Dobrý den mám dotaz, relativní sluch se trénuje tím že člověk zpívá intervaly, a tím je trénuje a postupně si ne zapamatovává, jenže, teď jsem nedávno četl zprávu o tom že to je uplně jinak a že prý se to má procvičovat pomocí barvy tónu. Co si o tom myslíte, přišlo mi to trochu zvláštní. Ale stejně video jsem zašlu, budu rád když mi řekenete svůj názor.
Budu rád za vaše rady, a zkušenosti s relativním sluchem
díky
1x
Existuje spousta metod (nejen zpívání, tedy intonace, ale i sluchová analýza – zapisovat to, co učitel hraje).
K těm metodám – Intervalová (podpořená nápěvkovou podle začátků známých písní), harmonická, tonální (uvědomit si, kolikátý stupeň v dané tónině to je), je vhodné neulpět dogmaticky na jedné, ale vhodně je zkombinovat...
Nechápu ovšem, proč do toho míchat barvy. Ač jsem v mládí studoval konzervatoř, s něčím takovým jsem se dodnes nesetkal a vůbec nevím, k čemu by to mělo být dobré. Připomíná mi to dětské hudební nástroje-hračky, kdy jsou jednotlivé klávesy/knoflíky/plátky každý jinou barvou a zpěvníček je namísto notami v barvičkách. Z mého pohledu pro dospělého zbytečnost, krok stranou.
Autor to v tom videu možná myslel spíše jako barva tónu, ne že by měl klasickou barvu, ale kvalitu tónu, "tvar"
0x
já jsem se naučil rozpoznávat tón F už jako malý kluk, podle písně Sláva od někdejší kapely Plavci, kterou mi hrával můj bratr. Ta začíná právě akordem F dur, slyším ho ještě teď.
Zrovnatak jsem musel hrát na klavír, děcka začínají vždycky v C dur. Od té doby poznám tón C i celou stupnici C dur, taky ji slyším ji ještě teď.
Známá táborácká balada Loď John B, začíná pro změnu akordem D dur, zpěv (už vyplouvá loď džon bí) začíná tónem Fis. Podle něj zazpívám tón Fis.
Zpěv refrénu dodnes hraného hitu We will rock you od někdejší kapely Queen začíná tónem A. Když si řekneš, zazpívám ti tón A. A tak dále. Není to zase taková věda.
Nemusíš trénovat zrovna intonaci a intervaly. Zpívej písničky a časem se tóny naučíš rozpoznávat úplně všechny. Sluch je věc paměti a cviku.
To, o čem píšete, má blíž k absolutnímu sluchu – poznáte tón či tóninu jen tak.
Relativní sluch vychází ze slova relace ve smyslu vztah, tj. jaký vztah k sobě mají jednotlivé tóny – jak je daleko od jednoho k druhému, tedy interval, případně o kolikátý stupeň jde v dané tónině (i když to je taky vlastně určení intervalu od prvního stupně), o jakou harmonickou funkci jde...
Jako dítě jsem zpíval písničky, zpíval jsem ve sboru, studoval konzervatoř (předmět intonace a sluchová analýza byl mým nejoblíbenějším), léta jsem učil na ZUŠ i soukromě, dodnes v kostele hraju na varhany... myslím, že relativní sluch jsem si vypěstoval na slušné úrovni, ale vaši poslední myšlenku nemohu potvrdit ani omylem; žádný tón si nepamatuji. U někoho to funguje, u jiného je to slepá cesta.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.