Pěkný večer.
Jelikož si se sebou už nevím rady, jdu si pro radu sem. Velmi mne trápí moje povaha naprosté plačky, co se ze všeho hroutí. Teda ze všeho ne, spoustu (i hodně těžkých) situací jsem přešla velmi dobře, ale to je spíš z dlouhodobého hlediska. Ale potřebuji se naučit zachovat v krizových situacích chladnou hlavu a buď okamžitě nevidět rudě a dělat scénu a nebo se naopak zaseknout, rozklepat se a začít brečet. Dnes jsem byla první den v jedné práci (brigáda), kde jsem se setkala s naprosto šíleným chováním, kdy na mě neprávem vystartovala pí. vedoucí a seřvala mě jak malé dítě a z práce ihned vyhodila (jen podotýkám, že jsem velmi slušný, nekonfliktní člověk, a konflikty nevyhledávám už jen kvůli mé výše popsané povaze - jsem prostě ta šedá myška, která si dělá svoje a nikoho si nevšímá). Nebudu popisovat celou nastalou situaci (zkrátka mne ta práce nezaujala a řekla jsem, že tam asi nezůstanu a obě paní vedoucí či majitelky to tak rozhněvalo, že asi měly sto chutí mě zadupat do země - ač mne nezaučovaly, nikdo se mnou neměl žádnou práci, ani smlouvu ještě nezačaly zpracovávat, takže v podstatě o nic nešlo, jen jsem odvedla dobrou práci, kterou by jinak musel udělat někdo jiný) a vůbec jsem jejich reakci nepochopila a nedokázala jsem se bránit. Když na mě jedna z nich vlítla a sjela mě před jednou z kolegyň, okamžitě se mi hrnuly slzy do očí a já jen koukala, jestli se tohle opravdu děje a nedokázala téměř nic říct...
Takže jsem vyklepaná okamžitě odešla a doteď moc nechápu, proč se celé tohle divadlo muselo odehrát a ani nevím, co jiného jsem ji měla říkat a jak jsem se měla bránit. Ale vadí mi, že jsem se okamžitě vystresovala a div se nerozbrečela. Myslím, že to není z důvodu, že bych se bála, zda mi někdo něco udělá, že mě teda vyhodí (stejně jsem odejít chtěla, ale ze slušnosti jsem měla v plánu odpracovat celý den), nebo že bych se hroutila, že na mě někdo křičí.. Spíš že se ve mně nashromáždí najednou tolik emocí, že to nezvládnu a potřebuji se vybrečet a až potom mohu situaci řešit. Mám to tak často - jsem vystresovaná, že se mi něco stalo a teprve když to očima vyplavím, tak jsem schopna racionálně uvažovat a situaci řešit. Ale když taková situace nastane, tak se právě rozbrečet nechci, ale chci se před toho člověka postavit a bránit se mu..
Ještě na konec dodám, je mi 21 let, což už asi není moc věk pro to, abych se všeho bála a ze všeho se nervovala, ne? 
No, jistě mě tu někdo pochopí a poradí, předem děkuji 
(omlouvám se za kategorii, ale jiná se mi k tomu už vůbec nehodila)
2x
Danielo, mám pocit, že je to s Vámi těžké.
Psycholožka zklamala, v práci jsou blbí, firma divná, práce divná, jiné brigády nevyhovovaly... neříká to spíš něco o Vás než o těch dalších? Protože jestli to je s Vámi takto těžké už přes poradnu, tak si neumím představit, jak to máte těžké Vy sama se sebou. Snad Vám tedy pomůže, když se na to podíváte takto a zkusíte spíš změnit to, čím sama jste Vy sama pro sebe.
2x
Tak jste prostě lítostivej tvor. Ale už byste měla být otrkaná, když máte za sebou tolik brigád. Máte na něco vzdělání, že zkoušíte opakovaně jenom brigádnické činnosti?
Právěže nejsem moc otrkaná, teda vůči různým nepříjemným situacím. Brigády byly při škole, a teď prostě stále hledám něco, kde mne to bude bavit a kde budu chtít zůstat, ale jak píše Naufrago - opravdu je to se mnou těžké, když se nad tím zamyslím.. Nic mi zrovna dvakrát nevoní a celkově mám dost bordel v hlavě a nevím co chci. Umínila jsem si prodej vlastních výrobků, v čemž si velmi věřím a proto se zrovna nehrnu do HPP, abych měla čas se tomu věnovat a stále se posouvat dál.
Pochopila 
Nebude vždycky všechno hned napoprvé perfektní, naučte se zapřít, překonat trable, nevzdávat to. I když se Vám něco nelíbí hned napoprvé, nenechávejte toho, vydržte. Dodá Vám to potřebné sebehodnocení a až Vás zase někdo bude chtít seřvat, tak si uvědomíte, že takhle se sebou teda zacházet nenecháte.
2x
Zdravím. Jste přecitlivělá. Zvládat stresové situace by Vám psycholog mohl pomoci. Ovšem není to pouze na jedno sezení. Chce to terapie, neustále na sobě pracovat pod dohledem odborníka. Nedejte se odradit jednou jedinou návštěvou u jednoho psychologa. Začněte se svojí psychickou stránkou skutečně něco dělat. Jinak nevydržíte v žádné práci a snadno můžete začít propadat depresím. Možná by nebyla od věci ani návštěva psychiatra. Mohl by Vám nasadit léčivo, s kterým byste třeba stresy zvládala lépe. Ale určitě nejdříve zkuste psychologa a skupinové terapie. Nehledejte problém v chování druhých lidí. Vždycky si nějak zdůvodníte své vlastní chování a budete se cítit buď ublíženě, nebo vztekle. Nehledejte důvody proč to či ono nedělat. Hledejte způsoby jak by to šlo. Jinak se Vám nebude líbit v žádném kolektivu, v žádném zaměstnání. Držím palce!
Asi bych nad tím psychologem měla opravdu přemýšlet - nedostala jsem se do podobné situace poprvé a máte pravdu, svoje chování si vždy obhájím a stojím si za tím, že mi bylo ublíženo. Navíc ještě teď je ten slavný úplněk, který dělá divy, a snáším to ještě mnohem hůř než obvykle .
A moc děkuji za povzbuzující komentář
0x
Další věc, naučte se rozmýšlet, co jiným lidem říkáte. Ta situace, jak jste ji popsala, byla zřejmě zapřičiněna vaší poznámkou a následně vyvolala neadekvátní, ale částečně pochopitelnou reakci.
Pokud už na vás někdo řve, naučte se podle situace a možných následků omluvit se/vysvětlit si vzájemné postoje/odkázat do patřičných mezí/odejít/poslat dotyčného do prd.le.
Jasný, ale měla jsem už xx brigád, a probíhá to všude stejně - první den smlouvu nikdy nedostanu, hlavně asi z tohoto důvodu, kdybych hned zjistila, že mi to prostě nevyhovuje a zaměstnavatelé se tak zbytečně nezaobírali jejím zpracováním. Každopádně nikdy a nikde jsem s tím problém neměla, vždycky jsem své peníze dostala, nic se mi nestalo.. Ale tady peníze už neuvidím.
Také na jednu stranu chápu její rozhořčení, ale reakce byla opravdu přehnaná a zbytečná, kor když si mě spolupracující velmi chválila, jak to zvládám a že by bylo fajn, kdybych tam zůstala.
Ona celá ta "firma" je dost pofidérní - jednalo se o nijak neoznačenou, zapadlou budovu v příšerném areálu, kde se do lahviček plní (štítkují atd.) přípravky GS (doplňky stravy - všichni známe) z taktéž neoznačených krabic, ve kterých jsou v plastových pytlích tabletky. Absolutní zákaz braní si telefonu dovnitř (musel zůstat v "šatně", která je hned v zádvěří, nejsou zde žádné uzamykatelné skříňky), což mi přišlo taky jako z důvodu, abychom náhodou něco nevyfotili. Ale to hlavní - neměli by zde být zaměstnáni min. lidé s potravinářským průkazem? Ten po mně nikdo nechtěl, bylo jim to furt. Přitom jsem na tabletky sahala rukama a přijde mi jako samozřejmost si jej od zaměstnance vyžádat. Ale spíš si myslím, že i to je málo, vždyť bych do těch lahviček mohla cokoliv hodit a někoho otrávit.. No přijde mi to velmi zvláštní. A i by to docela odpovídalo tomu jejich jednání.
Ráno jsem zde potkala paní, která vracela klíče a dávala výpověď a později jsem zaslechla, že včera v práci plakala, takže bych se nedivila, kdyby to bylo na základě podobné situace, jakou jsem dnes zažila já.
Ty tabletky se fakt neplní v rukavicích? A jak čisté prostředí tam je? Přezouváte se, myjete si ruce, máte prac.oděv, případně roušku ...? To je podivné.
0x
Práci na černo bych neříkala "dobře odvedená práce" > bez pracovní smlouvy nebo dohody jste neměla nastoupit ani začít pracovat. Jestli jste byla ochotna pomáhat zaměstnavateli porušovat zákoník práce, nemůžete se divit, že se k Vám pak chová, jak se mu zachce. (Jestlipak víte, že za práci na černo hrozí pokuta i zaměstnancům?)
Psycholog > nestačí jen jedna návštěva. Psycholog navíc nemá "poradit", ale má nastavit jakési pomyslné zrcadlo (dnes se "moderně" mluví o zpětné vazbě) a k závěru si musí každý dojít sám. (Hlavní "práci" budete muset odvést sama.)
Ovšem v případě psychologa hodně záleží na důvěře a na tom, jak si s ním "sednete". Může trvat i několik sezení, než si k němu najdete "správný" vztah.
0x
@daniela - nedostala jsem se do podobné situace poprvé a máte pravdu, svoje chování si vždy obhájím a stojím si za tím, že mi bylo ublíženo
Na vašem místě bych se zamyslela nad tím, proč takové situace "přitahuji", respektive proč buď vždy volím špatně nebo proč na mě okolí vždy reaguje zrovna takhle.
A můžu vás ujistit, že do pozice "že mi bylo ublíženo" se dá nastylizovat i v momentě, kdy budete, obrazně řečeno, stát s klackem v ruce nad ztlučenou stařenkou- věchýtkem 
Jednou jsme psycholožku navštívili (ale z jiných důvodů) a byla jsem z ní velmi zklamaná, neporadila vůbec nic
Jednou je dost málo - ani psychologové vám za patnáct stovek a jedno sezení nepředají instantní návod na použití života.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.