Mám problém s paní, o kterou se starám. Je ležící a komunikuje podle nálady. Má veškerý komfort. Chodí k ní rodina každý den, je o ní postaráno perfektně i co se týče hygieny a ošetřování. Dělám jí chutná jídla na kterých se domluvíme předem, ale při krmení (je kvadruplegik) mi dává najevo jak je nespokojená, že jí dávám sousta moc pomalu nebo moc rychle. Po třech lžících mi řekne, že jíst nechce, že nemá hlad. Za hodinu dostane jídlo jiné a toho sní více, ale ne tak jak by měla-není sytá
Když je u ní rodina sní vše. Se mnou si vymýšlí. Dnes jsem už nevydržela, odnesla jídlo (večeře) s tím, že už nic nedostane.
Jak mám paní přemluvit, donutit, požádat...aby jedla? Nebo jí mám dát pár lžiček a pokud nebude chtít spolupracovat odnést jídlo a dát pak další až bude čas? Jak to dělají v nemocnici?
Nebo mě zkouší co vydržím? Začala mi to dělat asi před 10 dny a to se o paní starám už půl roku.,
Trápí mě to.
8x
Já Vám odpovím příhodou, která se mi stala. Blízká kolegyně měla maminku, kterou během pár měsíců stihla demence. V lednu paní, která se o sebe až na týdenní úklid perfektně postará sama, v srpnu paní, která se sama skoro ani neoblékne. Ne, že by to nezvedla fyzicky, ale bez dohledu nevěděla, co s těmi kalhotami dělat a jak se navléká tričko. Ta kolegyně měla dceru, které bylo asi 22 a dělala fyzioterapeutku v domově pro důchodce. Jednou mi kolegyně povídá, jak je s ní maminka bezmocná, přitom se svou vnučkou toho zvládne o dost víc, o mnoho méně remcá a vůbec se jeví zdravější, než ve společnosti dcery. Proč? Protože vnučka fyzioterapeutka ví, jak se seniory jednat, aby dobře posloužila, ale nebyla "vycucávána do morku kostí". Uměla si prostě nastavit hranice.
Není o moc jiné než u dětí. Jen se s těmi starými lidmi musí zacházet o fous lépe... zvlášť, když za svou práci berete peníze.
Přečtěte si nějakou dobrou publikaci o asertivním jednání. Remcání u jídla zarazte ihned. Za každou cenu slušně! Ale pevně.
Taky je dobré toto chování umět pochopit. Představte si, že jste člověk, který bez druhých neudělá NIC. Absolutní závislost, která vyúšťuje v ponížení... já bych problémy s jídlem dělala taky 
komfort totiž není všechno. Bezmoc je to, co si neodpáře. To musí každého strašně frustrovat. A možná u paní přetekl pohár a už to neumí skrývat. Zvláště pokud jí to ještě dobře myslí. Koukám, že nikde nepíšete věk... sama jsem předpokládala, že jde o staršího člověka. Pokud ne, tak se omlouvám. Ale na mé odpovědi to moc nemění.
3x
Spíše je možné, že před rodinou se stydí ukázat svoje pocity. Kdybych se do ní pokusila trochu vžít, hrozně bych se zlobila. Bojovala bych občas s tím, jak se nenávidím, svou neschopnost a nedokonalost. Zlobila bych se na celý svět a záviděla všem. Nebyla by to závist, ale nekonečná touha po životě, jaký mají druzí. S takovými pocity souvisí nechutenství. Nechci-li žít (takhle žít), tak ani nechci teď jíst. To vůbec nesouvisí s Vámi, Vám se tím jen svěřuje, jak moc je někdy nešťastná.
Neberte to vůbec osobně.
Kdyby jí bylo psychicky lépe, snad by se chuť k jídlu změnila, nevím. Moc Vás obdivuji obě.
0x
S nemocným člověkem to není nikdy jednoduché. Někteří vzdorují, i ty naschvály kolikrát dělají. Já bych do jídla nenutila, nepřemlouvala. Pár soust a třeba za čas zkusit nakrmit znovu, třeba zase pár soust. Zkusila bych jí během jídla třeba vyprávět, zpívat atd. abych odvedla její pozornost od toho faktu, že jí krmíte. Třeba to půjde snáze. Přeji hodně trpělivosti a sil - je to psychicky i fyzicky hodně náročné.
0x
Staří lidé mají různé vrtochy, musíte se obrnit trpělivostí.. půl roku není tak dlouho, možná jste se nesžily, něco jí třeba vadí? Jídlo bych až tak neřešila, pokud nechce, v pohodě bych odnesla a počkala, až bude chtít.
Hlavně aby byla zavodněná, ale jestli sní 3 lžíce, nebo 5..když za hodinu jí znovu?
Ale Vy nepracujete v nemocnici, tam na tohle není čas, pokud by v nemocnici nechtěla jíst, odnesli by to a dostala by až další jídlo.
Přistupujte k tomu jako profesionál, nenechte se rozhodit, nedávejte nelibost najevo, třeba paní vrtoch přejde, nebo zjistíte, co jí vadí. Tahle práce je řehole, ne každý ji může dělat a vydrží u ní.
0x
Člověk, na to, jak se ten nemocný ležící chová, najde odpověď až když se sám sebe představí v této situaci. Jak to musí být hrozné, když se nemocný nemůže už ani sám najíst. Jenom leží a leží a čeká na smrt. Necítí už ani radost, má pocit, že překáží. Prostě když tuto práci děláte, musíte mít vy tu trpělivost, neboť ležící je na tom hůře a už to mnohdy nezvládá. Hlavně že paní aspoň něco sní. Možná má paní jen takové přechodné období, vzpomínky a tak. Jestli vnímá, tak by to s ní mohla probrat její rodina. Jinak vaši práci obdivuji.
Jsem nesmírně trpělivá. Vim moc dobře, ze pani chutna a sni toho docela dost.
Libila se mi odpověď, ve které píše jedna pisatelka o tom, že je to určitý způsob vzdoru.S rodinou, je klientka strašně pokorná, někdy citim z jejiho pohledu abych zasáhla a pomohla ji.
A protože si i bez řeči dokážeme očním kontaktem porozumět, o to je horší, že vim, kdyz jí krmim, že mi říká " tak tohle sousto mohlo být podano rychleji nebo pomaleji.
Jakmile se objeví ve dveřích kdokoli z rodiny papá hezky.
Ja mám z toho depky...Mám pani moc ráda i ona sama (to citim) je ráda, jak o ni pečuji. Mam čas, nikam nespěchám.
Ale vždy mam tremu, strach, úzkost..jak tentokrát bude reagovat.
Odnést ji jídlo a dát ho az za par hodin, na to nemam srdce.
Moc vam všem děkuji za podporu. Moc mi pomohly vaše postřehy a nazory. myslim na vás, když bojuji s každým soustem. Verim, že se to zlepsi. Děkuji
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.