Ahoj
Mám to v rodině poněkud obráceně a to tak že mě z větší části vychovali prarodiče.
Od mala jsem tam vždy trávil veškerý svůj volný čas, nejvíce u nich na zahradě kde jsem tvrdě makal.
Teď mi je 17 a samozřejmně kdo by v 17 trávil veškerý svůj volný čas na zahradě u prarodičů. Rád jim jdu sem tam pomoct, babičce s úklidem, dědovi na zahradě ale co mě už brnká na nervy že když jdu jednou někam s kamarády tak je oheň na streše a když tam člověk pak příjde tak ho pomalu vyhoděj...
Pravda je taková že se tam už opravdu ukážu max 2 krát do týdne protože prostě nemám jinak čas a nedokážou to nějak pochopit.
Samozřejmně to nemyslím zle a nemůžu proti nim nic mít protože si nechci ani představovat kde bych dneska byl nebejt jich, dali mi hrozně moc do života...
Jak jim nějak rozumně vysvětli že mám taky nějakej svůj život?
3x
Starým lidem to nevysvělíš. I tak jsi borec, když jsem četla, že tam chodíš 2x, tak jsem si domyslela do měsíce a ejhle, ono to bylo za týden. Od určitého věku by lidi měli děti nebo vnuky tzv. pustit a nelpět na nich. Ovšem spousta lidí to neumí a akorát vyvolává v druhých pocit viny, Prostě jim řekni svůj názor a ať si dělají, co chtějí. Snaživý jsi dost. Hlavně nemít pocit viny, největší pocity viny mají ti, kteří vlastně žádnou vinu nemají, jen se nechají zmanipulovat.
2x
Zdravím. Sedněte si s praroči a v klidu si popovídejte. O tom, že nejste již malý kluk a máte také své zájmy a zkuste se domluvit na tom, že pokud budou cokoli naléhavě potřebovat pomoci, dají Vám vědět a Vy si již rozvrhnete svůj čas tak, aby to vyhovovalo všem. Jinak jim o sobě dejte vědět občas i mobilem, aby viděli, že se o ně zajímáte. Dejte jim čas, zvyknou si, že jste již pomalu dospělý a chcete žít svůj vlastní život.
1x
No to je teda fakt blbý. Já bych řekla, že 2x do týdne je docela dost. V tomto případě si myslím, že spíše prarodiče by měli uznat,že tam nemůžete být každý den. Ale musíte chápat i vy je. Oni to asi berou od vás něco jako zradu. Vychovali vás, dali vám svůj čas. Asi to taky pro ně nebylo jednoduché, vychovali svoje dítě a když si mohli zase trochu užívat, přišel jste vy. Asi je to i o komunikaci, častěji jim to říkejte, že jste rád, že tady jsou, atd. Že máte kamarády, že jste rád i s nimi, trochu je do něčeho vpravte, vyprávějte jim, co by se jim třeba líbilo slyšet. Chtělo by to, aby tak více přistoupily na váš život, na vaše soukromí. Jiného nevím, co poradit. Co třeba,kdyby jste někdy vzal i ty kamarády k nim na zahradu, na chvíli, tak posedět. Oni je poznají a možná by potom byli takoví přístupnější k vašemu volnému času, který chcete trávit rád i po svém.
0x
Máte pravdu, v 17 chce žít každý svým vlastním životem a pobavit se s kamarády. A starší generace vidí jen práci, kterou bys měl ještě udělat.
Na druhou stranu - prarodiče Tě vychovali. Neznám Tvoje rodiče, ale asi ve výchově selhali, když museli místo nich nastoupit prarodiče. Takže kdybys babičku a dědu neměl, mohl jsi třeba i skončit někde v děcáku. Proto jim určitý vděk a lásku projevit musíš, nebo tedy měl bys.
Pomáhej jim, síly jim ubývají a sami už na všechno nestačí. A oni na Tvou výchovu také vynaložili hodně sil, přestože už nebyli nejmladší a péče o Tebe byla povinnost rodičů.
Nějaký rok to ještě vydrž, časem se oženíš a až budeš mít svou rodinu, budeš třeba bydlet někde daleko a nebudeš muset pomáhat. Ale za to, co pro tebe udělali, bych jezdila, aspoň občas a pomáhala dál s tím, na co už oni nestačí.
Uvědom si, jak bys třeba skončil, kdybys je neměl. Tvůj vděk si oba zaslouží. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.