Ve zkratce,Je to 3 roky co jsem se seznámil s družkou s 2 dětmi,2 roky vše v pohodě,3rok v mé nepřítomnosti (v práci),začala chodit do hospody,párkrát jsme se pohádali,vždy v klidu bez facek apod.Ale už ve mě byla ta nedůvěra znát,tak jsem zapínal MP3 nahrávání abych věděl co se děje doma.Chování matky k vlasním dětem to nelze tady psát.(sprosté výrazy vynechám,ale vyhrožovat 4 letému klukovi,aby si zbalil věci a vypadne k vlastnímu tátovi,13 letou holku psychicky deptat,a ještě je vodit do hospody(máma se ožere našrot že neví co dělá).Teď bydlí i dětma a novým přítelem z hospody nedaleko (p.s. podmínky otřesné),každý z hospody si tam dělá zastávku (na kafe) ,ráno večer,ani snad nezamyká.Ale mě de spíš o ty děti jak je z toho vytáhnout?PS. moto družky Vše pro děti
4x
Nedoporučuji dávat nahrávky na internet - zahráváte si s paragrafy! Pan kolega axus má ve svém dodatku pravdu! Jestli jsou fakta, která zde popisujete, pravdivá, a opravdu nejde o vyřizování účtů, je nahlášení tohoto stavu na orgán sociálně právní ochrany dětí - SPOD (sociálka) v pořádku. Pokud jsou závažné skutečnosti v nedostatku péče o děti prokazatelné, pracovníci SPOD mohou podniknout příslušné kroky k nápravě, a nemusí to být nutně odebrání dětí z péče matky.
Ano, souhlasím s názorem, že děti jsou svým způsobem na jistý životní styl, který jim dopřává matka, zvyklé. Ale jestli se jim zdá takový život přirozeným, si již nejsem jistá, pokud měly šanci poznat život jiný. Možná, snad. Pokud se situace nezmění, může se to stát... Také souhlasím s názorem, že dohled a zásahy "sociálky" děti strestují. Nicméně život s matkou, jako jste zde popsal Vy, je stresuje daleko více, a může mít nedozírné následky na jejich psychiku a na celý jejich budoucí život v dospělosti. Ty děti mohou již nyní nebo v budoucnu trpět neurózami a jinými závažnějšími psychickými onemocněními. Skutečnnost, že onemocnění somatická způsobila dceři hlavně matka sama, je v tuto chvíli neprokazatelné. Může to tak být, ale také nemusí. To si můžete beztrestně dovolit tvrdit i nadále jedině v případě, že by to bylo odborníky potvrzeno.
V žádném případě nesouhlasím s názorem, aby jste se o osud dětí nezajímal a nechal celou záležitost být, jak tady na fóru také zaznělo. Ale nesouhlasím ani s medializací. Pokud se Vám zdá dosavadní postup sociálních pracovníků nedostatečný, máte možnost obrátit se na jejich nadřízené. Pokud ani tam neuspějete, jejich nadřízení mají také své nadřízené. Toto je solidní postup. Medializace může v něčem pomoci, ale spíše ublíží - to bych brala jako poslední možnost. Medializovat takové skutečnosti, kde figurují nezletilé děti, se mi zdá pro ty děti daleko více stresující a vůči nim i nezodpovědné. Dostanou se pak do ještě většího tlaku, který si ani nedokážete představit. Nehledě na to, že média neprezentují o situacích podobných této objektivně v celém kontextu, a většinou nezazní ani názory všech těch, jichž se to týká. Sociální pracovníci vyjdou ze všeho jako ti nejhorší, protože v rámci komerčnosti a vyšší sledovanosti je třeba reportáž zviditelnít a zpopularizovat. Velmi laciné a časté (bohužel), je najít "viníka". A kdo je první na řadě? Sociální pracovník, který se nemůže bránit, protože mu není dán prostor k vyjádření a nemá ani šanci popsat celkovou situaci. Nehledě na to, že nemůže ani všechny skutečnosti a souvislosti uvést, protože je vázán mlčenlivostí. Jen nadřízený pracovník, případně nadřízený orgán, má právo posuzovat práci sociálního pracovníka a skutečnost, zda pracoval správně a v zájmu dětí, a zda využil všech možností, které měl. Nikdo jiný - ani média, ani společnost ho nemá. Nepřísluší jim to. Ti nemají (v drtivé většině) odborné dovednosti a schopnosti a nemají a nikdy ani mít nemohou o případu všechny relevantní informace, aby mohli objektivně situaci posoudit. A nemají k tomu ani morální právo. není mi známá žádná situace, kdy by sociální pracovník kafral novináři do toho, jak má psát své články, a režisérovi, jak má točit film.
Předpokládám, že informace, které jste zde popsal, vycházejí ze skutečnosti a jsou pravdivé. Že opravdu nejde jen o očernění Vaší bývalé družky a o vyřizování účtů. Tady byste mohl nejen narazit, ale naopak i dětem ublížit. Pokud je však situace reálně taková, jakou popisujete, není to normální a dětem ubližuje naopak jejich matka. Její chování vůči dětem může naplňovat i některé znaky psychického týrání. V tom případě je na místě dětem pomoci. Každému dítěti je u matky lépe, také s tímto názorem se ztotožňuji, ale za předpokladu, že ho matka neohrožuje na zdraví a na životě. Je na Vás, zda "do toho" půjdete. Můj názor je takový, že byste měl. Nechci Vám tady psát něco o tom, že máte "morální povinnost" to udělat. To je blbost. Máte nárok to udělat stejně tak, jako máte nárok děti nechat napospas matce.
Můžete něco pro děti udělat, pokud opravdu chcete, a stojí Vám to za to. Máte na to právo. Může nám být každého malého tvorečka, který neprožívá dětství tak, jak se dětství má prožívat, strašně moc líto (jak zde také paní kolegyně napsala). Ale to mu nepomůže - naše lhostejnost mu ubližuje také. My, dospělí, máme možnosti, jak zabránit týrání dětí a ohrožování jejich zdraví, případně života. Děti si samy pomoci neumí.
Na závěr bych chtěla jen dodat, že člověka nemáme právo odsuzovat za nic, co dělá, a co my považujeme za nesprávné. Neznáme důvody, které ho k takovému chování přinutily. Mnohdy za to ani nemůže. Ani změnit jeho osobnost nedokážeme. Můžeme mu ale sdělit, že se nám jeho chování nelíbí a že ho nepovažujeme za správné. A ten člověk může své chování změnit, pokud bude mít k tomu důvod (prostá odpověď na otázku proč to má udělat, může někdy stačit). Dotyčná matka dětí, o které se ve svém dotazu zmiňujete, také, když bude chtít. Když bude znát odpověď na svou otázku proč a když se novému chování naučí. Ale je to běh na dlouhou trať, ve které hrají nemalou úlohu nejen sociální pracovníci, ale i lékaři a jiní odborníci. A nemusí to, samozřejmě, vyjít. Dokonce to vidím stejně jako paní kolegyně sebod, asi se matka těžko změní. Ale má právo dostat šanci náš názor vyvrátit svým změněným chováním. A děti mají právo dostat šanci na lepší život.
Dneska už poněkolikáté čtu tento příspěvek,je tedy psychické týrání,když matka říká svébu bratrovi(jediným s kým z vlastní rodiny komunikujeP.s.-bezdomovec),(dcera dole v pokoji,vše slyší) pár nadávek ...já ji zabiju,tu k ...ja ji zabim,ja ji tak nesnášim to si nikdo neumí představit co se pak tý holce se honí v hlavě,vžijete se do toho někdo!Já s bratry také vyrůstal jen s otcem,ale tohle si nikdy nikdo nedovolil říct a nedovolil bych si to též o někom říct. A říkat tohle o vlastní dceři.Která z vás matek by tohle řekla? Sociálka zatím nehodlá komunikovat-stačilo by nestarej se to je naše věc!
0x
To je opravdu hrůza, chudáci děti. Ale podle toho jak píšete - nejsou děti Vaše. Vím ,že tím trpíte ,když víte co se u nich odehrává. Těžko asi pomůžete cizím dětem . Jedině poslat tam sociálku.
sociálka už tu byla,se mnou nechtějí komunikovat tak to asi budu více medializovat,poznámka pro dcera má v necelých 14 letech už 8 tatínka,Má LMD,ledviny 80%,12% a noční pomočování,ale od teď tvrdím že za tento stav může jen matka
dneska tady byla socialka po 3od čtvrtka ,vždy jen u družky(bývalý),tak člověk neví co se děje s dětmi,když jsem s dětmi byl sám doma,tak zlatý děti,uvidím do zítra jestli se soc.ozve,jinak nahrávky hodím na net.
No, Bade, mě se zdá, že si přes děti vyřizuješ svoje účty s bývalou přítelkyní. Když jsi do tohoto vztahu šel, dobře si věděl, že ta paní žije ...no, trošku jinak. Vždyť jsi musel být tatínek číslo sedm. Se svojí bývalou přítelkyní se hádej, jak chceš. Ale dětem to nedělej horší. Nebo si snad myslíš, že uveřejněním jejich fotky na netu jsi jim nějak pomohl? Klidně se na mě zlob, ale to je z Tvý strany ubohost. Sociálku zaolej, s tím se dá souhlasit.
0x
Jen jestli se ji nesnazite ocernovat a znicit, pac si nasla nekoho jineho misto Vas.
Nerikam, ze to tak je, ale klidne byt muze. A jak mi tady mame vedet, ze neni?
doplněno 22.02.10 15:16:A jeste jedna dobra rad pro Vas.
Podle toho, co pistete, nejste zakonny zastupce deti, takze bacha na zakon 40/1964 Sb., paragraf 12, odstavec 1.
kdybych věděl že jsou děti v lepším tak to beru,ale hospodský děti,kterým matka zakazuje jakýkoliv kontakt s vlastním(od matky)dědou,tetou atd.,maže dceři telefonní čísla, od tety a dědy jsou holka i kluk lépe zabezpečeny ,ale do plnoletosti co z nich bude?
jakej postup by si tedy zvolil?,tady nejde o družku a mne, ale o děti,co z nich pak vyroste když to odkoukají od vlasní mámy, a těch hospodských keců,když jsme se daly dohromady,tak dcera neměla ráda ožraly(úplně je nesnášela)viz.předchozí partner,a nato máma začne pít.(do němoty) za 3 hodiny se takhle ožrat? během ledna 2krat v pátek po 7 hodinách v hospodě,když děti čekaj doma,tak pokazit celý výkend.Je mě necelých 40 let,ale když piju (to už je zázrak) tak vím kdy mám dost a co dělám.
Co dělat? Abych mohla opravdu zodpovědně poradit, musela bych poznaz celou situaci v realu. Jedno je ale jisté. Ať se nám to zdá jakkoliv nepochopitelné, tak i takovým dětem, jak zde popisuješ, je lépe u "mámy". Ony jiný život nepoznaly. Pro ně je chování jejich matky naprosto přirozené. Bohužel. Tím, že tam začne chodit sociálka apod., tak se děti stresují. Nijak jim to nepřidá. A jejich matku to těžko změní. Smutné, ale taková je skutečnost.
Jiná je situace v případě, že dochází k týrání dětí, nebo dokonce k zneužívání. Zde potom jsou děti rodině odebrány.
Ty asi nemůžeš udělat nic. Nemůžeš dětem nijak pomáhat, protože si to jejich matka nepřeje. Nemůžeš stát někde opodál a pomáhat jim s jejich životem. Nemáš na to žádné právo. Věř mi, že je mi každého malého tvorečka, který neprožívá dětství tak, jak se dětství má prožívat, strašně moc líto. Ale poradit nedokážu...
Ony jiný život nepítačoznaly? kluka jsem vychovával od cca.1.5 roku na svůj věk toho dneska dokáže více než vrstevníci(počítač,pomáhal při jakékoliv práci,jen ho byla potřeba nějak zaměstnat)uU holky to bylo trochu obtížnější musel si jí člověkzískat, více věnovat,(to už bylo znát ve škole méně poznámek ) více vysvětlovat,vážit si věcí atd.Většinou jsem to ppřikládal k LMD ale opak je pravdou: u holky platí toto:
Jako psychické týrání považujeme:- slovní útoky na sebevědomí dítěte, jde o nadávky, často vulgární,
- opakované ponižování dítěte, jedná se o uvádění dítěte do situací kdy jsou uráženy jeho lidské kvality,
- zavrhovaní dítěte, dítěti je dáváno najevo, že jdinu či rodiče nedůležitým, nepotřebným,
- násilná izolace dítěte, , širší rodiny, , rodičů,
- kontrolování dítěte s cílem vyvolat u něj pocit citového ohrožení, patří zde výroky typu, "stydíme se za tvé chování", "těmi špatnými známkami nás utrápíš". Také zde patří případy kdy je okolí rodiny prezentováno jako nepřátelské, dítě je kontrolováni s kým se stýká,
- podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním, dítěti je dáváno najevo, že ničeho nemůže dosáhnout, nic nedokáže udělat, například "ty to stejně neumíš", "ty to nedokážeš", "
Dopady psychického týrání se liší na intenzitě, délce týrání a také na jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází.
Psychické týrání může mít tyto následky:- vznik různých druhů závislostí, , depresí;
- pocity dítěte, že není rodiči milováno;
- dítě se neustále podceňuje je ustrašené, nebo je naopak projevuje velice agresivně _ projevy psychicky týraného dítěte mohou být různorodé, často nevyrovnané a proměnlivé a tak často obtížně stanovitelné;
- děti mají problémy v mezilidských vztazích,které přetrvávají do dospělého věku a mohou přetrvávat i po celý život. Potíže se projevují hlavně ve vztahu k lidem se kterými chce navázat důvěrný vztah, ve vztazích ke kolegům v zaměstnání a ve vztahu k nadřízeným;
- dítě pochybuje o správnosti vnímaní reality, je pro něj jednodušší obviňovat sama sebe než připustit odpovědnost rodičů za to co se mu děje;
- projevují se tendence stát se obětí psychického týrání v dalších vztazích. Oběti psychického týrání si vybírají partnery, kteří je psychický týrají anebo naopak aktivně sami psychicky týrají své partnery či děti;
- oběti psychického týrání se vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení stávají častěji obětí šikany, a to jak ve škole
Jiná je situace v případě, že dochází k týrání dětí, nebo dokonce k zneužívání. Zde potom jsou děti rodině odebrány
O týrání už tady psát nebudu,ale to zneužívání mě zarazilo.Víme,že matce stačí pár piv,proložit pár panáky a neví co dělá,už se takhle jednou předvedla druhý den ani nevěděla jak se dostala s klukem domů.Holku tam nechala napospas,a přátelé matky ji nalévali pivem?Kdo pak ponese tu zodpovědnost,když se to bude opakovat a dopadne to jak píšete?
bade, očividně Vám to vadí, asi víte nejlépe, jak ty děti žijí, ale vše Vám poradila kolegyně šťastná, jasný postup. Zítra je úřední, můžete začít jednat. Tady už to nikdo nevyřeší. Přeji, dětem pěkné dětství, tak se do toho zítra dejte. PT /stařenka/ 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.