Žárlivost - co s tím?

Bohužel život s "žárlivcem" je velmi těžký, většinou žárlivost graduje. Naštěstí s tím nemám zkušenost, ale z okruhu mých známých vím, že vztah se žárlivcem dopadne většinou rozchodem. Nepomohl ani psycholog.

Dobře vám to tu napsali, žárlivost se věkem zhoršuje a váš přítel má problém i sám se sebou. Bude to čímdál horší, pokud se už nyní bojíte, co řeknete nebo když přijdete domů, tak je nejvyšší čas něco udělat nebo on udělá něco vám - zkušenost jedné mé příbuzné.

Na to je jen jedna stručná odpověď: "bič a pryč!"

Lepší to nikdy nebude. Žárlivost je choroba, která se časem zhoršuje. Rozchod přežijete, chorobného žárlivce taky možná nikoliv.

Dobrý den. Vzájemná důvera je ve vztahu důležitá. Pokud přítel žárlí, tak asi trpí malou sebedůvěrou a měl by zapracovat na svém sebevědomí, aby ho žárlivost neovládala. Mít s někým vztah neznamená, že je člověk majetkem toho druhého. Takže se nebojte o svých plánech či povinnostech s přítelem mluvit narovinu. Abyste v něm ty pochyby nevzbuzovala. Třeba nevědomky.

K Vašemu doplnění: Neumíte se rozhodovat samostatně? Měla byste tedy pracovat i sama na sobě. Jinak budete v každém vztahu ušlápnutá puťka, která čeká na to, až jí druhý řekne – co smí, co nesmí, co má nebo co nemá dělat. A Vy budete šlapat jako hodinky dle druhého, jen aby byl doma klid. A když už se rozhodnete podle sebe, tak už to bude tomu druhému divné a budete pod palbou jeho otázek. Je možné, že si partnerovo chování mylně vysvětlujete ve Vašem případě jako žárlivost...Neberte to prosím ve zlém, jak píšete doplňující komentáře, mám dojem, že máte hlavně problém sama se sebou.

Musíte si vybrat, jestli chcete jeho chování dál snášet, nebo jestli chcete situaci řešit.

Jestli to druhé, ujasněte mu, jak se k Vám má chovat, a co mu nehodláte trpět. Pokud to nekaceptuje, nezbývá než si najít partnera, který Vám bude věřit. Bez vzájemné důvěry ani nejde o vztah.

Na žárlivosti musí Váš partner zapracovat (jinak přijde nejen o tento ne/vztah). Pokud to nezvládne sám, existují i odborníci...

A přestaňte se bát mu říkat o svých pracovních povinnostech.

PS: Poradit se dá > a dobře. Otázka je jestli je tazatel ochoten se radou řídit. Uvědomit si, že má nějakou hodnotu, a že nemá zapotřebí si nechat takové chování líbit.

@RohlikSmarmeladou (dnes 21:29) > pak jste pro něj "dobrý tvárný materál". Za "chvilku" už se budete jenom "obhajovat", budete mu "dokazovat" nedokazatelné, ... Ale je to Váš život a Vaše volba.

@RohlikSmarmeladou (dnes 21:40) > zdá se, že jste z mé odpovědi vyčetla něco jiného, než jsem napsala. Nebo jste přehlédla, že jsem reagovala na Vaše vyjádření "nedokážu si dupnout. Nesnáším hádky a... to je trošku dětinské, nebo jak to nazvat, ale nesnáším ani rozhodování. Vždyť já se nedovedu rozhodnout ani, jaký jogurt koupím."

Jestli si nedokážete prosadit, jak se k Vám partner (přítel by se k Vám takto nechoval) nemá chovat, může si s Vámi partner dělat, co chce.

A částečně už dělá > viz "chci si po příchodu domů odpočinout, ne se obhajovat za něco, co jsem ani neudělala."

> Jestli přistupujete na jeho "hru" a obhajujete se, nahráváte mu. A měla byste počítat s tím, že se jeho tlak bude časem stupňovat.

Radím to okamžitě zastavit (zarazit). Nebo Vás nakonec přesvědčí, že je to všechno Vaše vina, protože to Vy jste mu nedokázala, že jste nic neudělala. (To dokázat nelze. > V takových "hrátkách" ho nepodporujte.)

PS: Nemám Vás za "hloupou husičku", nic takového jsem nenapsala.

Ať uděláte to či ono, jeho žárlivost se nevytratí. Je to něco jako nemoc, je to v člověku a on se toho nemůže sám zbavit. Stále má ty myšlenky, různé představy a hlavně trpí. Chtěl by to změnit, ale nemůže - nejde to. Takže ta druhá strana se s tím buď smíří a zůstane s ním, protože jinak je to dobrý člověk, a nebo od něho odejde.

Lepší to nebude, spís se to časem bude jen stupňovat. Tak si rozmysli jestli s takovým žárlivcem chceš být nebo ne a zařiď se podle toho. Já bych žárlivku poslal do háje a našel si partnerku která mi důvěřuje (a tu nezklamal).

@rohliksmarmeladou - ne se obhajovat za něco, co jsem ani neudělala
Proč máte potřebu se "obhajovat"? Jakmile partner začne produkovat "spoustu otázek a nevhodných poznámek" prostě se seberte a odejděte do jiné místnosti - bez vysvětlování, bez jakékoli jiné reakce.

Pamatujte si, že věrnost se nedá dokázat, takže každá vaše "obhajoba" je naprosto k ničemu - kdo nechce uvěřit, ten prostě neuvěří. Je znám případ pána, který svoji manželku měl "pod dozorem" prakticky pořád, ale žárlil, protože "ta potvora si určitě představuje..."

Odchod do jiné místnosti? Néééé, odchod z domu a přespat u kamarádky, na hotelu.

Druhý den, děj se co má být Otevřeně s ním mluvte, že takto to budete řešit pokaždé jeho nemístné poznámce a jeho výslechu. Že vás přímo navádí k tomu, abyste mu byla nevěrná. Buď se hoch vzpamatuje a nebo ne. Podle jeho reakce budete vědět co máte dělat dál. Snášet mu jeho výslechy a nálady hodláte celý život? Tomu se říká léčba šokem.

Váš partner si je moc dobře vědom toho, jak statisticky vysoká je pravděpodobnost navázání vztahu na pracovišti. (na vás to záleží jen omezeně - bez urážky, příležitost, společně strávené dny v zaměstnání a chemie dělají svoje, i když se tu třeba pár lidí uraženě nesouhlasně ozve. Je to jako postavit dítě na neosvětlenou krajnici, prakticky nezáleží na dítěti, zda dojde k nehodě, ale na hromadě jiných okolností. ) navíc to neznamená, že by nějak zvlášť nevěřil vám, on je pouze realista a také nevěří sám sobě. Prostě má o váš vztah strach a ze zoufalství reaguje tak, že si to ještě zhoršuje a váš vztah oslabuje, ale jinak to prostě neumí. Vy mu můžete pomoci (pokud vám na něm záleží) tak. Že nebudete na jeho žárlivost reagovat útočně ("seš úplně vadnej s tou svou žárlivostí! "), ani jí uhýbat ("věř mi, my spolu na obědě fakt nebyli. Já za to nemůžu, že mám teď za šéfa chlapa. "), to vůbec k ničemu nevede, to je jen nekonečný ping pong. Ale sebevědomě, s úsměvem a v klidu ho uklidníte projevy lásky k němu a pomůže, i když to třeba není pěkné, když před partnerem šéfa občas trochu zesměšníte, aby z něj neměl obavy jako ze soka a ideálně ho vůbec nepovažoval za hlapa: "představ si, šéf si dneska pobryndal kečupem košili a vypadal jak čuně"a druhý den. "dnes jsem myslela, že ho snad odvezou, jenom vyšel těch pár schodů a vypadal na infarkt. ", nebo "on ti dneska na poradě blekotal jak ožralej. "

www. Idnes. Cz/...

www. Femina. Cz/...

@rohliksmarmeladou - Neumím si představit se s ním rozejít

Neumíte... a umíte si představit, že se už pořád budete omlouvat za něco, co jste neudělala, bát se říkat, že máte pracovní povinnosti mimo město, namísto abyste doma odpočívala poslouchat "blbé kecy" a tak dál? A že to tak bude už pořád, protože neustále budete vysvětlovat nevysvětltelné?

Já bych žárlivé scény partnera nejspíš řešila přehlíživou ignorací a mlčením. Na věčné obhajování se bych neměla sílu.

...

Ale překvapuje mě zdejší názor, že s věkem se žárlivost zhoršuje. Asi to bude individuální. Já jsem dřív byla mnohem víc žárlivá a čím jsem starší, tím jsem tak nějak tolerantnější a víc nad věcí.

Varuji spojit svůj život se žárlivcem, je to něco strašného a nikdy se to nezlepší. Vydržela jsem to tři roky a rozešla se, jsem ráda, že jsem to udělala. Jednoho dne už to totiž "přeteklo", najednou mi začal sahat do kapes a otevřel naši schránku na dopisy, když jsme stáli u dvířek naší zahrady.