Dobré odpoledne. Další týden mě čeká dědické řízení po otci. Po druhé se oženil, vlastní děti neměli. Macecha mi k dnešnímu dni nedala žádný odhad, který nechala udělat. Nevím nic. Kolik co a jak, ale to se dozvím za týden. Vlastnili spolu 2 nemovitosti, 2 auta. Macecha je samozřejmě připravená dělat nátlak a nechat si všechno pro sebe, hledá kličky aby mi nedala ani korunu (informace mám od zdroje, se kterým se stýká, a za předpokladu, že nepujde proti ní). Nikdy mi zemřelý otec nemohl nic dát. Naopak musel dotovat její děti ( školy, bydlení, živobytí). Zakazovala nám se stýkat. Při jakékoliv návštěvě u toho musela být. Nebylo to jednoduché. Ohledně nemovitostí, která mají spolu v katastru napsané jako SJM, mě zajímá ... Když se sestěhovali, tvrdí, že prodala svůj byt a za ty peníze koupila jiný, ve kterém spolu žili. Jak závažně to je prokazatelný? Otec měl také peníze po rozvodu, našetřené. Zrovna tak si mohli za její peníze užívat a za jeho koupit byt. Toto vše se odehrálo před 30ti lety. Jak se můhu bránit, aby mě nesedřela z kůže? Dědí se tedy podle zákona, žádná závěť není.
4x
Dobrý den, a co tak se na to prostě vykašlat? Při takových otázkách si vždycky vzpomenu na případy z rodiny, kdy se sourozenci málem sežrali a jejich děti se do smrti budou nenávidět, nebo na případ z mého okolí, kdy druhá manželka dosáhla toho, že manžel se nestýkal se svými dětmi z prvního manželství... I já jsem prošla podobnou zkušeností - moje matka se s mým otcem rozvedla a znovu se vdala za též rozvedeného muže, takže když ten zemřel, nedědila jsem nic, všechno zůstalo jeho dětem z prvního manželství. A můj otec se znovu oženil, měl dva syny a když zemřel, vzdala jsem se dědictví, protože u notáře to vypadalo, že jsem se sešla s grupou somálských sirotků - tak mi jich bylo líto, i jejich matky, všichni jenom kličkovali, že nic nemají. A zjistila jsem, že vlastně od nikoho nic nepotřebuji, což bylo jedno z nejskvělejších zjištění v životě. Podotýkám, že můj otec se o mě nijak nestaral, posílal zcela minimální výživné pouze po nejnutnější dobu, protože nesouhlasil s tím, abych studovala (jeho poslední vzkaz pro mě byl v mých 15 letech, že mám jít do práce a nevymýšlet školy) a jeho děti - moji bratři, oba vystudovali VŠ - mě neznali. Přála bych Vám, abyste došel stejného duševního klidu a jenom zpovzdálí se díval, jak se pozůstalí žerou - o co vlastně? Všechno, co potřebuji, mám vlastním přičiněním.
Bože, ať si to baba nechá a třeba se tím zalkne. Máte kde bydlet? Máte svoje auto nebo aspoň zdravé ruce a zdravý rozum? Tak dědictví nepotřebujete.
Máte pravdu skoro ve všem, presto bych sám osobně nikdy nenechal všechno někomu jinému, vždy bych to bral jako vlastní slabost, sám bych nemohl nalézt vnitřní klid, protože vzdání se majetku po rodiči tohoto typu bych vnímal jako další křivdu.
On je rozdíl slušně a rozhodně požádat o to, co mi podle práva náleží, nebo vše nechat jinému.
Jen bych moje právo, pokud by to šlo, uplatnil bez zbytečného stresu, bez trvání na přesném vyrovnání, někde bych časem povolil nějaký, i větší ústupek, aby i druhá strana byla vlastně spokojená.
Ono je hezké zůstat hrdý, člověk ale nesmí být hloupý. Ty peníze, i kdybych je sám hned nutně nepotřeboval, by mohly pomoci například vašim dětem, třeba pro to, aby byly klidnější, že mají zázemí, až samy budou chtít založit rodinu, nebo vnoučatům.
S tou rodinou se stejně dál stýkat nebude, případné vzdání se dědictví nikdo neocení. Nemá cenu nic zachraňovat, tak ať má alespoň nějakou satisfakci ve formě dědictví. Vždyť se kvůli tomu stresovat nemusí, stačí pár podpisů
.@vilík - a vidíte, mně to naopak přineslo nesmírnou vnitřní svobodu a klid. Muži taky ze své podstaty na tyto záležitosti reagují jinak, ve stylu "ze mě nikdo blbce dělat nebude", k čemuž je vede testosteron. Mně je to opravdu ukradené. Žila jsem 45 let bez lásky a podpory svého otce, a teď se budu s jeho vdovou a syny handrkovat - o co? Prostě bez toho žiju dál. On je tedy už 15 let po smrti, všechno jsem už dávno uzavřela, jenom v souvislosti s dotazem, ve kterém jsem vycítila známku paniky "přece se nenechám okrást", jsem si na to vzpomněla.
3x
Dědické řízení po otci bude řídit notář určený soudem jako soudní komisař. Jeho se při dědickém řízení na vše ptejte, on vám řekne jaké jsou zákonné možnosti. Do dědického řízení spadá všechen majetek(movitý - auta, nábytek, nemovitý - SJM, finance, závazky-dluhy), které otec k datu úmrtí vlastnil. Nepřistupujte na žádné návrhy pozůstalé manželky a navrhujte své návrhy, třeba nemovitost, kde manželka bydlí bde mít celou ona plus auta a vy celou druhou nemovitost. To proto, abyste nevlastnila nějaký menší díl něčeho a většinu pozůstalá manželka, to byste svůj díl nikdy nezpeněžila. Nebude to nijak složité, nemusí vše sedět na korunu, třeba nábytek pusťte a bazírujte na celé druhé nemovitosti.
3x
tak toto je otázka do pranice. Jít do boje či nejít? Píšete, že se nechcete nechat sedřít z kůže, takže jste rozhodnutá jít tvrdě do boje. Pravděpodobně si ledaco vynutíte, ale považte ty konce. Získáte podíl na nemovitosti, který vám vaše macecha tak jako tak neodplatí a který stejně nebudete moci používat. K čemu vám bude? Já vám řeknu k čemu. Tak leda pro zlost. Na potkání se budete hádat a vzájemně si polezete na nervy dalších 100 let.
Další věc. Auto z dědictví je spíš problém, než zisk. Co s ním budete dělat? Radím nebrat.
Moje žena byla přesně ve vaší situaci. Také dědila po otci, kdy druhým dědicem byla jeho druhá manželka, nevlastní matka mé ženy. Navrhli jsme odstupné 80.000.- (právě tolik, kolik měli na účtu), macecha souhlasila a mě se ulevilo. Domek sice vypadal docela dobře, ale byl v původním, čtyřicet let starém stavu a navíc blízko u Karviné. Stejně bychom v něm nikdy nebydleli, protože moje žena byla ráda, že se z oněch končin dostala a do místa jejího rodiště ji netáhne vůbec nic. Já se jí nedivím.
*
Být vámi, navrhnu akceptovatelnou dohodu o nějakém odstupném, to vezmu rychle zmizím, aby mě macechou už nikdy nic nespojovalo.
0x
Vypadá to, že macecha bude chtít, abyste na vypořádání dědictví nepřišla a všechen majetek zůstal jí. Vy se potřebujete setkat s notářem, uvést majetek po otci a hlavně přihlásit se do dědického řízení. Jste oprávněná dědička. Pokud by došlo k podvodu a Vy jste do dědického řízení přizvána nebyla, bude nutné napadnout neoprávněné jednání macechy a požedovat nové dědické řízení.
0x
Nechat všechno pokorně tomu, kdo s vámijednal a jedná tak, jak popisujete, je hloupost. Odhad se pro dědictví obvykle vědomně dělá co nejnižší a pokud ho nechala dělat macecha bez vašeho vědomí nebo spoluúčasti, můžete ho napadnout. Prostě, braňte se. K tomu ale asi budete potřebovat právníka, pochybuji, že byste sama měla šanci. O všem bude muset rozhodovat soud...na váš podnět. První informace, radu, nejspíš získáte na nějaké bezplatné právní poradně, často ji provozují i různé charity. Lehké to mít nabudete, ale značná šance určitě je. Tak vám přeji úspěch!
0x
Mám obavu, že nikdo nebude nic vyšetřovat... Vezme se současný stav a to jaký majetek je v současné době, kdy se pořídil zda před svatbou či po svatbě... Nikdo asi nebude vyšetřovat zda měl někdo našetřené peníze před 30 lety, protože to může být neprokazatelné a třeba je mohl prohrát v automatech a nikdo nemusel ani nic vědět... Odhad udělá odhadce na základě tabulek a třeba ani auto není jako auto... Určitě je rozdíl mezi novým Ferrari a 30 let starým Favoritem. Prostě bych si nedělal iluze, ale taky bych se nechtěl nechat úplně obrat... Na druhou stranu, se dědí i dluhy... A v některých případech, kdy vypadá dědictví nadějně a člověk na ně kývne, se může proměnit z neznalosti situace i v hromadu dluhů...
Jinak držím palce!
Dluhy se spaltili zhruba před 3mi lety, jinak žádné nejsou. Upřímně se mi do toho opravdu nechce, ale dělá ze mě debila celých 30 let, za to mi to fakt stojí. Už jen kvůli otci, když to tak chtěl, protože věděl, že bude dělat problémy ... I když tedy mohl napsat závěť. Bohužel zemřel nečekaně.
@lila, přeji Vám upřímně ve Vašem jednání úspěch, bez závěrečné hořkosti a pachuti. Přeji Vám, abyste v klidu dosáhla svého a hrdě odešla. Nejste ale ve výhodné pozici a možná se stane, že dojde k nějaké nepříjemné scéně. Zkuste být připravená na všechno a nenechat se zaskočit.
Mně se mimořádně osvědčil postoj, který zmiňuji výše. Dědické řízení jsem přečkala v klidu a na úrovni, a za ten pocit mi to stálo. Stejně bych se ničeho nedočkala a vysloužila bych si pouze nehynoucí nenávist.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.