Jsem špatná z mojí práce

Zdravím všechny moudré lidičky ! Potřebuji poradit, asi i vypsat se... Třeba mi můžete pomoci utříbit si pocity a názor ohledně mojí nové práce. Jsem žena, 30 let, bez dětí a hledala jsem pracně asi čtyři měsíce nějakou "vhodnou" práci v našem okolí. Řeknete, že práce je dost... Ano, u nás však vesměs místa se špatnou referencí, kde se stále hledá a stále nenachází a já nejsem tak dobrodružná, že zkusím a uvidím. Chci jistou práci a s výhledem do budoucna. Neohrňuji nad prací nos, dělala jsem i při škole leccos, možná jsem až moc pracovitná, ale k tomu později. Zohledňuji dojezdnost, směnnost a i mzdu, no nakonec jsem zkončila ve výrobě jednoho z druhů oděvů, nebudu specifikovat. Jsem velmi ráda za tu možnost, že něco dělám a že vydělávám. Vše ostatní mě trápí a nelíbí se mi. Dávám na misky vah pocit frustrace z práce vs pocit zdeptání při hledání práce doma. Samozřejmě pořád vítězí práce právě pro ty vydělané peníze. Ale to, co zažívám, mě trápí. Nastoupila jsem v jejich výrobní "sezoně". Od prvního dne zděšená z chaosu a neorganizovanosti procesu výroby. Vztahy špatné, protože zde je starší kolektiv, který mezi sebe patrně nikoho nechce, vesměs ženy z učilišť, které se snad i bojí někoho nového (ohroženost, strach o práci, protože tam pracují třeba 25 let). Nikdo nám příliš nevysvětloval a naopak za chybu jsme peskovaní, takže dost bezbranný pocit, že nemáš jak ovlivnit to či ono, jen čekáš na výsledek a pořád tito zkušení zaměstnanci mají navrch (jakože "jsme nenahraditelní"). Přesunuli mě, protože zahlédli moji šikovnost, rychlost a pečlivost. Na místo paní, která odešla z důvodu vyhoření. Když teď vidím, jak se ke mně chovají, jakoby snad nepostřehli, že jsem nový člověk a ne stará kolegyně, která patrně po sobě nechala šlapat... Sedím ve skladě, kde není okno, je tam přetopeno, když chci vyvětrat dveřmi, dostanu od staré zaměstnankyně (SZ) vyhubováno, že na ní táhne (ačkoliv stačí, aby si ona zavřela své dveře). Mám chystat zboží ze skladu velkého jako tělocvična, kde je bordel, málo místa, krabice popsané fixy, blbě čitelné, jedno zboží na třech místech různě po skladě, přitom stovky druhů zboží, nikdo mi nic nevysvětlil, není stystém (číselný, ani jiný), tápu, hledám, tahám krabice zpod komínu dalších bortících se krabic, tahám z toho skladu, kde je 13°C desítky krabic do skladu, kde je 26°C (několikrát denně) a málo místa a kyslíku. Po podniku chodí o ničeho k ničem pán s rudlou a nepomůže, smýkám si zobží sama. Chystám prý rychle. Polovina zboží ale chybí v zásobách, protože neevidují sklady tak, jak je dnes moderní. Nabízí zákazníkovi zboží, on udělá objednávku a pak až se zjistí, že zboží nemáme a ani nyní není ve výrobě a jení čas jej vyrábět pro probíhající zakázky. Lítám, hledám, tápu. Do toho peru a suším, což jsou 15min-20min-1h intervaly, kdy musím hlídat konec cyklů a výrobky vyndávat a třídit a plnit pračky a sušičky. Takže třeba něco rozdělám ve skladě a už už utíkám k sušičce. Do toho mám pomoci paní lepit jakési kody a ona už si to jen dává do krabic. A do toho mám zakládát zboží, co mi příjde z dílny na sklad, jakože doplňují zásoby. A jedno týdně dojde dealer z roku raz dva a chce vychystávat zboží (proces na 2-3-4 hodiny + kaféé a ťapání o ničem). Asi nejsem dost odolný jedinec, ale co jsem -maximálně disciplinovaná a i rychlá a pečlivá, ale příjde mi, že toho je moc, jedu jak sax, plno věcí je jasných, tak mě nezdržuje, že jsem nová, ale sklad je pro mě neznámá. Potvrdila i ta paní, co na místě pracovala přede mnou, že byla za blbce a nikdo to neviděl. Nevím, co mám dělat. Připadá mi, že byli rádi za zoufalce, co hledá práci a nemá na jídlo, aby pak z něj udělali osla pro všecko. Skrz střídání teplot jsem se silně nachladila, všude prach, špína, uklízíme si sami, obědy ani stravenky nejsou, dokonce si neplatí ani svoz odpadů, tak vozí v černých pytlích odpady po sídlištích do popelnic. Mzda 15 čistého, ale nic víc. Není to úplně málo, ale ještě to je ošulené, že máme jen minimální a zbytek doplácí bokem. Přítel mi hubuje, že si to dělám sama, že jsem takový pedant a mám to mít víc na háku. Já to ale neumím a podobný typ byla i ta paní přede mnou. Navíc ta práce se kupí a není kam posouvat. Ona musela pomáhat, ale nikdo nepomáhal jí. Původně jsem chtěla vydržet jen zušebku a před Vánoci čau. Teď si říkám, že nechci být bez práce, ale za tuto cenu? Nejvíc mi asi vadí ta nadřazenost těch starších SZ, kteří evidentně nemají tolik práce a umí jen důležitě pobíhat a cosi řešit + nezájem mi něco vysvětlit + všeobecný nezájem vedení optimalizovat proces a podstatně zmodernizovat výrobu alepoň procesně. Neustále se na mě obrací různí lidé a ptají se na věci, které nevím a nemohu vědět, přitom na to místo měl jít někdo zkušený z firmy, protože z mého pohledu je to procesně nejsložitejší místo vyžadující právě znalost výroby, skladu, všech souvisejících činností. Takhle mi jen přijde, že si mnou ruky, že na ně to nedošlo a ještě se po mě s úsměvem vozí, když udělám chybu (respektive oni zdramatizují něco nedůležitého). Dělala jsem administrativu, účto, expedici, všecko možné, zvládám fyzickou práci a myslím, že jsem dobrý zaměstnanec, přesto váhám, zda zůstat.