Asi pred mesicem se v nasem vztahu stalo neco, s cim jsem se doposud nevyrovnala a co me hrozne ublizilo. Ja odjela na vikend k mame nebot v par predchozich dnech u nas byla spatna atmosfera. Kdyz jsem s pritelem v sobotu volala, uz podle toho jak znel jsem vedela ze se vymlouva, ze mi lze, nebo ze se proste neco deje. V dalsich hovorech uz jsem si byla jista i v tom, ze me lze o tom co dela nebo kde je... v nedeli me pritel vecer vyzvedl, ovsem az potom, co jsem musela zavolat jeho otci, aby zjistil co s nim je, nebot mi posledni 2 hodiny nebral mobil. Pritel prijel s jeho otcem, ten nas odvezl domu a hned co jsem vesla do bytu, jsem poznala, ze u nas nekdo byl. Nasla jsem na stole sklenicku od rtenky, na gauci molrej obrovskej flek a asi o 30min pozdeji jsem zjistila, ze ma skrin s oblecenim je prohrabana a neco v ni i chybi. Dokonce se mi ztratili i boty a kabelka. I potom, co jsem tohle na vlastni oci videla mi pritel tvrdil, ze byl doma sam a ze na sklenicce neni rtenka a do me skrine se za cely vikend ani nepodival. Tvrdil mi to cely vecer... v tu chvili se mi silene zhnusil a tak jsem si nafoukla madracku a spala na ni, druhy den jsem sla k lekarce s tim, ze si s sebou rovnou vezmu veci a uz se nebudu vracet a pojedu rovnou za mamou kde zustanu. Pritel mi pak zavolal a poprosil me ze by me chtel rict pravdu, co se tedy ten vikend delo... ikdyz jsem vedela, ze mu zo stejne neuverim, chtela jsem slyset s cim prijde a prisel s tim, ze potkal nakeho stareho znameho a ten privedl nejake 2kluky a 1holky, vsichni byli u nas a chlastali, pritel se pak pry poblil a usnul a kdyz se vzbudil oni uz byli pryc.
Ja stejne odjela a 14dnu jsme byli od sebe, pak jsem se vratila, ne proto ze on me premlouval a to ze me kazdy den volal a omlouval se... ale proto ze mi mama rekla, ze jestli chci ten vztak jeste zachranit, tak at se vratim driv, nez ho prestane bavit me furt premlouvat... a ja to zachranit chtela uz jen kvuli malemu... od doby co jsem se vratila se mi hnusi predstava s nim cokoliv mit, nechci zadne jeho dotyky, v podstate kdyz se me dotyka, uz necitim ten hrejivy pocit a pocit bezpeci... uz to jsou jen obycejny dotyky, vo se tyce sexu, tak vzdycky kdyz zo na me zkousi, tak si predstavim jak suka jinou a nechci aby na me sahal... ale ta predstava mi skoci do hlavy uplne sama, aniz bych chtela... kazdy vecer se mi vhce jen brecet, je mi smutno a kazdy den si rikam "ja tu nechci byt" kazdy den vymyslim nejake duvody, proc bych treba jela k mame a kdyz k ni jedu tak duvody, proc u ni zustat.. ty duvody vymyslim jen kvuli sobe samotne, protote si nechci pripustit, ze uz je nas vztah ztraceny a ze s nim nechci zit... vzdycky jsem si myslela ze je to naporad, i kdyz jsme driv sli od sebe, tak nejak jsem citila, ze se k sobe vratime, bylo mi po nem smutno, kazdy den co jsem s nim nebyla jsem na neho myslela a probrecela jsem kvuli nemu nespocetne moc noci... ted kdyz s nim nejsem citim se lip, neni mi smutno, jako obcas ano, ale to zpravi ho jen slyset... ale nejhorsi je, ze on me rika kazdy den, ze me miluje.. ja si myslim ze nemiluje, ze uz chce byt semnou jen ze zvyku a mozna taky kvuli malemu... ale co ja mam delat ted... chtela jsem pockat nez se malej narodi, ze se to mezi nami treba zmeni, ze on se zmeni, ale predstava toho mesice, ze cely mesic budu sedet doma nemet co delat, koukat na to jak je pritel flegmatickej vuci vsemu, kazdy vecer si brecet do polstare.. to proste asi nedokazu. Poradte mi, co mam delat... da se ten vztah jeste nejak zachranit? A jak?
2x
Měla byste si připustit, že vztah mezi Vámi nebyl, není a nebude dobrý. Copak chcete žít s mužem, který se Vám hnusí? Dítěti otce neberete, to má právo na oba rodiče. A rozhodně pro něho bude lepší vyrůstat v klidném prostředí a s druhým rodičem se pravidelně stýkat, než když rodiče budou spolu a budou doma vytvářet dusno. Jak dlouho již vztah lepíte a naprosto zbytečně. To by pro dítě rozhodně dobré nebylo!
2x
Proč jste doma a nic neděláte?
Těhotenství není nemoc, klidně jste mohla pracovat a doma zůstat až posledních 6 až 8 týdnů. A pokud už doma jste, mohla jste pro zvelebení bytu něco udělat i Vy.
Vařit se dá i na jednoplotýnkovém vařiči, stačí zvolit jídla, jejichž příprava je jednodušší. Případně se dá něco uvařit postupně a večer už jen ohřát v mikrovlnce. Vařím řadu let na elektrickém dvouvařiči (sežene se za pár stovek) a jde to.
Když Váš partner přijde z práce unavený domů a vidí, že jste zase nic neudělala, jak má mít chuť se po pracovním dni pustit do další práce? Co kdybyste ho zítra překvapila dobrou večeří?
Na vztahu se musí "pracovat". A musí na něm pracovat oba, jinak to nemá smysl.
OT: Čleňte prosím text do odstavců, takhle se mi špatně četlo.
1x
Tohle se četlo hodně špatně.
Napadá mě, že jste oba absulutně nezralí na společný život a na dítě. Vy jste sami nedospělí, nepřipravení na život.
Když nemáte doteď připravený byt k bydlení s miminem, jak to budete řešit? Poskytne Vám azyl Vaše matka?
To by bylo nejlepší řešení, pokud má místo a nabídla Vám pomocnou ruku.
Jinak, nelituji Vás, zavařila jste si to sama. Pomoc najdete na konci své ruky. Nepracovali jste asi ani jeden, píšete, že jste byli živeni od otce.
Je pořekadlo, jaké si to uděláš, takové to máš..
Odstěhujte se a řekněte otci dítěte, že se vrátíte, až bude byt hotový, uklizený a připravený pro Vás a pro děcko.
To bude důkaz, že má rád, že se o vás oba postará.
Byt měl být hotov ještě než nastoupil do práce, to je pravda, bylo dost času.
Musíte být důsledná.
Také nedávám tomuto vztahu, této rádoby ,,rodině,, šanci na dobrý život.
Pokud Vám matka může pomoci, běžte k ní.
0x
0x
Vztah nebo spíše vaše soužití se dá zachránit jedině tak, že oba dva zůstanete v tom vašem rozkramařeném bytě a budete oba dva čekat až se to dítě narodí. To je asi tak všechno. Po jiné stránce, to co všechno popisujete, je ten vztah už hodně narušený, každý jste od něho očekával něco úplně jiného i on. Proto ho nic nebaví. Do toho bytu navíc přijde uplakané dítě a probdělé noci. No chudáci i vaše rodiče. Otec musí financovat svého syna a vaše matka, ta už má asi v hlavě hrůzný scénář, jestli se k ní nakonec nenapakujete vy i s dítětem. A co máte dělat? Já bych spíše věděla ,co jste měla dělat, než jste se k němu poněkolikráté vrátila a nakonec otěhotněla. Ve vztahu prostě musí být dva lidé a rozumní. Vztah není jenom o souložení.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.