Napadla mě taková otázka. Dřív se rodičům a prarodičům vykalo a předpokládám, že to bylo hodně rozšířené. Co bylo vlastně tou hybatelskou silou, že se rodičům a prarodičům začalo tykat? Víte to někdo? Nebo na jakou instituci se s touto otázkou obrátit?
4x
Rekl bych, ze ve velkem se na tykani preslo, kdyz sme vsichni zacali byt soudruzi a soudruzky.
3x
Bylo to podobné, jako když dneska někteří rodiče dovolují dětem, aby je oslovovali jménem místo "mami, tati". Chtějí být dítěti tzv. blíž, překonat nějakou hranici, o které si myslí, že je rozděluje (píšu myslí, protože s tím nesouhlasím). Vykáme dodnes osobě nadřazené (nezačnete hned tykat šéfovi, že?), rodiče však už tehdy prostě tak nadřazení být nechtěli. Byl to proces hodně, hodně postupný. Velkým hybatelem této změny byl i konec 19. století, kdy začaly vznikat alternativní vzdělávací směry. Ty vyplývaly z pochopení etapy dětství, specifických potřeb dětí. Když to opravdu hodně zjednoduším, tak si společnost postupně uvědomila, že dítě potřebuje lásku, bezpodmínečné přijetí, vlídnost, laskavost, vřelé city. A to jde s vykáním těžko dohromady.
S tím říkání jménem to bych řekl, že je o jednotlivcích, ale že se to vlastně plošně rozšířilo, ale asi si to lidé postupně uvědomovali od těch uvědomělejších nebo jak to nazvat a postupně se to rozšířilo. Díky
Ano, oslovováním jménem dnes je o jednotlivcích... ale to bylo tykání rodičům zprvu přece také 
nikdo nedokáže s jistotou říct, jestli se to jednou neujme a jestli se jednou nebude někdo na nějaké poradně ptát, jak to, že se rodičům přestalo říkat "mami" a "tati"
Nemyslím, že to je ten důvod - "Vykáme dodnes osobě nadřazené". Naopak - znám více šéfů, kteří hned to tykání nabízejí, a to prakticky každému.
Podle mě to byl výraz úcty, respektu k lidem starším, lidem zkušenějším, lidem, kteří něco dokázali a také se o mě jako potomka starají. To až v poslední době repekt a zdvořilost ke starším mizí.
"...dítě potřebuje lásku, bezpodmínečné přijetí, vlídnost, laskavost, vřelé city. A to jde s vykáním těžko dohromady." - To se mýlíte, moji rodiče těm svým vykali a to všebezpodmínečné přijetí, ...) jako děti doma měli.
Aknelko, já netvrdím, že někteří šéfové nenabízejí tykání. Já říkám, že když přijdu do zaměstnání, tak šéfovi automaticky vykám. Je to můj nadřízený, tak vykám. Že mi třeba hned druhý den nabídne tykání, je něco úplně jiného.
A také netvrdím, že v rodině, kde se vyká, neexistuje bezpodmínečné přijetí, láska a vřelé city 
i když ano, asi to tak trochu zní. Jen prostě měli mnozí lidé pocit, že vykání a lidská vřelost nejdou moc dohromady, a začali tykat. Tykání byl tedy prostředek k tomu, aby se dovedli ke svým dětem chovat s laskavostí, prokazovat jim svoje city, prokazovat lásku... že to u vás šlo i bez toho, nedokazuje, že se mýlím.
0x
Zdravím. Vykáním se vždycky vyjadřovala úcta. Úcta dětí k rodičům, podřízených k nadřízeným, dětí k dospělým. Dnešní 90+ letí ještě často svým rodičům vykali, ale v této generaci nastala změna. Zřejmě se změnilo sociální postavení mladší generace. Snad to přišlo s rozvojem průmyslu jako takového. Do té doby převažovalo zemědělství, kdy každý statkář či sedlák byl "pán". A pánům se vykalo (ještě dříve onikalo), zatímco "plebejcům", i když byli dospělí, se tykalo. Ale i takový nemajetný "plebejec" měl právo požívat vážnosti alespoň u svých dětí. S rozvojem průmyslu odcházely děti do rozrůstajících se měst studovat a pracovat, a stávaly se váženými. Dostávaly se tak na sociální úroveň svých rodičů, nebo je i předčily, takže si rodiče začali vážit dosažené samostatnosti a úspěchů svých dětí, už je nepovažovali za závislé na sobě (rodičích) a přestali se cítit dětem tolik nadřazeni, byli si rovni - nechali si tykat. V rodinách se nahradila (někdy jen vynucená a až zbožná) úcta vztahem daleko hlubším, přátelštějším a laskavějším. Tak já bych řekla, že tou hybnou silou byl rozvoj průmyslu a s ním přišedší změna sociálního postavení mladých generací.
Na druhou stranu v dnešní době se bohužel spíš vytrácí úcta k rodičům a autoritám, je nahrazována jistým pohrdáním, přehlížením a přehnaně vysokým sebevědomím mladých generací, žijících ovšem za peníze rodičů, mnohdy po dlouhé roky dospělosti. Tykání jaksi "zprofanovalo", začalo se implantovat do naší společnosti okamžité kamarádíčkování, tykání kdekoho komukoliv, objímání se s úplně cizími lidmi a přehnaná familiérnost. To ale není výsledek vývoje, to se k nám dostalo díky jakémusi "vlezdoprdelkování" Americe. A tykání mezi nadřízenými a podřízenými? Ono se daleko hůř říká "vy krávo" nežli "ty krávo". Ida
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.