Ahoj,
je mi přes 30 
a poslední dobou mě čím dál víc vadí pohledy druhých lidí. Vadilo mi to vždycky, ale poslední dobou to začínám opět strašně hodně vnímat.Možná to aktuálně pramení z důvodu, že jsem se rozešel s partnerkou a začínám více vnímat samotu. Mám jen pár "kamarádů" a cítím se hrozně vnitřně sám. Jsem spíše introvert a pokud se nenapiju, tak mi dělá prblém oslovovat druhé lidi, V práci je to relativně v pohodě (občas nějaký lehký flirt), ale mimo práci je to fakt hrůza. Připadám si strašně nezajímavý a nudný člověk a z toho pramení mé obrovsky nízké sebevědomí. Nejhorší je, když se začu srovnávat, Přijde mi, že každý druhý chlap je frajer, co "opíchal" půlku města, sebevědomý, zábavný apod. Když kolem mě někdo takový projde a podívá se na mě, tak mám pocit, že se na mě dívá s opovržením, že já jsem hovno a on je někdo. Občas se otočím, abych se podíval zda se dívá taky a občas se některý dívá. Zajímavé, že u ženských to nepozoruji, většinou ženské uhnou pohledem, občas mírné úsměvy - prostě z nich nemám pocit, jako by to bylo s opovržením. Nejhorší jsu skupink lidí, když kolem mě projdou..To najednou několik párů očí a občas slyším z dálky posměšky a hned mám za to, že je to na mě. Prostě mám problém, jsem "posedlý", že mě druzí hodnotí, pomlouvají apod. Vím, že Vám to může přijít jako malicerný problém, ve skutečosti mi může být jedno, co si o mě ostatmí myslí, ale když mám někde v podvědomí, že mám jen pár "kamarádů" a skoro žádné sociální vazby, žnskou už si díky nízkému sebevědomí taky nikdy nenajdu, tak ám pocit, že se mnou už se ani nikdo nikdy chtít bavit nebude. řeším to s psychologem, ale zatím žádný posun. Vím, že i já se na ty lidi dívám a oni můžou mít ze mě úplně stejný pocit, ale já se potřebui zbavit toho šílenéo pocitu z hlavy, prostě bay mi byli ostatmí úplně ukradeni...Zažíváte to někdo, co Vám na to pomohlo?
Děkuji
4x
Zdravím. Píšete, že si nikdy ženskou nenajdete..Jak to můžete vědět? Jsou i ženy, které mají stejný problém. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A to přesně děláte Vy. Možná psycholog na Váš problém nestačí, bylo by dobré se obrátit i na psychiatra. Ten může předepsat i vhodné léky pokud to bude potřeba. S nízkým sebevědomím se musíte poprat sám. Chápu, že je to pro Vás asi těžké, ale pokud nejste se sebou spokojený, tak to změňte! Nikdo jiný to za Vás udělat nemůže. Pro začátek zkuste nebýt tak vztahovačný. Myslíte si, že druzí nemají jinou starost, než sledovat očima Vás a posmívat se Vám? To si jen namlouváte. Ale uvědomte si, že jak smýšlíte sám o sobě, druzí to z Vás vycítí a o negativní lidi opravdu nikdo nestojí. Je jen na Vás, jak se prezentujete. Chybí Vám motivace, cíl i snaha na sobě pracovat a změnit to. To, že jste se rozešel s partnerkou je sice smutné, ale k životu to patří. A život tím nekončí. Asi jste to ještě nevstřebal a neuzavřel v sobě. To chce čas...
doplněno 12.07.19 22:17:
I chlap, který není zrovna krásný, může zaujmout spoustu žen. Tím, co z něho vyzařuje – pohoda, smysl pro humor, pozitivita, umění komunikovat, diplomacie, galantnost, umění naslouchat atd..Je toho spousta a každou ženu přitahuje muž třeba něčím jiným. Chápu, že pokud má někdo nějaký psychický blok, je uzavřenější, připadá si méněcenný atd. Máte pravdu v tom, že ne všichni dokážou být dobrými posluchači. Zvlášť když člověk mluví o sobě. Ale je to jen na nás s jakými lidmi se stýkáme, s kterými komunikujeme atd. Tak to nevzdávejte. Jistě máte nějaké přednosti, tak zkuste myslet pozitivně a mít se rád. Pak se najdou určitě i lidé, kteří budou mít rádi Vás. A na ty ostatní se klidně vykašlete!
To je pravda. Nedávno jsem poznala jednoho muže a ten je nehezký. Ale je pozitivně naladěný, je s ním sranda a je fajn. Hezouni jsou většinou namyšlení.
Mám tu samou zkušenost. Znám muže, na kterém není při prvním pohledu nic hezkého, je mu přes sedmdesát a mnohá žena by řekla, že je ošklivý. Jenomže on má kolem sebe plno pěkných žen, je o něho zájem, má charizma, pozitivní přístu k životu a je veselý. Jak začne mluvit, žádná se od něho nemůže odtrhnout, dovede ve všem poradit a každého smutného člověka slovem pohladit. 
2x
Když máte dobrého kamaráda, kterého máte rád, říkal byste mu to, co říkáte sobě? Nikdy byste ho nechtěl takhle zranit! Jsi fakt ošklivý, hnusný, nikdy už tě nikdo nebude milovat! Jsi bezcenný!
Neřešte, kdo jste a představte si, že milujete tamtoho v tom zrcadle. Najděte, jaký úsměv mu nejvíc sluší, nechte rozzářit oči, úsměv používejte pak při komunikaci. Nikdy už mu neubližujte. On je to nejcennější, co kdy budete mít. Zlé myšlenky pak zmizí samy, nevšímejte si jich. Co řeknete se soucitem kamarádovi, co zažil to, co vy, abyste mu pomohl? To bude dobré, a takového tě mám rád... Buďte přátelský. Buďte v klidu. Okolí pak proměníte vaším klidem. Když se člověk moc kritizuje, tak koktá a znejistí vždycky. Každý boj a bránění se něčemu, ubírá člověku sílu. Objevujte v životě i na druhých krásu, co se vám na nich líbí, i na sobě? Jaký vztah by se vám líbil? Když uvidíte ženy krásné, vycítí to. Vnitřní krása lidí je vidět i navenek. Myšlenky typu: Jsem plný lásky, jsou cítit taky. Když je člověk zlomený, i to je cítit, ale spíše to druhé odradí
Děkuji Vám za pěkná povzbudvá slova. Přátelský se celkem snažím být, ale v klidu zatím nedokáži být. Mám jizvy na duši a dny se u mě střídají, jak na sinusoidě. Jeden den je to celkem dobré, ale další hrůza. Tak jako mě neskutečně nakopne prohození pár slov či úsměv kolegyň v práci anebo nějaká akce s kámošem(a), tak pák mě hodně rychle zase "dojebou" pohledy lidí na ulici či třeba zamilované páry anebo skupiny lidí, kteří se baví. Jsem introvert (za střízliva) a lze ze mě asi poznat nejistota. Ještě zatím chci bojovat..Dokud budu mít kolem sebe ještě nějaké lidi (i když vyloženě kámoše, který by mě vždy podržel asi nemám ), tak se budu snažit. Je pro mě zatím těžké, překonat srovnávání se s ostatními lidmi...
1x
Tak toto je čistá deprese. Deprese ti sděluje to co píšeš, ale není to tak. Vypadá to tak. Pravdou ale je, že tupci co ojedou půlku města si myslí, že jsou supermani a pár kačen pro ně se najde. Nic pro tebe ne? Dělej co tě baví a bal holku co má mozek hlavně dnes už jich moc není. Najdi si něco o depresích, protože lidé o tom mají mylné představy i informace.
Trpím i depresemi (úzkostná porucha), vím co to je. Prášky do sebe nechci ládovat, protože mám kolem sebe pár příkladů, kteří skončili v léčebnách a na ID a poté jdou většinou sociální vazby úplně do dupky a tomu já se bráním. Prášky jsem navíc nějakou dobu bral a vždy mi po nich bylo špatně, zhoršila se mi paměť, očil ose mi v hlavě, byl jsem šílen unavený a nejraději bych pořád spal. Jenže musím fungovat, chodit do práce apod. Nechci to asi vyloženě vzdát, al chybí mi více lidí kolem sebe, abych neměl vůbec čas myslet "na blbosti"...
1x
Máš koníčky? Nějakou činnost, kde se setkávají lidé se společným zájmem a kde je normální komunikace? Jesti ne, tak hledej v okolí, co by Tě oslovilo. Zkus to své vsugerované prokletí prolomit a přihlas se třeba do jazykového kurzu, nebo do tanečních pro dospělé /tam často chybí chlapi/. Zkus dělat rekreačně nějaký sport,večerní volejbal, šipky, turistiku. Prostě, kde je parta, nebo se dej k ochotníkům. Jen neseď a nefňukej.
Hraju amatérsky florbal, chodím běhat, jezdím na kole. Rád "tancuju", respektive chodím na taneční zábavy (pokud je s kým, sám se bohužel nepřekonám). Nevadí mi cestování, výlety, les apod.
Chtěl bych zase začít chodit do posilovny (nemám s kým). Láká mě Fitbox, nějaké bojové umění či sebeobrana..Nejtěžší je udělat první krok...
1x
U vás je zajímavé, jak vnímáte rozdílně pohledy žen a mužů. Pokud má totiž člověk nízké sebevědomí, vůbec to nerozlišuje. Cítí ty "posměšky" od všech. Vy to cítíte hlavně od mužů, tak bych to viděla jen jako dočasné trauma z rozchodu (zklamání, selhání). Samozřejmě umocněné vaší introvertní povahou. Povahu nezměníme, ale musíme se s ní naučit žít, překonávat své nedostatky. Ženské na takové dočasné pozvednutí nálady používají nákupy. Když se totiž upravíte, obléknete (ne do deset let starého nejoblíbenějšího trika ;-D) a jdete s úsměvem a hlavou vztyčenou, cítíte se opravdu lépe. A když zaslechnete smích, můžete se přidat. 
Můžete se cítit mizerně, nezajímavý a nudný, ale také si musíte uvědomit, že to co se jednomu jeví jako nezajímavé a nudné, jiný to miluje. Co třeba vanilková zmrzlina? Taky nezajímavá...Hmm? Máte jen špatné období a věřím, že to přejde. M.
Přesně tak, trénovat to, překonávat se, a ne utíkat, uzavírat se do sebe. Ono kolikrát každému nezbývá, než problém vzít vzít s humorem..A Vy vůbec nejste na dně.
"Je paradoxem, že plno lidí v naši zemi nemá problém přispět na postžené lidi, ale když je třeba vidí, tak se jim posmívají. Vůbec mi přijde, že pro hodně lidí je jednoduché přispět materiálně ale psychická podpora či pomoc se úplně vytrácí..." lépe bych to sama nenapsala. Nevím, jak se k tomu staví lidé v ostatních zemích ale u nás, pokud je člověk nějak "jiný" dají mu to bez okolků vyžrat (opovžlivé pohledy, ukazování, otáčení se, výsměch, nadávky). Kdyby se to týkalo jen dětí, dobře, rodiče nevysvětlili, že ne všichni jsou stejní ale od dospělých? Ze své zkušenosti tvrdím, že náš národ se skládá převážně z hloupých a zlých lidí. A nevěřím, že se to kdy změní.
0x
Hele nebudu tady psát nic o sobě, ale to co jsi napsal znám dobře. Je to deprese. Dobře mě poslouchej, protože jsem kdysi slíbil, že budu pomáhat lidem jako ty kvůli sobě. Ano nikdo ti nepomůže a nikdo tě nepochopí. Nikdo jen ten kdo to zná. Deprese je chyba přenosu Serotoninu do mozku. Ví to málokdo a žádný doktor to nepochopí, ale ví co předepsat. Popsal jsi to pěkně. Slyšíš ty hlasy? Je to jinak. Ten nedostatek Serotoninu způsobuje přesně to, že chápeš věci jinak a v tom je deprese nebezpečná. Nikdo na tebe nekouká. Všichni na sebe koukají. Zasmějou se vtipu zrovna když projdou a tvůj mozek to vyhodnotí, že se smejou tobě. Je top fikce jako kdybys dal drogy. Všechno dává trochu jiný smysl. Jsi v jiném světě. Jako kdyby tě všichni sledovali že? To tak jen vypadá a já vím, že to vypadá skutečně já to zažil a možná víc než ty.
Jsi ošklivý? To je hodně lidí a mají depku? Nemají. Ty jsi klasická obět systému, kterých rapidně přibývá. Pokud přijmeš, že borec je někdo kdo ojede půl města, tak za pár let toho borce potkáš bude vážit 60 kg a bude mít Aids a ty? Budeš v pohodě mít holku a rodinu třeba. Kašli na lidi a poslechni mě.
Víš co funguje? Začnu tu depresi sledovat jako policajt tajnej. Přistihni jí, jak není skutečná. Přesvěč se sám. Já třeba jenou lidi s mobilama myslel, že mě sledují a volají si. Zažil jsem mnohem víc a pak se vzteky depresi postavil a začal jí šmírovat, ignorovat a tak. To ty ve skutečnosti sleduješ ty lidi a ne oni tebe! Mě chtěla zabít, ale byl jsem silnější a řekl jí, že ne. Pamatuj na to. Najdi skutečné přátele, příroda dělej co tě baví a kašli na hlasy a lidi. Těch lidí se prostě nevšímej! Koukej na stromy a výlohy. Na cestu. Uvidíš sám. Když se na ně nepodíváš, tak ti přece nemůžou se smát. Všchno je to v tvojí hlavě a vypadá to reálně. Pomáhá pivko? Tak si ho dej, ale ne moc.Hodně jsem o tom četl i v angličtině, protože skutečných článků je o tom málo.
Děkuji moc za povzbudivá slova, ani nevíš jak dokáži člověkovi pomoct a vidět "problém" jinýma očima. Já si uvědomuju, že to je prostě jen blbost v mé hlavě, ale někdy to fakt vypadá, že se mi vysmívají. Samozřejmě nemusí to být kvůli vzhledu, ale kvůli čemu jinému? Nevypadám postiženě, nemám žádnou vadu, oblékám se hezky, nosím moderní účas, chodím upravený, navoněný..
Ano vím, že i oškliví lidé mají někdy dost holek, když z nich vyzařuje sebevědomí a charisma..Ze mě nejspíše ne, jsem introvertní typ. Někdy mám strach mluvit, protože nevím o čem (klasicky o počasí, jak se máš apod. to mě fakt nebaví)...Jako když přijde nějaká situace, tak se snažím o trefnou poznámku, zalichocení apod. to zase jo...
Píšeš hezky "kašli na lidi". Mě to taky dochází, ale přepadně mě hrozná lítost, když vidím, že někteří "borci" nemají problém sbalit prakticky jakoukoliv a já mám strach pomalu nějakou oslovit a případné odmítnutí mě ještě více sráží...
0x
Hrome, chlape, seberte se! Já jsem doma 30 let s postiženým synem, nervy mám v prdeli, ale prostě jít dál se musí! Fakt platí věta, jak se říká, tak to je! Prostě si myslete, že se všechno zlepší a ono to bude fungovat. Já si už na pohledy lidí zvykla, když se syn rve s důchodci, kdo dříve zmáčkne tlačítko u vlaku na vystupování, když syn, ačkoliv špatně mluví, občas nadává na ožralého potetovance ve vlaku a on mu rozumí, když mě důležiá stará baba poučuje, že mám nevychovaného syna, kdyžse vleču s taškami a on jen tak jde / má nestabilitu a nemůže nosit těžké věci/, Já jsem z toho taky měla dřív nervy, ale nemůžu syna zavřít ve sklepě, tak prostě jsme to nějak pustila. Mám heslo - na světe je tolik divných lidí, že já s klukem se tam úplně ztratím. Vždyť se podívejte na dnešní lidi nezávislýma očima. Kolik je normálních běžně vypadajících? Třeba mladé holky - kde jsou líbezná děvčata, slovo líbezné za chvíli zmizí. Jsou buďto vystajlované anorektičky nebo vyžraná potetovaná hovádka, která se dělají tím více sebevědomými, čím více jsou v prdeli. Kde jsou takové ty 50leté mamky a babičky, co já v dětství pamatuji? Dnes jsou nablblé ženštiny, které v obtažených hadrech, ve kterých si myslí, že jsou mladší a přitom vypadají jako krávy a takto obrážejí s kamarádkami podobného ražení hospody apod. Prostě všechno je jinak a člověk, který není úplný blbec a nechová se jako stádo, s tím má problém. Doufám, že vám ostatní poradí lépe, jen bych ještě doporučila nějakou fyzickou práci nebo něco, z čeho má užitek i někdo jiný, nějaké dobrovolnictví - ovšem ne pro blbouny, kteří jen berou, to fakt funguje. Jinak existuje věta, víte, co je nejhorší na komplexech méněcennosti? Že je mají nesprávní lidé. Blbec si je se vším jistý, kdežto chytrý má neustále něco. Tož tak, Vy se z toho dostanete.
Děkuji za slova povzbuzení ! Vážím si hrozně lidí, co se starají o postižení lidi. Jelikož mám postiženého sourozence , tak vím o čem píšete a mrzí mě, že jí řeším takové věci a přitom dost lidí je na tom hůře a skutečně s tím nemůže nic dělat. To se vždycky strašně nenávidím, že řeším kraviny. Ale znáte to, človšk řeší to, co se ho nejvíc týká..KDyž mě přepadne pocit osamění, tak ta bezmoc se tomu postavit je hrozná
"Jinak existuje věta, víte, co je nejhorší na komplexech méněcennosti? Že je mají nesprávní lidé. Blbec si je se vším jistý, kdežto chytrý má neustále něco."
Strašně dobře napsáno ! Blbci si nikdy neuvědomí, že jsou blbci, protože mají vedlee sebe zase další blbce a navzájem se pdporují v tom, jak jsou dokonalí a ve všem úspěšní...
0x
Tady máš ukázku. Svět zdegeneroval, ale všichni ne. Je to kočka a vypadá na 38 protože jí 38 je a vůbec se nestydí, protože stydět se nemá za co a dokonce to blbům vpálila. Stydět se může jen nemocný člověk. Ty podle mě toužíš dohnat systemové lidi a to je ta chyba. To oni jsou nemocní. Ty máš ale podle toho cos napsal deprese a to je chyba Sorotinu a ten dělá ty zmatky. Bud si zajdi pro prášky co to srovnají, nebo se jí postav máš li na to. Ta poslední věta mi stačila co jsi napsal. Hlasy v hlavě máš a ty ti lžou a umí to fakt bravurně včetně synchronizace událostí. Já si nakonec s depresí povídal jako blázen. Nadával jí, dělal si z ní sradnu a nakonec se z ní dá i těžit.
No, tenhle případ není zrovna to pravé. Tahle "spisovatelka" se prostě nějak snaží, ale uvnitř to opravdu nemá srovnané. Četl jst něco od ní? Čas ukáže. Znáte termín stát se slavným přes něco? Třeba ta postižená Norka, co "bojuje" proti oteplování nebo ten, co zakládal milion chvilek? Oba jsou na psychiatra, kdežto dnes je vnitřně vyprázdněná společnost vítá jako spasitele.
0x
Dobrý den, já zažívám něco podobného. Po rozchodu tedy nejsem, teď mám dokonce skoro rok a půl přítele. Nicméně pohledy druhých na sobě taky velmi těžko snáším. Ani už se pomalu neumím přirozeně bavit s kolegy, s rodinou, natož s cizími lidmi. Neumím se lidem dívat při rozhovoru klidně a uvolněně do očí a to jsem dřív bývala poměrně společenská á a sebevědomá. Snažím se na sobě nedat nic znát, ale je v tom velká křeč, není to přirozené a věřím, že to prostě na nějaké úrovni lidi vycítí a třeba si sami říkají,stejně jako já: "Proč tak blbě čumí, to vypadám tak hrozně?"
Já mám třeba největší problém se svými vlasy, mám pocit, že každý kouká na to, jak je mám hrozné a neupravené, jak mi nesluší... Přijdu si prostě jiná a to je mám normálně přirozené, nebarvené, tmavě hnědé až skoro černé, žádné extravagantní sestřihy nebo barvy. Já mám problém s tím, že jsem si všimla, že když někam jdu, nebo se s někým bavím, že se na mě tak nějak zamyšleně/zaraženě, ale ne zrovna až tak přátelský dívá a začne si upravovat vlasy, sahat si do nich a já z toho prostě vyvozuji, že mi tím (možná nevědomě) zrcadlí, jak hrozné a neupravené mám ty vlasy já, zkrýtka, že je na nich něco špatně. Kolegyně si třeba prohrábne ofinu když se na mě dívá a já z toho vyvodím, že je to proto, že na mě vidí, jak hroznou ofinu mám já. Takže už se na lidi dívám rovnou v napětí a ve strachu, protože to očekávám skoro od každého.
Jít jen tak v klidu po ulici bez strachu a úzkosti už téměř nedokážu, když si vezmu sluneční brýle, nebo v zimě třeba kapucu, je to lepší. Ale jít jen tak bez nějaké takové "pomůcky" je pro mě téměř nemyslitelné. Trvá už to několik let, poslední dobou je to o něco lepší. Taky jsem něvštívila několik psychologů - v něčem to určitě pomohlo, ale je ze mě prostě jiný člověk, než kterým jsem bývala. Což možná nemusí být nutně špatně, možná je to do jisté míry přirozený vývoj, že se člověk mění, ale neměl by v tom nějak víc trpět. Tam už je to potom asi špatně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.