Osamělost - deprese

Zdravím, je mně 19 a již delší dobu se cítím a uvědomuju si, že jsem děsně osamělý. Uvědomuji si, že nemám opravdu nikoho, s kým bych si mohl o všem popovídat a svěřit se, s nikým nemám hlubší přátelství. Zdravím se sice s mnoha lidmi, s kterými občas prohodím pár slov, ale nemám nikoho s kým bych mohl jít večer do baru atd. Dochází mi, že je to asi pravděpodobně tím, že jsem od ostatních kluků jiný, jsem gay. Od té doby, co jsem si tohle uvědomil, jsem hodně uzavřený. Chtěl bych se někomu svěřit, abych pořád neměl takový pocit, že něco skrývám, že jsem falešný. Připadá mi, že to každý stejně tuší, a to mi taky docela ve škole snižuje sebevědomí a vím, že na ostatní působím jako velký introvert. Má to velký vliv na mou psychiku. Vždy jsem miloval legraci a rád se bavil se spolužáky. Teď ale mi v tom tohle strašně brání. Mezi kluky se citím špatně, připadám si takový méněcenný a myslím, že by nechtěli, aby s nimi chodila ,,buzna. Vím, že bych se mnohem lépe cítil v holčičím kolektivu, nemám ale absolutně sílu se nikomu svěřit. Tohle mě trápí asi už tři roky, teď se to ale docela zhoršuje. Pořád mám depresivní náladu, takže už se nedokážu 100% připravit do školy, což mně, jako perfekcionistovi, taky nepřidá. Není snad týden, kdybych nebrečel. Nejhorší nálady mám ráno a večer. Často taky přemýšlím nad sebevraždou, jindy jsem zase velmi optimistický, veselý...a těším se na to, co mi budoucnost přinese. Spíš ale převažují ty pochmurné nálady, kdy jako bych cítil, že na tenhle svět nepatřím, jako bych byl někdo výjimečný a jsem akorát všem pro smích. Někdy přemítám o tom, že bych se chtěl zabít, abych známé nějak zarazil. Uvědomuji si, že to není normální, ale já už všeho mám dost, občas bych fakt nejraději umřel. Měl jste někdo taky takové pocity a lze tohle nějak vyřešit? Mě nic nenapadá a hlavně se cítím na všechno úplně sám.