Nejste přihlášen/a.
zdravim,je mi 31 let, práci si hledám ted vždy jen kde budu sama pracovat a budu se s nekým střídat. V kolektivu je to heozný ,kor s ženskýma. To už nikdy vic. Jsem taková hodná, a to bohužel se nevypláci. když mám volno v práci,nejak se nedokážu sousredit na volno užiz s i ho,ale myslim na práci,co bude a dojdu esi mi nwkdo nadá za neco nebo ne..nevim proč práce je fajn,kaavárnicka,ale musim si vždy ráno do kuchyne ,kde jsou ženský takové me prijde dost pomluvacné,zákeřné,jeste že tam nedelám . To ráno mi delá problemy si tam chodit pro to co musim,nejradsi bych tam nešla.,ale musim. kždej na me tak cumi divne,nekterrí ani nepozdravi,což nechapu,když zdravim. Chlap pozdravi...aspon neco. POkaždé ráno když tam jdu,tak me to trvá než se odhodlám,nebo me je ouzko z toho uplne,proč?
prece já tam snimi nedleám,jen tam strávim cca 3 minutky a jdu,asi mi nedelá dobre jak se dívaji,nebo nevim
nejsme moc komunikativní typ,takže asi proto mi je to neprijemný.nejsme společenská,spíš stydlin,bojim se že casem budou hledat chyby a budou baby na me hnusné,ackoli nebude duvod. minule sme zapomela neco si vzit o vikendu,když tam baba nebyla jedna co to chystá a nadala mi,byla protivna, a to vedela že ta sem prvni týden sama,bez školeni už. mám pořád stres když se mam setkávat zlidmi,i když už sem je videla spíše s tema co už sem videla mi delá problem. ted smisto abych byla v pohode, tak mam stres ci o bude zítra s lidma
mrzi me to,nevite co delat,proč to tak mam?
Obraťte se na odborníka - psychologa, případně psychiatra. Jen ten Vám může pomoci najít příčinu problému. Možná trpíte sociální fobií a to by potom chtělo od psychiatra asi i nějaké léčivo, abyste mohla v kolektivu vůbec fungovat. Ale to opravdu musí posoudit odborník, nebojte se na něho obrátit a svůj problém řešit! S různými lidmi se budete setkávat celý život..
Ženské jsou v kolektivu někdy opravdu mrchy a dokáží znepříjemnit práci. Chce to obrnit se, když se s takovými potkáte, udělat si svou práci a jít domů. Vím, lehce se to říká. ale máte ještě hodně roků práce před sebou. Musíte nabrat sebevědomí a říkat si, že nejsou více než vy. Ono trochu i pomůže. když se netváříte tak nějak křečovitě, ale hodíte úsměv, zamračený člověk je pro druhé takový nepřístupný. S tímto by vám mohl pomoci psycholog, uvidíte, že to funguje.
Ráno jít do kuchyňky, kde už půl hodiny před směnou sedí uplkané ženské s kafíčkem, je fakt pohled, který po hezkém víkendu krásně profackuje
Ale pravda je, že domů se prostě práce NETAHÁ! (myslím v hlavě) a už vůbec ne na víkend! Mám i štěstí, že na ni, jak projdu firemní bránou, nastartuju auto a rozjedu se, prostě zapomenu a nemyslím ani na ty lidi moc.. A doma si to náramně užívám-ale tak to by mělo být normální že.
Ony ty ženské možná nejsou tak strašné, jak popisujete. Není chyba právě ve vás? To vy je tady nazýváte hnusnými uplkanými babami, to možná spíš pomlouváte než popisujete realitu. Co na tom, že si půl hodiny před prací a popovídají si, prostě podrbou si. 6enské, které jsou normální to potřebují a není v tom nic zlého. Prostě kamarádky v zaměstnání. Nemyslete si o sobě, že jste lepší, ale chápejte je a nestraňte se jich a za nějakou dobu vás ta parta pohltí mezi sebe a budete jedna z nich. Pak se na to budete dívat úplně jinam a dnešní chmury vás ani nenapadnou. Kdo se štítí druhých, sám zaslouží pohrdání! TAK HODNĚ ÚSPĚCHŮ, HODNĚ RADOSTI, HODNĚ ÚSMĚVŮ! A méně bázně!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.