Jak se chovat k protivným lidem?

@rodic - Já nevím co s tím.

Jestlipak byste si vybavil i ty, kteří se k vám chovali mile nebo aspoň neutrálně? Asi hůř než ty dva "protivy", že? To, co nám nevadí totiž bereme jako samozřejmost na rozdíl od chování pociťovaného úkorně.

Příště si namísto užírání se protivy pochvalte, jak na vás byla příjemná ta paní v zelenině nebo pán na zastávce

Možná jste opravdu přecitlivělý, díky své špatné psychice. Možná působíte na lidi stejně protivně, i když si sám myslíte, že jste milý. Zkuste být více nad věcí, říkejte si, že každý jsme nějaký a hlavně takové lidi pusťte hned z hlavy. Nemá cenu si kazit den naštváním. Lidi nezměníte a budete i na takové někde neustále narážet. Zkuste to brát jako terapii, abyste byl odolnější proti nim. Věřím, že je pro Vás těžké, ale protivným člověkem nemá smysl se zabývat.

Jak se chovat k protivným lidem, rychle s nimi vyřídit věci které s nimi máte zbytečně s nimi komunikaci neprodlužovat a neřešit je a co nejrychleji od nich pryč, toť celé, je to o tom že když jsou nepříjemní tak většinou oni mají nějaký svůj problém vy s tím nemáte co společného na vás to pouze přenáší neměli by ale stává se, čili jsou-li na vás protivní nejsou protivní kvůli vám s vámi to nemá nic společného zvláště u lidí u nichž jste jen ve formálním kontaktu které tedy jinak nezajímáte, alespoň většinou...

Na zlého a nepříjemného člověka buďte příjemný, ono se Vám to vratí. Takový člověk nečeká, že budete milý a vykolejí ho to.

S kým jednat nechci s tím nejednám. S kým jednat přesto musím, jednám jen tím nejmenším možným způsobem.

Ta prodavačka (nebo někdo jiný) má asi důvod být protivná. Třeba jí rozčílil protivný zákazník před Vámi, třeba jí bolí zub, třeba jí zemřel manžel, nebo se špatně vyspala. V tu chvíli by nejspíš byla nejraději někde úplně jinde a je jí úplně jedno, jestli jste taky protivný, nebo příjemný. Měla by se sice ovládat, ale ne vždycky se to podaří. Nic mi do jejích problémů není, stejně jí nepomůžu. Takže když na někoho takového narazím, chovám se neutrálně, vyřídím svoje záležitosti a odejdu. Dál už o tom nepřemýšlím a zapomínám na to dřív, než vylezu z krámu. Mám svých starostí dost, proč bych si měl kazit náladu cizími?

Pokud takový člověk není vyloženě "gajzl", tak si na vás jen vylévá zlost a zvedá sebevědomí. Někdo před vámi ho naštval, má problémy doma atd. Spíš ho politovat. Tak to je napříč celou živočišnou říší, nejen u lidí. Je dobré to neposílat dál, ale hodně lidí to dělá. Já se snažím o neutralitu. Pokud je ke mně někdo hnusný (i přes můj úsměv), začnu být odměřená. Úsměv pryč, odpovídám jednoslovně.

Už jsem to jednou psala, že mám takovou teorii. V dnešní době je čas predátorů, kteří se neohlíží na ostatní. Jdou jen za svým vlastním prospěchem. A tím nemyslim jen kariéru, ale i takové drobnosti běžného života. Proto jsou i normální lidé pořád v opozici, napružení, preventivně nas*sní a útoční. Vstřícnost by z nich udělala oběť, tak hodí mimikry predátora. A jen opravdu ti sebevědomí to neřeší.

Pravdou je, že v poslední době se setkávám s arogancí u lékařů a proti tomu se moc bojovat nedá. Ale jak říkám, neposílat to dál. M.

Můře v OBI se to už možná vrátilo, třeba jí před vámi naštval její nadřízený, protože si dobře neplnila své pracovní povinnosti.

Na to je přísloví "na hrubý pytel, hrubá záplata".

Já se díky svému povolání servisáka s nas*anými lidmi občas potkávám, ale rozhodně se s nimi nepouštím do kontraverzí. Nestojí mi to za rozčilování, krom toho mám pochopení pro to, že každý má občas den blbec.

Ale co nesnáším je arogance, povýšenost a pod - ale ani s nimi se nehádám, zato pak při psaní faktury ,,přitlačím na průpisku´´ případně dotyčného v telefonu zařadím na ,,gray list´´ tedy mezi takové, kterým telefon zvedám jen když se mi to hodí. To je asi jediná výhoda současného stavu školství - nejsou lidi, takže zákazníci se přetahují o servis.

K protivným lidem se už mile nechovám. Zdá se mi, že oni potřebují dát tu protivnost najevo (pomáhá jim něco ventilovat) a milé chování je takové, které nedává najevo, že tu protivnost vnímáte, naopak, zcela ji ignoruje, což je někdy frustuje ještě víc. Takže mi často pomůže spíš to, že začnu být odměřená, napřímím se, zvednu hlavu, nasadím vážný výraz, zpomalím tempo řeči a pohybů... Protože takové chování dává najevo, že jste si jejich nepříjemného chování všimli. A to je to, co ten frustrovaný člověk potřebuje.

Co mě spíš v poslední době dráždí, jsou lidé, co velmi rychle mluví, velmi rychle se pohybují, nenechají vás domluvit, jsou neklidní, ani Vás pomalu nevnímají, dělají ukvapené závěry, aniž byste domluvili a řekli to, co říct vlastně chcete... protože ty nezpomalíte a nedonutíte, aby se soustředili, poslouchali a zamysleli se nad tím, co slyší. Jednání s nimi je peklo.

Co s tím? Šetřete na el kolo, které se vám zamlouvalo. Do té doby si pořiďte za pár korun hůlky a denně choďte svižně na dlouhé procházky. Vyčistíte si hlavu, shodíte přebytečná kila, budete mít méně času vysedávat u PC a přemýšlet nad nesmrtelnosti chrousta.

Vždy si řeknu, zaplaťbůh, že s protivama nežiji.