Už od cca deseti let jsem začala toužit po tom, abych neexistovala.
Na základní škole si utahovali z mé váhy, toto se se mnou táhne doteď, ale nepřikládám tomu už takovou váhu.
Další věcí, která se se mnou táhne už delší dobu, je strach z nových lidí. Jako malá jsem nebyla schopna promluvit s novým člověk i několik měsíců. Nyní už jsem se dostala do fáze, kdy mi dělají problém pouze skupiny (tři a více lidí). Mám pak chuť rychle utéct a nakonec to nevydržím a odejdu. Nedělá mi dobře lidská společnost, když jsem s někým déle než půl dne, tak začínám vyšilovat.
Od druháku na střední škole jsem začala mít deprese a silné touhy skoncovat se svým zbytečným životem. Doteď jsem nenašla nic, co by mě jakkoliv těšilo. Ve škole jsem měla špatné známky, celé hodiny jsem byla myšlenkama jinde. Tyto myšlenky se ale stejně zkládaly jen z otázek: co budu dělat dnes? Zítra? Za deset let? ...nic, jsem k ničemu, nic mě nebaví, nenaplňuje. Jediné, co mě těšilo, byla představa sebevraždy. Ale na to jsem neměla odvahu, hrozně jsem po tom toužila, nic mi nedokázalo vykouzlit tak upřímný úsměv na tváři.
Nyní je mi 19 let a jdu na vysokou. Tyto problémy přetrvávají. Moji rodiče se rozvádí a já už to vůbec nezvládám.
Můj otec je alkoholik a psychopat. Začala jsem si všímat, že mě v jeho přítomnosti bolí žaludek, když promluví, začnu se třást. Posledních pár měsíců slíchávám řev, aniž by se oněkud linul. Večer mi problikávají hlavou věci, co se staly během dne, kdy se v sobotu vrací z hospody, řve, nadává, vyhrožuje...
Pomalu každý den začínám mít záchvaty, kdy sedím schoulená někde, kde nikdo není, brečím a snažím se popadnout dech. Asi po hodině se začnu usmívat a představovat si, jak buď visím na obrátce já a nebo on.
Nenacházím východisko z téhle situace a matně doufám, že by mi s tím dokázal někdo pomoct.
Behem roku mi váhá celkem rapidně kolísá +-20kg.
Hodně těžko se jí zdravě, když vám rodiče odmítají zaplatit zdravou stravu (je prostě dražší než několik rohlíků, které už nemůžu ani cítit). Já už prostě nezvládám si všechno hradit sama. Nastupuju na vysokou a bez věcí na ní se neobejdu. Dálkové studium při stálém zaměstnání bych prostě nezvládla. Nemám jinou možnost, než jít na vysokou školu, mám gympl s maturitou z fyziky a matiky se samými dvojkami, ale to nikoho zajímat nebude.
0x
Nejdřív k obvoďákovi, ten Vás nasměruje a dá Vám doporučení. Jinak byste si mohla taky psychologa platit. Pokud by to vyžadovalo léky, tak Vás obvoďák nebo psycholog pošlou k psychiatrovi.
Slýchávám..., oprátka... To jen poznámka k češtině, když jdete na VŠ
To že jdu na VŠ nepíšu, abych se chlubila. Chci tím upozornit, že asi nebudu mít peníze na veškeré výdaje.
Vím že slovo slyšet je výjm. slovo, ale když vám je špatně a myslíte na úplně jiné věci, tak to neřešíte.
0x
Podle toho co píšete, bych doporučila spíše toho psychiatra. On Vám může předepsat i vhodné léčivo, což psycholog nemůže. Ten si s Vámi bude povídat a rozebírat Vaše problémy. Může Vám doporučit i vhodné terapie, třeba i skupinové. Ale Vy se podle mne potřebujete začít léčit pomocí léků, které by Vás zklidnily, abyste předešla záchvatům atd. Pokud myslíte na sebevraždu, bez antidepresiv to asi nepůjde. Je to běh na delší dobu, ale určitě neodkládejte návštevu odborníka, není dobré, abyste s tímto zůstávala sama a bez pomoci. Pomohlo by Vám vymanit se z prostředí, které Vaše problémy spouští. Nemáte možnost jít bydlet třeba k příbuzným? Najít si spolubydlení s někým? Nějaká ubytovna? Myslím, že by se Vaší psychice hodně ulevilo, kdyby jste v první řadě změnila prostředí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.