Pracovní pohovor na hraně etiky?

Dobrý den, potřebuji znát váš názor. Už jste se někdy setkali s tím, že jste byli na hodně nepříjemném pohovoru? Jde mně o to, že jsem se nedávno hlásila do jedné firmy, kterou vlastní Němci a vyrábí součástky do automotive, zaměstnává asi 700 zaměstnanců z okolí a má hodně poboček, na jednu nižší pozici, na kterou jsem byla patrně překvalifikovaná. Ale protože míst, na které se svou úrovní zkušeností hodím, je málo, zkusila jsem i tohle, protože byť nižší, tak stále v rámci oboru administrativy a jazyka a expedice. Hlásilo se tam pár desítek lidí, co mi říkala personální, a dostala jsem se prý nakonec do výběru mezi tři - vím zase od známé. Nakonec dostala místo dívčína, které to ale velice přeji, znám ji, nemá takové zkušenosti, ale bude pracovitá a prác potřebovala, holka od rány... Nicméně mi nabídli, ať počkám, že budou řešit brzy jedno volné místo v nákupu. Čekala jsem, až mě nakonec pozvali na pohovor, byť místo bude dostupné až ke konci tohoto roku. Snad si řekli, že bych jim tam pásla. Dobrý. Díky za tu šanci. Dorazím na pohovor, kde vedoucí oddělení do mě už od začátku jel, pohovor trval hodinu, hrabal se v mém životopise a minulosti, proč jsem taková a proč utíkám a proč a proč, stále obhajoval přechodzí zaměstnavatele, dokonce mi řekl, že ze mě nadšený není. Už první jeho věta, proč se tak "tlačím" do oné firmy... Kdybych netušila něco o trendech dnešní personalistiky a způsobech nátlaku, kdy tímto testují uchazeče... Snad bych si myslela, že proti mě sedí amorální hovado. Vykládal mi cosi irelevantního o životě, že nastane v životě každého mnoho situací nepříjemných... Přitom kdyby věděl, co odmalička zažívám - otec alkoholik, oběsil se, já jako malá zdravotní potíže a odlišnosti od kolektivu, nedodělala jsem VŠ kvůli vysokým nárokům na sebe sama, potrat, dochovala jsem babičku až do posledního dne úmrtí, ale navzdory tomu všemu jsem poracovitá a zodpovědná a od Vš pracovala a to, že jsem nebyla spokojená v malých českých firmách, kde dodnes panuje mnoho zlozvyků a nedůstojných praktik, to je snad dobře, že se snažím o práci v korporátu, kde snad bude pořádek, férovost a loajalita. Jsem zklamaná, byl by to můj nadřízený, který mi akorát přišel, že si tam došel pohonit ego. Příjde mi nefér, když o člověku nic nevím a nevím nic o okolnostech analyzovat tak ryze subjektivním způsobem cizího člověka... Já si doma akorát říkala, že jsem měla odmítnout o tomto hovořit, protože po tom nic nikomu není. K mým předpokladům pracovním jsme se moc nedostali. Moc jsem se z té příležitosti těšila, teď bych je najraději za tahle nakopala do prdele. Co mi všeobecně v této společnosti vadí, že lidé jsou k sobě sprostí a když si něco nenecháte líbit, tak jsme vy ten špatný. Že prej mě vidí, jak opouštím team, když se mu nedaří, zatímco když je dobře, tak se vezu. Tohle mi řekl. Samozřejmě jsem se držela, ale mrzí to, protože jsem vždy byla spíše tahoun a blbeček...