Já už to nevydržím. Pravidelně, odhaduji jednou za 2-3 měsíce (někdy i častěji) se mé špatné myšlenky nahromadí a je mi do breku, mám vztek, chtěl bych všechno rozmlátit,... Tuto náladu mám dá se říci neustále, ale né v plné výši a občas se překryje něčím vtipným. Štve mě úplně všechno ... to, že nemám sourozence, že celý život žiji jenom s matkou, že se nikdy nenaučím anglicky, že se mi nikdy nepovede rozjet nějaký byznys, že nikdy nedostavím domek, že jsem neúspěšný ve vztazích, že ...Závidím ostatním lidem - nevím proč - závist je hnusná, studuji školu, která mě baví (bavila), ale nedokážu se soustředit, investuji peníze do špatných věcí a pak toho lituji. Když nic nestíhám, jsem naštvaný, že nestíhám. Když mám chvilku volna- do ničeho se mi nechce a pak opět nestíhám.
Je to ohromné množství nesnesitelných pocitů a nevím jak je shrnout a napsat.
Zkoušel jsem si o tom promluvit s přáteli, ale bylo mi s úsměvem řečeno, že oni na tom jsou úplně stejně. Tomu já něvěřím.
Jediné co mě drží od sebevraždy jsou vzpomínky na myšlenky na budoucnost. Mám životní plán, ale už nemám chut´ ho plnit.
Kdo z vás prožíval něco podobného a jak jste to překonali?
5x
je otázkou, z čeho doopravdy tvé špatné nálady vyvěrají a s čím souvisejí. Pozoruj, kdy se objevují, v jakých souvislostech. Jestli se odstěhuješ od matky, rozjedeš byznys, najdeš si děvče, naučíš se anglicky, to vše je jen a jen v tvých rukách. Je otázkou, z čeho se bere tvé přesvědčení, že to nikdy nepůjde, proč se po dílčím neúspěchu okamžitě vzdáváš.
Spoustu lidí má depresi z méně světla, chce to tedy více pobývat venku, zvlášť, když svítí sluníčko nebo fototerapii, pokud myslíš, že jsi tenhle typ člověka. Pokud už máš rozladu nebo depresi, tak ji v sobě neživit smutnou hudbou a filmy a vysedáváním o samotě doma, to je asi tak nejhorší, co člověk pro sebe může udělat. Základ je donutit mozek k výrobě přirozených endorfinů, které jsou odpovědny za pocity štěstí. Někdo to dělá alkoholem nebo drogami či přejídáním, ale jediný zdravý způsob je sport. Abys donutil svůj mozek vyrábět samostatně endorfiny, které pocit štěstí navozují, je třeba intenzivní pohyb. Nejhorší je se tedy k němu asi donutit, takže přemýšlej o tom, co by ti pomohlo, jak se můžeš přelstít, nejhorší je se obléci a zvednout se z domu, pak už to půjde. Sám po 20-30 minutách pohybu poznáš, že se začneš cítit lépe. Pokud ti dělá problém chůze, zvaž plavání nebo jízdu na kole či nějaký cvičební stroj. Ideální je i fyzická práce. Je známou věcí, že ženy se uklidňují domácími a zahradními pracemi, muži se vrtají v autech a uklízejí sníh či v garáži.
Pokud je vnitřní příčina rozlad a depresí intenzivní, ta se dá obourat i prášky na bázi novodobých antidepresiv (Seropram, Citalec atd.), které jakoby otupí hroty těch rozlad a depresí a dodávají mozku neurotransmiter serotonin.
Výborné je taky každý večer aplikovat uvolňující cvičení, buď jógu nebo autogenní trénink. Jak na to se dozvíš vodopad.cz/.... Zpočátku se ti nepovede vyvolat všechny pocity, chce to trpělivé nacvičování. Když se budeš umět tímto způsobem uklidnit, bude se ti lépe usínat a postupně toho pocitu budeš dosahovat rychleji a rychleji, až pak budeš schopen si ten pocit vyvolat i při smutku a strachu. Autogenní trénink můžeš cvičit při nějaké pomalé a relaxační tiché hudbě, pokud je ti to tak příjemnější, zezačátku ti myšlenky budou přeskakovat z jedné na druhou. Vždy, když se přistihneš při tom, že ti myšlenky utekly k něčemu jinému, nebuď z toho smutný, to se normálně stává, pouze přestaň rozvíjet tuto vedlejší myšlenku a zase se vrať k tréninku.
Druhá možnost je psychoterapie, kde bys postupně odhalil, co je vnější příčinou těch rozlad a naučil se s nimi zacházet. Já bych ti tuto možnost určitě doporučovala, i kdybys bral prášky, protože prášky neřeší vše a je třeba dále se sebou pracovat. Naučit se, jak rozvíjet své seběvědomí, jak překonávat překážky, jak se naučit vnímat kolem sebe ty hezké věci a věnovat jim větší pozornost, než těm špatným. A v neposlední řadě rozlišovat problémy na ty, které můžeš řešit a ty, které řešit neumíš a ty hodit za hlavu a netrápit se s nimi.
Dosáhnout úspěch - to chce kuráž, překonat strach, když si nevěříš, znovu a znovu zkoušet, když se nedaří. Nejpříznivější je ta motivace, proč to chceš dosáhnout, ta by tě při tom měla udržet. I sám vidíš, že to funguje, když tě v těžkých chvílích drží tvůj sen. Nesrovávej se s ostatními, kteří úspěchu dosáhli snadněji. Co z toho? Vždy je na světě např. někdo, kdo běhá rychleji a učí se snadněji než já. Mám to tedy vzdát a přestat se učit a běhat? Jako vidíš ty lepší a úspěšnější, měl by ses taky zaměřit na ty druhé - lidi bez končetin, lidi s těžkou nemocí, lidi bez rodičů, lidi, kteří prožili neštěstí. Přesto ani oni nic nevzdávají a učí nás, jak se vzepřít osudu - malíři, kteří malují nohama či ústy, ochrnutí sportovci, lidé po válce, lidé bojující na chemoterapiích o každý den svého života. Vzpomeň si na ně, až se budeš propadat do sebelítosti a vidět kolem sebe jen štěstí a úspěch.
Poslouchej své srdce, co ti velí dělat a to dělej. Rozumem si můžeš omluvit jakékoliv své sobectví, sebestřednost, špatnost a lenost, ale v srdci moc dobře víš, co dělat.
Ještě na závěr ti chci říci malou bajku:
Jeden večer vzal starý indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu:,,Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. Jeden je špatný. Je to vztek, žárlivost, závist smutek, sobeckost, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebelítost, ego a falešnost. Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal:,,A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl:,,Ten, kterého krmíš."
dejavu,
díky za tu bajku. Je to řečeno stručně a velmi výstižně ... a samozřejmě velmi vhodné k zamyšlení. Samozřejmě je to za palec. 
Mohla byste, prosím, prozradit, kde bych se s podobnými bajkami mohl setkat? Předpokládám, že jde o nějakou literaturu, ale vůbec netuším, kde bych mohl knihu tohoto druhu hledat. Pomohla byste mi, prosím? Děkuji.
... přeji Vám příjemný a úspěšný ... každý nový den. 
Jsem ráda, že se vám líbila, mně přišla emailem, ale trochu jsem zagooglila a údajně by měla být z knihy Tajemství štěstí, kterou mají třeba zde knihy.abz.cz/...
dejavu, ... moc děkuji.
To knihkupectví jsem už dříve "ulovil" do svých záložek, ... tu knihu zatím ne.
Najdou se tam skutečně knihy, které mají trvalou hodnotu. Takže - po Vaší radě - další zajímavý titul, který si nesmím nechat ujít. Díky.
... přeji příjemný den.
Radit někomu autogenní trénink nebo jógu jako "řešení" problémů je jako aolkoholikovi nabízet tvrdší drugy. Deprese se dá vyřešit JEN odhalením skutečmné provotní příčiny a vypořádáním se s ní. Mívala jsem kdysi podobné problémy, ale už 17 let jsem od toho všeho SVOBODNÁ. A to myslím naprosto doslovně, protože jsem VYSVOBOZENÁ z vlivů útlaku, který je prvotní - NIKDE ve zdrav. nezohledňovanou příčinou! Má-li se z toho člověk opravdu dostat, musí poznat pravou podstatu. Jóga apod. jsou stejným "řešením" problému, jako snaha "zapomínat na problémy" opíjením se. Skutečný výsledek těchto "řešení" je ještě horší - i když to tak dlouho nevypadá a tváří se to jako něco "dobrého"! 
3x
Já nevím, ale to, co tady popisuješ, vypadá na typickou depresi, opravdovou, ne to, co lidé neznalí za depresi pokládají. Tvým přátelům se nedivím. On skutečně každý se občas tak torchu takhle cítí, v některých bodech, a je schopen o tom prohlásit, že má depku. Ve skutečnosti to je momentální smutek, ze kterého se vyspí, a proto ti nevěří.
Tyhle myšlenky jsou iracionální. Ty víš, že spoustu lidí nemá sourozence (kupříkladu) a že to není důvod ke smutku nebo k zoufalství, ale pro tebe to důvod je a nic s tím nenaděláš. Tedy, když píšu, že ty myšlenky jsou iracionáln, tím tvou situaci nesnižuji, ale naopak. Racionální myšlenky totiž lze rozehnat rozumem, ale tohle ne.
Tak teď to vypadá, že jsi ztracený případ, ale já tím chci jen říci, že tvůj stav je třeba brát vážně a ne ho zlechčovat slovy "to nic není, s tím se musíš poprat, nemáš žádný důvod. atd. Ale obávám se, že sám si s tím neporadíš a přátelé laici, byť plni dobré vůle, tě nepochopí. Měl bys vyhledat odbornou pomoc. Ale ne psychiatra obvoďáka, ti mají plnou čekárnu lidí, kterým předepíšou protiaden či něco podobného, ale nemají na ně čas. Najdi si nějakou poradnu typu centrum krizové intervence, ono i léky pjdou užívat, vhodně volené, ale jsou i jiné metody: psychoterapie, skupinová sezení. Tak funguje například Lobeč.
A aspoň jednu konkrétní radu, i když nevím, jak cennou. Jsou lidé i odborníci, kteří tvrdí, že s depkou nelze dělat nic jiného, než před ní utéct. Nevím, co na tom je, ale delší přespolní běh, kduž nepomůže, aspoň neuškodí. Teď v zimě možná i běžky.
doplněno 12.02.10 23:32:BTW ta Lobeč opravdu není špatná.A vymluvit se pomáhá.
3x
To co popisuješ si zažil nebo zažije každý. Když jsem si tím kdysi procházel byl jsem zralý na kulku do palice a třikrát denně jsem se věšel. Pak přišlo to co jsem si nikdy nemyslel že mi z depky pomůže... potomek... tedy to vědomí zodpovědnosti za jeho spokojený život a a jeho budoucnost. Najednou jsem neměl čas na své problémy a řešil jsem a stále řeším jak potomka uživit jak jej vychovat jak z něj udělat dobrého člověka... Abych to mohl splnit musel jsem začít u sebe... doplnit vzdělání, mít stabilní zaměstnání, rozvíjet své dovednosti a schopnosti, abych mohl rodinu uživit... Pořid si psa... tím začne tvůj pocit zodpovědnosti... nebudeš myslet na to zda to zvládneš, ale jak to zvládněš... nemysli na sebe ale na druhé... myslet jen sám na sebe je cesta do pekla a bere sílu po hrstech... A jak už tu kdosi psal, zajdi za psychiatrem, kdyby to náhodou bylo patologické tak at to podchytíš včas...
2x
SAY,
... z Vašeho vyjádření ( proloženého Vašimi nejniternějšími pocity ) mě - ze všeho nejvíce - zaujala jedna velmi důležitá věta - a to: "Mám životní plán, ale už nemám chuť ho plnit".
V podstatě jste jednou větou řekl úplně všechno:
1) První polovinou věty říkáte: "MÁM ŽIVOTNÍ PLÁN, ... ... "
Vždyť Vy máte to, co hodně lidí vůbec nemá. - Mít svůj "ŽIVOTNÍ PLÁN"! ... vždyť to je to nejlepší, co můžete mít. 
2) Druhou částí věty říkáte: "... ... ale už nemám chuť ho plnit."
Tímto nepřímo říkáte, že ten plán - patrně - nepovažujete za dobrý, ... protože jinak byste se ( s velkým elánem - už dávno ) vrhl do jeho naplňování. 
Otázkou zůstává, ... proč tomu tak je?
Můj názor je ten, že Vy se ani tak nezajímáte o to, co byste sám chtěl dokázat ( a udělal pro to i to "nemožné" ),
ale za to se - velice moc - díváte kolem sebe ... a domnívám se, že právě z toho neustálého sledování svého okolí ( ... a HLAVNĚ ... POROVNÁVÁNÍ SE s okolím ) pak pramení Vaše závidění tomu svému okolí.
Je to pochopitelné, protože věnujete víc energie svému okolí, než byste měl věnovat naplňování ... VAŠEHO ŽIVOTNÍHO PLÁNU, který máte ( tam někde uvnitř ) již "nalinkovaný".
No a pokud nezačnete s naplňováním toho svého plánu ( což Vás zaměstná tak, že přijdete na úplně jiné myšlenky ), tak opravdu ničeho nedosáhnete.
A že se Vám do ničeho nechce?
Příčin ( proč tomu tak je ) může být opravdu hodně, ale já se domnívám, že ten základní problém může spočívat v některé z těchto dvou skutečností:
A) Domnívám se, že kdybyste měl - ten svůj ŽIVOTNÍ PLÁN - skutečně zajímavý, tak se mu budete - se vší svojí energií - plně věnovat ... a dokážete ho ( v rámci dostupných možností ) určitě i naplnit.
Zatím jste ale o tom nepřesvědčil ani sám sebe, ... protože jinak byste už byl v půli cesty k jeho naplnění.
B) Je ale také možné, že Váš ŽIVOTNÍ PLÁN je zajímavý, ... ale jeho realizace "troskotá" na Vaši POHODLNOSTI, která Vám brání v naplňování toho, co jste si - svým plánem - vytyčil ... a pro Vás je vlastně jednodušší pouze pozorovat své okolí ... a bědovat nad tím, že ten má to a to, ... ale vy to nemáte. Tady se - pro Vás - nabízí další otázka: PROČ TO NEMÁM?
I v této otázce je potřeba si udělat úplné jasno, k čemuž byste mohl přijít i následující zjednodušenou úvahou:
a) Skutečnosti, které nemůžete ovlivnit ( tj. mít sourozence a pod. ) prostě berte jako fakt, který nijak nemůžete změnit ... a je potřeba se s touto skutečností naučit žít ... a jakýmikoliv úvahami neztrácet zbytečně čas, který můžete využít i jinak.
b) No a u toho ostatního, co můžete ovlivnit, si vytvořte pomyslný seznam ( toho všeho, co nemáte a chtěl byste mít ) ... s vyznačením priorit ... a postupně začněte vše realizovat. - Garantuji Vám, že najednou zjistíte, že ten den by měl mít těch hodin ne 24, ... ale i 3x tolik, abyste všechno stíhal udělat.
Pokud se Vám ale nebude dařit - sám si vytvořit potřebné priority ... a těm se začít postupně ( stále více ) věnovat, pak není nic špatného na vyhledání pomoci u odborníka ( domnívám se, že nevhodnější by byla návštěva u psychologa ), který - zcela určitě - odhalí skutečný problém, ... pokud skutečně o nějaký problém půjde.
Takže, černé myšlenky ODHOĎTE úplně STRANOU, ... zhluboka se "nadechněte"... a pusťte se do toho. - Držím Vám všechny svoje palce!
SAY, ... přeji Vám ... příjemný a úspěšný ... každý nový den.
oprava: ( domnívám se, že nevjhodnější by byla návštěva u psychologa )
Zdravím, dnes v noci jsem se snad poprvé v životě opravdu vážně zabýval myšlenkou - sebevražda (jen jsem o tom přemýšlel). Dnes jsem přestal tak trochu myslet na lidi, kterým zřejmě bohužel něco trochu závidím a myslím, že se cítím o pár % lépe. V současné době mám pocit, že jedním z mých možných částí řešení je najít si důvod - proč těmto lidem nezávidět a uvěřit tomu (nejedná se o majetkovou závist - hmotnou). To co píše Zvědavec ke konci příspěvku je zajímavé, protože to, že můj životní plán je dobrý - tomu jsem vždy věřil a možná i věřím. Pomyslný seznam jsem si už dávno sepsal a myslím si, že je to (ač to nechápu) jedna z příčin mé nálady. Jelikož jsem se ze všech sil pustil do realizace plánu a opravdu jsem potřeboval aby den měl tak 100 hodin. Jenomže mám pocit, že lidé v mém okolí nemají živ. plán žádný a jsou v pohodě. Vlastně chci říst, že díky realizaci živ. plánu mi nezbývá žádný čas na hobby a když si nějaký udělám, nevím jak ho vyplnit protože nemám žádné drobné reálné koníčky.
Zkrátka mám pocit, že mi život mizí pod nosem a že si ho neužívám - nežiji, ale pouze přežívám.
Někdo psal o dítěti: Věřím, že je to pravda, ale dítě zatím nepřipadá v úvahu. Nápad se psem je valmi zajímavý a pokud se mi podaří někdy zrealizovat jednu část svého živ. plánu (odstěhovat se do svého, zatím rozestavěného domku) tak ho zrealizuji.
Dále někdo psal o tom, že 60 % teenagerů postihují tyto nálady z důvody pocitu konce mládí. Sice nespadám do věkové kategorie 13-17 let, ale je to také zajímavé a upřímně se mi tomu ani nechce uvěřit. Je pravda, že můj problém vznikl asi v období tohoto života.
Chci Vám všem moc poděkovat za reakce a rady. I přesto, že mi není do smíchu si myslím, že mi to pomáhá.
Věci jako sourozenec si snažím nepřipouštět, ale v současné době mě dokáže totálně vytočit i když nemám po ruce pap. kapesník - dá se říci vše na co si vzpomenu.
Sice přesně nerozumím, co myslíte pod tím vytočit, ale dříve zmiňované pocity smutku, neschopnosti radovat se atd., intenzivní přitom iracionální zoufalství znám. To opravdu není jen občasná špatná nálada, jak ji občas pociťují všichni. Myslím, že nejlepší řešení je vyhledat lékaře specialistu - psychiatra. Ony ty rady jako však to zvládneš, jenom musíš hodně chtít a opravdu se snažit, jsou asi tolik platné, jako když člověku se zlomenou nohou doporučíte nevšímat si bolesti a přestat kulhat. Kdo na vlastní kůži nezažil, nemůže rozumět. Najděte v sobě sílu a vyhledejte bez obav odbornou pomoc.
SAY,
... úvahy o sebevraždě hoďte ÚPLNĚ za hlavu. TO JE NESMYSL. Vy toho pěkného máte ještě hodně před sebou.
Z Vašeho dalšího vyjádření je patrné, že ten svůj plán už realizujete naplno, ... a vlastně poměrně dost z něho máte již hotového, což je jenom velice dobře, protože ten závěr těch největších starostí ( dokončení stavby domku ) se postupně přibližuje. Takže moje nabádání pustit se do realizace přišlo vlastně pozdě ... a moje slova o Vaší pohodlnosti nebyly právě na místě.
Za ta slova se Vám tedy upřímně omlouvám. 
Bohužel, z Vašeho úvodního sdělení mi nedošlo, co už jste všechno zvládl a kolik toho hotového již máte za sebou.
Až druhé Vaše vyjádření mi celou situaci víc přiblížilo, protože ve Vašem úvodním sdělení zůstalo hodně nevysloveného, což nyní - podstatně - mění celou situaci ... směrem k obdivu, do čeho všeho jste se pustil ... a jaký máte široký záběr.
Také jsem stavěl domek a tedy moc dobře vím, jaké to je, když okolí - o víkendových dnech - vyrazilo k vodě ... a já jsem si nasadil čelenku ( proti stékání potu do očí ) a šel jsem zápasit s maltou a betonem. Přiznám se, že to skutečně ty nejpříjemnější chvilky zrovna nebyly, ... ale vidina toho, že tam v tom domku budu jednou bydlet ... měla "křídla".
Samozřejmě plánů, do čeho všechno se ( po nastěhování ... a po nějakém odpočinku ) pustím, bylo také hodně, ... protože veškerý čas jsem věnoval stavění ... a poměrně dost - ze svých dalších plánů - jsem pouze odkládal - s cílem tu chalupu, co nejdříve, dostavět.
Bohužel, ne právě příjemné okolnosti ale zapříčinily tu "nepříjemnost", že těsně před dokončením domku ( kdy už jsem měl nastěhování na dosah ruky ... a už jsem se moc těšil na bydlení v domku, který jsem si i sám vyprojektoval ) jsem - o možnost v tom domku bydlet - najednou přišel. Zároveň jsem přišel ještě o hodně jiného - cennějšího ( než je jenom nějaký hmotný majetek ), což bylo - pro mne - to nejhorší. Nepřál bych nikomu takovou situaci zažít.
Nakonec se mi ale - i s touto situací ( kterou jsem si dříve nedovedl vůbec představit ) podařilo vyrovnat ... a přestože do "normálu" ještě hodně chybí, není potřeba z toho dělat tragedii. Prostě je to potřeba brát tak, že ty vážnější problémy máme všichni ... a jen je potřeba udělat všechno proto, aby se - co možná nejrychleji - staly minulostí.
Píšete: "Pomyslný seznam jsem si už dávno sepsal a myslím si, že je to (ač to nechápu) jedna z příčin mé nálady. Jelikož jsem se ze všech sil pustil do realizace plánu a opravdu jsem potřeboval aby den měl tak 100 hodin."
O tomto velmi podstatném jste se ale v úvodním sdělení vůbec nezmínil. A za těchto nových skutečností tak nabývám dojmu, že jste v situaci, kdy potřebujete opravdu pořádný odpočinek, protože zvládáte-li při stavbě domku ještě školu, zároveň uvažujete ještě o byznysu, snažíte se zvládnout angličtinu a pokoušíte se o aktivní účast v mnoha dalších jiných činnostech, které jste tu popisoval, pak se tedy nemůžete divit, že se Vám zdá, že to v některých případech není podle Vašich představ a přání, což je ale úplně pochopitelné. Na maximum může člověk "jet", ... ale ne do nekonečna. A proto jsem přesvědčený, že byste měl hodně zvolnit své životní tempo a skutečně si pořádně odpočinout.
Dále píšete: "Jenomže mám pocit, že lidé v mém okolí nemají živ. plán žádný a jsou v pohodě. Vlastně chci říst, že díky realizaci živ. plánu mi nezbývá žádný čas na hobby a když si nějaký udělám, nevím jak ho vyplnit protože nemám žádné drobné reálné koníčky."
Z uvedeného je patrné, že by Vám - zcela určitě - hodně prospělo úplně se oprostit od neustálého sledování lidí ve svém okolí ... a zcela zanechat jakéhokoliv porovnávání se s nimi, protože tomu svému okolí vlastně závidíte tu jejich ( momentální ) volnost, ... které jste se Vy - započetím realizací svých plánů - dočasně vzdal.
Myslím si, že Vám asi nezbude nic jiného, než se s touto ( dočasnou ) situací smířit ... a "přebytek" svojí pozornosti ( doposud věnovaný svému okolí ) zaměřit na Vaše oblíbené činnosti, u kterých se plně odreagujete a přijdete na úplně jiné myšlenky.
... přeji Vám příjemnou neděli.
2x
say a co trošku upravit jídelníček a pohlídat si jej. Ono v tomto počasí občas mrzutá dolehne na každého.
Být tebou automaticky zařadím ovesné vločky obsahují hořčík ,cholin. B a esenciální mastné kyseliny jsou nesporně důležité pro tvorbu neurotransmiterů. Dále ořechy ,losos, tuňák,olivový olej pomohou ti při studiu školy. Superdoping jsou banány jejich skladba prospívá mozku, obsahují hořčík ten zklidňuje nervozitu, stres, nespavost a deprese je v nich serotonin, neboli,, hormon štěstí,, jeho úkolem je navodit pohodu.
Tady máš jeden návod na mlsání: Rozmačkej si banán klidně i dva do něj vymačkej štávu z půlky citronu a promíchej se lžící medu od včelaře.
Taky pokus mrknout na obsah minerálek tuším, že Korunní a Magnezie obsahuje Lithium, ale to si musíš zjistit sám. Stavy co popisuješ může způsobovat nedostatek oxytoxinu v organismu. Takže úkol zní začít hledat nějakou milou sympatickou slečnu.
Ještě bych ti doporučila čajík Guduchi z ayurvedy mrkni na netu.
doplněno 14.02.10 10:04:Ještě mě napadá k navození lepší pocitů pomáhá Eukalyptus a do stravy přidávat Bobkový list. Rooibos čaj plný minerálů. Nedostatek sluníčka má obecně vliv na všechny osoby
.
Ten Guduchi čaj má velký vliv na střevní mikroflóru, což uzce souvisí s psychikou. Zastav se i klidně v lékárně a požádej o lactobacily.
A hlavně se nám ozvi čekáme na tebe tým poradců.
Nezlob se, ale taky bych myslela, že jde o pubertu nebo o její doznívání, protože mladý dospělý /a vyspělý/ člověk má plno plánů a chuti do života. Pokud to není puberta, jak si sám myslíš, může se jednat o nějaké psychické potíže, obzvlášť pokud to trvá déle. To chce ovšem odborníka. Co čteš za knížky, co sleduješ v televizi, co máš za kamarády, jakou vyhledáváš zábavu? Nebo jen soustředíš svou mysl na negativní myšlenky, což by ukazovalo na závist. Ale ze závisti se může vyklubat nenávist a nenávist vede ještě k horším věcem. Zaměř svou mysl na pěkné věci, jak udělat mamince a druhým radost a z té radosti, budeš mít užitek ty sám. Nebude to okamžitý zázrak, je to na delší dobu, ale dělej dobré věci a budou se k tobě vracet. Jinak nevím, co ti poradit. Sám si vyber odpověď z těch, co ti zde napsali. Hodně štěstí, PT /stařenka/
1x
Mám RS , jsem po vážném úrazu, ob den si píchám interferony. každé ráno projdu řádnou depkou,křičím, brečím, mluvím o tom, že život je na h...Do odpoloedne mě to přejde a žiju dál. Vždy je proč žít a říci si, že může být i hůř.Mám štěstí, že mám rodinu, skvělého manžela a zrovna nyní se těším na vnouče.pokud ale vidím, že mě depka žere tak si vezmu lexaurin-zabírá perfektně.Domluvte s s lékařem na nějakém antidepresivu, nestyďte se za potíže a promluvte s psychologem.Věřte mi, že sám to nepřekonáte a hlavně si najděte něco co vás bude bavit a naplní váš život, který máte celý před sebou.
Liduš, vy jste moc bezva ženská. Kolikrát si z vás beru příklad, jak se perete s životem. Uvidíte, až se narodí vnoučátko, váš život nabere nový směr. Moc vám to přeju. PT /stařenka/ 
1x
cim mene planu tim mene zklamani . zijte pro dnesek to je to na cem zalezi .. dnesek vytvari budoucnost. kdyz dnesek prozivate naplno vas cely zivot bude naplnen! vnimejte se a ridte se svymy pocity. delejte to co delat chcete. berte si ponauceni z toho co vam zivot kazdy den prinasi a tim se dostanete dal a dal a cim vice budete vnimat sam sebe a zivot jako takovy tak tim dal tim min budete zklaman. lide si zbytecne naplanuji cely zivot do predu a kdyz se jim nedari tak z toho maji depky . Vy zijete v budoucnosti a pritomnost vam unika. sam rikate ze nezijete ale pouze prezivate a z toho mate depky. MINULOST jiz neni Budoucnost jeste neprisla. Je pouze pritomnost TED A NYNI. ZIJTE TED! UZIVEJTE SI DNESKA a zijte ho naplno ... z toho se bude odvijet vsechno ostatni...
napsala jsem to hodne zkracene a mozna to nepochopite hned ale casem urcite 
zivot je krasny musi se ale zit A NE prezivat V NEJAKEM POTUPNEM SPANKU A SNENI! kdyz se ze sneni proberete do zkutecneho zivota dostavate sok a depresi ... To neni nic zvlastniho ani neobvykleho!
uvedomte si pro zacatek takovou "banalitu" ze NEMATE HLAD, NEJSTE NAHY, pokud jste zdravy TAK SI TO UVEDOMTE ( zdravi neni samozremost) , ZE MATE STRECHU NAD HLAVOU, ze vas NIKDO NETYRA, ze se kazdy den probouzite (zatim) a NIKDO vam nedrzi NUZ POD KRKEM ... a takhle muzu pokracovat! Zacnete si vazit ZIVOTA a uvidite ze se vas POSTOJ KE VSEMU ZMENI!
0x
pokud ti je 13- 17 tak je to pubertou. To přejde. Tím prochází 60% mladých. Mládí vam končí a myslíš, že končí svět. Skutečnost je taková, že mládí teprve začíná ... neboj to přejde. Nemysli na kraviny Změň životní styl, najdi partnera na koničky, nekoukej na skličující filmy, raduj se ... ... .. ..
0x
Zkuste nějakou on-line poradnu, pokud se Vám nechce jít k lékaři. Oni Vám nejspíš poradí, podle jejich úsudku, jak by to bylo vhodné řešit.
Já jednou také do jedné on-line poradny psala, už nevím, která to byla, ale zhruba do 14ti dnů mi přišla odpověď emailem. Popsala jsem jim problémy apod. a přišla odpověď, kde mi sdělili co mi je a jak bych to mohla řešit. Nejsem si jistá, jestli to byly ony stránky, ale občas na tyto stránky také chodím: deprese.com/...
doplněno 05.03.10 15:48:Jen dodám, že nejspolehlivější řešení je zmínit se lékaři a nechat se doporučit k psych. odborníkovi.
0x
Znám opravdu ideální řešení - i z vlastních zkušeností. Většinu tvých pocitů přímo důvěrně znám. Teď jsem od toho všeho SVOBODNÁ. Napiš, odkud jsi. Nemusíš se takhle trápit a být pořád něčím naštvaný. Opravdu MŮŽEŠ užít si života naplno, mít jasný smysl a cíl (který většině lidí chybí a předstírají, že jsou i přesto v pohodě). Jen ten, kdo najde odvahu k upřímnostio (jako ty), má šanci na vyřešení problému. Psychologům není prospěšné se svěřovat, znají to jen intelektuálně (co o tom studovali, co se dá zkusit jao "řešení"), ale skutečné řešené neznají.
0x
Tak to znám z vlastní zkušenosti moc dobře. Zachránila to antidepresiva (ta pomohla už po pár dnech/týdnech) a hlavně DOBRÁ psycholožka. Nejste nešťastný, jste nemocný 
. Dobrý psycholog se ale obvykle musí hledat a nevzdávat to.
Na udržení psychického zdraví pak doporučuji východní duchovní nauky, jógu, ajurvédu apod.
Horší rada už snad ani neexistuje! Antidepresiva - chemické drijáky, které jen otupují mozek a dělají z člvěka nakonec ještě většírosku, ale vůbec NIC neřeší. "Dobrý psaÿcholog", který má teoretické vědomosti, ale o skutečné podstatě DUŠE a jejím (ne-)vání stejně neví prakticky NIC. A dokonce východní duchovní nauky - to juž je mnohem lepší fetovat nebo si vymyslet, že lze vyjít z okna v 5. patře rovně po vzduchu! Nejhorší a nejzáludnější svinstvo, které se snaží předstírat svou užitečnost, je ve skutečnosti spolehlivý zabiják! Bez vyřešení prvotní příčiny jsou všechno jen "tlumiče" příznaků a cesty do horšího stavu.
ano tak s timto souhlasim.. je nutne najit pricinu a ne se dopovat "drogama"
doplněno 12.04.10 17:38:prakticky s celym prispevkem naprosto souhlasim
a jen pro ty kteri by meli narazky na to ze snad nevim o cem mluvim tak uvedu ze VIM o cem mluvim pac jsme tohle resili v rodine.. dotycny je zcela v poradku "legalni drogy" neboli antidepresiva vysadil a po nalezeni priciny je vse v norme. Rozepisovat se tu o tom ale do detailu nebudu ..jen chci rict ze reseni existuji i bez tech sracek co do sebe lidi cpou ...
Jen je také potřeba zdůraznit, že skutečné příčiny psychickmých problémů jsou mnohem hlubší než v nějakých okolnostech a prožitcích. Často je původ problému v předchozích generacích, ve věcech zdánlivě vůbec nesouvisejících - a obvykle také ÚPLNĚ JINDE (kde je samozřejmě žádný psycholog zásadně nehledá, rptoože o TOMTO nemá ani tušení)!
A také v náhlém hnutí mysli. PT /stařenka/
doplněno 12.04.10 18:12:Myslím, že Dejavu i zvědavec 777, to zde rozebrali podrobně a odborně. PT
0x
Deprese mám od dětství, nesnášela jsem lidi co se pamatuju od nástupu do mateřské školky, při jakékoliv změně jsem pociťovala děsivé úzkosti a zdáli se mi v noci samé brutální sny...bohužel mám jiné uspořádání mozku než ostatní lidé a je geneticky podmíněno , moje problémy jsou zapříčiněny mírným autismem...s depresemi bojoval můj otec i jeho matka...pamatuji si jejich scény a záchvaty vzteku a vyhrožování sebevraždou...dnes je chápu...opravdu se to dá velmi těžko ustát jsou to příšerné stavy prázdna, to vše způsobují špatné chemické přenosy mezi neurotranstmitery v mozku...vše se dá vědecky zdůvodnit a doby , kdy jsem věřila na jakési alternativy a podobné léčitelské nesmysly jsou dávno pryč a člověk, který nikdy deprese neměl nemůže chápat co dotyčný prožívá...přesně si popsal pocity, které jsem měla také...kdysi se s depresema k lékaři nechodilo a já jsem to prolomila a moji předkové to neřešili otravovali okolí a přežívali se jak se dá...za vším stojí naprosto odlišné uspořádání mozku...Odborně jsem byla diagnostikována Aspergerovým syndromem, jehož symptomy se dají přinejmenším zmírnit, tak abys vedl klidný život . Nehodlám někoho diagnostikovat tímto způsobem, ale najdi si o tom něco na netu a zavzpomínej na dětství a zeptej se rodičů jak si se choval coby malé dítě- záchvaty vzteku...hyperaktivita, vyhraněné zájmy většinou technického rázu, stavění věcí do řad, závislost na nějakém předmětu , tvrdohlavost atd...(vše na www.dobromysl.cz Aspergerův syndrom) , zkus porovnat symptomy a pokud se Tě bude zdát, že by to mohlo být ono , rozhodně bych to řešila odborně, protože nějaké babské rady ještě nikomu nepomohli ... narušená chemie v mozku se dá léčit dnes zase jen chemií, nervová soustava je křehká individuální záležitoat a musí se individuálně řešit, ale pokud nemá někdo vědomosti z psychiatrie, těžko někomu individuálně poradí . Člověk, který nemá nohy se také nikdy nevžije do situace člověka, který je nemá . Fyzická vada je vidět a dotyčného nikoho nenutí, aby chodil, do hlavy nikdo nikomu nevidí, ale má tendence radit jak má relaxovat a že to přejde... Depresí je vícero a od neuróz nebo různých poruch osobnosti je může odlišit jen psychiatr ...ale musíš si dát práci najít si nějaké dobré reference... Radím, protože jsem deprese zažila a je to zoufalství a ne chřipka, která za týden přejde. Každý máme vrozené určité schopnosti, jazyky mě na rozdíl od Tebe jdou sami, ale nikdy se nanaučím matematiku-diskalkulie a nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit...třeba zkus zařadit do svého životního plánu zařadit nějakou partnerku, která Tě vhodně doplní a budeš se s ní cítit lépe.Hodně štěstí. BETKA
0x
Deprese mám od dětství, nesnášela jsem lidi co se pamatuju od nástupu do mateřské školky, při jakékoliv změně jsem pociťovala děsivé úzkosti a zdáli se mi v noci samé brutální sny...bohužel mám jiné uspořádání mozku než ostatní lidé a je geneticky podmíněno , moje problémy jsou zapříčiněny mírným autismem...s depresemi bojoval můj otec i jeho matka...pamatuji si jejich scény a záchvaty vzteku a vyhrožování sebevraždou...dnes je chápu...opravdu se to dá velmi těžko ustát jsou to příšerné stavy prázdna, to vše způsobují špatné chemické přenosy mezi neurotranstmitery v mozku...vše se dá vědecky zdůvodnit a doby , kdy jsem věřila na jakési alternativy a podobné léčitelské nesmysly jsou dávno pryč a člověk, který nikdy deprese neměl nemůže chápat co dotyčný prožívá...přesně si popsal pocity, které jsem měla také...kdysi se s depresema k lékaři nechodilo a já jsem to prolomila a moji předkové to neřešili otravovali okolí a přežívali se jak se dá...za vším stojí naprosto odlišné uspořádání mozku...Odborně jsem byla diagnostikována Aspergerovým syndromem, jehož symptomy se dají přinejmenším zmírnit, tak abys vedl klidný život . Nehodlám někoho diagnostikovat tímto způsobem, ale najdi si o tom něco na netu a zavzpomínej na dětství a zeptej se rodičů jak si se choval coby malé dítě- záchvaty vzteku...hyperaktivita, vyhraněné zájmy většinou technického rázu, stavění věcí do řad, závislost na nějakém předmětu , tvrdohlavost atd...(vše na www.dobromysl.cz Aspergerův syndrom) , zkus porovnat symptomy a pokud se Tě bude zdát, že by to mohlo být ono , rozhodně bych to řešila odborně, protože nějaké babské rady ještě nikomu nepomohli ... narušená chemie v mozku se dá léčit dnes zase jen chemií, nervová soustava je křehká individuální záležitoat a musí se individuálně řešit, ale pokud nemá někdo vědomosti z psychiatrie, těžko někomu individuálně poradí . Člověk, který má nohy se také nikdy nevžije do situace člověka, který je nemá . Fyzická vada je vidět a dotyčného nikoho nenutí, aby chodil, do hlavy nikdo nikomu nevidí, ale má tendence radit jak má relaxovat a že to přejde... Depresí je vícero a od neuróz nebo různých poruch osobnosti je může odlišit jen psychiatr ...ale musíš si dát práci najít si nějaké dobré reference... Radím, protože jsem deprese zažila a je to zoufalství a ne chřipka, která za týden přejde. Každý máme vrozené určité schopnosti, jazyky mě na rozdíl od Tebe jdou sami, ale nikdy se nanaučím matematiku-diskalkulie a nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit...třeba zkus zařadit do svého životního plánu zařadit nějakou partnerku, která Tě vhodně doplní a budeš se s ní cítit lépe.Hodně štěstí. BETKA
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.