Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
odmala mě trápí velice nízké sebevědomí, nad vším velmi přemýšlím, hledím příliš na názory ostatních (pokud v sobě nemám alespoň dvě piva). Je mi téměř 25 let a stále jsem srab jako za mlada.
Dříve se to alespoň dalo snést. Teď si tím jen kazím život. Za dva měsíce mě vyhodí z Bc. studia těsně před jeho dokončením, protože já nemám na to řešit problémy s tvrdohlavými profesory. Poleje mě studený pot, sevře se mi žaludek, pálí mě žáha, hlava a občas dostanu průjem, kdykoliv se to snažím vyřešit. Zrudnu, zmlknu, konec. A tak je to vlastně se vším.
Nechám si šlapat na hlavu od kohokoliv kdo na mě jen trochu zvýší hlas. Poslední měsíce brečím obtýden, každý den se probouzím a usínám s představou mého studia a života. Na praxi bych si stejně netroufnul, možná je lepší že takový tele bude dělat rukama za necelých 20 čistého. Velice se stydím to tu psát, protože je to nechutné. Jen už jsem zoufalý. Ostatní mě litují, a to je ještě horší, protože oni mají své vlastní problémy.
Já nechci lítost, já chci změnu. Užívat si život a nekrčit se pořád před všemi, ani zde na této poradně. Jenže potom se zaleknu a radši si dál pro klid nechám kálet na hlavu. Byl jsem u dvou psychologů, nejdříve doma v Chrudimi, poté v Pardubicích. Už jen jít tam bylo pro mě peklo, a to že to dvakrát nevyšlo mi znechutilo jakoukoliv další návštěvu. Možná jsem jen čekal moc, ale podotýkám že instantní zázraky bez mého dlouhodobého přičinění také ne.
Mám chodit na nějaké "kroužky pravých chlapů", někam na bojové sporty, nebo nějaké skupinové porady? Exsituje to vůbec? Znáte nějaký podobný příběh se "šťastným" koncem? Opakovat něco do zvyknutí jsem zkoušel, ale já bych prostě potřeboval psychickou podporu, a proto má otázka.
Toto téma tu není poprvé a já to vím, jen to povětšinou skončí s radou na psychologa, a já už opravdu nevím.
Děkuji.
Předem-nejsi sám, kdo tímhle prochází. Ten sport (judo, karate, hokej, fotbal) by ti sebevědomí přidal, nějaká mladší partnerka (či partner) ti také přidá, protože se musíš o někoho a v návaznosti o "něco" starat-nákupy, úřady atd. Profesoři na škole se tě "řvaním/zvýšením hlasu" snaží motivovat, aby si se nedal v budoucnu jen tak od někoho vystrašit/odpálkovat, aby si se sám za sebe obhájil v názorech, protože s některými lidmi se v životě nedá jednat v rukavičkách a musíš být v tom kterém případě nekompromisní. Pokud se na tu školu necítíš, tak můžeš ze studia odejít, ale blbce u pásu za 20 ooo,- měsíčně můžeš dělat i s titulem Bc. Potkal jsem už vysokoškoláka (elektrotech. zaměření) a dělá parťáka čtyřem elektrikářům na VVN, VN zařízeních, místo aby seděl v kanceláři nad projekty nebo na velíně v elektrárně. Zkus dostudovat i se čtyřkama, potom se rozhodneš, jestli pás ve fabrice a případný kariérní postup nebo rovnou práce na úrovni školy.
Tohle, co píšete, to se mi moc líbí. Naučila jsem se, že když mám pocit, že by mohl přijít průšvih, začnu přemýšlet, co mi může přinést dobrého. Vždycky něco dobrého přinese. Vždycky! Opravdu, když se zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. A je fajn, když člověk umi problém obrátit v příležitost.
Já si myslím, že z laiků vám nikdo nebude umět poradit. Dokonce si myslím, že ani psycholog nebo psychiatr to nedokáže. Kdo to dokáže, tak to jste jedině vy sám. Vnímání sebe sama je pouze ve vaší hlavě. Pokud si sám sobě nebudete věřit, nebudete se mít rád, nikdo vás to nenaučí. Nejde to. Všechno, co by bylo řečeno, všechno to zůstane pouze slovy. Změnit to můžete pouze vy. Taková je totiž víra. Není to o důkazech, ale o přesvědčení. A přesvědčit vás neumí nikdo.
Chcete změnu, proveďte ji. Nikdo Vám s ní pomoci nemůže.
Psycholog může nabídnout jenom jiný úhel pohledu, případně Vám nabídnout jeden či několik směrů, ale tu hlavní práci musí každý odvést sám.
Dvě návštěvy, každá u jiného psychologa nestačí. Během první návštěvy se stačíte ± "pozdravit". Někdy může trvat déle, než najdete psychologa, ke kterému byste měl důvěru.
Zakažte si taková slova, jako bezvýchodná. Vy se do toho pocitu beznaděje až manévrujete.
A co doma, rodiče, prarodiče. Vědí oni, s čím bojuješ? Jak s nimi komunikuješ, tam nemáš problémy?
Nenašel by se nějaký kamarád, takový komunikativní pohodář. Nebo kamarádka podobného ražení? Ve dvou by ty dny byly určitě lepší a pak by ses "odpoutával".
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.