsem v životě sama. Proto téměř každý den strávím s přáteli, nebo se svým přítelem. Což samo o sobě vypovídá, že sama nejsem. A hlavně je to docela vyčerpávající. Ten čas jim věnuji ráda, ale jde o to, že cítím přímo úzkost, když mi někdo v nějaky den nezavolá nebo nenapíše ať někam zajdu. A díky těm úzkostem se nemůžu na nic soustředit, ani na své koníčky. Přitom se mi samotné někdy nechce někam jít, a i tak někomu napíšu na venek, jen ať se necítím sama. Přitom vím, že v životě sama nejsem. I kdybych neměla žádné přátele, tak mám přítele a naopak.
Však je to v pohodě, když člověk má 1-2 dny v týdnu jenom pro sebe, bez žádných dalších lidí?
Nebo že 1-2 týdny není "žádanej" od svých přátel?
Máte někdo podobný problém, nebo jste měli?
Mioki, v jaké jste věkové kategorii. Chodíte do zaměstnání? Tedy byste neměla mít až takové pocity.
Protože takové pocity mají důchodci zcela běžně.
Jsou dny, které stráví o samotě, nikam nejdou, nikdo nezavolá, nikoho nepotkají. Pošťáci pospíchají a důchod povětšinou chodí na účet.
Jsem v důchodu a ten den odepíšu, jako zbytečný, nepotřebný. Proto to řeším jako Vy. Zavolám, nebo navštívím alespoň někoho v sousedství, dojdu na nákup, na procházku, s tříděnými odpady a doufám, že někoho potkám a popovídám. Nebo alespoň jdu na zahradu, kde se snažím být tak 3 hodiny a něco udělat. Nyní zvažuji brigádu na 4 hodiny, ale je to problém něco najít, ne moc fyzicky namáhavého.
Někdy se telefonáty, nebo návštěvy netrhnou, lékaři, rehabilitace.
Jinak to chce partnera, který bude s Vámi bydlet, nebo Vy u něj. Já se tomu bránila 4 roky, ale nyní shledávám, že bych asi chtěla se s někým vítat, usínat a probouzet se.
Pokud jste mladá, máte výdělek, lze jezdit na dovolenou, na víkendy, za kulturou, chodit cvičit, plavat, do baru, nějak ty peníze utratit. Až budete jenom s důchodem bude to horší. Proto radím mít vedle sebe chlapa, mít alespoň tři děti, protože od nich snad budou vnoučata, když se povedou, a to se potom žije úplně jinak.
Jinak na vesnici mít psa, který Vás vytáhne ven za každého počasí.
Já mám dvě kočky a tak nějak to je lepší než nic, nemusíte ven s nimi, alespoň se s nimi pomazlíte a pokecáte.
Prověřeno životem.
Pocity zbytečnosti, marnosti, smutku mohou způsovat i sociální sítě a napsalo se, že i sítě 5G mohou působit na lidskou psychiku, špatné spaní, pohodu a i ovlivňovat DNA. Čas to prověří, mnohokrát se o něčem říká, že to jsou hoaxy, ale později se ukáže pravda.
Pokud byste byla vdaná, měla dvě děti, tak věřte, že při péči o domácnost, manžela by Vám takové myšlenky do hlavy nepřišly. Já jsem byla vždycky ráda, když jsem měla pár dní volna jenom pro sebe /stejně jsem gruntovala/, kdy manžel vzal děti a odejel na pár dní s nimi na dovolenou.
Díky za odpoveď. Je mi 17 let. Můj problém není ten, že jsem osamocená. Já mám přítele i kamarády. Vlastně vždycky, když chci s někým být, tak sama nejsem. Ale tady je ten problém. Já nemůžu být neustále s lidmi. A ani nechci. Jenže moje úzkost ve mně vyvolává, že prostě mám potřebu být s někým v kontaktu. Jedna z mých kamarádek naopak s lidmi, jako s přáteli moc času netráví a je to introvertka, která se ráda věnuje sama svým koníčkům. Za to je ale závislá na rodině, podle jejich slov. Tedy na rodičích. Napadlo mě, že problém by mohl být v tom, že já rodinou pohodu nezažila. Úplně všichni kromě mé mamky jsou v zahraničí a můj táta zemřel v mých 10 letech, kdy si později máma našla přítele, ale častokrát se hádají...
Lipanek, dělám v hypermarketu a máme na pokladnách pár babek z důvodu, který tu zmiňujete. Mají nejnižší možný úvazek což je 10 hodin týdně. Vždy se domluvíme a buď si to oddělají po 4,5, či šestihodinovkách. Těma hodinama je nikdo neomezuje. Podstatný je, že těch 40 hodin měsíčně odmakají. Příjdou mezi lidi, vydělají si nějakou korunu a nemyslí na to, že marní dny. Nejstarší je 78 let .
Já si myslím, že je to tím, že ještě nevíte, co byste v životě dělala. Co vás baví a co vás zajímá. Jste jako psí víno, které neumí růst bez toho, aniž by se o někoho neopřelo. Nežijete svůj život, čekáte, až vás někdo bude bavit a ukazovat směr, jakým máte jít. Jste ukázkový adept na týranou ženu, která se mění v rohožku a které si muž nemá pro co vážit. Vzpamatujte se! Je to váš život a žijte ho pro sebe a ne pro někoho, pro berličky.
Asi ani není na co odpovědět. Vy vlastně ani žádný problém nemáte, jenom se pitváte v něčem nepodstatném.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.