Jaký to je být doprovodem u porodu?

Víte, asi by všechno probíhalo lépe, kdyby tam byl jen lékařský personál - mimo rodinu. Ta tam prostě nemá co dělat - není to kino, ale lékařská záležitost. Neříkám, že je to Váš případ, ale některé maminky jsou pak rády a proto také tam své muže nutí, aby to jejich utrpení viděl a pak si jich víc vážil. Pokud si to maminky tak myslí, tak je to veliký omyl i když hodně rozšířený. Až budou maminky vašemu manželovi operovat třeba konečník, nebo tlusté střevo, budete se také cpát na operační sál? Abyste byly oporou? K čemu nějaká opora? Vždyt v té chvíli je vám maminky oporou hlavně porodní asistenky a doktoři. Berličku, tedy svého muže k porodu nepotřebujete, opakuji, rodíte vy, tak proč tam cpát své muže?

Proč zvát muže? Třeba proto, že kdybych tam nebyl, vysrali by se na ni a nechali ji v pokoji samotnou - v tu dobu byla jedna sestra na chodbě a lékařka někde na kafe... Nejsou lidi, tak co by se nervovali... Nechci přemýšlet, co by se ženě a dítěti stalo, kdybych tam nebyl.

Myslíte si, že tam od příjezdu sedí sestra a hladí rodičce ruku? Nebo že lékař sedí za rohem a čeká, kdyby byl potřeba? Někdy je tam muž potřeba, aby seřval všechny ty "já mám čas" - ať se nestane něco podobného, jako tomu děcku na chodbě, jak se na něj dívá personál se zájmem a "hele, on nám krvácí, to je sranda... to nemůžu vidět, radši jdu pryč".

Iluze, že dobří lékaři v ČR zůstali - té se držet nemůžete. Kdo něco uměl, už je dávno v zahraničí. Tady jsou 80ti leté praktické lékařky a ukrajinské etnikum, co neumí česky.

Já osobně jsem velmi rád, že jsem nějak mohl pomoct. Když si tolik lidí myslí, že stačí jen popřát @iz nebo @benovi a ono je to pomáhá uzdravit, proč by nepomohla přítomnost manžela u porodu? To teda jistě pomůže, o tom vůbec nepochybuji. A to z vlastní zkušenosti - ne z domněnek...

@jmlc tak jistě, seřvávat lékařský personál je ta nejlepší pomoc, jakou si rodička může přát...

To už řešíme extrémy ... ale když tam někdo takový je (manžel) - personál se sám od sebe "bojí" a snaží se být při ruce. Pokud na to prostě nekálí...

Jasně, že jsem neřval a spíš se snažil pomoct - nemyslím si, že bych na místě zavazel - spíš jsem pomáhal jak manželce, tak i onomu nedostatku personálu - každá ruka dobrá.

Jen mne kolegyně rádkyně tou reakcí v mém komentáři dost vytočila... Tak zpětně - pardon za ten výbuch. Kdo nezažije, ten nechápe...

spíš jsem pomáhal jak manželce, tak i onomu nedostatku personálu - každá ruka dobrá.

--------------------------------------------------

To nemyslíte vážně - rodila Vaše žena, ne Vy, nebo zdravotnický personál, když už píšete o tom nedostatku personálu. Pořád je to ta maminka, co rodí a opakuji, až na odborníky, jsou tam ostatní čumilové naprosto zbyteční, natož aby tvrdili, že nebýt jich, tak porodnice nefungovala. To mi přijde za vlasy přitažené. Mám také za sebou porody a nejdříve jsem to nechtěla psát, ale popíšu Vám své porody, abyste viděl, že hysterie v případě mladých a zdravých rodiček není na místě.

Bylo mi pouhých 18 let, když na mně přišly porodní bolesti. Od rána od 5 hodin. Manžel odešel do práce a já mu nic neřekla. Netušila jsem, že jde o porod. Plodová voda mi odtekla, až cestou do porodnice, když jsem šla pěšky. V 16 hodin odpoledne, když jsem uklidila, uvařilajsem, jsem se sebrala a šla pěšky do nemocnice s taškou s věcmi.

Po půl kilometru jsem nastoupila na tramvaj, jela 7 zastávek a pak jsem šla pěšky do vysokého kopce, až jsem došla k nemocnici. O porodu jsem nic nevěděla. nebylo mi ani jasné, jak se dítě narodí, domnívala jsem se, že mi rozříznou břicho a dítě vyndají. Neměla jsem se koho se zeptat, maminku jsem neměla a tchyně byla několik tisíců kilometrů daleko a neznala jsem ji ještě osobně. Doktor mě v ambulanci prohlédl a řekl, že jsem prvorodička a že to bude ještě nějakou dobu trvat. Odešel si pro kafe a já jsem na tom ambulantním lůžku porodila syna. Bylo to v zimě navečer, byla tma na té cestě, protože jsem měla velké bolesti, bylo mi špatně. Když se doktor vrátil, seřval mě na 3 doby, že jsem měla počkat, ale já nevěděla jak, co jsem měla udělat, syn chtěl přece na svět. Takže jsem dostala vynadáno a manžel přišel druhý den na návštěvu a byl rád, že jsem to zvládla a oba jsme v pořádku...

Moje druhé dítě se narodilo o 4 roky později doma. Scénař se opakoval, byla jsem sama, udělala jsem domácí práce a večer jsem si říkala, že pojedu do nemocnice, bolesti se stupnovaly k nevydržení. . Manžel přišel, řekla jsem mu, že mám bolesti a on hned, že tedy pojedeme do špitálu. Řekla jsem, že ne, že je čas a že mu řeknu. Pak jsem si šla lehnout do našeho pokoje na postel a bez jediného slova, jako v případě prvního porodu jsme mlčky porodila. Malé se rozplakalo a manžel v šoku přiběhl do pokoje. Takže do nemocnice už nás jelo víc, byli jsme tři.

Tak ted jsem si uvědomila, že mám dilema, byl tedy manžel u porodu nebo ne? Jinak za normálních okolností bych nerodila jako na jevišti, ani nepřenášela porod či kojení on-line, jak je dneska podivným zvykem. Takže opakuji, u porodu má být jen rodička a zdravotnický personál. A to malé.

Já jsem rád za své dvě živé a zdravé děti i za živou a zdravou manželku. Pokud chce někdo poradit, snažím se s ohledem na zkušenost sdělit, co bylo dobře či špatně.

Taky si pamatuju, že prababička jela do porodnice na saních... znám nepříjemné příběhy z nemocnic s ublížením na zdraví či smrtí... Nicméně:

@dolga - každý máme svou zkušenost, nechme to prosím tak - tazatelka bude mít zkušenost svou... a bude řešit podle svých možností, svědomí...

Můj názor nezměníte ani svou zkušeností, ani svým napadáním...

Já Vás přece nenapadám, to děláte Vy...napadáte zdravotnický personál tak, že ve Vašem podání bez Vás by Vaše žena neporodila, protože jste je tam všechny zvedal do latě při nedostatku personálu. Jako chlap, co nikdy nerodil, nevíte, že se nikdy kolem rodičky, která čeká na porod, nemotá dvacet doktorů a 30 sester, protože to není zapotřebí. Ve chvíli, kdy rodí, jsou ale u ní.

. Každou těhotnou, která to čte, jste vyděsil svými příspěvky a já na rozdíl od Vás ty těhotné, to jest i zakladatelce otázky dávám rady tím, že vyprávím pravdivou skutečnost, že porod je normální záležitost a nemusí se ho obávat, ani svolávat rodinu k doprovodu do porodnice, protože i bez rodiny se tam o ni postarají a to dobře.

Na rozdíl od Vás jsem žena, která porodila děti a tak zcela určitě mám s porody větší zkušenosti než Vy. Nevím, proč tu těhotné ženě píšete horory...

Opakuji tedy znovu - radím autorce otázky se nestresovat, nebát se, jde o porod, spousta žen porodily bez manžela a tchyně a nijak je to nepoznamenalo, toho, co tu někteří píšou za horory, si nevšímejte, píší to muži, kteří nikdy nerodili a tím je to dané, že ve všem vidí hrůzu. Není to hrůza, je to jen a jen porod. Takže budte v klidu.

Omlouvám se, ale považuji Váš komentář za opravdu hloupý a neodpovídající věci. Tazatelka se ptala a já vysvětlovala a uklidnovala ji tím, že porod opravdu není záležitost, ze které se musí dělat takový humbuk. Rodí ona, tak by do porodnice na porodní sál měla zamířit jen ona a rodinu nechat na chodbě, at si počká.

Do toho se začal plést chlap, který ví, co je porod, protože u něho byl a já to podle Vás zase nevím, protože jsem podle Vašeho vyjádření neměla normální porody. Měla jsem je opravdu normální, o tom nepochybujte, ale kdybych kvůli tomu burcovala rodinu, nutila je, at se dívají, jak trpím, jaké mám bolesti, tak bych porody měla pak asi tedy normální. Člověk nesmí být rozmazlený víte. Moje matka měla 9 porodů a ani u jednoho se nikdo z rodiny nemotal, protože to byl jen porod, nic víc. V porodnici, s péčí sester a doktorů. Žádný laik se tam nemotal a nedělal chytrého.

Takže litovat rodičku, psát nesmysly o tom, jak chlap pomyslně rodil na sále mně opravdu už nebaví. Můj postoj je naprosto jasný. Mladá a zdravá žena porodí jako já a nemusí u toho mít rodinný doprovod, který se tam motá, protože jsem přesvědčena, že někteří otcové - hysterici - dokáží tak znervoznit sestry a doktory, že porod se naopak stane pro rodičku utrpením. Kdyby tam tací nebyli, nebylo by víc problémů.

Nenapadejte mě za můj názor, když jsem rodila také a tak dobře vím, o čem mluvím. Měla jsem hodně sourozenců, ti také měli porody, ale nikdo z nich neprovozoval tohle divadlo. Těhotné ženy jsem se tu snažila uklidnit, protože vyprávění nerodícího otce bylo takové, že by vzbudilo obavy z porodnice a porodu i u hodně flegmatických rodiček...

To mi přišlo dokonce neetické vůči nim.

To je tak krásně napsáno, že jsem se již dlouho s takto koncipovanou a pravdivou / ačkoliv to mnozí zblblí dnešními tlaky neuznají/ odpovědí dlouho nesetkala.

Souhlasím... od pradávna platilo, že porod je ženská záležitost a chlap tam nemá co dělat.

Já u porodu byl/nebyl a nakonec jsem rád, že to dopadlo jak to dopadlo (viz moje odpověď).

Opravdu hezky výstižně napsáno. U porodu je lékař,sestry a to aby rodičce pomohli. Otec se tam už nějak nehodí, ten jenom trpí, ale dělá, že je šťastný, že tam může být. Jeho sexuální chování je potom také nahlodané, i když se tváří, že není.

no jo ale co kdyz se tam otec ditete potka s manzelem?

Souhlas s ,,dolga,,. Chlapa bych netahala k porodu ani náhodou, a tchyni už vůbec ne. Opravdu to není nic hezkého

k pokoukání a mě by to znervozňovalo, že mne někdo vidí v takové situaci.

Jen kecy to nejsou, takových mužů je skoro stejné promile jako těch žen, které po porodu odmítají svého muže a některým to vydrží hodně dlouho, ale nastávající maminka svého muže zná, takže se toho nejspíš nebojí a dobře dělá. Další lidi bych si k porodu nezvala, on je to docela záhul a je úžasné, že vás může držet manžel za ruku a povzbuzovat, ale aby vám čuměla do rozkroku tchyně, to už by bylo trochu úchylné

Beru to z mého pohledu a myslím si, že je nesmysl, aby někdo cítil "odpor" k partnerce kvůli tomu, co viděl u porodu. Aniž bych srovnával porod třeba s bouračkou, tak přece nikdo nepřestane spát s partnerkou kvůli tomu, že po bouračce byla celá od krve a má třeba 4 jizvy.

Samozřejmě netvrdím, že se to nestává, ale to se nebavíme o zdravých jedincích.

Jinak pokud jde o názor na tchýni u porodu, tak to vidím stejně.