Porucha osobnosti jak jí porazit?

Dobrý den, předem bych se chtěl všem omluvit za to že jsem v tuto chvíli píšu tuto zrovna na Vánoce ale trápim se tim a vůbec nevim jak to všechno dopadne a hlavně bych se chtěl zeptat těch co si podobných prošli a tak jsem se s vámi chtěl poradit.

Je mi 25 let, od základní školy do střední školy jsem byl velmi šikanovanej jak slovné tak fyzicky od svích spolužáku tak pedagogu a to bylo i na střední škole kde ten kolektiv byl bohužel taky špatnej, ve výchově to prý taky je jelikož od mala jsem byl docela dost ponižovanej a ta výchova byla taková přísnější umě, jestli mě rodiče někdy ponižovali tak vim že to nikdy nemysleli vážně ale prostě asi si neuvědomovali že mi to dost vadilo a nebo že jednou budu z toho mít velmi vážný psychycký problemy ve společnosti, jsem adoptovaný.

Kdybych měl popsat svou povahu a chování jako dítě tak jsem byl vždycky nekomunikativní ticý typ člověka něco jako introvert, od mala jsem strašně trpěl depresema uzkostmi a méněceností, byl jsem docela velkej samotář ale byly i dny kdy jsem s dětmi jako dítě si normálně hrál ale nějak jsem nikdy k sobě nikoho nepotřeboval což mi dost mrzelo že jsem věděl moc dobře že jsem bohužel trochu jiný než ostatní bohužel jsem to nedokázal změnit protože i přez to když jsem chtěl někam spadnout do kolektivu tak jsem si vždy hrál na extroverta hrál si prostě na něco co ve skutečnosti nejsem a nikdy nebudu stim se musim boužel smířít ale vždy jsem z toho byl unavenej a vyčerpanej když jsem si takhle musel na něco hrát jen aby se semnou někdo mohl kamarádit víc to bylo v pubertě moc lidí se semnou bavit nechtělo a každej mě spíš odháněl měli mě za divnýho a nebo prostě jim vadilo i že nedělám co jiný, že jsem se nedokázal přemluvit nikdy ke kouření cigaret, alkoholu a drogám což hodně mích spoluvrstevníku dodnes dělá ale nikdy jsem nikoho neposlouchám a celej život používám svou hlavu tak i hlavně i kvůli tomu mě nějak nikdy nikdo nemusel a nebo mě každej odstrkoval a nebo mě považovali jakoby za něco méně cenýho aspoň podle jejich chování kemně mi to tak přišlo. ALe byl jsem velmi hodný dítě, nebyl lakomej neproblemový dítě a hodně citlivý.

Začal jsem vyhledávat odbornou pomoc, protože teď v dospělosti teda do dospělosti trpim i teď depresemi, nespolečenský nejsem už to nějak vymizelo časem nebo vlastně věkem ale začli se prostě objevovat další problémy a to se hlavně objevuje ve společnosti když jsem mezi lidmi nebo když jdu mezi lidi že cejtim jakoby bezdůvodnej strach, stres, pocení, třesu se, mám špatný dejchaní, nesnesu pohled z očí do očí, mám pocit že mě někdo sleduje, nebo mám potřebu někoho pořád sledovat a nedokážu to ovlivnit abych nikoho nesledoval, prostě nějaký tiky a nejde to nějak ovlivnit vůli a čim víc to potlačuju a předstírám že mi nic není akorát mi bolí hlava ještě víc se potim jsem unavený vyčerpaný a mám i svalový napětí i psychyký a někdy mi jde do rukou i do nohou křeče. Nedokážu ani jít naproti člověku vždycky sklopim hlavu a potom tepve jdu a nebo prostě rači to obejdu jinou stranou abych nemusel jít okolo nějakýho člověka ale snažim se stim bojovat ale je to velmi těžký.

Začal jsem to řešit s psychyatrem a s psychologem, k Psychologovy chodim na terapie tam si sní většinou jen povídam o všem a pak jsem odní dostal i papír kterej jsem dal psychologovy podle toho mi určila diagnozu a nasadila i léky ted beru Velaxin 50 MG dlouho jsem se chtěl vyvarovat lékum ale prostě to už nejde bez těch leku akorát je to horší a horší a nejhorší je právě to že jsem dlouho marodil doma a nesměl jsem ani chodit do práce protože jsem měl takový stavy a takovej nepřekonatelnej strach chodit do tý práce že prostě jsem musel dlouho zůstat doma ale ani ted to není dobrý.. Doktorka mi řekla že to můžu mít dědičný a nebo to může být i výchovou nebo tim co jsem si prošel jako je ta šikana atd že všechno může být z toho ale já ani nevim jako nemoce jaký mám vlastní rodiče neznám nevim co se tenkrát stalo že jsem byl adoptovaný ale rodiče mi řekli ty co mě vychovavali že se omě nestarali prostě a že někdo z nich musel být poruchu osobnosti a bohužel jsem to dostal i já.

Ted beru teda ty leky ale zatim necítil žádný změny beru leky skoro měsíc a nejcetim vůbec ulevu, příjde mi že ty problemy jako strach z lidí a plachost je taková víc intenzivnější cejtim větší podražděnost, bohužel se bojim jiných leku a jejich vedlejších učinku z toho velaxinu nejsem tak otupělej ale u jiných už asi budu ale prostě asi nezabíraj nebo nevim, doufám že se z toho dostanu a budu moc žít jako jiný lidi, protože s psychykou bojuju vlastně od mala ale tehdy jsem si neuvědomoval ani rodina nic nevěděla že už od mala jsem nebyl psychycky uplně v pohodě jenže tehdy jsem si to neuvědomoval protože jsem si myslel že toje moje povaha se kterou jsem se tak narodil jinak bych to dávno už řešil. Tak bych se chtěl zeptat jestli pomužou terapie doktorka říkala že jí hodně potřebuju ale je to dost nepříjemný být mezi lidmi mám takovej bezduvodnej strach stres taky, pocit že mě někdo sleduje nebo se pořád někdo v kuse namě dívá prostě nebo pořád sleduju někoho já aniž bych to ovlivnoval já prostě proto jsem musel skončit i v práci protože mě v práci i kvůli tomu většinou vyhazovali a zaměstnavatele netolerovali moje zdravotní problémy a nebo si mysleli že jsem divnej. Děkuju za pomoc. Myslel jsem si že mám socialní fobii ale podle doktorky je to pouze porucha osobnosti. Chtěl bych žít jako jiný nikdy jsem nepoznal uplně normální zdravej stav psychyky doufám že se z toho dostanu :/. Dost mě to ve všem omezuj a trápí mě to.