Dobrý den, už dál nezvládam život, od 14 let trpim depresema, uzkostma, stresem a sklony k sebevraždám, tehdy jsem vůbec nevěděl že něčím trpim nějakou poruchou, od 14 let tak do 19 let jsem byl takovej hodně nespolečenskej dalo by se říct introvert tichý nemluvný citlivý takový smutný. Kdybych věděl dřív že mám nějaký problém řešil bych to ale myslel jsem si že je to má přirozená povaha že takovej prostě jsem ale vždycky mě hrozně štvalo níčilo pomalu až k smrti že nemůžu být jak ostatní :/. Neříkám že jsem si s dětmi jako malej nehral ale byl jsem prý hodně velkej samotář kterej měl takovej vlastní svět, nebyl jsem prý nikdy sobecký a mluví se o mě tedy lidi co mě tu na vesnici znaj od mala že jsem nidky nebyl problemový ale hodný a každýho jsem zdravil vždycky na potkání ale uvědomoval jsem si to už dřív jsem že prostě jiný než ostatní a to mě vždycky mrzelo.
Pak když jsem nastoupil do první třídy bylo to velmi špatný, špatný kolektiv časem začla fyzicka slovní šikana jak ze strany spolužáku tak i učitelu, s učiteli až na druhym stupně ale na prvnim stupni to byla fyzicka šikana i slovní šikana, nikdo mě nebral do kolektivu uraželi nadávali a odstrkávaly mě. Na 2 stupni mě šikanovala slovně jedna učitelka která mě uražela před celou mou třídou jak jsem hloupej a že mě nechá propadnou, nenechala mi nikdy žádnej test dopsat schválně aby mi mohla dávat špatný známky uražela mě a vždycky když odešla ze třídy ke konci hodiny moje třída tak řekla at tam zůstanu a potom takový ty keci co se tu máme stebou rozčilovat prostě, byl jsem introvert do tý základky a učnáku neuměl jsem se moc bránit ani jsem nemluvit, jednou jsem to říkal ředitelovi a ten říkal proč jsem to neřešil dřív holkám ze třídy nadávala do hus a tak prostě hrozný. Měl jsem uní špatný známky pak když jsme šli do dalšího ročníku měnili se učitele takže jsem hned měl lepší známky z toho stejnýho předmětu hrozně mě mrzí že jsem nevystudoval i lepší školu :/ ponesl jsem si psychycky následky který můj problém zhoršily až tak že se to po čase změnilo na socialní fobii.
To jsem začal vnímat že se stav zhrošil že jsem nějak cejtil že mám bezduvodnej strach z lidí že se vyhýbám až když jsem se vyučil a nastoupil do práce, že pomalu nezvládam ani pracovat, že se klepu špatně dýchám, mám takovej strach že pomalu nedokážu chodit do práce divně a nepřirozeně se chovám tak že mám potřebu sám od sebe automaticky lidi co jsou kolem mě kontrolovat, strach se projevuje intenzivě před autority ale i před lidmi co nejsou dotoho se přidal stres špatně dejchaní, bolest hlavy, pocení, jsem z toho šíleně vyčerpanej sklony k sebevraždám, dlouh u jsem to potlačoval bojoval jsem stim byl jsem stim i v nemocnici ale moc dlouho jsem tam nevydržel pak jsem byl chvili na praškách problém je v tom že jsem chodil doktorovi kterej nějak neměl záje mi pomoc, nedalo se stim člověkem absolutně komunikovat a nepstil mě pomalu ani ke slovu tak jsem přestal k němu chodit navíc mi předepsala špatně leky který měli namě negativní učinky tak jsem tam přestal chodit a byl velkej probllém sehnat někoho jinýho. DLouho jsem to bohužel musel bez leku zvládat myslel jsem si že to nejhorší mám zasebou pa jsem zjistil že se problém zhrošuje že deglaruje a že nejsem schopen pracovat a chodit do práce protože mě z tý práce propouštěj protože timto nepřirozenym chovánim hrozně upoutávam nasebe dojem že nejsem v pořádku a mistri a nikdo jinej nechápe že mám psychycky problemy.
A i přez to že se snažil pod touto poruchou vyučit se, udělat řidičák a dlouho jsem to potlačoval což mě šíleně vyčerpavalo nedokážu žít plnohodnotný život a chodit mezi lidi a to co bych chtěl dělat nemůžu mám hrozný stavy jde mi i do očích tiky tlak a prostě křeče do celího těla. Nedávno jsem byl u jinýho lekaře ten se namě taky vykašlal, jen jsem tma stoupil pomalu ani nepozdravil byl namě hnusný arogatní vůbec mě taky nepustil ke slovu a hned na první pohled mi nesedl byl jsem z toho zoufalej že mě odmítl a že si prej mám jít k tamtý a přitom jsem mu vysvětloval že jsme si nesedli a že ta lečba nikam nevedla.
Tak jsem se musel objednat do Sokolova snad se namě nevykašle a že mi nasadí leky a že se trochu muj stav zlepší a budu moc zas chodit do práce a normálně fungovat, můj život se uplně zhroutil a nejhorší je že nikdo nechápe co prožívám společnost nechápe že v dnešní době existuje něco jako socialní fobie, to jak jsem byl introvert to zmizelo ale přeměnilo se to v dospělosti do socialní fobie bojuju stim ae mám hrozný deprese uzkosti sklony k sebevraždám a když vidim jak se kemně doktoři chovaj mám někdy chut to vzdát a rozloučit se že v tomhle žít to rači smrt toje utrpění 
. A nejhorší je že na pracovnim uřadu to taky nikdo nechápe jsou schopný vás poslat ještě druhej den do práce místo zaevidovaní i kdybyste snad měli pár dní před smrti tak vás do tý práce pošlou .
Myslíte že mám šanci se z toho dostat porazit to? . Zničilo mi to 15 let života :/ Je mi 25 let :/.Myslel jsem si že když ten den jsem šel doktorovi že nasadí leky a že už jen čekat až to zabere chodim i psychologovy na terapie ale já potřebuju prostě ty leky abych aspon mohl trochu fungovat, patřim zrovna k těm lidem který se stim snaží něco dělat snažim se chodit mezi lidi mít koníčky pracovat ale stim pracovanim je to problém ten problém mi to nedovolí když začnu být mezi lidmi začnu mít hrozný stavy že jsem málem dostal infarkt aspon jsem se tak cítil :/. Dlouho jsem se snažl to překonavat myslel jsem si že když t budu překonávat zmizi to ale problém stejně nemizi a nejhorší je že doktoři mě odmítají :/.
Ještě jsem chtěl doplnit že mi umřeli během pár let 2 kamarádi od mala a samozřejmě i rozchod všechno se toho namě tolik sesypalo že jsem byl tak mimo že jsem nevěděl co dál.
5x
Neuvažoval jste o tom, že se necháte hospitalizovat v psych. zařízení?
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
https://www.bohnice.cz/krizova-pomoc/
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na www.psychoterapeut.cz najdete pomoc po telefonu /Váš problém ja ale hlubokého rázu, tak Vás pozvou na sezení/, nebo se vypsat po e-mailu - internetová poradna. Mají i velice příznivou, dlouhou pracovní dobu. Je to v Praze u Masarykova nádraží.
Měl byste být kvalitně vyšetřen a diagnostikován a léčen. Píšete, že by to měla být soc. fóbie, a chcete být léčen.
Při akutních problémech jsou tel. linky pomoci, ale to asi víte /nebo byste měl vědět a využívat/. Zdarma 116 111 pro mladé lidi do 26 let. A je jich určitě více.
Určitě hledejte jiné doktory, se kterými navážete lepší vztahy na základě důvěry. U takových, co popisujete, nenajdete žádnou pomoc.
Jezte hodně listové teleniny, krůtího masa, oříšků, luštěnin, vajíčka, máslo, tučné mléko, dobrý chléb, dokud jsou akce /povolené 
/ kupte si tuňákové konzervy v olivovém oleji, dají se sehnat se slevou, pijte bylinkové čaje s třezalkou, levandulí, maduňkou. Zdravé stravování ovlivní i psychiku. Vyhýbejte se fastfoodům, cocacolovým nápojům a jiným sladkým limonádám.
Najděte si jednoduchou práci, neklaďte na sebe náročné požadavky, přiměřeně cvičte, či se přihlašte do nějakého nenaročného sportu.
Doma můžete cvičit jógu, a meditovat. Cviky třeba na youtube - jóga proti stresu, proti depresi, na uvolnění.
Neuvažoval jste jít do zaměstnání do chráněné dílny? Není tam u Vás nějaké takové sdružení v okolí?
Díval jste se na rady třeba zde? https://psychologie.cz/poradna/jak-se-mam-zbavit-socialni-fobie/
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Určitě hledat lékaře - lékařku, kterým budete důvěřovat i kdybyste měl za nimi dojíždět. Problém bude asi i v penězích, mnozí si nechají zaplatit a na pojišťovnu jich tolik asi nebude. Doktorů tohoto směru musí být ale hodně, protože o studijní obor je enormní zájem, to by v tom byl čert, abyste někoho nenašel.
Hodně štěstí.
4x
Ahoj.
Chci ti říct, že jsem to měl úplně stejně. Člověk cítil od mala, že je něco v nepořádku, ale nedokázal zjistit to. Nedovedl nad sebou tak přemýšlet, aby zjistil, že ho to může vyloučit ze společnosti. K tomu samozřejmě problémová rodina, která svým chováním způsobovala to, že ten stav, který jsi prožíval je normální a patří to k tvé osobnosti. Různé špatné návyky z dětství, ať už jde o jídelníček, finanční gramotnost, citová zralost, izolace - to vše s tvým stavem souvisí. Je až k neuvěření, jak je dětství podceňováno na významu v dospělosti. Ano, dětství je nejdůležitější etapou života. Dost se už při něm rozhoduje.
Ty jsi bohužel takové štěstí neměl a neměl ses ani na koho obrátit, protože jsi měl omezené možnosti. Vyrůstal jsi omezenosti, hlouposti a chudobě. Nikdy jsi nepoznal, jaké je to být normální, až si nasál tento stav jako samozřejmost a normalitu pro tvůj život. Samozřejmě cítíš, že je to špatně a je to tak správně, že to cítíš.
Proto, aby ses cítil lépe po všem směrech, musíš začít studovat sebe. Své silné stránky a slabé stránky a postupně je vylepšovat. Každý něco umí a každý může být v něčem dobrý. Jen musíš u sebe ty schopnosti najít. Uvědom si, že jsi takto žil doposud a že bude léčení a dostávání se z toho trvat trochu déle. Nicméně to jde. Můžeš začít kontaktováním různých společností, kteří se na vyhýbavou poruchu osobnosti specializují, dále si nastuduj co nejvíce o tématech (psychologie.cz), třiď informace a nasávej je, snaž se je pochopit, mluv o tom s někým, kdo to měl stejně, rozšiřuj si obzory. To co potřebuješ je vymanit se z šedého nudného a nebezpečného kraje společnosti. Zažil jsi jen strasti a nevíš jaké to je mít dlouhodobě pocit štěstí. Musíš si tento prostor vytvořit a žít v něm. Chodit k psychologovi nestačí, pokud se budeš vracet do prostředí, kde se ti bude vše připomínat. Nestačí ani prášky, pokud se nezačneš chovat podle pravidel tak, aby sis utvořil vzorce chování. Budeš muset se postupně vystavovat situacím, aby si na ně dovedl reagovat. Neexistuje jednotný návod ani prášky (anižby tě změnily), které by tě ihned zbavily pocitů izolace, stísněnosti a strachu. Uvědom si, že chození ven s dívkami a mezi lidi je pro tebe v této chvíli ohromný skok. Potřebuješ se nejvíce zajímat o sebe a pochopit sám sebe, jak funguje, jak myslíš, proč tak myslíš. Dále potřebuješ zjistit, proč jsi v takové situaci, proč ti doma nenaučili se o sebe starat, proč nemáš sebevědomí. Zjistíš třeba, že rodiče se snažili jak mohli, ale neposkytli ti duševní potravu natolik, abys vyzrál. I když je to pro dítě hodně důležité, nic není ztraceno, pokud si toto vše uvědomíš a začneš na sobě pracovat. Včetně negativních pohledů na svět. Jakože jsou ženy špatně, že lidi jsou špatní, svět je špatný, nespravedlivý, že nesnášíš mainstream atd atd... Naopak ti pomůže (vyhledej si všímavost - mindfulness) a další techniky, které ti pomohou pochopit, proč tak reaguješ při střetu s lidmi. Uvědom si, že se toto musíš vše naučit, neexistuje člověk, který spadne z nebe a už by věděl. Musíš být sám sobě rodičem a musíš se postupně vše doučit, aby si mohl fungovat ve společnosti. Neboj se zeptat různých center pro pomoc. Dále určitě studuj zkušenosti jiných. Jde o tebe, o tvůj život. Více se otevírej a neboj se. otevřenost je cesta, jak z toho ven. Vím to sám z vlastní zkušenosti, kdy jsem přes deset let byl zavřený doma a topil se v nekonečných depresích a přežíval v apatické náladě a když jsem musel mezi lidi, skrýval jsem se před nimi všude kde to šlo, zkrátka poznat jich co nejméně. Celé toto bylo vyčerpávající a kvůli tomu jsem život nezvládal, protože jsem veškerou energii spotřeboval na to vyhýbání se.
Já ti přeju vše dobré a hlavně na sobě nepřestávej pracovat! To je důležité.
4x
Syn mé známé prodělal úplně stejné problémy, ani se nedoučil kvůli sociální fobii, několik zaměstnání musel opustit, protože byl,,divný", zkoušel i práci v chráněné dílně /ale pouze se tak jmenovala, jinak žádné výhody/, prostě složité. Když jednoho dne nedokázal vstát z postele a jít do práce, došel s matkou na psychiatrii. Začal užívat lék Sertivan a Lexaurin, drobné potíže sice má doposud, ale jinak chodí normálně do práce, zvládne hromadnou dopravu, partnerku nemá, ale to je spíš jeho volba. Určitě jděte k psychiatrovi a nestyďte se, tohle má mnoho lidí, ale nesmíte na to zůstat sám.
2x
Léčení závisí na síle Vaší touhy, žít bez bolesti. Strach bolí. Sociální fobie po zážitku šikanu může znamenat strach z násilí, že se situace zopakuje.
Pro odstranění bolestivých myšlenek, jsem si je napřed srovnala v hlavě. Vytvořila jsem si snového milého kamaráda, který mi pomůže (muži pomůže kamarádka). Tomu jsem říkala jednu větu za druhou pro něj, co používám pro sebe. Až v tu chvíli mi došlo, jak zlé myšlenky jsem měla. Tenhle kamarád posoudil každou větu. Řekl třeba, Tohle používat nebudeme, to mne bolí. Za 2 dny jsem měla seznam zakázaných vět, co ubližují. Už jsem je pro sebe vůbec nechtěla použít. Řečené v 2. osobě zněly hrozně. Okamžitě zmizela psych.bolest. Kamarád pak zmizel.
Strach není dobré neřešit, ale poznat. Ptát se proč něco bolí a co přesně. Vnímat svoje pocity. Ty ukážou na nejsilnější strach a ten se řeší nejdříve. Obvykle mu stačí porozumět.
V dospělosti lidi na sebe neútočí. Strach je nutné omezit důvěrou a láskou. Trénovat jiné pocity. Nahradit ty bolestivé. Představte si lidi a sebe, a představte si svůj klid, trénuje pocit bezpečí. Nacházejte krásu lidí.
Introverti bývají klidní, vraťte se k tomu.
Nejsilnější antidepresivní cvik je Jóga mudra, cvičí se déle, třeba 5 min těsně před spaním, při něm a po něm myslet pouze na uvolnění.
0x
Jinak teda když jste zmínil ten Sokolov, zkuste si vyhledat paní Adamkovičovou. Ta vám léky nepředepíše, ale poradí vám a pomůže nasměrovat na správnou cestu.
0x
Ahoj, navstiv co nejdříve lekare a vyhledej psychologickou pomoc, aby tě odbornik diagnostikoval a pomohlo ti, jak nemoc zkrotit. Najdi si i nějakou krizovou linku at tam můžeš zavolat, když ti bude oouvej. Několikrát mi to pomohlo, někdo tě proceed tím abys mohl dychat a popovidat si o tom co tě trápí. Měla jsem též těžký život (matka se o me nijak nestarala, měla jsem jiné zajmy než vrstevnici, oblikala a choval se I jinak než ostatní) , pomohlo mi v dospelostip sycholog a styk s jinymi lidmi v krouzku kde jsem si začala vice verit, člověk se toho nikdy nadobro nezbavi, ale může to utlumit.
0x
Dobrý den. Vkládáte sem opakovaně příspěvky se stejným problémem. Tady Vám nedokážeme pomoci. Musíte se svěřit do rukou odborníka, spolupracovat s ním a hlavně se obrnět trpělivostí. Je to běh na dlouhou trať. Ale je Vám pouze 25 let, tudíž když sám budete chtít a zapracujete na sobě, věřím, že se Vaše psychika může dát do lepšího pořádku. Doktoři Vás možná odmítají proto, že nespolupracujete tak, jak byste měl. Nepropadejte sebelítosti, v minulosti se neráchejte a snažte si najít kamarádku. Myslím, že by Vám to prospělo a dodalo sílu. Je i spousta ženských, které mají stejné problémy jako Vy. Mohli byste se podporovat navzájem. Myslím, že to je přesně to, co potřebujete - odbornou péči a ženu, s kterou byste si rozuměl a která by Vám byla oporou. Jste mladý a Váš život může být kvalitní, když sám budete chtít. Je třeba myslet pozitivně, i když vím, že ve Vašem případě to jde těžko. Ale snažte se a život nevzdávejte!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.