Lidé nechápou, že nemám rád psy

Ono to není o tom, že máte rád kočky a ostatní psy. Vy lidem podsouváte, že mají psi proto, aby měli koho ovládat, na rozdíl od vás, který je slušný a milý. Vůbec se kolegům nedivím.

Dobrý den, vyjádřil jste názor, který není většinový, tak Vás má většina za de*ila - více nemá význam po tom pátrat (toto se může týkat libovolného tématu, kde vyjádříte menšinový názor). Zdravím!

Možná mnohem víc než na názoru záleží na stylu, kterým jste to podal.

Často se setkávám s lidmi, kteří nemají rádi zvířata. Buď kočky nebo psy, ale i celkově. Třeba se štítí i na nějaké sáhnout. Ještě jsem neviděla, že by někdo někoho odsoudil či se s ním kvůli tomu přestal bavit. Je to stejné jako se syrečky, brokolicí nebo třeba rajskou. Někdo je prostě miluje, jiný nesnáší. Ale rozumní lidé se kvůli tomu nepoperou (se šípkovou - se zelím!). M.

Dobrý den. Spíše nechápou Váš názor na lidi, kteří psy rádi mají. Proč jim ho vnucujete? Proč jim vnucujete svůj názor na kočky? A ještě takovýmto způsobem? Je to přece každého věc jestli si pořídí psa, kočku, nebo nic. Oni se jistě nepohoršují nad tím, že Vy máte rád kočky a také Vám nesdělují, co si o takových lidech myslí. Zkuste své názory říkat ohleduplněji a věřím, že se neurazí nikdo..

Většina lidí u nás chová psy, tudíž nechápou tvůj názor na ně. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky!

Kočky mám nejraději ze všech zvířat. Nechápu některé předsudky o nich, např. že jsou falešné. Ze psů nemám ráda takové ty kabelkové s mašlí na hlavě. Můj kocour je alespoň frajer (bez mašle) Jsem mílovnicí zvířat všeobecně, krom koček mám moc ráda plazy.

Jak už tady bylo řečeno, lidi vnímají někoho s menšinovým názorem jako blbce. Nikdy jsem nepřišla na to, proč tomu tak je.

P.S. Vlastním kocoura a i psa.

já mám rád psy i kočky, základ je použit dobré koření

No a já zase mám docela ráda psy, ale doopravdy nemám ráda kočky. Kdybych tenhle názor prezentovala mimo Poradte, taky by se na mě sesypala kritika od milovníků koček, že jsou přece kočky super. No podle mě nejsou a nikdy bych nechtěla ani kočku, natož kocoura. A "městský" člověk to taky vidí jinak než "vesnický", ať už přijde na jakákoliv zvířata. I v dnešní době.

Jenže tohle se netýká jenom zvířat, ale například i malých dětí. Malé dítě je vždycky roztomilé, opak se prostě neříká, ať je jakékoliv a dělá cokoliv. Kdybych řekla, obzvlášť jako ženská, že je nemám ráda, budu za bůhvíco.

Nebo třeba dobrovolné nepití alkoholu, nemám na mysli abstinenty. Někdo, kdo si sice něco párkrát do roka dá, ale na společenské akci je schopen jako jediný nepít, je taky často považován přinejmenším za blázna. "A ty jako nepiješ? Proč? A to si nedáš ani víno, jo?"

Další příklad jsou osobnosti, které skoro všichni znají, ale leckdo taky jenom "papouškuje" to, co se "má" říkat. Tady ani radši nebudu psát nikoho konkrétního, myslím, že si každý může někoho dosadit.

Jsou prostě témata a věci, na které je "povinný" společenský názor a každý jiný (menšinový) je špatně, nesetká se s pochopením většiny.

A kolik už jsi jich ochutnal?

Vyjádřil jste a vysvětlil svůj názor a to jestli pár jedinců z vašeho kolektivu na vás kouká skrz prsty, bude spíše jejich povaha, že se hned uráží. Ale také k vám mohou mít třeba ještě jiný důvod, když se k vám takto chovají. Někteří lidé si prostě nesednou. I kdybyste třeba nemluvil o těch psech.

Libore, já jsem podobného názoru. Psy sice ráda mám, ale taktéž mám za to, že někteří ultra-milovníci psů a ultra-nemilovníci koček mívají určité povahové rysy, které popisujete. Ale nikdy bych svůj názor nepodala způsobem, jakým jej prezentujete zde. V podstatě jste jim řekl, že každý milovník psů (=mnoho z nich) je blbeček, který má rád nad někým kontrolu (já z toho cítím despekt) a kteří rádi snadno ovládají druhé (a z tohoto cítím opovržení). Reakcím kolegů se proto nelze moc divit.

Já mám rád psy, ale nemám rád většinu lidí, kteří mají psy. V tomto státě je to už fanatismus. Psi žerou ze stejného talíře, spí v postelích /viz třeba naše hlavní hygienička /, mají stejná práva jako člověk. Kdysi jsem šel na návštěvu ke starším manželům. Nejdřív jsem dostal stěra že jsem nepozdravil psa, potom že jsem mu nic nedonesl... Podle mě chovat v paneláku psa je hnus. U nás v baráku jich je několik desítek. Dokonce i tři velcí ve 2+1. A ta hrůza, když někomu umře pejsek...horší jak dítě.

Trošku, možná i docela víc, nerozumím Vám. Také v práci míváme různé debaty ohledně psů i koček, samozřejmě se neshodneme v názorech na ně, ale ještě nikdy nikoho nenapadlo podle názoru na zvíře zaškatulkovat dotyčného člověka. To je teda pro mě novinka. A nezlobte se, pokud byste mě jen proto, že mám psa, zařadil do kategorie lidí, kteří mají rádi někoho pod kontrolou, tak bych Vám zase já klidně sdělil, že jste se asi zbláznil. Já ty Vaše kolegy chápu...

@libor89 - Dále jsem vajádřil názor, že lidi, kteří mají psy preferují, mají rádi nad někým kontrolu, protože psa lze snadno ovládat.
Na místě vašich kolegů bych se taky cítila dotčená, protože úsudek " má psa = chce kontrolovat" je a) nesprávný, b) urážlivý.

Krom toho se šeredně mýlíte, protože existuje dost psů neovladatelných právě proto, že jejich majitelé na nějakou "kontrolu", respektive výchovu, kašlou. Mazlíka přece nebudou omezovat .

Mám raděj psy, kočky jsou falešné a také jsem od mala vždy měla psa, ale dostala jsem od dcery na hlídání kocoura a už tu zůstal. Mě ignoruje, lísat se chodí za manželem, jeho poslechne na slovo a na mě příjde ne mňoukat ale řvát, když chce uklidit záchod. Na mě lidi také koukají všelijak, netajím se tím, že je zvíře chované pro potravu a domácí mazlíček, že než zachraňovat každého zraněného ptáčka tak ať se raděj nažere toulavá kočka, kuna je sice chráněná ale ne na mé chalupě, chovám kuřata a pokud se vyklube kripl, nemám problém ho utratit a td. Spousta lidí to vyhodnotí, aniž by mě znala, že jsem zlá, zvrhlá a že snad i postižené dítě bych uškrtila, vůbec to tak není a je mi jedno co si kdo myslí. Vůbec to neřeším ale je pravda, že si dávám pozor, co si dovolím říct když znám smýšlení toho druhého. Mějte klidně svůj názor ale nezaplétejte se do hovoru většiny, co vás utluče čepicí. Jistě je mezi těmi lidmi aspoň jeden co má stejný názor jako vy, jen ví, že jit s davem je snažší než jít proti davu.

Libore nic si z toho nedělej já zase nemám rád lidi a taky to nedokážou pochopit

Nojo, nekdy je holt lepsi predem se zamyslet, nez pichnete do vosiho hnizda...

Libore nic si z toho nedělejte. Máte právo na své názory a máte právo mít nebo nemít rád (nějaká) zvířata nebo lidi. Jen je třeba počítat s tím, že v případě veřejné prezentace Vašeho názoru budete třeba (spíš zcela jistě) i pranýřován. Což budu i já teď, přestože jsem od mala zamilovaný do přírody a dodnes lituji, že jsem nešel na veterinu nebo zahradníka. Ale majitelé psů a koček jsou často, jako majitelé dětí (také jsem šťastný otec) velmi sobečtí a egoističtí a mají pocit, že jejich zvířátka a děti musejí být zajímavé i pro všechny okolo.

Sám jsem před lety poznal zlobu jednoho pracovního kolegy, když jsem prohlásil, že bych nemohl mít kočku doma v bytě, jako například on. Já sám pokládám kočky a psi v bytě za týrání. Ale on z toho usoudil, že nemám rád zvířata, což také veřejně o mě prohlásil, odešel a hluboce jsem padl v jeho očích a také změnil své chování ke mě. No já k němu dodatečně také. Zvláště od vysokoškolsky vzdělaného člověka bych takové chování nečekal. Takže lidé i zvířátka jsou různí. Od té doby si dávám pozor, co komu o mazlíčkách říkám, raději si to jen myslím. Je to velmi ošemetné téma kdekoli...

Já mám ráda všechna zvířata, preferuji psy, i když ani proti kočičkám nic nemám, Ale osobně mohu z vlastní zkušenosti říci, že dost lidí, kteříí nemají rádi zvířata, je zlých. A zvířátko, ať je třeba myška, křeček, morče je pro děti velmi výchovné, protože se naučí povinnosti. Ale rodiče by si měli dobře rozmyslet, jestli dítě na to má. To nejhorší, co se může stát není to, že o zvíře bude pečovat maminka nebo tatínek, až ho to přestane bavit. Jsou bohužel tací rodiče, kterí zvíře prostě vyhodí. Zažila jsem u nás v domě dvě otřesné věci. Našla jsem v popelnici živého mokrého křečka. protože jsem asi týden před tím viděla jednu maminku s klukem, kteří si křečka kupovali, tak jsem tam zazvonila a ptala se zda vyhodili křečka do popelnice. A doslova jsem oněměla hrůzou. Paní řekla, snažili jsme se ho utopit, ale nějak to nešlo tak jsme ho vyhodilli. Tak jsem jí popřála, aby ji jednou takhle vyodily děti, až bude stará. Křečka jsem dochovala. A druhá matka, ta vzala štěně a odvezla ho do lesa, to vím proto, že jsem poznala jinou paní, která se právě toho ujala, podle časového období a popisu psa vím, že to bylo toto štěně. A jen pro zajímavost, po té měli dvě kočky, dva psy a ani jeden u nich nebyl ani rok a včera jsem ji potkala s dalším štěnětem. Kde asi ti všichni chudáci skončili.