Mužský, jak vás potrestat?

Půjdu proti proudu. Nemluvit, neprat, nevařit - nééééé, stejně se to časem vrátí do normálu, jen i vy přijdete o kousek nervů.

Po hádce nechat půlhodinky až hodinu uklidnit a s úsměvem přijít za mužem se sdělením " Dáš si se mnou kávu?" Pokud kývne je vyhráno. U kávy se bavit normálně a po ní jen sdělit, že rozpory mohu nastat kdykoliv, ale že byste očekávala jedno zázračné slovíčko "Promiň". To za předpokladu, že tohle slovíčko používáte i vy .

Zdravím. Vy si to asi ani neuvědomujete, ale tím, že chcete dospělého muže, kterého jste si vybrala proto, že není onuce jako ten předchozí, trestat, ho vlastně chcete donutit, aby jednal a choval se tak, jak vy zrovna chcete. Jinými slovy - z něj chcete udělat onuci, kterou pak zase budete pohrdat. A najdete si nového chlapáka, s kterým se budete zase hádat, trestat ho, vyčítat, brečet atd. dokud se zase nepodřídí a nestane se 3. onucí. Je to opravdu to, co chcete? Ida

Mluvit ve fungujícím partnerském vztahu o trestu je nesmysl. A pokud o něm mluvíte, pak ten vztah nefunguje tak, jak by měl a je vhodné uvažovat o nějakém řešení (domluva s partnerem, manželská poradna, v krajním případě až rozchod).

Dobrý den. Berte ho takového jaký je, se vším všudy. Nechtějte ho předělávat, ani vychovávat. Nikdo nejsme dokonalý a Vy sama nejlépe víte, proč jste si vybrala právě jeho a proč s ním jste. Chtít trestat dospělého chlapa je opravdu pošetilé. Tím spíše, že jinak Vám naprosto vyhovuje ve všem.

je zajímavé, že se nikdo doposud nezeptal jak ublíží (když ne fyzicky)...ono je rozdíl "být ublížená" a "ublížit"...v tomto blíže nekonkrétním případě bych to viděl na typickou situaci, která může za většinu problémů a to, že on sice nic špatného neudělal, ale druhá strana si myslí, že ano...aneb slovy klasika..."pro ženu neexistuje problém, který by se nedal vytvořit"...tzn...on nevidí problém tzn. neprojevuje lítost..nemá důvod se omlouvat a řešit...zároveň se také nebude omlouvat jen z principu, aby měl klid.. což většina chlapů pod tímto nátlakem dělá a v což také tazatelka dle mého názoru doufá...

Tady je spíš důležitá nějaká empatie, či respekt a snad i láska. Pokud je někdo tvrdý ignorant a vždy se snažíte vy, tak už předem máte rozdané karty. Na to jste přistoupila sama. Nevím jestli je dobrý nápad něco teď měnit.

A co nemůžete změnit s tím začněte zacházet ve váš prospěch.

Vaše myšlení a myšlení muže je jiné. Nechtějte tedy, aby se rozhodoval stejně jako vy. Je to podle přírody a tak je to optimální. Buď se s tím smíříte, nebo ne. Cokoliv jinak není přirozené. Pouze můžete sdělit, že to a to vám vadí a ať to nedělá. Ostatní je na něm. Nevařit, neprat a nesexovat a najednou váš partner zjistí, že vás vlastně ani nepotřebuje... Dobrá rada viz výše a opět asi od ženy.

Njn...ta mužská hrdost...Jen se nebojte,že neví,ví moc dobře co by měl a že trpíte,ale nejde to přes něho,aby se choval jinak..Znám velmi důvěrně u 1.muže...,ale když jsem jednou řekla,že odcházím,tak i brečel-tvrdák jeden..S touhle povahou,moc nenaděláte..Jen bych zostřila pozu,když s vámi nemluví..Ukažte hrdost a budte nad ním,v žádném případě se nenechte vydírat..Moc dobře ví,že vám to vadí a že vás týrá nemluvením..No chce,aby bylo dosti po jeho a tak vás trestá..

Podívejte,nikdy jsem nebyla měkkota,alespon né tak,že jsem to nechala znát,ale to,že člověk zůstával s dotyčným dál,vydalo za vše,že pokračoval,byl si jistý.Až když mu teklo do bot,že jsem řekla a dost,odcházím.máte malé dítě?Taky jsem měla.No a co?Top ještě neznamená,že sebou nechám vrávorat a nechat se vydírat,být pod,protože toto z něho dělá muže?Jeho pocit,že má na vrch?Za jakou cenu?Zkouší to dokud to jde..je to na vás.A dejte mi pokoj,celý život,tohle to,to raděj nic.

Dobrý den, i dost tvrdý muž jen těžko přejde mlčky a bez zájmu ženské slzy - tam je ta "ženská síla". Zdravím!

P.S. Někteří muži nezvládnou ani odmítání sexu partnerkou (ale vydržet se to chvilku dá ).

maky - myslím muže, nikoliv brutální hovado .

asiuplneblba - když zde čtu Vaše doplnění, tak nějak nevím, na co si vlastně stěžujete. Měla jste (asi citlivého) "srajdu" a bylo to špatně. Nyní máte necitlivého dominantního nadsamce a z něho chcete udělat citlivého člověka, ale jinak stejného (aby byl oporou, byl tvrdý, měl vysoké ego a stále souložil). Nechci Vás urazit, ale myslím si, že nick, který jste si zde sama zvolila, je výstižný.

Nejsem sice chlap, ale nešlo by třeba oplácet stejnou mincí? Tak to dělejte jako on. Nemluvte. Nebude to pro Vás zase až tak obtížné, už to znáte. Když Vám to udělá on, tak to také musíte vydržet. A na to nemusíte být žádná "svině". A nedivím se, že v takovýchto případech upřímný rozhovor nefunguje. On totiž když si někdo myslí, že pravdu má on (a specielně chlap ), je těžké ho upřímně přesvědčovat o jeho omylu. Obvykle se opravdu nedá dělat nic jiného, než to nechat vyšumět. Záleží ovšem na závažnosti oněch problémů. Pokud to jsou prkotiny, nechte to "plavat".

a proč žít s takovým člověkem, který se o mě nezajíma?

Ale jinak milá tazatelko... pokud máte potřebu primárně trestat a nikoliv řešit a třeba se i zamyslet... tak se vám vlastně podařilo to, co jste chtěla. Je mi vás líto.

Je to jednak povaha, výchova, co viděl doma, tak se chová. Byl takový vždycky? Proč jste si s ním pořídila 2 děti, když vám ten muž vyloženě nevyhovuje? A trestat, to je těžké, jak chcete dospělou osobu trestat? Třeba vám zde muži poradí, ale já si stejně myslím, že přítele nezměníte. Kvůli čemu se vlastně hádáte, k hádce jsou potřeba dva. Vy sama se hádek nezůčastnujte, zkuste to a uvidíte.

Jsem toho názoru, že lidé spolu mají mluvit.

To znamená - žádné předpoklady typu "to přece musel vidět..., každému by to došlo..., dělá, že neví, jak mi tím ubližuje..., musí to na mně přece poznat...". To jenom v červené knihovně muž/žena "vidí" na očích toho druhého úplně všechno, někdy teda až když zázračně prozře.

Raději si vše vyříkám z očí do očí (trocha diplomacie neuškodí). A někdy je třeba akci opakovat (nekonalo se prozření ani po polopatickém vysvětlení).

Může se pochopitelně stát, že narazíte, a dotyčný tomu prostě rozumět nechce, je jinak nastavený, má chování jinak zažité třeba z domova. Pak je třeba být trpělivá a případně se i smířit s tím, že jiný nebude.

Nevařit,neprat,nesexovat...no,s tím vařením,máte děti,vařila bych to co on nemá rád a když se ohradí tak jen říci že vám a dětem to chutná. Nevím jak u vás,ale hodně chlapům,,nejde pod nos,, špenát s vejcem,nudle s mákem nebo jen kakaem,koprovka,těstoviny se zeleninou,dušená brokolice...ale jsou i chlapi všežraví a ty ani tímto nepotrestáte. Ale jinak jak už psali rádcové, chce to hlavně v klidu si popovídat a vše probrat co se nelíbí vám a co jemu.

@asiuplneblba - on to říká, že ho to mrzí, ale jen když se ho přímo zeptám...ale když vím, že někomu na něčem záleží, tak to respektuji a třeba se i podřídím, ne?
Jenže to je pořád, promiňte, ten "rodičovský" postoj - Pepíček vám taky slíbí, že "už to víckrát neudělá" a "podřídí se" = poslechne hlavně proto, že je v pozici slabšího - což partner není ani z logiky vztahu být nemůže.

muži prostě fungujou jinak - zkuste se vcítit do jeho myšlení a přizpůsobit tomu své očekávání. Většinu mužů nelze k ničemu nutit - když tak "diplomaticky" a ne hádkou, a v žádném případě není dobré je hanět a ponižovat. Šikovná ženská umí muže tzv. "utáhnout na vařené nudli" - to se ale nesmí prosazovat a ohánět se "emancipací" a"lidskými právy

Situace je velmi elementární - dotyčný pán si hraje na alfasamce a Vy mu to baštíte i s navijákem. Zřejmě Vám to ale vyhovuje, když s ním i nadále žijete a tenhle dotaz je jen o tom, že se pokoušíte jen uklidnit vlastní svědomí, ten člověk se jen tak proniczanic nezmění.

Holt každý svého štěstí strojvůdcem

Zdravím

Dle mého soudu je klíčová "sebereflexe", ta buď více či méně je, nebo prostě není, pokud není pak jakékoli chování toho druhého v tom partnerovi "nic nevzbudí" protože tam chybí právě to "docvaknutí" vycházející právě z jisté schopnosti sebeposouzení z jistého alespoň malého odstupu od svého já a tedy dovtípení se, že chyba může být i na mé straně. Lidé kteří sebereflexi nemají bývají často přesvědčeni o své neomylnosti a bezchybnosti protože nejsou schopni rozlišovat své počiny, jsou-li konfrontováni se svým omylem nebo chybou, pak většinou ani nejsou schopni vyhodnotit že k omylu došlo, prostě jim to "nedocvakne" a to i když jim předložíte všechny důkazy které jsou objektivně nezvratné. Zato naopak posuzování chyb druhých se věnují se zvýšenou vehemencí. Sebereflexe a empatie, pokud nejsou je problém.