Promiskuita v mladém věku

Zdravím. Ptáte se, co si o tom myslíme my..Z Vašeho psaní mám dojem, že to není pravda. Puberťáci se často chlubí něčím, co se nezakládá na pravdě. Jen aby byli zajímaví. Přitom se ve skutečnosti právě trápí tím, že nemají vztah, sex, neumí komunikovat a seznamovat se, stydí se.. Pokud ve Vašem případě je to, co píšete, pravda, pak je to Váš život, Vaše tělo, Vaše věc a Vaše svědomí. Buďte ale ráda, že o tom rodiče neví. Ty by to asi hodně trápilo..

Pokud je to pravda, tak:

každej byl mladej a měl období, kdy to chtěl od rána do večera. Jde hlavně o to, s jakýma lidma to děláš, protože roztáhnout nohy kdejakýmu zoufalci není dobře. Každopádně počítej s tím, že se to časem provalí a budeš ta největší špína v okolí. Hlavně mysli na dostatečnou ochranu, aby tenhle tvůj životní styl neměl i nějakej následek. A taky měj na paměti, že jen jedna ochrana je stoprocentní a každej, se kterým to děláš, může být buď otcem tvýho dítěte nebo tím, kdo ti předá nějakou pohlavní chorobu.

Dnes jsou běžné i 14leté kur*ičky, takže buď v klidu a užívej, dokud můžeš. Jen mysli na ochranu.

Zdravím. Řekla bych, že to cítíte správně, ale žijete špatně. Ida

Je to peklo být otrokem svého těla. Ať už jde o jídlo, drogy, sex či cokoliv jiného. Ale jsi mladá a tak zkoušet není špatné a pakliže dodržuješ veškerou ochranu problém nikde nevidím. Potíž by mohla nastat později až budeš chtít rodinu - to by s Tebou nikdo dlouho nevydržel. Možná máš vyšší potřebu - stejnou jako třeba muži. Velké procento mužů řeší například své nutkání v rodině nevěrou. A ještě větší procento masturbací u PC (ano, není to ono ale vzdali se některých věcí ve prospěch rodiny)...tedy tohle by mohlo být řešení v budoucnu, kdy už Tě současnost přestane bavit nebo začne opravdu obtěžovat.

Třeba jsi nymfomanka. Je to trochu úchylka, ale není to nebezpečné. Horší to bude až se třeba vdáš a pak zůstat věrná.

Naprosto běžné chování odpovídající věku. Možná lepší ted ne potom po 30-tceznám hodně takových brzo vdaných a pak to rozjely až po rozvodu, což mě přijde trochu trapné, nevhodné.

Ten pravý partner se jednou nebude ptát, ptají se jen žárlivci. Jak budete někoho opravdu milovat, sama pochopíte, že je lepší to nevědět ani o něm. Hlavně bych se chovala tak, abyste se jednou za sebe nemusela stydět. Neni to o počtu partnerů, ale o tom jak to probíhá, s kým to je, jak vás vnímá okolí, jak chcete být vnímána okolím...

Žil byl jeden chlap, jmenoval se Don Juan. Běhal od jedné ke druhé a hledal lásku. Každou milenku okamžitě opustil, protože cítil velké zklamání, že tu svoji vysněnou lásku zase nenašel. No a nakonec pochopitelně dopadl hodně špatně. Víš v čem byl jeho problém? Takovou lásku jako hledal on, tu mohl najít tak leda během prenatálního vývoje a nikde jinde. Na tomto světě se taková láska prostě nevyskytuje.

A co ty? Co vlastně hledáš? Lásku? Dostala jsi jí aspoň trochu od některého z těch tvých mladších i starších partnerů?

Nedostala, že ne? A taky nedostaneš, protože ty ji vůbec nevidíš a necítíš a navíc před ní utíkáš, jako ten Don Juan.

Tak všichni sme byli mladí a řádily ale myslím že na 16let je to trošku brzo, až budeš mít přítele a ten se to dozví tak to nebude dělat dobrotu. A co budeš dělat když se to náhodou dozví rodiče?