Dobrý den, narazila jsem na tuto diskuzi a prosím o radu nebo Vaše zkušenosti. Mám 15-letou dceru. Jako menší o nějaké počítačové hry, tablety a telefony nejevila vůbec žádný zájem. Radši sportovala, hrála si atd.
Situace se změnila tak před rokem a od té doby se to jen zhoršuje - prakticky nedá telefon z ruky.Neustále si s někým dopisuje. Jednou jsem zahlédla, že jí na telefon přišlo během pár minut několik desítek zpráv! Typu Ne, Jo, Hm, Dobrý, Asi, Možná. Na dotaz s kým si třeba píše, řekne, že se spolužákem její kamarádky apod. Proč si ti mladí píšou s lidma, který vůbec neznaj? Pro mě je to naprosto nepochopitelná situace. Přiznám se, že ani nevím, jak tato virtuální komunikace funguje a jak se ti lidé vlastně najdou. No asi to bude tím, že jsem trapná (jak říká dcera) a dělaj to tak prej všichni. Nemám žádný profil na FCB, počítač používám v práci pracvně opravdu téměř 8 h denně. Mám pár dobrých přátel se kterými se pravidelně stýkáme, s těmi vzdálenějšími se stýkáme méně, tak si občas napíšeme sms nebo zavoláme.
No prostě dcera ten mobil má furt. Učí se, telefon leží vedle ní, pípne, dcera ho hned popadne a odepisuje. Při té intenzitě zpráv, co jsem popsala, odepisuje téměř neustále. Když jí řeknu, ať ten telefon odloží, tak začne buď brečet nebo se vztekat, že si ho zrovna vzala a před tím se učila ... zrovna včera jsme měli na zahradě takovou rodinnou sešlost a dcera neustále vymýšlela různé záminky, aby mohla jít dovnitř zkotrolovat telefon (nemá data, jen wifi a ta na zahradě nejde) - takže jednou šla na wc, pak šla pro pití, pak si šla umýt ruce atd. Vyrazila jsem za ní a pokaždé ji našla s telefonem v ruce. Přijde mi, že ona si prostě vůbec neuvědomuje, že ten telefon používá. Absolutně ztratila zájem o všechno jiné - dřív chodila sportovat, navštěvovala různé kroužky. Mám takový pocit, že kdybychom ráno neodjížděli do školy a do práce společně, tak ji odpoledne najdeme s telefonem v ruce. Že by ani nepostřehla, že měla jít do školy. I ve škole se teď mírně zhoršila. Přijde mi taková nesoustředěná. Na střední se dostala jen díky tomu, že jí započítali body za dobrý prospěch. Jinak přijímačky udělala jen na 50% z matiky a na 50 % z češtiny.
Jsem opravdu trapná a dělají to takhle teď všichni mladí? Omezujete nějak svým dětem dobu na těchto přístrojích? Kontrolujete je, co na sítích dělají? Já jsem to až doposud nedělala, ale s dcerou není rozumná řeč. Když se s ní snažím promluvit, ztropí scénu. Myslíte, že to přejde nějak samo nebo to mám začít nějak řešit?
Dále musím konstatovat, že dcera je "tatínkova holčička" a ten jí všechno dovolí, takže jsem na nějaké řešení sama. Manžel mi nevěří, že dcera je takhle často na telefonu. Navíc nemá doma ani žádné pravidelné povinnosti (myslím dceru). Když po ní chci, aby vyndala nádobí, vyčistila papouškovi klec, vysála, tak následuje kanonáda důvodů, proč nemůže) musí se učit, je unavená, bolí jí břicho ...). Když na tom i přes výmluvy trvám (musím to tak 5 x zopakovat), tak mlátí nádobím, uklízí jej mokré a tak tu práci odflákne, že si to radši příště udělám sama a jsem ráda, že dceřiny řeči nemusím poslouchat.
S manželem se kvůli dceři neustále dohadujeme, protože jí neustále omlouvá a dokonce jí nedávno koupil nový mobil. Docela se mně teď hodilo, že mi volali ze školy, že mám přijít - potřebují se mnou mluvit, protože dcera je ve škole drzá na učitele a odmlouvá. Já zrovna musím odjet na školení a těším se, že si od toho doma odpočinu. Takže do školy posílám manžela. Sice se tomu vzpouzí, ale nic jiného mu nezbyde.
2x
Dobrý den. Dnes je jiná doba. Mladí se bez tlf., tabletu, či pc neobejdou. Pak mají problém s komunikací z očí do očí. Vy nejste s manželem ve výchově dcery jednotní a to také není dobře. V 15ti letech by měla v domácnosti pomáhat a brát to jako svoji povinnost. Pokud k tomu není a nebyla však vedená, možná je čas na to, abyste nastavili jasná pravidla. Co se týče telefonu – mně se vždy příčilo dětem něco pořídit, koupit a pak jim to za trest brát, či zakazovat. Ale i tady se jde na určitých pravidlech domluvit. S dcerou si sedněte a komunikujte. Hlavně jí vysvětlete, že drzost, lenost a šprajcování jí tolerovat prostě nebudete a také byste měla komunikovat o tomto s manželem a dohodnout se na tom, že výchovu dcery sjednotíte, abyste jeden druhému nepodrýval autoritu a dcera toho nezneužívala.
0x
Bohužel závislost na mobilu je stále častější, jedná se o nemoc, zvanou "nomofobie".
Ve videu se můžete podívat, jak se vlastně dnes žije. Stále s mobilem.
Známá to řešila s 13 letou dcerou tak, že po příchodu domů mobil vypnula a odevzdala mamince. Až splnila pomoc s domácností, napsala si úkoly a naučila se do školy, máma ji mobil vrátila.
0x
Dítě není třeba jen ošatit a nakrmit, ale taky se mu věnovat, povídat si s ním, chodit s ním do přírody, vést jej ke sportu, kultuře...
Vzpomínám - mí rodiče s námi chodívali každou neděli ven, na procházky, taťka cestou vysvětloval, jaký pták to zpívá, jaká květina roste u cesty...znal toho hodně. Chodili jsme společně na houby, učili nás je poznávat, na borůvky. V létě jsme se snad denně, pokud bylo počasí, chodívali s rodiči koupat do pěkného rybníka za naší vsí. Učili mě plavat...Jezdívali jsme na podnikové chaty, kde rodiče pro děti pořádali sportovní utkání, karneval, táboráky aj.
Mobily, tablety a jiné přístroje, které ani neumím pojmenovat, tehdy nebyly, zato dnes se rozšířily měrou nevídanou. Pro rodiče jsou výhodou. Dítěti to koupí a mohou od něj mít pokoj. Nemusí s ním do lesa, k rybníku, dítě se zabaví samo. Jenže pak to přeroste v mánii...
15 letou dívku asi dostanete na rodinnou procházku leda v bezvědomí. Ale my, protože jsme začínali jako malí, připadalo nám úplně normální, že s rodiči jdeme někam už jako -náctiletí. Chtělo to prostě vysvětlovat, poučovat, ale tak, aby dítě nepoznalo, že je poučováno, aby ho to zajímalo, bavilo. To jste prošvihli. Dívka tedy nemá žádné koníčky, nemá vlastně ani rodiče, kteří by pro ni vymysleli něco zajímavého, proto se upnula k té krabičce. Myslím, že návrat zpátky bude velice náročný. Nic ji totiž nevbaví, nezajímá. Chtělo by to zjistit, co by ji mohlo zajímat a pomalu ji do toho nenásilně vtáhnout. Jaga.
babajaga, já si to nemyslím. se mnou taky rodiče chodili od malička na výlety a na procházky a zejména táta měl přehled a uměl velmi hezky vykládat, ale jako patnáctka bych tedy nebyla tak trapná, abych s nimi někam šla. a to jsem vždycky bývala tak trochu podivín, takže jsem mínění okolí tolik nepodléhala, byla jsem roky zvyklá, že (řečeno dnešními slovy) nejsem in a nevadilo mi to. a do kroužku jsme v osmičce chodili už víceméně hlavně proto, že vystoupit z pionýra by byla víceméně sebevražda, zvlášť v roce přijímaček na střední a byl v něm patrný přesun zájmu od her akčních ke hrám sedacím + citelný úbytek spolužáků na víkendových výpravách. nejoblíbenější holčičí zábavou tehdy bylo sedět na hřišti na lavičce a tlachat (no, mne to sezení nebavilo, takže se mnou holky při tlachání korzovaly kolem hřiště kolem dokola, což bylo tak maximum, co pro mne byly ochotné udělat). jedna kamoška byla tedy akčnější, s tou jsme chodily po Praze a stopovaly mladé chlapce (což, samozřejmě, máma nesměla vědět, jinak by mě asi zabila). popravdě, sama za sebe jsem ráda, že moje starší holka v patnácti chodila po Praze a s mobilem v ruce lovila pokémony a ta mladší zas ve stejném věku po té Praze s mobilem v ruce hledá kešky. jenže to chce mít v mobilu data, kdo je nemá a je závislý na dosahu wifiny, ten si tyhle pohybové hry s mobilem moc nemá šanci zamilovat a spíš bude peckovatět v okolí routeru 
0x
S tím se bohužel asi nedá nic dělat. Žijeme v roce 2019. Také mi některé dnešní děti připadají až moc drzé a nevychované. Včera jsem byla v supermarketu, kde nakupovala maminka se dvěmi dětmi. Srarší dcera, asi 11 let, chtěla meloun a rodič jí ho odmítl koupit, neboť byl na váhu velký a drahý. A dcera spustila takovým sebevědomým, panovačným až přikazujícím hlasem, jako nějaké služce : Já chci melouna, chápeš to? Nějaká prosba, nebo pochopení, že opravdu maminka melouna koupit nemůže, dceru prostě nenapadla. Tato scénka ve mně zanechala fakt tak divný pocit a to jsem cizí člověk. Matka byla ale úplně klidná, dceru nenapomenula, nepoučila. Děs.
0x
Problémů máte víc. Je to nejenom mobil, ale i dceřina (ne)výpomoc v domácnosti a její chování.
Když začnu od konce: to chování má příčinu i v pubertě, to tak prostě je. Také záleží na tom, jak se chovají její kamarádi (kamarádky) v obdobné situaci. Tady by snad šlo pokusit se domluvit s dalšími rodiči, ale bez záruky...
Na pomoci v domácnosti trvejte, a to velice důsledně. Napište jí seznam věcí (dost přesný rozpis), co byste po ní chtěla, aby (u)dělala a proberte to s ní - můžete akceptovat výměnu (nevysaješ v po, ale v pá, místo úklidu nádobí z myčky se postaráš o právě vyprané prádlo atd.).
S mobilem je to horší, tyto děcka mají bez mobilu už docela regulérní absťák. Tady bych zkusila nějaké akce/aktivity, které ji dřív bavily a sáhla bych i k tomu, že bych občas "vyřadila" na nějakou dobu wifinu - prostě nejde internet, to musíš pochopit, já vím, že je to hrozné...
Zabavit mobil v případě, že něco nebude, jak má být (není připravena do školy, neuklidila, ...).
Moje dcera mi ve 13 - 15 letech v podstatě vedla domácnost, měla jsem po rozvodu ještě 1 zaměstnání a po příchodu domů jsem sedla a okamžitě spala. Zvládla to, i když studovala gympl a "srovnala" i své bratry. A jak se jí to dneska hodí.
Moc bych s Vámi nesouhlasila...Ve 13 letech jste ji přinutila předčasně dospět tím, aby zastala VAŠE povinnosti. Protože pomoci doma ano, ale vést místo matky celou domácnost je uchylné docela. Měla více povinností převzít kolem 17 - 18 let. Myslím, že na to nevzpomíná ráda, že přestala předčasně být dítětem a stala se dospělou ženou.
Je patrně ještě mladá, ale přijde čas, kdy se Vás na ta ztracená léta dětství zeptá - bude stačit potom to, že Vy jste na domácnost neměla čas - ptám se, proč jste si ji potom pořizovala? Pokud máte argumenty - peníze - tak ničím nezaplatíte její ztracené dětské roky, kdy místo, aby s kamarádkami řešila první lásky, tak díky Vám řešila domácí rozpočet na nákup a co zítra uvaří.
Nechtěla bych Vás za matku. Něco takového je omluvitelné jen, když matka onemocní, nikdy ne proto, že se začne chovat jako chlap, přijde z práce, domácnost je zajištěna díky dítěti a ona může už jen opočívat na kanapi. Pracovala jsem i na 3 směny, pracovala jsem i těžké práce, kde jsem tahala metráky, všechno kvůli vyššímu platu, ale takto jsem se nechovala, abych vzala dítěti zbytek dětství. A nejhorší je, že to považujete za správné a žádný extrém není správny. Jak se Vám žije s takovou "výchovou "? Byla dobrá pro Vás, ne pro Vaše dítě.
0x
Zcela zásadní tu je nejednotný postoj rodičů, kterého dívka využívá. Děvče už je závislák a manžel by to měl pochopit. Pak byste jí mobil na nějakou dobu odebrali, aby si splnila povinnosti. Znám rodinu, kde to naopak nevydržel otec, hubaté dcerce, co dosud bez mobilu neudělala ani krok, mobil vytrhl a hodil s ním o zeď. Čtvrt roku byla holka bez mobilu a zrovna to vyšlo na dobu příprav k přijímačkám na SŠ. Udělala je. Pak na narozeniny dostala nový mobil, ale smí ho používat jen s pravidly, která rodiče spolu.stanovili. Tady bude problém tatínek. Vezměte si na pomoc prarodiče.
0x
Lidé tu mají pravdu v jedné věci a sice v potřebě jednotného názoru s manželem na výchovu. Nesmíte mít v tomto směru každý jiný názor, protože jde opravdu už o závislost a to se musíte spojit, abyste pomohli včas svému dítěti. V životě na něj mohou čekat další závislosti a když se nenaučí s nimi bojovat včas, prohraje.
Nejvíce v tomto věku pomohou pravidla, nastavená rodiči, ze kterých rozhodně v zájmu dítěte neustoupí.
Rodiče si také nemohou dělat co chtějí, nejdříve povinnosti a až pak si každý z nás zaslouží trochu té zábavy, kterou má rád. Ale nemůže to být nikdy opačně - zábava a pak - možná - povinnost. Takže to musíte své dítě naučit. To je má rada a neváhala bych s tím, než se situace zhorší.
@dolga - nejdříve povinnosti a až pak si každý z nás zaslouží trochu té zábavy
Takhle napsáno to vypadá skvěle - pastička se skrývá v tom, že se vždycky dá najít nějaká "nesplněná povinnost", pro kterou je třeba "nezaslouženou zábavu" odložit 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.