Jit na svatbu bez partnera?

Já tedy jako chlap vůbec netuším, proč bych se cpal na svatbu (či kamkoliv jinam) kde mne nechtějí.

Klidně bych ženu nechal jít samotnou a já bych si udělal den podle sebe..šel bych sportovat, fotit...

Snad se Vás přítel nemusí pořád držet za sukni...

Osobně bych takové pozvání nepřijala. A pravděpodobně bych při poděkování za pozvání a omluvě své neúčasti nějak lehce zmínila, že z úcty ke svému partnerovi, se kterým tvořím pár, si účast na svatbě nechám ujít. Namají ho rádi, budiž. Ale mám ho ráda já.

U různých společenských akcí odděluji jejich důležitost. Podle mě se na svatby, křty, promoce, oslavy kulatých narozenin v rámci rodiny zvou páry. Sezdané i nesezdané. Pozvat jen jednoho je velmi neuctivé. Buranské. Něco jiného jsou narozeniny kolegů v práci, setkání spolužáků, akce turistického (fotbalového, vodáckého...) oddílu a podobně.

Jste svéprávná, takže pokud chcete jít, tak jděte. Přítel si může udělat svůj vlastní program. To, že jste partneři ještě neznamená, že nemůžete jeden bez druhého někam jít. Přítel by měl respektovat, že na svatbu nebyl pozván a měl by respektovat i fakt, že Vy se zúčastnit chcete. Jako partnerku by mě to zamrzelo, ale respektovala bych, že si na svatbu lidé pozvou jen toho, koho tam skutečně chtějí. Oba se s tím musíte smířit a zařídit se dle toho.

Dcera jít musí, samozřejmě jí nic nebrání. Vy se můžete rozhodnout, zda půjdete sama nebo vůbec. Pokud není váš přítel pozván, je třeba to respektovat.

Když se nad tím zapřemýšlím... také bych na svatbě některé partnery svých příbuzných nechtěla. Ale asi bych neměla "koule" na to je nepozvat. Ale u mě je to maličko jinak - u nás ty vztahy jsou chladné oboustranně. Nechci říct, že bych je neměla ráda, jen nejsou moje krevní skupina, nerozumíme si a v rámci slušnosti se vídáme 2x ročně (Vánoce a nějaké narozeniny). Takže by mě docela zajímalo, jak to má Váš partner. Jaký vztah k nim má on? Jsou mu ukradení stejně jako on jim, nebo je to tak, že on k nim má postoj v rámci možností hezký (nebo se třeba i o zlepšení snaží nebo mu na tom záleží - nevím, jak moc se obě strany znají?), ale vztah kazí oni? Asi bych se rozhodla podle toho. Jestli je ta averze oboustranná, tak ať Vás nechá jít... ale jestli jsou špatné vztahy jejich vina, tak bych nešla.

Pokud by mne někdo na svatbu pozval bez mého partnera, tak bych tam vůbec nešel. Je to neúcta nejen k němu, ale i k tobě - dávají ti najevo že máš nevhodného partnera...

Dceru bych nechal jestli tam chce jít sama nebo ne.

Já bych o účast na oslavě ve společnosti, které mne nerespektuje (respektive nerespektuje mou volbu partnera), nestála. Ale zaráží mne i Váš partner. Nejste jeho majetek, podle mne by Vám neměl mluvit do toho, kdy, kam a s kým chcete jít.

Na Vašem místě bych nešel. Ne však kvůli příteli, ale kvůli lidem co Vás pozvali. Není v tom moc respektu vůči Vám. Ti lidé vědí, že máte přítele ráda, je to Vaše druhá "část" a tímto jakoby s tím nesouhlasili. To by mě osobně urazilo a nešel bych. Nicméně přítelovo chování také není nejlepší.

Pokud tam nemáš být v roli nevěsty, nevidím problém. Ale toho, kdo by mě pozval na svatbu bez partnerky, bych o minutu později vymazal ze svého života...

Dceři nikdo nebrání, aby na svatbu šla. Vy s ohledem na partnerovo názor, zvažte jestli půjdete. Správně by měl mít ohled na druhého názor, ale když se neshodete, tak je lepší, aby ten moudřejší ustoupil, kvůli hádkám a nedorozumění. Jestli je vám jinak přítel hodně blízký a oporou, tak bych zůstala doma.

Moje svatba - moji hosté. Ale v tom případě musím akceptovat, že někdo pozvání odmítne.

Ale na druhou stranu - pokud bych někam jít chtěla a manžel/přítel/kdokoli by se mi to pokoušel "zakázat", asi bych se zamyslela, co je v mém vztahu špatně.