Nejste přihlášen/a.
Stručně: Zítra musím jít k zubaři, ale strašně se bojím. Bojím se, že to psychicky nezvládnu. Už jsem opravdu nešťastná. Nevím, co mám dělat. Hledala jsem na netu nějaké rady, jak se strachu zbavit, což byla chyba. Místo toho jsem se dočetla, že někteří lidé u zubaýe dokonce omdlévají. To mě "velmi povzbudilo"
Vzchop se trochu, zubař není sadista, natož kat.
Nechej si píchnout injekci na umrtvení, potom budeš mít jaksi plechovou kušnu, nic neucítíš.
A když Ti to bude hodně nepříjemné, či snad ucítíš pocit na omdlení, zatahej ho za rukáv a utrum.
Přestane.
Jsem na tom jako Vy a nejraději bych chtěla "umrtvit" už v čekárně. Ta injekce sice bolí, ale není to nic, co by se nedalo přežít a člověk s tím počítá a ví, že to trvá pár vteřin a pak je pokoj. Ale nějaké desetiminutové vrtání zubu zaživa, to už je jiné kafe. Navíc se může vrtačkou dostat až k nervu a to bych vybourala do stropu díru a vylétla jí ven, jako Mefistofeles.
Když jsem ke svojí současné zubařce přišla poprvé (od jedné, která mi tvrdila, že v tom zubu není nerv - byl), řekla jsem jí, že se šíleně bojím a jestli by mě nemohla už v čekárně postřelit narkotizační puškou. Ona je úžasná. Laskavá, trpělivá, dokázala nemyslitelné - chodím k ní beze strachu 2x ročně a mezitím kdykoli, když se mi něco se zuby stane. Vždycky mi všechno opíchla, nakonec jsme pokročily tak daleko, že poslední dvě drobnosti mi ošetřila bez injekce. Naprosto jí důvěřuji. Například mi stolička napříč praskla dva dny před synovou svatbou, nebo mi uletěla celá sedmička a zůstala jen milimetrová skořápečka kolem dásně, všechno vyřešila v klidu, bez bolesti, ošetřené zuby slouží... Zbožňuju ji.
Je to o důvěře. Když zubaři nevěříte, děs vám znemožní k němu jít.
Doufám, že plakat nebudu. To je to poslední co bych si přála. Máte pravdu, zubaři nedůvěřuji, ale nějak už to dopadne. S tou injekcí to ještě přece jenom zvážím. (Taky mě napadlo, jestli to nebolí víc, než samotné vrtání). Ale věřím, že ať už to bude probíhat jakkoli, odejdu živá a zdravá. Nebojte se o mě.
Když jsem před víc jak 20 lety přišla poprvé ke své současné zubařce se zubama v naprosto dezolátním stavu, tak jsem ji hned ve dveřích řekla, že mám se zubařů panickou hrůzu a u té poslední jsem se po škubání nervu zaživa pozvracela a omdlela, tak mi tenkrát řekla, že to spolu zvládnem. Ze začátku to bylo krušný, takže jsme se domluvily, že mne hospitalizují a pod narkózou udělají vše co je potřeba. Takže my vytrhli 4 zuby co už se nedali zachránit a něco poopravili. Postupem času to bylo čím dal lepší a teď po letech vím, že mne nikdy nenechá trpět. Takže ať už mi provádí cokoli, tak vždy s umrtvením a chození k zubaři už mne nevadí.
Držím vám pěsti, to dáte.
Možná mě tu někteří vynadají, že nabádám k braní léků zbytečně, ale což si vzít anxiolytikum?
Stačí půlka nějaké pilulky proti strachu, to musíte vyzkoušet, kolik vám zabere...
Pozor. Ale potom nemůžete řídit auto. Možná máte zubaře blízko a dojdete pěšky.
A slibte si nějakou odměnu za tu statečnost. Třeba že si někam vyrazíte na výlet, nebo si koupíte maličkost pro radost.
Poradím tohle, když začíná zubařka vrtat, v duchu začnu s psychoterapií. Řeknu si, jsem napjatá, uvolni všechny svaly a udělám to, tím se mi uleví. Povolím zaťaté pěsti. Začnu myslet na to, jak ležím ve vo ňavé trávě, větříček povívá kolem, svítí slunce a já vdechuju vůni. Prostě se snažím myslet na něco příjemného, abych se nesoustředila na to, co mi dělají. A vše je snesitelnější. Umrtvovat na vrtání mě přijde mrhání léky i svým zdravím, každý lék navíc do těla, který nemusí být, je naškodu. A kdo nesnese ani vrtání, tak je s prominutím docela cimprlich.Pokud už léky na psychiku berete, nedávala bych nic dalšího, protože by se to mohlo zkřížit a udělat nežádoucí reakci.
Prostě si nechte dát injekci. Je to nepatrné píchnutí. Odběr krve je rozhodně nepříjemnější.
Když zde čtu komentáře některých lidí, kteří jsou zřejmě zvyklí na socialistické řeznické zubaře, tak se mi dělá trochu špatně. Vrtání do nervu bez umrtvení, trhání bez umrtvení, argumentace s pohotovostí...
Tohle fakt ještě dnes dobrovolně podstupujete? U normálního zubaře by automaticky každý potenciálně bolestivý zákrok měl být v lokální anestezii.
Když jsem se svými zdemolovanými zuby přišel na zubní kliniku aby mi to dali do pořádku, tak první věc bylo, že jsem dostal dotazník. Mezi běžnými otázkami bylo také pár týkajících se strachu ze zubařů. A doktor vždycky přívětivě pohovoří, pustí hudbu, popovídá na jaké hrůzy se chystá, opíchá pusu umrtvovacími injekcemi.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.