Věděla bych, jak na to. Strach musíš nechat doma, nasaď úsměv a vyjdi ven. Jakmile oni uvidí, že ti to nevadí, přestane je to bavit a nechají toho. Dokážeš to? Věřím, že ano.
Simono: vlastní zkušenost - na pravé ruce nemám po úrazu tři prsty/ + na ukazováčku poslední článek a nemám kus dlaně/.Chodím jak lenochod protože mám trápení s nohama,ale žiji a to je to hlavníJeště se starám o manželku ve třetím stupni demence.
.Asi mám ,,štěstí,, na lidi.Kdo chce,tak se zeptá a já mu odpovím.Děti a i dospělí se dívají divně,ale nad to se musíte povznést.Taky jsem měl ze začátku strach-on to není strach ono je to vevnitř sebe stydět se že jsem jiný než ostatní.Po úrazu jsem taky ruku skovával-jsem se styděl,ale nyní chodím i v létě normálně.
Kašlete na ty blbý lidi / prostě sii jich nevšímejte/ a najděte si normální kamarády kteří vás budou chápat a brát vás takovou jaká jste - a běžte s nima ven.
Hlavně se nedejte psychicky zdeptat.
Bývá to tak, že takoví lidi, když vidí, že posměch někomu vadí, tak v tom pokračují popř. posměch ještě zintenzivní. Pokud je někdo sebevědomý a posměch mu nevadí, tak to jakoby "vyzařuje" do okolí. Lidi, kteří se z nějakýho důvodu potřebují posmívat to vidí a je jim jasné, že danému člověku posměch neškodí. Může to být tak, že si najdou jiné "terče" svého posměchu nebo i tak, že posměch zintentivní a pokud ani inzenzivnější posměch danému člověku navadí, tak si následně hledají jiné "terče". Samozřejmě není jednoduché, když je někdo úzkostlivější, naučit se být k posměchu lhostejný.
Na posměch různí lidi reagují různě. Někdo to ignoruje, jiný např. nějak sprostě odpoví, třeba " Proč otravujete ko..ti?!" apod. Někdo odpoví neutrálně, třeba i jakoby znuděným hlasem, třeba se zastaví, stoupne si čelem k nim aby viděli, že mu (jí) přímá "konftrontace" nevadí a řekne třeba "že vás to baví" nebo třeba "je vidět, že jste ještě puberťáci" "proč tady zevlujete, ko..ti, nemáte nic napráci?!" apod. Možnosti jsou hodně různé. Ale je samozřejmě otázka, co by udělali tito konkrétní lidi. Nelze vyloučit např. i riziko nějakého fyzického napadení. Další možnost řešení je třeba taková, jít občas s někým mohutnějším, silnějším, ráznějším, třeba s nějakým příbuzným, kterej těm dotyčným může slovně vysvětlit, ať přestanou otravovat.
Víte co jsem udělala oni se mi dívali do obličeje u obchodu já se na ně podívala s jasným vražedným pohledem i v ochodě jsem rychle zdrhla a vadí mi to známým jsem už dala o nich vědět ... já dávala nezájem velmi dlouho dobu :D :D :D ,jenže tohle se už táhne měsíc a řekněte mi koho by to bavilo 
Nevšímat si takových lidí a myslet si své. Nemějte strach vyjít ven, jejich povahu nezměníte a čím víc Vás to bude trápit a budete jim to dávat najevo, tím víc se do Vás budou navážet a pomlouvat.. Ať si nejdříve každý zamete před svým práhem. Někteří lidé si takto zvedají své ego a sebevědomí, ale ve skutečnosti jsou to zamindrákovaní ubožáci!
Já celkem nemůžu souhlasit, že taktika "nevšímat si" pomůže. Potom se můžete stát trvalou obětí a ponížete se i před okolím, že neragujete a že Vám to nevadí.
Podle mě na všechny druhy šikany je nejlepší obranou útok. Nevšímavost je známkou rezignace-slabosti. Já to pocítila když na mě kolega naléhal sexuálně (narážky, obtěžování apod.) pomohla jen přímá konfrontace a jít silně proti němu s argumety a důkazy. Stáhl se jako pes.
Vůbec netuším detaily vaší situace proto nevím jaká obrana by byla vhodná (zatím mě napadá- nahrát si je na mobil-jak s tím naložíte, to oni neví, třeba je to znejistí).Více Vám tady ne dálku nejde poradit.
Děkuji souhlasím s vámi...
Ve skutečnosti se to děje něco přes měsíc nevšímavost a pohledy zla nepomohlo ,mám už i plán vymyšlený s kamarádkou kvůli jejímu dokonalému rychlemyslícímu mozku ,ale chtěla jsem slyšet i nějaké vaše tipy od lidí :") děkuji oni si právě myslí ,že si to na mě mohou dovolit ale už přetýká kalih a budu to řešit určitě.
Oni se mi dívají do obličeje a já jim to dávala už dost najevo oni mě každý pozorují a když mám třeba nohu naraženou tak jeden s tím začne že,jsem třeba srala a já se otočila a nikoho jsem neviděla nejspíše se to ozvalo z bytovky ano je to dětinské ,ale vyjít ven se strachem z narážek a úšklebek falešný kocoura si myslím ,že opravdu nepomůže :///// ...
Víte, já myslím, že máte malé sebevědomí. A o tom to je. Nezměníte se ze dne na den, ale díky tomu úsměvu (klidně i imaginárního falešného kocoura) se vám podaří působit na ty ubožáky jiným dojmem. Dejte si to jako úkol, bojovku. Oni prostě vědí, že vám jejich řeči vadí, proto nepřestanou, dokud budou jejich slova dopadat na úrodnou půdu.
Píšete o konkrétních situacích, že jste se jim dívala do tváře... A pak něco slyšíte, otočíte se a nikoho nevidíte ("asi z bytovky"). Tak jak? M.
Asi jste ještě mladá a navíc to trvá "jen" měsíc, proto vám to tak vadí. Chce se to obrnět trpělivostí a ono se to časem podá..u někoho dřív, u někoho pozdějc. Ale kdo má nějaký na první pohled viditelný hendikep, ať chce či nechce, bojuje s tím defakto každý den a může mít sebevědomího kolik chce.
A chodit po ulici a v obchodě s nepřirozeně vysmátým obličejem..to snad néé..to vypadá ještě blbějc. Chce to si lidí nevšímat, nijak nereagovat a žít si jakože pro sebe. A zapracovat na tom sebevědomí..třeba i něčím, co vás baví atd..být v tom dobrá..a hlavně: seběvědomí=být si sám sebě vědom..přiznat si své klady, zápory, sám sobě si nic nenalhávat, vědět že i ostatní nežijí jen v dokonalosti, že taky mají své nedostatky, něčím se trápí, nežijí život jak by chtěli, kolikrát jsou znuděni životem a třeba tenhle typ lidí se vám posmívá..nemají totiž nic, co by je v životě uspokojovalo-naplňovalo, nebo jim nevychází život tak jak by chtěli, tak hledají oběti kterým se můžou posmívat, ubližovat, atd..prostě mají ubohý život.
Trvale nepřirozeně vysmátý obličej určitě ne. Jde spíš o reakci na tu konkrétní situaci. Ukázat:"Mám tě na háku."
Před pár lety jsem jela trolejbusem, v něm hlouček cikánských pipin. Fakt hezký holky, hubený, zlato (možná) v uších...a začaly se chichotat. Jedna pak přistoupila ke mně a že prej mám "pěknej" nos. No tak mám, co si budem povídat. V létě se za mnou tvoří fronta těch, co chtějí stát v jeho stínu
Jo tak jsem se usmála (Šklíba jak vyšitej): "Že? Mám ho ho tátovi." Holka couvla a celou cestu ani jedna nepípla. Se stejným úsměvem jsem jim mávla na rozloučenou. Občas ji potkám a byla bych přísahala, že chce opustit společný prostor... M.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz
