Jak dát číšníkovi znamení, že chci zaplatit?

Já většinou viditelně držím peněženku pak jste ale samozřejmě odkázán na to, že si vás musí nejprve všimnout, což ve slušné restauraci není problém.

Pokud je to dobrá obsluha, není třeba nijak gestikulovat. Většinou nenápadně proplouvá kolem a okukuje, či se rovnou zeptá na spokojenost a vaše další přání. Pokud je obsluha dobrá, leč zaneprázdněná, stačí držet peněženku a čekat na oční kontakt, až poběží kolem. Pak stačí pozvednout obočí a peněženku (někdy to funguje i samostatně). No a pokud je to lempl, co si za barem leští... třeba sklo, nebo je na instáči, FB (či poraďte.cz), tak nepomůže ani oslovení. Už párkrát jsem byla nucena se zvednout a dojít přímo ke kase s tím, že odcházím a jestli chce, abch to zaplatila. M.

Správní číšník sleduje, jestli máte dojedeno a dopito a přijde se zeptat, zda si ještě něco dáte. Pak stačí říct: "Ne děluji, zaplatím". Pokud nejde, tak vyndám na stůl peněženku a pokud ani to nezabere, tak když jde kolem a dívá se mým směrem, tak tu ruku s peněženkou zvednu. Pokud ani po tomto alespoň neřekne: "Hned jsem u vás" (za předpokladu, že mě viděl), tak se zvednu ze židle a začnu se oblékat a to už přijde určitě. Jen jednou se mi stalo, že nepomohlo ani to, tak jsem musel k výčepu říct, že platím.

Dobrému číšníkovi stačí naznačit...

Ale zažil jsem i situaci, kdy jsem číšníkovi snad 5x říkal o placení...a snad 15minut se nic nedělo. Tak jsem se zvedl a odcházel..byl u mne velice rychle a měl nějaké řeči že odcházím bez placení. Vysvětlil jsem mu to..a myslím, že příště už si dá pozor. A pokud si pozor nedá, opět se mu budu snažit 5x říct, že chci platit...pokud nepochopí, opět budu "odcházet bez placení".

ja si pockam na ocni kontakt a prihlasim se zvednutim ruky s ukazovackam "jako kdybych ukazoval, ze mi pada lustr na hlavu" na to vetsinou nasleduje cisnikovo pokynuti hlavou ze rozumel a za chvili prijde.

Povětšinou jsem řekl Míro nebo Karle-budu platit-dle toho kdo z nich měl směnu.

Je to hodně let, vylezli jsme na Sněžku. Tehdy tam ještě fungovala restaurace, byli jsme prochladlí, dali jsme si čaj. Všechna místa byla obsazena, převážně Němci. Čaj jsme vypili, chtěli zaplatit. Číšník nás přehlížel, jako koza palouk.

Manžel najednou zamával peněženkou a vykřikl: Cáln, bite (zahlen, bitte)! Tedy: Chci platit. Kde to tak najednou vzal, nevím, německy neumí. V tu ránu číšník zabrzdil prudce u našeho stolu. A moc se divil, když mu manžel po zaplacení česky poděkoval.

Dodneška si občas vzpomeneme. Jak měli "prachatí Němci" přednost před obyčejnými Čecháčky. Jaga.

číšníci sledují hosty. Stačí zvednout peněženku a koukat na ně do očí.