Pritel ma hloupe a zaostale dite, co s tim?

Je docela moné, že chlapec je naprosto normální, ale vy ho nemáte ráda a nevšimla jste si, že nějaké řeči, které vypadají debilně, jsou nešikovnou a trapnou snahou komunikovat. Navíc, musíte si uvědomt, že každého dalšího muže si nenabrnknete samotného, ale i s jeho dětmi a vnuky. Jsou jeho součástí. A vy to buď přijmete nebo ne. Ale nemůžete chodit jen s jeho částí. Buď všechno nebo nic.

Toho slavného přítele pošlete k vodě. Když dokázal zplodit takto těžce vzdělavatelné dítě, je možné, že s Vámi zplodí totéž. Jednou, nebo třeba i dvakrát. A to byste se asi zbláznila, mít to ve trojím vydání. Jaga.

To dítě určitě potřebuje odborné vyšetření a nebo možná už jím prošlo a otec se o tom nechce zmiňovat, že má nějakou poruchu... Ale potom toto jeho chování a přístup k vám je zvláštní. Je přece třeba tomu chlapci nějak pomoci nebo pomáhat, to znamená komunikovat, řešit to a ne to zamlčovat nebo přehlížet. Když se váš přítel o tom nechce bavit, navíc se ještě i rozčílí, tak to by mě také rozčílilo. Ale když dva dospělí lidé spolu žijí, tak by měli být k sobě otevření. Když to tak není, nepíšete jestli spolu i žijete v jedné domácnosti a staráte se o kluka, tak bych ho vzala a šla s ním sama k jeho dětské lékařce a vše jí vysvětlila. Buď vás vyhodí, že nejste jeho matka, ale co jiného můžete dělat...když chcete pomoci. A když se za to na vás přítel rozčílí, tak potom si vás ani nezaslouží. Některá jiná žena by vzala nohy na ramena a prchala by pryč.

Žádná matka neřekne, že je její dítě hloupé, každé i to mentálně zaostalé něco dokáže. Pokud je pravda co píšete, dávno by ho učitelka poslala k psychologovi, k lékařce. Vaše dítě to není, nemůžete nic, snad domluvit se s tou učitelkou aby otci navrhla návštěvu minimálně školní poradkyně a o vás nemluvila.

Jestli je to jen krátká známost tak z toho rychle vycouvejte, nejen, že kluk je blb, ale má i svou palici podle toho jak utekl z domu, měla byste kvůli němu jen problémy a to přece nechcete. Čím bude starší tím bude horší ještě by něco mohl provést. At si ho vychovává matinka nebo tatínek.

Dvakrat opakoval patou tridu a to podruhe ji prosel jen s odrenyma usima (hrozily mu tri petky)
Propadnout a opakovat může jen jednou. Když propadne podruhé, tak i přesto postoupí dále do vyššího ročníku.

Školský zákon §52, odst.1

Promluvit si s jeho mámou, jestli by ho nechtěla poslat na vyšetření do nějaké pedagogické poradny?

Zdravím. Protože jste pro dítě cizí člověk, nikde Vám nikdo žádné konkrétní info asi nedá. Pokud není možnost, že by rodiče začali nějak spolupracovat s odborníky, pak s tím sama neuděláte asi nic. Vy vidíte problém, oni ne. A navíc můžete přijít i o známost, z důvodu, že strkáte nos do cizích věcí. Tím na Vás vůbec neútočím, neberte to prosím ve zlém, jen to píši tak, jak to mohou brát druzí. Já bych se asi zkusila s tímto obrátit na linku důvěry a poradila se o možnostech s nimi. Je to anonymní, pracují tam odborníci a mohli by Vás navést správným směrem. Je to jen můj nápad ( jedna z možností) a záleží jen na Vás, jak moc se v této věci chcete angažovat.

rodinnaporadnacb.cz/...

Ještě k tomu lékaři - dítě nechodí na povinné prohlídky, očkování? Že by si lékař nevšiml, že není s klučinou vše v pořádku a neřešil to s rodiči? Třeba o tom jen rodiče nemluví..

Otec toho chlapce je jen Vaše známost. Vy jste úplně cizí a moc řešení se nevyskytuje. On to s Vámi řešit nechce, jak píšete. Nemáte společnou domácnost, nejste manželé apod. Z takového vztahu bych odešla, když není zájem z druhé strany.

Zajděte na odbor sociálních věcí na MěÚ. Příslušná pracovnice, která má na starosti děti, by měla situaci prověřit. Určitě se bude ptát ve škole, kde si jistě chování dítěte všimli. Už z důvodu toho propadání. Pracovnice MěÚ se bude ptát i lékaře. Zkrátka bude konat svoji práci. Pravděpodobně už je dítě nějak sledováno. Pokud ne, nebo málo, tak se na Váš podnět začne.

Dvakrát jsem takto pracovnici MěÚ na ne úplně normální chování dítěte upozornila. Měla jsem to snazší, řekla jsem jí to jako téměř kolegyni u oběda. Ale zahájila šetření. Jednou bylo vše celkem v pořádku, podruhé už byla rodina nějak sledovaná. Tam byla, bohužel, nějaká zásadní náprava nemožná.

Tak jako existuje určité procento lidí, kteří mají IQ nadprůměrné, tak existuje podobné procento lidí, kteří ho mají podprůměrné - nic víc, nic míň . Když se k tomu přidá nepodnětné prostředí, tak to takto dopadá. Je možné, že je chlapec i pod limitem pro praktickou školu (IQ myslím 82), ale pokud jeho neprospívání a nedostatečný rozvoj nechtějí řešit rodiče, nikdo je nedonutí.