Jde přestat s kouřením?

Hulil jsem od puberty jak sádrovej ježek. Pak po letech za mnou na balkón přišla dcera / měla tak 3 - 4 roky / a tak zvláštně se na mě podívala, že jsem se zastyděl a přestal na vždy. Dnes žádné z mojich dětí nekouří a já jsem moc rád! Stačí přece jen pevná vůle.

Jde to. Říkej si: nemusím, nikdo mě k tomu nenutí, ale mohu. Známý přestal ze dne na den. Šel na výstup na Lysou horu, zadýchával se, co chvíli se musel zastavit. Naštval se a od toho okamžiku přestal kouřit. A už je to hodně let. Je úplně v pohodě a zdravý jako ryba!

Jde to..

Kouřil jsem přes 40 denně a ze dne na den jsem se na to vykašlal.. Prvních 14dní jsem doma brečel, v práci se nedalo na nic soustředit, hrůza.. Ale časem se intervaly "vzpomínek" prodlužují. Teď je to něco přes tři roky co nekouřím a i tak mě to někdy napadne a chybí mi to, ale je to max dvakrát do měsíce a zdaleka to není tak silný jako v prvním půlroce. Nejhorší jsou první 2-3 týdny, pak je to už čím dál lehčí. V začátcích mi pomáhalo mít nakrájenou spoustu mrkve na tenké nudličky a postupně ujídat. Jinak jsem si vypěstoval solidní závislost na žvýkačkách (obyč, ne nikotinové), bez nich nedám ani ránu, ale pořád lepší než s cigaretama..

Vydrž, bude to čím dál jednodušší!

Přestala jsem ze dne na den - byl to můj dárek mně ke 40. narozeninám. Už je to přes 20 let.

Nějaké berličky jsem nepotřebovala, snad jen že jsem to všude rozhlásila, takže bych si před spoustou lidí připadala blbě, kdybych to nedala. Pak po pár týdnech mě posilovala i závist těch, kteří nepřestali nebo nevydrželi.

Slyšela jsem o jedné metodě - něco jako metoda postupných kroků a splnitelných cílů. Neříkat si, že si už nikdy nesmím zapálit, ale říct si, že do oběda to vydržím a pak se uvidí. A po obědě - do večera to vydržím, přece to teď nevzdám. A tak po kousíčkách přidávat. Uvědomovat si - už jsem zvládl týden, přidám ještě tenhle den...

Mně je 63 let. Kouřila jsem od +- 14 do 50 asi okolo 7-10 denně. Jednou jsem si vzala vnučku asi 4letou na prázdniny a ona se nechtěla mazlit. Slyšela jsem jak říká své sesrřičce že nemá ráda babičku že smrdí. A to jsem chodila kouřit ven a po každém cigáru si vyčistila zuby. Věřte jak jsem se zastyděla a fakt od té doby nekouřím. Ale dlouho jsem nechodila mezi kuřáky a asi 2 roky doma cítila jako kdyby někdo někde kouřil.Jak bylo vše načuchlé-oblečení i když nejsem žádný bordelář.. A doma jsem nikdy nekouřila,prostě ten puch ode mě je zalezlý v kůži a všude. Dnes už mi to nepřijde,ale je to jen o pevné vůli. Roky jsem s tím bojovala a jak já říkám: vše je to v hlavě,musíme si tam srovnat priority. Jen pevná vůle a ne se stále omlouvat.Dnes jak projdu okolo kuřáka tak si říkám jak jsem musela být také tím puchem cítit. Nekuřák kuřáka pozná na sto honů.Dnes když si spočítám ty prachy za ty roky kouření...

Já sám jsem nekuřák, i když jsem z kuřácké rodiny. Kouřili rodiče i sourozenci. Matka vždycky říkala: "Proč bych přestávala kouřit? Co bych z toho života měla?" Pak jednou dostala bolesti a vypadalo to na infarkt. Od té doby si dobrých 20 let nezapálila. Podobně můj známý, silný kuřák, přestal v 60 letech z hodiny na hodinu kouřit, když to vypadalo na rakovinu plic (která se nepotvrdila). Už je to 5 let. Brácha kouřil od svých 14 let a taky přestal ze zdravotních důvodů někdy po šedesátce. Takže ano, jde to, ale vůle na to mnohdy nestačí. Často to ale chce silnější motivaci.

Co je to silný kuřák? kolik jste denně udělal?Já denně 40 a víc, za službu (deveťák či malý kůň) přes stovku a kouřil jsem od 13let do 37.Dnes už přes dvacet let nekouřím-přestal jsem sám od sebe s odchodem do zálohy.

jj, je to boj, ale dá se vyhrát. Chce to cigára zahodit, už nikdy je nevzít ani do ruky, nechodit mezi kuřáky, sednout si na ruce když dostanete cukání a hlavně a hlavně a hlavně vydržet.