Dobrý den, bavila jsem se s jednou sousedkou a ta má dceru, asi 13 letou. Ta mě nezdraví už nějakou dobu, dokonce ani před matkou mě opakovaně nezdraví. Před asi měsícem, když jsem jí potkala samotnou a nepozdravila, tak jsem jí pozdravila já a ona neodpověděla a zatvářila se tak, jakože mě zdravit nebude, co by mě zdravila. Tak jsem řekla schválně bú. Dneska jsem potkala její mámu v obchodě a nevěděla jsem, jak se k ní chovat. Dělala jsem, že jí nevidím. Vzpomněla jsem si na tu událost s její dcerou a řikala si, že si jí nejspíš na mě postěžovala. Ale jistě to nevím. A to mě právě blokuje v tom se s ní normálně bavit jako předtím. Navíc mě i napadlo, jestli ona sama nezapříčinila to, že mě její dcera nezdraví. Nemluvila o mě nějak špatně doma a ta dcera to slyšela, a proto mě nezdraví. Prostě nevím, co si mám myslet. Jak se k ní chovat? Mám dělat, jakože nic nebo ne? Někdy před necelým rokem mě zvala do hospody a šla tam s tou svojí dcerou. Zrovna jsem jí řekla, že se mi to nehodí. Řekli byste sousedce, pokud její dítě nezdraví, že nezdraví nebo ne? Nebo to řeknete přímo tomu dítěti? Setkali jste se s tím? Jak jste to řešili? Děkuji za názory.
doplněno 29.03.19 18:34:
Vadí mi to i z toho důvodu, že moje rodiče mě kvůli nezdravení peskovali, kárali mne.
doplněno 29.03.19 18:43:
Zase si myslím, že je škoda narušovat vztah s matkou kvůli dceři, která nezdraví. Neříkám, že jí miluju, ale tak všeobecně ve výtahu nebo ve vchodu jsme se bavily, i venku.
4x
Dobrý den. Nikc, já bych to neřešila. Dítě je v pubertě a je vizitkou svých rodičů. Určitě bych si nestěžovala, že mě jejich dítě nezdraví. A s cizím dítětem bych to neřešila už vůbec. Nás rodiče zdravit naučili, považujeme to za slušnost a pusa nikomu neupadne, když pozdraví. Pokud to má však někdo jinak, je to jeho vizitka. Víc bych se tím nezaobírala.
4x
Moc to řešíte, no fakt. Jsou to dva lidé, neberte je jako celek. S matkou se úplně normálně bavte, nic jí neříkejte o její dceři. A na tu nebučte. Věřte mi, že žádného člověka nelze donutit k pozdravu. Vidím to každý den v práci a také mi to vadí. Když ji potkáte, nemusíte ji zdravit ani vy. Ale já bych to dělala. Naschvál, s nadšením a úsměvem, doprovodila bych to gestem ruky - zamáváním. Vy sama budete vědět, že je to ironie, ale kdo ví, třeba se vám ji podaří "zlomit". 
M.
Jo jo, znám. Také občas používáme v práci, ale jen jako osobní vtípek (mimo ucho zákazníků).
Máte pravdu. Kašlu na to. Je spousta fajn lidí, tak proč se tímto zabývat. Jinak ta máma mi připadá namyšlená. Akorát někdy se dáme o řeči o počasí,kytkách a okolí 
. Prostě mě napadlo, jestli o mě za zády nemluví špatně a ta dcera to samozřejmě slyší, a proto přestala zdravit. Nebo přímo s ní o mě mluvila. Jsou takoví lidé, že se s někým baví a pak ho za zády pomluví. Jednou právě ta paní říkala o mém sousedovi, že vypadá tak, jakoby neuměl do pěti počítat. Věděla, že jsem si na něj stěžovala kvůli té hlasitě hudbě v noci, tak proto to řekla. Ale mě se to moc nelíbilo.
Člověk by si měl zakázat takhle přemýšlet. Nikdo nemůžeme vědět, jak a jestli vůbec o nás někdo za našimi zady mluví. Ostatnim můžeme připadat divní, namyšlení (a přitom jsme třeba jen zamyšlení), ale i my si je takto třídíme. Já jsem prostě zvyklá zdravit, tak pozdravím i tu největší kr_vu pod sluncem a basta. A většinou mam zkušenost, že se to časem změní, zvlášť, kdyz se právě prohodí pár neformálních slov nebo se pochválí třeba oblečení či nový účes. Nemusíte být kamarádky, stačí být jen slušná sousedka, ktere se nemusí nikdo vyhýbat 
Přesně tak. Přestože budu mít letos 60, nedělá mi problém pozdravit sama nezdravícího puboše a ještě se na něho usmát. Sousedky, které se na mě dívaly přes prsty, když jsme se (před 30 lety!) nastěhovali, zdravím s úsměvem dnes a denně. Je to samozřejmě o výchově. V našem domě je spousta starousedlíků a já jsem byla "náplava", kterou bylo potřeba ignorovat a poučit o tom, "kdo je lepší". Je to veliká legrace, moje děti zdravily vždycky všechny, já taky, a pomalinku, jak stárnu, se to začíná vracet. Jedna ze sousedek, která se při mém pozdravu ani nepodívala mým směrem, jen trochu víc zvedla hlavu a šla dál, se dnes se mnou zastaví a švitoří o kdečem.
Porostě - nikdo z nich mě nedokázal urazit.
2x
Zachovala jste se správně... na tu nánu bych také zabučel... přesně stejným způsobem jsem naučil zdravit jistou právničku ve firmě... Vždy když jsem ji potkal, tak jsem pozdravil, jak jsem byl vychován a ona nic. Když se to několikrát opakovalo, tak jsem na ni zabučel a ejhle... zabralo to.
S maminou se bavte a zdravte ji úplně normálně jako dosud. Pokud si dcerka stěžovala, tak tím ignorováním jen potvrdíte co o Vás navykládala. Takže s maminou se bavte a zdravte normálně... A na dcerku bych klidně zabučel i před její matkou. Ať se chytne za nos, jak má nevychované dítě.
Já se bála, že mi matka vyčte, že jsem po její dcerce vyjela. Proto jsem se s ní nechtěla setkat. Ale kdyby ano, tak bych jí řekla, "máte pravdu, už mi došla trpělivost, tak jsem jí musela něco říct". Není to vyloženě sousedka. Bydlí 2 patra pode mnou. Proto je potkávám málo.
2x
Pěkný večer přeji. Dcera přítelkyně nejspíše důvod mít bude., to zase né-že-né. Zažil jsem něco podobného. Moje maminka má sousedku a patrně ráda provokuje - nevím. Když jsem ji zdravil, hádejte - nikdy neodpověděla. Ale ouha, když jsem se naoko naštval, po několika letech marného čekání na odpověď, začal ji ignorovat - čekal jsem, co ona na to. Ihned si stěžovala matce, že jí nezdravím.. a prý mě špatně vychovala.
*
Můj kamarád zažil něco podobného, jenom důvod nezdravení byl v tom, že mu matka od sousedky přenášela pravidelně pomluvy od této sousedky.., typu...že málo pracuje kolem domu, že jeho přítelkyně má velký nos...atd atp.. Taky přestal zdravit a také se sousedka dožadovala zdravení...prý je to slušnost, když sama nemá tušení o slušném chování. Patrně nikdy neslyšela o tom, že pomluvy jsou vrcholem neslušnosti.
Pokud máte s maminkou této "slečny" dobré vztahy, pokračujte v nich. Zeptat se slušně (nikoliv bůů) na důvod nezdravení, přímo této slečny, to jistě můžete.
2x
1x
Zdravím,
možná budu v menšině, ale já bych to neřešil. Nějaký důvod to však zřejmě mít bude. A to, že vás nezdraví, nemusí nutně znamenat, že je nevychovaná. Také bych ji však nezdravil.
Já například nezdravím osoby, které mi přijdou nesympatické nebo o kterých vím, že se dopustily něčeho, čím pohrdám, a čím víc by se pozdravení dožadovaly, tím více by se jim ho nedostávalo. A také nezdravím, pokud vím, že se mi nedostane odpovědi. Nějak nechápu důvod, proč bych měl lidem přát pěkný den, když jim ho ve skutečnosti nepřeji, to bych bral jako faleš, a tak jsem vychován nebyl. Už vůbec bych neřekl "na shledanou", když se již shledat nechci. Osobě, kterou nemiluji, bych také neřekl opak.
Dobrý den. To nezdravíte ani kolegy v práci, kteří Vám nejsou sympatický? Ani nadřízeného nebo podřízeného, který vám je nesympatický, ani prodavačku v obchodě, protože je Vám nesympatická? Proč se zdraví? Protože je to slušné a zdvořilé. Pěkný den přeji!
Přeje se, aby bylo přáno. Proč být nepřátelský jen proto, že nám druhý není sympatický. Třeba sám sebe ochuzujete o poznání se s člověkem, který je lepší než jste si myslel. Třeba opravdu není tak špatný, jaký se zdá. Jak to napsala i Mona výše.
Něco jiného je, když si ty dva něco udělají, mají třeba spory. Tam je to jasný. Děkuji za názor.
Děkuji za komentář.
Já tu koncepci chápu, ale pakliže se na mne prodavačka dívá způsobem, který si lze vyložit, že za všechno její utrpení mohu já a že bych měl již nejraději z toho obchodu vypadnout, potom nevidím důvod, abych ji přál pěkný den, vždyť to bych měl strach, že ji ještě tímto přáním naštvu a že jí ho paradoxně ještě zhorším. Nechová-li se prodavačka přívětivě a vidím-li, že jsem jí na obtíž, proč bych ji měl pozdravit a ještě ke všemu se s ní chtít znovu shledat? Mám být slušný já, když vidím, že má blízkost někoho viditelně vytáčí? Pro mne není zdvořilých slov, nýbrž zdvořilých činů! Mám být osobu, ke které se člověk může chovat nezdvořile, ale sám být k němu zdvořilý? Kdyby se to dotyčný člověk aspoň namáhal skrývat a já tak o své přítěži neměl ani zdání, potom bych se slušnému vychování samosebou nevyhýbal. Mou nesympatii si někdo musí vybojovat, což jsem možná předtím špatně vyložil, za to se omlouvám.
Kolegy i nadřízené zdravím, protože v práci převládá přátelská atmosféra a nikdo po mně pravidelně bezdůvodně nekřičí. A když někdo křičí, tak si to zasloužím.
Na střední jsem to měl ale jiné, tam jsem vybrané žáky nezdravil a určité učitele jakbysmet, třebaže představovali jakousi autoritu. Možná se vám to bude zdát neslušné, ale já nemám důvod zdravit člověka, jenž mne před celou třídou úmyslně potopil, a to nikoliv kvůli učivu.
Každý na to máme holt jiný názor, ale to je to krásné, co liší člověka od člověka. Pěkný den.
A takto postižené lidi vy diskriminujete
Ano, jsem si toho vědom, poněvadž jsem jeden z nich, pročež mám zkušenost, že se na lidi někdy stačí jen upřímně usmát, aby poznali, že váš výraz neodpovídá realitě. A když nejde úsměv, pokus o vtip nikdy nic nezkazí. 
Tak vy taky? 
Jenže vždycky někdo musí začít. Vy vidíte, že vypadá protivně, ona vidí, že vy nezdravíte a už to tak bude pořád, protože obrázek jste si už oba o tom druhém udělali. Byla jsem jako vy, ale pak jsem si řekla, ze horší už to být nemůže a zdravím a zdravím mračounům navzdory a usmívám se. Jsou dny, kdy mi to nejde, ale co, nikdo není dokonalý 
Tenšpatny 12:21 hod. 
, hezky jste to napsal. Máte pravdu. Mám to podobně. Pokud je ke mně někdo nepříjemný, proč být k němu příjemný? Většinou jsou prodavačky naštěstí příjemné. Málokdy se tváří tak, jak říkáte.
1x
Prodavačku v supermarketu? To nemyslíte vážně. Na vesnici zdravim každou babu a dědu ale v Brně bych byla za idiota kdybych zdravila každého co potkám. Pokud mě děcka nezdraví, nehrotím to, v pohodě se dáme do řeči i bez pozdravu. Olizování a objímání u pozdravu a to i přátel a rodiny nesnáším, nechápu proč by se měl po mě někdo sápat.
0x
Když vás nezdraví tak asi k tomu má důvod, nejste jí sympatická, nemá vás ráda, přece není její povinnost zdravit někoho, kdo mi je proti srsti. Pozdravím jen ty lidi v ulici, které znám a kteří jsou mi sympatičtí. Přece nebudu zdravit nějaký lidi, s kterými se nebavím. Celou školu mě otravovala život učitelka, která si myslela, když jsem už vyšla ze školy, že jí budu zdravit, túúúhle, šla jsem okolo ní jako by neexistovala a ona vždycky čuměla s otevřenou pusou dúra. Aspon malá satisfakce.
Zdravím i ty lidi, se kterými se nebavím a nestydím se za to. A zdravila bych i tu učitelku, kterou nemám ráda, kdyby na to čekala. Pusa by mi neupadla.
Ne vždy má člověk náladu, tak taky se mi stane, že ne každého vždy pozdravím. A když někoho nemusím, tak ho nezdravím.
Pokud Vám ta učitelka nějak ubližovala, tak se divím, že ten pozdrav od Vás čekala. Je fakt, že jednoho učitele jsem taky ráda neměla a nerada se s ním potkávám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.