Dobrý den,
předem se omlouvám za případné gramatické chyby v textu. Jsem cizinka a česky se jenom učím. Můj text také neobsahuje žádnou otázku. Nevěděla jsem, jak nijak to zformulovat, ale jsem na to sama a potřebovala bych poradit od nezainteresované osoby.
Neumím, resp. už ani nechci, komunikovat s matkou.
Je to 1,5 roku, co jsem se odstěhovala od matky. Byla jsem od ní odstěhována už po několikáté, kvůli jistým finančním i jiným problémům. Jsem dospělá osoba, 20+ let. Matka nerespektuje mé soukromí. Chce do detailu vědět, co právě dělám, kde se nacházím. 2 - 3 x denně mi posílá sms, kde se na to do podrobna vyptává. Také mě nutí s ní telefonovat, i když v podstatě není o čem. Za jeden den se toho opravdu moc neuděje. Obsah našich telefonátů je jenom o jejich hádkách se sestrou a tom, jak nic nezvládá hlavně kvůli svojí tvrdohlavosti. Pokud s ní nekomunikuji, píše mi naštvané sms a tím pádem se mi s ní nechce už vůbec bavit.
Matka bydlí společně s mou sestrou 300 km od mě v jiné zemi. Nezvládá se starat o rodinný dům s pozemkem, ale odmítá jej prodat. Když jí navrhnu prodej domu, řekne jen, že by jej nikdo nechtěl. Přitom si o tom nic nezjistí. Nejvíc by se jí líbilo, kdybych chodila 300 km každý týden sekat trávník a pod. Na co samozřejmě nemám kapacity, ani čas; mám svůj život, své povinnosti. Našla jsem jí na internetu kontakty na různé řemeselníky a profesionály na údržbu domu - ona je odmítla, prý jsou drazí. Namísto toho zavolala divné existence, dle chování alkoholiky, kteří ji drobně okradli. Internet ani smartphone nechce používat, prý je na to stará a je to blbost. Kdyby používala smartphone nebo notebook, komunikace by byla snažší a hlavně zadarmo.
Obsah našich rozhovorů a telefonátů je jen o tom. Sestra je od narození tělesně postižená (dětská mozková obrna), pobírá invalidní důchod, je doma. Sestra si z mámy dělá služku a někdy to hraničí i s psychickým týráním. Odmítá dělat cokoliv v domácnosti. Takto to bylo vždy. Ona nikdy nic nemusela dělat a já musela dělat všechno. S matkou a společně s rodiči (otec již zemřel) jsem měla špatný vztah. Dle mého neprováděli přiměřenou výchovu a donutili mě do špatných životních rozhodnutí.
4x
Dobrý den. Žijte si svůj vlastní život. Pokud si nemáte s mámou co říci a nemáte spolu dobrý vztah, občas jí zavolejte sama, abyste projevila zájem a vyslechla ji. Někdy jsou ty vztahy v rodině komplikované a pokud vázne komunikace, musí chtít obě strany zapracovat na tom, aby se to zlepšilo. Na svůj život i soukromí máte právo, tak se řiďte tím co cítíte a jak to chcete Vy. Máma zájem o Vás projevuje a pokud je Vám to nepříjemné, tak se nedá nic dělat. Omezte se jen na volání, kdy Vy sama chcete s mámou hovořit. Jen Vy sama víte jaký vztah mezi vámi je a proč to tak je.
Děkuji za Vaši radu. Dle mého bych mámě volala jednou týdně a na 5 min. Ona chce volat téměř denně, což mě vyloženě obtěžuje. Pokud tak neučiním, uráží se a píše urážlivé sms, např. "jakto, že nepíšeš, to tě tvoje vlastní matka nezajímá; zanedbáváš mě; zapomněla si na mě..." Nemám chuť to číst a bavit se s ní.
Náš vztah se pokazil během mého dospívání a střední školy. Doporučila mi, resp. donutila mě do jistých věcí, z kterých mám ještě teď problémy nebo újmu. Společně s otcem mě vychovávali velice přísně, dávali mnoho trestů. (Přitom nefandím rozpustilé výchově dnešních dětí.)
2x
Zajímejte se o druhy bydlení. V bytě platíte velký nájem. V domě vezmete jeden nájem a dáte ho jako daň za dům státu. Pak občas posekáte trávu. Staří lidé posekat nezvládají, tak je k tomu nikdo z okolí soudně nenutí, i když 2x za rok to je povinné, nevadí. Vaše matka by nezvládla byt, finančně. Vše je u domu podobné, jako u bytu, i další platby. Většina prací u domu se omezí, pokud to jinak nejde, to byl jen její strach. Smíte najít svého prince a Vaše mamka toho svého taky.
Strach je druh závislosti, odnaučuje se déle.
Paní kami, asi jste můj text špatně pochopila, ale s mámou již 1,5 roku nebydlím. Bydlím s přítelem ve 300 km daleko v jiném státě. Když jsem s ní ještě bydlela, tak jsem opravdu byla jako Popelka, to jste vystihla dobře.
Máma bydlí ve vlastním domě, obytná plocha 80 m2 (3+1) s pozemkem 600 m2. 2x ročně již jsem trávu posekala. Ona sama ji seká každý týden nebo každé 2 týdny. Dvůr chce mít na 120 procent upravený (anglický trávník, keře a květiny), i když to nezvládá a není to třeba. Já zahradničení nesnáším, protože mě matka do toho nutila.
Bydlet s matkou už nikdy nechci, protože si prostě nerozumíme, nemáme žádnou společnou řeč a pokaždé se pohádáme. Pokud by chtěla prodat dům a odstěhovat se, pomohla bych jí. (mám kontakty za realitní a stěhovací firmy a jednotlivce, s tím není problém.) Jenže ona každou zmínku o prodeji domu a stěhování smete ze stolu a pohádáme se.
Vlastně na úplně všechno máme úplně jiné názory a tím pádem se nikdy neshodneme.
2x
Řek bych jí jak mi bude otravovat víc jak jednou deně a bude na mě v telefonu protivná tak že jí bloknu a budu volat jen když to sam uznam za vhodný
A pokud by to upozornění nepomohlo tak bych jí na nákej čas bloknul a přestal komunikovat
Nejste daleko od pravdy. Blokaci jsem už zkoušela, ale nepomohlo to. Volala mému partnerovi a naší společné kamarádce, po kterých vzkázala, že *zavolá policii*. Vím, že to je hloupost, ale i tak.
Opravdu jí nemám každý den co psát a volat. 1. Život plyne pomalu, něco se změní možná tak jednou za měsíc, 2. Nerozumíme si a hádáme se.
1x
Zdravím. Chápu vás, rodiče si člověk nevybírá a cítí k nim povinnosti. Je potřeba vycházet z toho, že období => dítě (vy) x dospělá osoba (matka) už dávno pominulo. Tam byla povinnost dítěte podřídit se dospělému, který ho živí. Ale nyní je tu vztah dospělá žena x dospělá žena (obě se stejným právem na vlastní život). Dle vašeho popisu je chování vaší matky patologické, a měla by vyhledat odbornou pomoc. Nemá právo vás nutit, abyste žila její život. Nemá život lehký (s postiženou dcerou), ale je to její dcera, ne vaše. (Vy máte právo mít své děti a pak povinnost se o ně starat). Všude ve světě existují různé nadace a charitativní organizace zaměřené na pomoc v takovýchto situacích. Tam by se měla vaše matka obrátit. Vy nemůžete suplovat takovouto organizaci. Zdá se, že ji nezajímá, jak se vám daří, ale to, kdy konečně převezmete její problémy a starosti a obětujete se jí a její postižené dceři. Můžete jí pomoct takovou organizaci najít, nebo najít spolek se stejně postiženými dětmi, tam si lidé vzájemně pomáhají a radí. Ikdyž jste 300 km daleko, její telefonáty se vám zavrtávají stále hlouběji do hlavy a deptají vás stejně, jako byste žila s ní v domě a již žila její život. Pokud nenajdete způsob, jak se zachránit, zahubí vás. Ida
1x
já bych jí telefon vzala, ale řekla: "promiň, teď nemůžu mluvit, zavolám v sobotu" - pak už bych telefon nebrala a skutečně zavolala až v sobotu... příteli i kamarádce bych řekla, ať si ji zablokují... tak se vám snad podaří zredukovat počet hovorů na 1x týdně, např. tu sobotu - policii ať klidně zavolá, ti se tím vůbec zabývat nebudou
0x
Jste už velká holka a máte svůj život, nenechte si do něj zasahovat. Mám svoji maminku moc ráda ale voláme si pouze v sobotu a jindy jen když jde o život. Nastavte prostě hranice a pokud to nejde, udělejte to párkrát jako já z jednou tetou. Volala každý den a samá negativa, telefon jsem po chvíli vypla a nebo hlásila, já tě neslyším asi nějaká chyba, časem to vzdala.
Jak jsem už výše napsala: při blokaci (vypnutí) telefonu volala mého partnerovi a naší společné kamarádce a také chtěla volat policii. Je prostě neodbytná. Hysteriií si vydupe, co chce.
0x
Dobrý den,
napíšu Vám, jak to mezi mnou a mámou vypadá po 3 měsících.
Chodím k ní cca jednou měsíčně na návštěvu na víkend. Během téhož času udělám namáhavější práce, např. vození dřeva na kolečku a sekání. Tehdy je na 2 hodiny klid.
Jinak má matka ty samé řeči. Často se i během dne opije a "ryje" do mě - nelíbí se jí můj způsob života. Říká, že ona a sestra jsou má jediná rodina a mám se starat jen o ně - můj partner pro ni není relevantní. Požadovala by, aby i 2x měsíčně jezdil a uklízel na dvoře nebo dělal rekonstrukce v jejím domě. Apropo, bydlíme 300 km od ní.
Také si nic nepamatuje a opakuje to pořád dokola, např. musela platit nedoplatek za plyn, který si ale nikam nepoznačila a tak neví, jestli je to oprávněné.
Moje sestra jí taky nijak nepomáhá. Zajímá ji jen její přítel (který je kapitola sama o sobě). Matka po ní tím pádem ani nic nepožaduje, jen řekne: Ona je už taková.
Jak už tu napsal někdo přede mnou, máma očekává, že převezmu starost nad ní a sestrou. Jenže ony dvě jsou haštěřivé a nevděčné. Nikdo by s nima nevydržel. Samozřejmě, mám o ně zájem i starost, ale odsud-posud.
Asi budu působit hodně necitlivě, ale jde o to, abyste si vy sama řekla jestli vám matka a sestra stojí za to.
Naše matka / mám sestru a bratra / byla asi něco podobného jako ta vaše. Rozdíl byl snad jen v tom, že mimo alkoholu užívala různá psychofarmaka. Postupně nás různě terorizovala. Došlo to tak daleko, že my dvě se sestrou se s ní skoro 20 let nestýkáme a bratr cca 5 let.
Čas sice hrany otupí, ale jen někdy. Nedokážu si představit, že bych se s ní po tom všem co mi kdy udělala ještě někdy bavila.
Sestra ji před časem potkala a prý to bylo jak kdyby se vrátila o 20 let zpět. Výmysly, obviňování atd...
Takže záleží jen na vás jak se k tomu postavíte.
0x
Není pravda, že vás matka otravuje! Vy se otravujete sama. Člověk se otravuje tím, co vůči sobě připouští! Prostě telefony nebrat, stejně jako vaši obtěžovaní přátelé, a je to vyřešené. Pokud ze sebe necháte dělat blbku, je to jen a jen VAŠE řešení. Vy chování matky jen napomáháte a tím, že se od něho nedistancujete jí jen nahráváte!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.