Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Netěší mě zit

Od: neznamy odpovědí: 16 změna:
Už jsem několik měsíců v psychiatrické nemocnici bez jakéhokoliv zlepšení.Na vizite jim neustále říkám že mám smutnou náladu,ze jsem bez energie, neustále unavený,nic mě netěší.Rikaji, že to chce hodně trpělivosti,ale ta se vyčerpala.Chodim skoro každý den na procházky,ale bez účinku,u knížky nevydržím, nenacházím nic,co by mně pomáhalo. Nemáte nějaký návrh? Život se stává nesnesitelný.

 

 

16 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

4x

Zřejmě nejste v těch dobrých rukách.
Zkuste jim říci, aby změnili medikaci. A za další, pokud je mně známo, tak v psychiatrických léčebnách se především léčí prací, formou zábavy.
Bývávají tam různé kroužky. Ať již keramické, výtvarné, pletení košíků, drhání, cvičení, atd., atd.
Vy se musíte začít něčím bavit, nevyhýbat se lidem, ale právě naopak.
Vy sám musíte chtít situaci zlepšit. Není to pouze o lékařích.
Vím o čem mluvím.

iz*

@Wamp,

už zase "ordinujete přes internet"? Jak víte, že tazatel není v dobrých rukách? Co když léčbu bojkotuje on tím, že nespolupracuje s terapeuty a nepracuje na sobě?

Pracovní terapie (arteterapie apod.) je fajn, ale to hlavní je psychoterapie.

Sebelepší psycholog ani psychiatr nedokáže pomoci pacientovi, který nespolupracuje. Na mne to "Na vizite jim neustále říkám, že mám smutnou náladu, že jsem bez energie, neustále unavený,nic mě netěší." bohužel nepůsobí dojmem, že by tazatel spolupracoval, či se snažil o zlepšení.

Iz, upřímně?
Stýskalo se mi po Vás *jasne*
iz*

A víte, Wamp, jak se stýskalo mně? (--:

neznamy
hodnocení

A co mám říkat když se tak cítím. Ten odsudek že nespolupracují je dost nepradlivi což mě mrzí. Psychoterapie u mě nebyla naordinovana, měl jsem jiné aktivity. Mrzí mě vaše soudy protože jsou zraňující.Pekny den.
iz*

@Neznamy,

to nebyl soud ani odsudek, jen jsem vycházela z Vaší formulace dotazu, v němž píšete, že lékařům jenom sdělujete "negativa", o žádné snaze nebo pokusech situaci změnit tam nic nevidím.

Navíc mi moc vadí, když někdo předem odsoudí odborníky, kteří se Vám snaží pomoci, jak nejlépe dokáží (byla to reakce na @Wamp).

 

 

hodnocení

1x

Dobrý den.Jak dlouho berete antideprasiva?Opravdu to není hned,než zaberou,někdy více měsíců.Pak se také může stát,že nezaberou vůbec a budou hledat jiné.To je realita.Vydržte,určitě se najde,co bude zabírat,ale ne hned.Až vám bude lépe a budete schopen hledat si hledat radosti,bude ještě líp a hlavně se snažte pak co nejvíce,jelikož léky nejsou všemocné.

 

lipanek
hodnocení

0x

Protože nepíšete, kolik je Vám let, a jestli máte rodinu, tak moje rada bude jenom jedna.

Pokud jste sám, seznamte se.

Sejděte se s několika ženami na seznamce a vyberte si nějakou, se kterou byste mohli spolu bydlet. Ani nevíte, jak to pomáhá, když nejste sám, když se máte na co těšit, něco spolu sdílet. Nějakou hodnou, se kterou si budete mít co povídat, nezadluženou, a kdyby měla menší /děti/, vnoučata, tak si nic lepšího nemůžete přát.

Nyní, podzim, ke špatné náladě jenom pomáhá.

Mám /měla/ smutek také, hlavně ty večery, to je den nanic, člověk kolikrát ani nepromluví, kromě prodavačky.

Máte ale hendikep, po oznámení, že jste byl hospitalizován v PL, od Vás dá některá ruce pryč, s tím počítejte. Tak se dejte nejdříve dohromady, dopisujte si, vybírejte. Ať jste brzy bez léků.

 

hodnocení

0x
avatar babkazov

Já se obávám, že vás všichni můžeme politovat, ale tuhle beznadějnou náladu musíte sám překonat a najít smysl, ne života, ale smysl každé hodiny, každého dne, kdy dýcháte, myslíte, pohybujete se, kdy prostě žijete. Jestli svému životu nedáte smysl, pak budete pouze existovat, jako nějaký prvok. Jenže vy víte, že život žijeme jen jeden, prvok to netuší.

 

houbes*
hodnocení

0x
Chybí Vám hlavně zájem se mít rád. Spíše se moc litujete a máte potřebu aby o vás rozhodovali ti druzí ! V tomto případě byste měl dostat 25 na holou a uvědomte si, že jsme tu od toho abychom žili a né abychom umírali, že nás nebaví žít ! Rada : začněte sledovat lidi kolem sebe jak se chovají jak jsou plní energie atd. Začněte makat sám se sebou !

 

cesta
hodnocení

0x

Ani léky vám nepomáhají? Musí přece existovat aspoň něco, co by vám mělo zlepšit náladu. Třeba to, že můžete chodit, nejste upoután na lůžko a že jste soběstačný. Možná jinak máte dobré zdraví, pak musíte začít žít, pomalinku, ale půjde to.

Zavzpomínejte, co vám dělávalo dříve radost a od toho začněte.

 

jardaa*
hodnocení

0x

neustále říkám že mám smutnou náladu,ze jsem bez energie, neustále unavený,nic mě netěší
Ale za to nikdo nemůže, co si neustále potvrzujete, sugerujete. Je to nemoc?
Mám úžasný návrh Změňte myšlení!
Nechápu lidi co furt říkají stojí to za dreka, drahota, všichni kradou. To mi pokazí den, to je na mašli, pro ně.
Já jsem mladý, zdravý, krásný, chytrý, potkávám krasavice, mohu co chci, na světě je krásně ect.

 

au1
hodnocení

0x
v nekterych lecebnach je to na pytel, kde jste? pomahat lidem vratit se do zivota maji nejlepsi reference Opava a Kromeriz. treba by pomohlo nechat se prelozit tam...

 

hodnocení

0x
avatar aja1946

Vždyť je na světě tolik hezkých věcí, to nemute rodiče, známé přátele, že tam jste zavřený?

 

kami*
hodnocení

0x
Myslet jinak je opravdu nutné. Je příjemné, mít jen myšlenky, které nikomu neublíží, pokud by se řekly nahlas. Používejte jen myšlenky, které byste řekl i kamarádovi, kterého máte moc rád, kterými ho nezraníte. Takové myšlenky pak používejte pro sebe. Ne, Jsem smutný, ale Jsem v bezpečí, jsem v klidu.. Nacházejte krásu všude a užívejte si ji. Jóga mudra je pro mne nejsilnější cvik na psychické napětí, musí se při něm myslet pouze na uvolnění, jde zacvičit třeba v posteli těsně před spaním, třeba 5 min podle chuti. Po něm do usnutí mít v hlavě jen myšlenku na uvolnění. Dokonale jde zacvičit, až třeba za týden, účinek mívá hned. Co pro zlepšení nálady pro sebe uděláte, je na Vás. (Energii si dobíjím občas ráno sestavou Pozdrav slunci, verzí, kde co cvik to buď nádech nebo výdech. Provzdušní plíce, posílí svaly. Sestavu 3x za sebou, třeba.)

 

pepeter
hodnocení

0x
Dobrý den.
Už nějaký čas jsem na tom úplně stejně. Když nemá člověk v životě kousek radosti, tak je naprosto jasné, že se mu vytratí úsměv na tváři a prostě už nemá chuť ani sílu s tím něco dělat. Už pouze odevzdaně přežívá den za dnem a žije jako robot. Je jedno jestli to potká člověka v léčebně (důsl. nem.) nebo i běžně v životě (pravděpodobně také kvůli nemoci ). Když pak jdete za psychologem, odříká vám pár naučených frází, které dle nějaké studie určitých lidí, Vám mají jakože pomoci. Jenže tohle je pro lidi, kteří mají ještě sílu s tím něco dělat. Pak jsou tu tací, kteří jsou vyčerpaní, smutní na které zaběhnuté postupy nefungují. Potížisti, kterým se stav nelepší. Ti, co nechtějí se svým stavem nic dělat. ALE! S prominutím, každý kdo tohle řekne je u mě hlupák. Už jenom fakt, že zvedne někdo zadek a jde za doktorem je důkaz, že s tím ten člověk chce něco dělat. Já bych s tím také něco dělat chtěl, ale nevěřím, že by mi někdo mohl pomoct.
Pro tazatele:
Mě nejvíce pomáhá, když třeba někdo potřebuje s něčím pomoct, ale teď nemyslím prkotiny, ale vážně něco velkého a důležitého a tomu pomůžu. Ten pocit, když je ten člověk (místo otřepaného "děkuji") skutečně upřímně vděčný je nepopsatelný. Tak nějak to hřeje u srdce, jak se říká. No a pokud tě nebaví číst knihu, tak platí to nejjednodušší vysvětlení. Buďto prostě blbá kniha, nebo už Vás nebaví číst. Já pařil fakt hodně na PC, nebavilo mě hrát jen jednu hru, ale střídal jsem klidně i celé žánry. Nakonec už mě to nebavilo, netěšilo. Novou zábavu mám v pracech kolem domu. Ano, v jednom kuse na to nadávám, ale je to nyní můj smysl života, kdy největší radost mám, když dokončím něco, co jsem v životě před tím nedělal.
Co se toho pocitu smutku týče, tak s tím poradit už nemohu, to musí asi někdo jiný. Mám období kdy je to lepší, a kdy je to horší. Prostě střídající se deprese. Někdy tak silné, že nemohu vůbec nic. Existuje tisíc a jeden blábol, proč by měl jít člověk dál. Já jdu každý den dál, protože mě prostě zajímá, kdy už přijde to štěstí a hlavně kvůli těm občasným dobrým okamžikům v tom nekonečném balastu nezáživných a nešťastných událostí. Jdu dál, protože i když už to moje mysl dávno vzdala, duše a srdce ještě ne. Naděje umírá poslední. Mám tam totiž vidinu toho, jak za pět let mám vše doděláno, hotovo, a i když není ta vidina až tak moc reálná, pohání mě dál. Protože pak už bude ta pohoda, buřty, pívko, a snad i nějací noví kamarádi, které teď už díky sobě nemám...
Má cenu jít dál, zkusit další den, když tenhle stál za ho*no, a ještě jeden, a ještě jeden, a ještě jeden... nevzdávat se...
Napsáno 23.9.2019, fakt hodně pozdě v noci..., nebo vlastně brzo ráno...

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]