Fotoalbum k narozeninám

v albech je velký výběr, záleží na tom, jestli chcete použít pouze fotografie, nebo i přidat "komentář" k jednotlivým fotečkám, jsou i taková alba, kde se pod fotky zasouvají např. popisky, které si můžete opatřit textem. V obchodních centrech jsou např. specializované obchůdky s dárkovými předměty, kde tato různá alba nabízí, pokud si nevyberete sama přímo v oddělení papírnictví. Alba jsou určena též k různým příležitostem a podle toho mají vazbu. Myslím, že si vyberete.

No, ono hlavně záleží na tom, co se vám (a vaší mamince) líbí. Já, když dávala dárkové fotoalbum, tak jsem šla po "klasice" - obyčejné (resp. s hezkými deskami) fotoalbum, jako bylo dřív na fotorůžky - teď je dělají samolepící: položí se tam fotka, které se překryje folii. Dají se tam fotky různě poskládat, nemusí být všechny stejné velikosti i doplnit popisky nebo texty, ať už krátkými či dlouhými .

Anebo denska už vám fotolaby fotky vytisknout do knihy - s tím ale osobní zkušenost nemám.

A co udělat fotoknihu fotolab.cz/... nabídky jsou všude možně, vyberete fotky tak jak byste je chtěla uspořádat a oni vám z toho udělají skutečnou knihu, nebudete fotky lepit ani zakládat

Dělala jsem něco podobného manželovi k padesátinám. Koupila jsem velký blok s tvrdými deskami, na to nalepila obrázek z přání z padesátky. Lepila jsem fotky a k tomu psala různé historky z vypravování, potom i co jsme prožili s dětmi, až po současnost. Hodně jsem si u toho zavzpomínala, občas jsem něco nenápadně na manželovi vyzvěděla. Rodiče už dávno nemá, tak jsem se neměla koho zeptat...hrála jsem si s tím asi měsíc, ale byl to nejvíce obdivovaný dárek při oslavách, hodně jsme se u toho pobavili, protože tam byly fotky i jeho sourozenců,kamarádů, když byli malí, tak na to i Ti dotyční koukali a vzpomínali...psala jsem to ručně a ještě dokreslovala obrázky.

také jsme to dělali, sehnali jsme staré album, které vypadalo jako sto let zapomenutá kniha, prostě takový ten starý vzhled, fotky jsme tam vlepili pomocí růžků, nebo jsme měli možnost je přelepit folií - jako to bývalo kdysi. Fotky jsme vložili bez komentářů, ale s nějakým sledem a nápadem, třeba i vtipným. A přesně od první fotky od narození až po současnost (bylo to k 70.narozeninám). Nezapomněli jsme vlepit fotky vnoučat (samozřejmě pokud možno v přítomnosti oslavence), pomíchali jsme černobílé fotky s barevnými, dokonce jsme naskenovali různé "relikvie" jako ocenění, diplomy, zajímavé dopisy, články z novin, prostě jsme z toho udělali tkaový životopis. Dědu to tak dojalo, že takového jsme ho nikdy neviděli...

A samozřejmě jsme se nezapomněli popídit po fotkách, které děda třeba ani v životě neviděl, když nám je někdo nechtěl věnovat, prostě jsme je naskenovali a vytiskli na fotopapír...

Koupil jsem album s koženou vazbou a ručním papírem uvnitř. Byly tam už úchytky na fotografie.