Ahoj,
dlouho jsem zvažovala, zda o svém problému psát sem na poradnu. Nemám si o tom ale s kým jiným popovídat - nikdo z mého okolí to neví (až na moji nejlepší kamarádku a jejího přítele). Ani nechci, aby to někdo z mých známých věděl a tím pádem jsem si sama na sebe upletla bič, že se v tom plácám sama.
O co jde ... Je mi 27, příteli 29. Chodíme spolu 7 let. Máme krásný vztah, každý nám ho závidí, pro všechny jsme prototyp ideálního vztahu. Navzájem se milujeme a plánujeme spolu budoucnost ... Loni jsem byla na několik měsíců v zahraničí. S přítelem jsme se cca jednou za měsíc viděli, často jsme si psali na icq, volali po skype. Vše bylo v pohodě, stále zamilovaná slovíčka a rozhovory. Ale bohužel mě během mého pobytu v zahraničí podvedl. Párkrát se vyspal se svojí kamarádkou - v alkoholovém opojení. Ještě dříve, než jsem se o tom dozvěděla, to s ní ale ukončil - ze své vlastní vůle. Poté zjistil, že má díky tomu i zdravotní probémy, které ještě dodnes nejsou vyřešeny (po několika měsících od objevení se prvních příznaků). Vlastně díky těm zdravotním problémům jsem se o té nevěře dozvěděla. Vše jsme spolu probrali - že to byla jeho největší chyba v životě, že ho to hrozně mrzí, lituje toho, už se to nikdy nestane, že mě nechce ztratit, že to byla blbost. Že to byla změna po tolika letech s jednim člověkem, ale teď ví, že chce vztah zase takový, jako byl před tím. Já jsem mu to odpustila. Samozřejmě jsem spoustu času probrečela, nespala, hrozně mě zklamal. Ale začala jsem se na to koukat reálnýma očima - potřeboval po tolika letech změnu, užít si, vyblbnout se (nevím, jak to správně pojmenovat), zjistit, co opravdu chce. A že takové věci (nevěra) se ve vztazích prostě stávají, je to všude, všude o tom čtu, slyšim, televize, časopisy, internet, kamarádi, kamarádky ... Takže jsem si řekla, že ikdyž se s nim rozejdu a začnu s někym jinym, tak ten někdo jiný jednak bude mít taky určitý mouchy a jednak mi nikdo nezaručí, že mě ten nový nikdy nepodvede.
Ale teď, o co mi vlastně jde. Nechci od vás radu, jestli s ním zůstat nebo ne. Já se rozhodla s ním zůstat. Spíš potřebuji poradit, jak vyřešit následky. Jasně, někdo možná napíše: "Odpustila jsi, zapomeň a už se v tom nepitvoř". Ale ono to moc dobře nejde. Myslím na to skoro pořád, především, když jsem sama, když jedeme každý na víkend domů a tak. Zdají se mi o tom stále noční můry. Já se mu snažím věřit a věřím tomu, že je poučenej (především i kvůli těm zdravotním problémům) a příště si něco takového pořádně rozmyslí. Ale když mu přijde smska, tak ve mě píchne. Když jde s klukama pít, tak nejsem úplně v klidu. Když ho vidím "v náladě", tak si vzpomenu, že takhle asi vypadal, když k tomu došlo ... I přes to, že už je několik měsíců zpátky, co jsme to řešili. Nemám si o tom s kým promluvit. S ním nechci - už jsme to rozebrali dost a nemůžu to s ním řešit donekonečna. S tou nejlepší kamarádkou se nevídáme často a ani s ní to nemůžu řešit pořád kolem dokola. A nikdo jiný to neví. Nechci, aby to někdo z mých známých věděl.
Miluju ho, má milion kladných vlastností, ale bohužel jednu negativní - podvedl a zradil. Chci být s ním a on se mnou (měl dost příležitostí si najít někoho jinýho, kdyby chtěl). Ale pořád mě to trápí, znepříjemňuje mi to život. Nevěřím mu už na 100%, jako před tím, ale vím, že kdybych si našla někoho jiného, nebudu mu věřit o moc víc .. Jsem zklamaná a ta moje naivita už se nikdy nevrátí. Navíc někdo jiný by měl zas jiný negativa ...
Omlouvám se za takový román. Už jenom tím, že jsem to teď napsala, se mi trochu ulevilo.
Poraďte prosím, jak se vyrovnat s následky, myslet na to co nejméně a vyléčit zlomené srdce.
Díky moc
3x
Kuličko, dejte tomu ještě nějaký čas. Ono to nikdy úplně nezmizí, ale můžete se naučit to zamknout, schovat a nedovolit tomu, aby Vám to kazilo den. Časem se to bude zmenšovat, vzdalovat a bude snazší se přes to přenést.
Zatím se z toho, myslím, potřebujete prostě vykecat, vyjádřit. Zkuste třeba napsat dopis (příteli, kamarádce, sobě), který nepošlete. Jen tím, že se vypíšete, se Vám uleví. Sama jste řekla, že se Vám už takhle trochu ulevilo. Nebo si najděte klidné místo, kde budete sama a mluvte, všechno řekněte, plačte, křičte, řešte všechny možné cesty a nakonec dojdete k tomu, co dál. Nebo to ještě jednou proberte s kamarádkou, ona jistě pochopí, že to potřebujete. Dostaňte to ze sebe, neduste to v sobě! Napište o tom básničku nebo z plných plic zpívejte smutné písničky (a nebo veselé, ale aby jste cítila souvislost s Vaším problémem), vemte si barvičky a namalujte třeba nějaký abstraktní obraz, nebo roztrhejte staré hadry. Prostě nějak vyjádřete, co prožíváte. Myslím, že i tohle by Vám mohlo pomoci.
1x
Je to blbý, ale to se prostě stává. Už jste viděla pár, kde by někdo nezahnul? Já asi ne. Co si budeme povídat. Je to asi těžké, ale prostě ulítnul a hotovo. Po sedmi letech vztahu se na to vyprdnout je blbost, budete to muset nějak překousnout. Položte si otázku zda jste vy schopná mu být věrná celý život
. A líbí se mi, že jste napsala, že už nebudete tak naivní. To se pak vše lépe zvládá. Ještě jednu věc: on Vás nezradil, zrada vypadá jinak, prostě si zasunul vedle. To je u chlapů zcela normální, oni to tak neberou.
Jj, právě že si to plně uvědomuju, že je hrozně moc párů, kde se nevěra vyskytla taky ... Přesné statistiky jsem nikde nečetla, ale podle mě je to tak 3/4 párů (usuzuji z toho, co vidím, slyším, čtu ...) Nevěru podle mě teď řeší skoro každý. A právě proto nechci z tohoto vztahu utíkat jen z důvodu nevěry. Mám větší pravděpodobnost, že by se mi to samé stalo s jiným, novým chlapem, než že by se to nestalo .. Bohužel. Moc mě to mrzí. Já sama za sebe můžu říct, že pokud bude vztah fungovat, věrná budu. Mě se nevěra hnusí a nemohla bych se podívat především sama na sebe, kdybych to udělala.
Ještě jsem jenom chtěla doplnit, aby mi někdo nenapsal, že jsem hloupá, nechám se jen využívat, on mě bude podvádět a já jemu odpouštět ... Domluvili jsme se na tom, že každý dělá chyby a zaslouží si druhou šanci. Já mu ji dala. Ale víckrát mu odpouštět nebudu. To on moc dobře ví.
Kulicko, určitě jste dlouho váhala napsat si o radu a je ta rána hluboko ve vás. Zvážila jste všechny jeho klady a zápory a rozhodla se s ním zůstat. Jde taky o to, zda jeden z jeho kladů je spolehlivost /až na ten jeho úlet/. On po své zkušenosti, a to myslím i zdravotní, je dokonale poučen, pokud to není člověk lehkomyslný a nespolehlivý a je zde předpoklad, že se to opakovat nebude. Víte ta důvěra vůči němu teď není 100% a možná už nikdy nebude. Ale s kým má člověk jistotu na 100%? Nikoho nevlastníme a nikdo nevlastní nás. A teď, co kdyby to bylo obráceně? Co byste partnerovi slíbila? Co byste od něj čekala? Věřil by vám na 100%? Opakovala byste tu samou chybu? Pokud se máte rádi, odpustila jste a myslím, že je dobře, že jste spolu zůstali. I taková těžká a závažná zkouška může vztah posunout. Zní to neuvěřitelně. Sama to po delší době zhodnotíte a uvidíte. Každý vztah je sázkou do loterie, lidé se změní i po mnoha letech vztahu. Nemusíme chodit daleko. Podívejme se do vlády, jak ti chlapi na stará kolena zblbnou. To jen tak pro odlehčení, aby jste se zasmála. Sama vidíte, nakolik to přítele mrzí. Život jde dá,l a jistě vás teď čekají i hezké věci. Snažila jsem se vám poradit podle svého, je to jen můj názor. PT /stařenka/
Kulicko. Na to, jak jsi mladá, to máš v hlavě hezky srovnané. Jo, můžeš se s ním rozejít, najít někoho jiného... a bude to vztah o ničem. To, jak dlouho v sobě neseme zklamání, závisí na každém jednotlivci. U každého je to janak. Někdo se oklepe a zapomene, v jiném tato křivda zůstane navždy. Přesně. Přijde SMS, zazvoní telefon, podívá se po někaké slečně... Jestli je váš vztah jinak v pořádku, snaž se ho udržet. A z těch svých pocitů se snaž vymluvit. Myslím si, že tady na poraďte je to vůbec bezva. Je tu plno skvělých lidí, kteří Tě vyslyší a povzbudí. Na druhou stranu to nejsou Tvoji známí, u kterých by ses musela bát, že Tvoje problemy budou řešit dál s někým cizím. Věř tomu, že tím, čím teď procházíš Ty, si projde většina vztahů. Někde se to provalí, někde ne. A paradoxně vás toto může posunout o kus dál. Hlavně se nenech ovládat myšlenkami na to, jestli ji měl rád, jaký ji říkal slovíčka, co spolu dělali. To by Ti jen ubližovalo. Věř mi, že někdy člověk udělá něco, co neumí ani vysvětlit. Určitou roli v tom hraje i chemie, chvilkové poblouznění. Tím neomlouvám nevěru, ale prostě to tak je. Důležité je, že Tvůj přítel Tě má rád. Važ si toho.
Moc hezky jste to napsal a je to naprostá pravda,pravdoucí.Žijte budoucností a ne minuslotí, je to ve Vás, to je jasné ,ale berte to tak ,že to byla asi zkouška Vašeho vztahu. Mějte se rádi, uvidíte co život přinese a nemyslete na to co by bylo -kdyby.
To je dost těžký.
Záleží na každým jednotlivci.
Pokud vás to bude trápit ještě za rok tak by bylo lepší to ukončit protože takhle se mučit by asi nebylo dost dobrý...
To všechno ukáže taky až čas...
0x
Děkuji všem za milé odpovědi 
Číst vaše komentáře je povzbuzující a dává mi to sílu s problémem dál bojovat. Myslím si, že jsem silná a že to zvládnu (pokud přítel nebude dělat nějaké další "boty"), ale je to těžké a stále, i po několika měsících, to bolí ... Když jsem s ním, je vše v pohodě, díky jeho chování na to nemyslím, ale když jsem sama, tak se chmurné myšlenky hned derou na povrch. Možná jsem na to teď víc citlivá, nevím, ale přijde mi, že poslední dobou se nevěra probírá všude. Není jediného dne, aby ji někdo neřešil v televizi nebo na internetu. Pořád na tohle téma narážim a i to zpomaluje proces zapomínání ... 
Chápu, z nevěry se opravdu stal jakýsi fenomén. Zkuste se tomu vyhýbat, přepněte televizi, obraťte stránku, klikněte na jiný odkaz. Vy to zvládnete! Podle toho, co jste tu napsala, soudím, že jste velmi rozumná a chytrá holka. A silná také. Takže když se s tím vnitřně poperete (i když takové dupání na půdě / ve sklepě má taky co do sebe ) a dáte tomu čas, bude všechno OK.
0x
Milá kuličko,čtu si tady to tvé trápení a vidím v něm sama sebe.Ač jsem o pár let starší a životem otlučenější,ty pocity bych lépe nepopsala.Stalo se mi to před rokem,po 18letech manželství.Se třema dětma.Děti jsme chtěli a milujeme je.Muž mi pomáhal,byl pozorný,vždy si všiml co mám třeba na sobě sobě a říkal,že jsem krásná.Řešili jsme plno problémů.Rodinných,pracovních i finančních,ale nikdy ne nevěru. Přišla jsem na ní z sms.Myslela,že píše dcera,že pro ní můžeme už přijet.Do té doby by mě nic takového nenapadlo.Šok to byl asi pro oba. Jako by mi spadl domeček z karet. I když se manžel dušoval,že k ničemu nedošlo,já jsem do noci chodila venku a přemýšlela co mám dělat. Řekla jsem si,že je to i má vina.Máme jen práci,rozvrtaný barák a starosti o děti.A já pořád ustaraná,ve spěchu.On si přeci našel čas na koníčky(sport), já měla jen práci,i když jsem věděla,že by mi pomohl,byla jsem nejraději s nimi. A ještě něco se mi stalo.Podivala jsem se na něho jinýma očima a uviděla,že je to pořád krásný chlap a ze ho miluju víc,než když jsem si ho kdysi brala. Vrátila jsem se domu,V půl noci ho naložila do auta,odvezla ho za město na polní cestu a chtěla jsem slyšet pravdu. Netuším kolik toho bylo skutečně pravda. Tvrdil,že neví proč jí psal,že nic nebylo,že mě miluje.Řekla jsem mu co cítím já,vratili jsme se domu a tu noc jsme se milovali,jako bycom se právě potkali.Sebrali jsme 20tis.co jsme měli na okna a jeli na dovolenou,psali si milostné sms,milovali se kdekoli,já si kupovala prádélko,on byl jak zamilovaný puber jiskřilo to mezi námi jak nikdy.
0x
Kuličko, Tvé psaní působí rozumně, střídmě a jasně. Víš, co chceš, a podle Tvého psaní to vypadá, že ten, kdo stojí vedle tebe, ti je svými kvalitami roven a hoden, že to je slušný člověk, který váš vztah bere vážně, i když udělal chybu.
Řešíš teď to vnitřní hlodání - zbývá ti podle mě jediné: racionálně tyto nejistoty utnout, nezapomenout, ale v běžném životě to zkusit vytěsnit, přesvědčit sama sebe, že JSTE SE POUČILI A ROZHODLI jít společnou cestou dál. Zůstala jsi s ním, asi za to stojí. Zkus věřit.
0x
Nevěra se dá odpustit ale nedá se zapomenout.Ani po dvou letech jsem to nedokázala.Držím palce u každého je to asi jinak ale já do dneška vidím ty chvilky když jsem se to dozvěděla.Naučila jsem se s tím žít-máme dítě,ale Náš vztach se hodně změnil.
doplněno 23.04.10 22:18:omlouvám se za chbu-vztah
0x
Vy ženy děláte z jednoho úletu velikou tragedii.Jsme jen lidé ,mající své chyby. Jestliže se dopustil nevěry a vrátil se k vám, tak to znamená, že chce vás a ne tu s kterou se jí dopustil. Pokud to budete neustále pitvat a trápit sebe a jeho , k čemu to povede?Odpouštěti je lidské,ale není nutno pořád dokola to připomínat a dělat z toho vašeho odpuštění ,přednost. Užívejte života dokud jste mladí a zdraví. Život je krátký a utíká jako voda. Něco o tom vím, vždyt letos budu 30 let ženatý. Přeji vám štastný život v lásce a porozumění.
Zdravím,
děkuji všem za milé a povzbuzující zprávy. I díky vám jsem se vnitřně trochu více uklidnila a přestala na to míň myslet. Ale pořád mívám občas stavy, kdy mě chytne úzkost a mám panickou hrůzu, že se to bude opakovat nebo že ode mě odejde úplně. I přes to, že mi přítel pořád svým chováním dokazuje svou lásku, že je mu se mnou dobře a že chce být se mnou. Trošku mě totiž utužuje v nejistotě i fakt, že když jsem byla loni v tom zahraničí a vídali jsme se jednou za měsíc či téměř každý den si psali na icq a volali po skype, choval se tenkrát ke mně stejně láskyplně jako teď a to mě tenkrát přeci podváděl.
Vím ale, že konec vztahu a výměna partnera není řešení, protože bych stejnou nejistotu, jakou mám teď, měla s nových chlapem taky. Možná ještě větší, protože teď můžu mít aspoň malou naději, že se přítel dostatečně poučil (ani po půl roce nejsou jeho zdravotní komplikace po nevěře ještě vyřešeny) a nebude se to už opakovat.
Rika se sice ze nadeje umira posledni ale ja mam takovou zkusenost ZE KDYZ SE V NECO DOUFA tak vas to ve velke vetsine nakonec ZKLAME! Nedoufejte ze se pritel zmeni nebo pouci aby to nakonec s vama neseklo! JE TO SNADNE ... Bud mate 100% duveru a nebo NE!
duvera se musi budovat od zacatku vztahu tim ze se dva lide k sobe chovaji uprimne a poznavaji se! Tim ze jeden druheho pozna skrz na skrz teprve PAK muze zacit tomu druhemu DUVEROVAT!
vas vztah- nevztah je POUZE TAKOVE lacine mazani medu kolem huby ale nic pevneho v tom nevidim!
ohledne te zmeny partnera jak rikate ze byste citila nejistotu, tak citit nejistotu vuci nekomu koho neznam je zcela NORMALNI A PRIROZENA VEC A PRAVE PROTO se lide musi poznat aby NEJISTOTA ODEZNELA! vy balamutite sama sebe protoze se nechcete rozchazet.. nevim mozna jste stale zamilovana a nebo je v tom jen sila zvyku ... ale LASKA V TOM NENI ani OMYLEM.
Ve vztazich kde je LASKA neduvera nebo nevera UZ daaaaaavno daaaaaaaavno NENI a ani se nevrati!
Děkuji za příspěvek. Nebudu se tu s Vámi přít o tom, jestli v tom láska je nebo není. Z mé strany určitě je. Já ho miluju i přes to, co mi udělal. Neznamená přeci, že když 100% nevěřím, tak nemiluju. Už to tu padlo v předchozích příspěvcích - 100% důvěra je naivita. Myslím si, že kdo nezažil, nepochopí.
Vím, že bych nikoho nepoznala víc skrz naskrz než mého přítele. A i přesto se v době odloučení nechal omámit svojí touhou zažít po letech i něco jiného. Už nikdy, v žádném vztahu (v tomto ani v žádném jiném) nebudu věřit na 100% ...
Ale já jsem původně nepsala tento příspěvek, abych žádala o radu, jestli s ním zůstat nebo ne. Já žádala radu, jak zaplašit, zadupat chmurné myšlenky a jak se tím nenechat ovládat a hodit to za hlavu. A většina příspěvků zde mi k tomuto již částečně dopomohla.
TO NELZE hodit za hlavu prave z duvodu te neduvery..! NIKDY TO NEBUDE FUNGOVAT a to co popisujte vy je prave ta silena NAIVITA!
nema to cenu vam to tu jiz vysvetlovat jelikoz vy jste zaslepena.. A STEJNE TAK JAK RIKATE VY ze duvera je naivita a ze kdo nezazil nepochopi.. tak STEJNE TAK JA VAM MUZU RICIT ZE VIM CO JE TO LASKA A VIM CO JE TO STO PROCENTNI DUVERA protoze jsem to zazila a zazivam ALE KDO NEPOZNAL NEPOCHOPI!
Pletete si pojmi zamilovanost versus laska a to je ten nejvetsi problem vsech co maji POTIZE VE VZTAZICH!
JA VAM NERADILA JA JEN KONSTATOVALA KDE JE PROBLEM A PROC SE NEDA VYRESIT.. to jak si to udelate je na vas a vidim ze nemate vubec paru ... takze buh vi jak to dopadne...
v jednom mate pravdu a to ze NIKDY DUVERU UZ MIT NEBUDETE! ALESPON NE SE STAVAJICIM PARTNEREM NA TO VSADIM MILION 
a pokud svuj postoj nezmenite tak ji asi nebudete mit ani se zadnym jinym ktery vam prijde do cesty...
ja vam ze srdce preji abys ste se probrala z toho vaseho spanku .. protoze neni nic horsiho nez zit v nejistote a balamutit sam sebe...
Kulicko, Vy jste mu ale neodpustila, jen jste si racionálně zdůvodnila, proč s ním chcete zůstat. Aby to fungovalo, musíte to skutečně hodit za hlavu a víc se k tomu nevracet. Jinak ten vztah stejně nemá šanci na přežití. Můj názor na nevěru je asi takový - Jestli mě dělá šťastnou a má u toho ještě někoho jiného, tak je borec! Takže si tu otázku taky položte: Dělá Vás šťastnou? Milenek může mít několik, ale všechni zúčatnění jsou z toho jen smutní a zůstane jen hořkost a pachuť zrady a zklamání. Udělat jednu ženu šťastnou je pro každého chlapa pořádná fuška!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.